Výsledky vyhledávání pro dotaz n��stroje

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Gustav Eiffel – geniální technik

Jaká poučení může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele?Eiffelova věž v Paříži je nesporně nejznámějším projektem Gustava Eiffela, rodáka z Dijonu (1832). Stavba si prodělala svoji trnitou cestu, mnohdy plnou nepochopení a odsuzování, jak tomu ostatně bývá u mnoha novátorských děl. Až do roku 1929, kdy byl v New Yorku postaven mrakodrap Chrysler Building, představovala nejvyšší stavbu na světě. Dnes slouží jako jeden ze symbolů Paříže a celé Francie. Stala se i vzorem pro české konstruktéry Františka Prášila a Josefa Součka pro stavbu Petřínské rozhledny v Praze, kterou z iniciativy Klubu českých turistů postavila mostárna První českomoravské strojírny a veřejnosti předala k užívání 20. srpna 1891. Kdo byl Gustave Eiffel? Jaká poučení asi může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele? 1) Specializace vyžaduje odvahuSpecializací tohoto francouzského inženýra, plným jménem Alexandre Gustave Eiffel (1832–1923), se tedy stalo odvážné projektování železných mostů. Poprvé na sebe výrazněji upozornil kovovým mostem v Bordeaux. Tento úspěch se promítl i do komerční podoby, takže se Gustave mohl natolik osamostatnit, že si roku 1866 v Levallois-Perret nedaleko Paříže založil firmu, přesněji řečeno vlastní konstrukční kancelář. Nutno ovšem poznamenat, že k osamostatnění mu napomohlo i spojení s konstruktérem Boileauem, od něhož získal půjčku na výstavbu závodu na stavební stroje pro mostní konstrukce. Velký krok kupředu mu umožnil i nápad nýtování jednotlivých částí pomocí stlačeného vzduchu. Ve spolupráci s tamní hutí se Eiffel pak mohl patřičně rozmáchnout a začít stavět kovové konstrukce nejen ve Francii, ale i v zahraničí – od sousedního Španělska, přes Rakousko, Maďarsko a Rumunsko až po Egypt, Peru a Bolívii. Za zmínku jistě stojí most Maria Pia přes řeku Duro v Portugalsku (1875), který se stal vůbec první obloukovou konstrukcí. Jednalo se nesporně o průkopnické dílo, jehož technické aspekty pak Eiffel posléze využil i při stavbě Garabitského železničního mostu přes údolí řeky Truyere u Ruynes-en-Margeribe v jihozápadní Francii, jehož délka činí 565 metrů s parabolickým obloukem dlouhým 165 metrů.2) I génius potřebuje dělný týmRok 1886 představuje významný milník v konstruktérově kariéře. Bylo to 4. července tohoto roku – u příležitosti 110. výročí zrodu Spojených států – kdy byla americkému vyslanci v Paříži slavnostně předána socha, která pak byla rozložena na jednotlivé části a dopravena do New Yorku na francouzské lodi. V newyorském přístavu se pak dva roky sestavovala, měděné kusy byly obepnuty kovovými pásy, které bránily poškození. Sestavená socha o výšce 46 metrů pak byla umístěna na postavec navržený americkým architektem Richardem Morrisem Huntem, takže její celková výška dnes činí 93 metry. Řeč je samozřejmě o Soše Svobody, jejíž nosnou konstrukci projektoval a sestavil právě Gustave Eiffel.  (Pro zajímavost – modelem pro ženský obličej se stala tvář Isabelly Eugenie Boyerové, vdovy po známém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.)3) Vždy usilovat o maximální úspěchA již o necelý rok později, přesněji řečeno 29. ledna 1887, byly na Martově poli v Paříži zahájeny stavební práce na základech každého ze čtyř pilířů budoucího největšího projektu, který vzešel z dílny Gustava Eiffela. Jednalo se o vytvoření vhodného poutače u příležitosti Světové výstavy v Paříži, která se měla konat v roce 1889, tedy ke stému výročí zrodu Francouzské republiky. Byla k tomu vyhlášena soutěž, Eiffel se přihlásil se svým projektem třípatrové ocelové věže vysoké 321 metrů a zvítězil. Obrovská kovová stavebnice se skládala z 15 000 součástek, které pak musely být pomocí dvou a půl milionu nýtů smontovány na desetinu milimetru přesně. Gustave Eiffel a jeho dva hlavní konstruktéři, Émil Nouguire a Maurice Koechlin, vyprojektovali tento ocelový kolos tak dovedně, že jeho hmotnost vzhledem k výšce 321 metrů byla vlastně mimořádně lehká. Vážila totiž necelých 7000 tun.4) Postavit se proti malostiZa další velký Eiffelův úspěch jistě možno považovat fakt, že již 26. března 1888, tedy za čtrnáct měsíců po prvním dotyku krumpáče se zemí, již stálo první podlaží a o půl roku později 250 montérů dokončilo druhé. Ale s tímto triumfem přišly i potíže. Na Martově poli se scházeli lidé, z nichž mnozí se nepřišli obdivovat technickému talentu svých rodáků, nýbrž svírali pěsti zlostí a bouřili se proti stavbě, která údajně bude Paříž jen hyzdit. Eiffel na tyto posměšky odpověděl jako technik se smyslem pro estetické cítění. Novinářům prostě řekl, že oblouky v nejnižší části věže vtisknou konstrukci „dojem síly a krásy“ a průhledy mezi jednotlivými konstrukčními prvky zaručí, že bude působit neuvěřitelnou lehkostí. Samotná stavba probíhala podle zcela nových technologických parametrů. Nebylo zapotřebí žádného lešení. Konstrukce letěla vzhůru montáží dokonale propočtených a vyrobených válcovaných nosníků.Náležitého zadostiučinění se Eieffelovi a jeho spolupracovníkům pak dostalo 6. května 1889, tedy v den slavnostního zahájení Světové výstavy, když se Eiffelova věž rozzářila tisíci světly, kterými ji vyzdobili pracovníci pařížské Plynárenské společnosti. Nadšení dvou milionů návštěvníků tehdy údajně zdaleka předčilo všechna očekávání.5) I technik musí dbát na obchodní stránkuUkázalo se, že Eiffel měl v tomto směru šťastnou ruku i jako obchodník. Již za pouhých šest let Eiffelova věž vybrala na vstupném tolik peněz, že se uhradily náklady spojené se stavbou. Mimochodem, suvenýry ve tvaru věže se stále prodávají i po sto dvaceti letech a minivěžičky, které tehdy byly vyrobeny ze želeného odpadu, jsou dodnes oceňovány jako žádané turistické kuriozity. Stručně řečeno: dobře postavená rozhledna na dobrém místě se ukázala jako výborný obchodní počin.Gustave Eiffel se po tomto úspěchu vcelku správně domníval, že by bylo možno využít věž jako nástroje vědy a výzkumu. Předně mu šlo o tři sféry: meteorologii, fyziku a rozhlasové vysílání. Možno říci, že vlastně udělal ze své stavby jakousi laboratoř. Například v roce 1901 předložil nabídku generálnímu štábu francouzských ozbrojených sil, aby ji používal k přenosu rádiových signálů. A již o dva roky později došlo k prvnímu spojení s armádními pevnostmi v okolí Paříže. V roce 1906 byl na vrcholku věže instalován stálý vysílač. Nelze vynechat ani rok 1909, kdy zde nechal Eiffel zřídit dmychadlo sloužící badatelům, kteří se zabývali výzkumem aerodynamiky. Za takové situace již nikoho ani nenapadlo, že by se věž měla rozmontovat. Podle původních podmínek její výstavby, se totiž měla po skončení Světové výstavy opět rozebrat.6) Ani sebedokonalejší technik se neobejde bez dokonalého finančního zajištěníI tak lze nazvat další velké poučení z počínání Gustava Eiffela. Řeč je o skandálu v záležitosti stavby průplavu v Panamě v roce 1889. Eiffel se tehdy na rozdíl od svého bystrého komerčního postoje při stavbě věže nyní zachoval s neuvěřitelnou lehkomyslností. Nechal se totiž zlákat a spolu se známým stavitelem Suezského průplavu a rovněž francouzským technikem Ferdinandem Lesepsem se podílel na projektování zmíněného Panamského kanálu. Ale dopustil se chyby, že k celé záležitosti zaujímal spíše postoj liberálně smýšlejícího architekta, než přísně manažersky uvažujícího podnikatele. Projevilo se to především ve skutečnosti, že naprosto evidentně přehlížel zejména finanční i klimatické obtíže, které se s touto stavbou spojovaly, když se navzdory těmto problémům tvrdošíjně pokoušel prosadit náročnou stavbu deseti zdymadel průplavu. Společnost, která vše organizovala a na kterou byl Eiffel napojen – tedy Sociéte Civile Internationale du Canal Interocéanique – v roce 1888 zbankrotovala. Tisíce obchodů bylo tímto krachem zlikvidováno, statisíce lidí přišly o úspory vložené do akcií tohoto podniku. Celá aféra se natolik rozrostla, že doslova desítky osobností, včetně řady politiků, byly tehdy usvědčeny z korupce. Ani Eiffel neunikl podezření z podvodu a zpronevěry, lépe řečeno obvinění, a byl 4. února 1893 odsouzen k dvěma letům vězení a pokutě 20 000 franků. Rozsudek sice kasační soud pak zrušil, avšak Eiffel byl celým tímto případem velice nešťastný.7) Překonat trudnomyslnost další pracíSvůj poslední projekt Eiffel založil v roce 1912 v laboratoři na pařížském předměstí Auteil, kterou vybudoval na vlastní náklady pro potřeby aerodynamického vědního oboru výzkumů aerodynamiky. Tím vlastně položil základy budoucí. Není bez zajímavosti, že dokázal experimentálně vytvořit vítr o rychlosti 80 metrů za vteřinu, aby mohl sledovat, jak tento vzdušný nápor zapůsobí na různé materiály různých tvarů. Gustave Eiffel se dožil hezkého věku 91 let. Skonal v Paříži 27. prosince 1923.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Koupit fanoušky na Facebooku – ano či ne?

Snad žádná firma, která chce být vidět na internetu, se už neobejde bez vlastních internetových stránek. S tím souvisí i snaha firem být vidět na sociálních sítích, které dnes využívá většina národa. Firmy si šmahem založily své především Facebookové stránky, na které lákají nové a nové fanoušky. Jenže jak je získat – co je třeba koupit? Fanoušky si koupímeSamozřejmě ne každé firmě se poštěstí to, že se od založení stránky na Facebooku fanoušci přidávají sami. Většinou je nutné jim nějak „pomoci“, například soutěží či vybídnutím při vstupu na samotný web společnosti. Pokud ani to nepomůže, existuje ještě jedna cesta, která je však velmi snadná – a to si fanoušky koupit. Stačí tak kontaktovat někoho, kdo se „prodejem“ fanoušků zabývá. Během jediného dne tak není problémem nárůst třeba o tisíce nových likes. Má to však jeden háček. Ačkoliv se může jednat o reálné lidi, stali se fanoušky jenom proto, aby jim mohla být zpřístupněna například vybraná aplikace, či fotografie.K čemu takoví fanoušci jsou?Převládají názory, že jsou jednoduše k ničemu. Na druhou stranu není třeba být tak skeptický, efekt mnoha fanoušků na vašich stránkách na Facebooku zkrátka působí psychologickým dojmem. Zatímco na fan stránku, kde je sotva pár likes se přidá jenom málokdo, na takovou, kde je jich několik desítek tisíc se často chce přidat „každý“. Proč? Když tam je tolik lidí, tak to pravděpodobně bude dobré. A právě ti, kteří se připojí dodatečně, patří mezi aktivní fanoušky, které firma zajímá, a mohou tak být na profilu společnosti velkým přínosem – třeba v diskusích. A právě díky koupeným fanouškům se podařilo přivést ty správné.I koupení se dají využítSamozřejmě když už fanoušky na dané facebookové stránce máme, měli bychom se je snažit aktivně zapojovat. Zatímco společnost prodávající produkty pro CNC stroje jenom těžko takové necílené lidi zapojí a investice do koupě fanoušků se tak rovná vyhozeným penězům, slevový portál nebo prodejce mobilů či elektroniky již má pozici zcela jinou. Stačí zveřejnit zajímavou slevu. Rázem se lidé začnou zajímat o to, co je vlastně v nabídce. Výsledné konverze se tak mohou dostavit i z těch lidí, kteří původně fungovali pouze jako lákadlo. A právě díky jejich získání na svou stranu se z nich pomalu, ale jistě, stávají ti aktivní.Vyplatí se to?Samozřejmě ne vždy se takový proces může vyplatit. Důležité je totiž najít tu nabídku, která nám na stránku doslova nažene takové fanoušky, které potřebujeme. V našich končinách je ideální cílit na fanoušky z České republiky, jejichž ceny se pohybují v řádech desetníků za jednu takovou osobu. Stačí poté několik úspěšných konverzí a návratnost investice se dostavila. Proto i koupení fanoušci mohou být v určitých případech prospěšní, záleží pouze na konkrétním oboru a na tom, jakým způsobem se vám je podaří zaujmout.Totéž se ostatně týká i často zatracovaného necíleného mailingu, který taktéž mnozí považují za naprosto neefektivní. Stačí se však podívat do vaší emailové stránky, kolik opakovaných spamů vám do schránky chodí. A za každý odeslaný email společnost zaplatí. Myslíte si, že by v dané činnosti pokračovala, pokud by za ní neviděla alespoň minimální efektivitu?Fanoušky kupuje každýA na závěr si zkuste prohlédnout weby opravdu známých internetových služeb. Jejich facebookové stránky mají fanoušků desetitisíce a statisíce. A rozhodně se můžete spolehnout na to, že často většinu těch prvních získali přesně tím způsobem, který většina lidí odsuzuje. Zkrátka je získali tím, že si je koupili.Má tedy cenu si fanoušky koupit?Jestliže i vy máte začínající projekt, a chcete ho nastartovat i na Facebooku, koupě fanoušků do začátku nemusí být nutně špatným rozhodnutím. Právě naopak, jelikož se v konečném důsledku skutečně může vyplatit. Je ale potřeba mít plán nejen pro samotnou koupi fanoušků, ale i pro následnou cílenou práci s nimi, která je vždy k úspěchu na sociálních sítích klíčová. Situace ovšem může být odlišná, pokud již máte slušně zaběhnutou stránku na Facebooku a jen dumáte nad tím, jak na ni dostat další fanoušky. Na toto téma vám můžeme doporučit tento článek o rizicích, spojených s takovým nákupem. Rovněž vám můžeme prozradit, že v blízké době uveřejníme článek o soutěžích na Facebooku – ty mohou být mocným nástrojem k získání nových fanoušků pro vaši stránku.

Pokračovat na článek


Zákazník: lovná zvěř nebo lovec?

Se spotřebiteli je stále častěji a intenzivněji veden aktivní dialog, jenž má jediný účel. Firmy spolu s nimi spoluvytvářejí a spoluovlivňují očekávání a tržní přijetí prostředí zkušenosti.Aby značka byla stále vzoremJak známo, značka nebo lépe řečeno značkové jméno firmy, představuje kvalitu velké marketingové hodnoty. Skrývá v sobě zároveň pověst firmy. A dovedeno ještě dále – v pověsti firmy je zakotvena odpovědnost všech jejích pracovníků. Odráží se v ní způsob, jak vedení firmy organizuje svůj marketing. A jak se stará o to, aby značka byla stále vzorem.Zákazníci nejsou „masa“¨To ovšem také znamená, že tím, jak tento vzor získává na síle, se s mimořádnou silou proměňují také pravidla, jimiž se řídí vztahy mezi firmou a zákazníky. Jestliže ještě někdy na pomezí 70. a 80. let dvacátého století byli zákazníci pokládáni za anonymní „masu“, která se nachází vně firmy s tím, že byli vnímáni jen jako pasivní kupující s předem určenou funkcí spotřeby, tak nyní, tedy o nějakých třicet let později, se rýsují zcela nové kvalitativní prvky.Spotřebitelé? Spolupracovníci firmySpotřebitelé jsou již v marketingovém systému považováni za součást rozšířené sítě způsobilostí, což znamená, že se podílejí na vývoji hodnoty a dokonce ji i spoluvytvářejí. Někteří marketingoví odborníci tvrdí, že spotřebitelé se vlastně ujímají role spolupracovníků firmy, od které si kupují zboží. A podobně je tomu, i pokud se jedná o součinnost firmy se spotřebiteli a o vývoj výrobků a služeb. Před zmíněnými třiceti lety šlo o tradiční tržní výzkum a dotazování. Byly dodávány výrobky nebo služby, aniž by se přitom nějak důsledně analyzovalo, jaký ohlas to vyvolává u jejich uživatelů. Ale v současnosti je se spotřebiteli stále častěji a intenzivněji veden aktivní dialog, jenž má jediný účel. Firmy spolu s předními spotřebiteli spoluvytvářejí a spoluovlivňují očekávání a tržní přijetí prostředí zkušenosti.Marketéři jako lovciA právě v případě tradičního pojetí jsou zákazníci, jakožto pasivní nositelé poptávky a adresáti nabídek firem, chápáni jako lovná zvěř. A kdo je jejich lovcem? Inu, přece manažeři marketingu, kteří vystupují jako lovci pátrající svými optickými přístroji pro vidění ve dne i v noci po „tržní krajině“, aby zachytili obraz své budoucí „kořisti“. Jde to tak daleko, že i mnohdy používané výrazy typu „kontaktní pracoviště“ přesně odrážejí tento sebestředný pohled, jaký používají marketingoví manažeři, když chtějí získat maximum informací o zákaznících se záměrem jejich zapojení do firemního systému.Zákazník se stává lovcemAle jak je to v soudobém modelu marketingového vnímání spotřebitelů? Jestliže bylo shora řečeno, že v dnešní době se zákazníci vlastně podílejí na vývoji hodnoty a dokonce ji i spoluvytvářejí, přičemž se lze na některé dívat už jako na „spolupracovníky“, pak dochází k přeměně hodnot. Z lovce se stává ten, kdo je loven. Zákazník si nyní totiž může sám od sebe vybírat firmu, se kterou hodlá být v kontaktu. A požaduje, aby tento výrobní nebo servisní subjekt mu přinášel nikoli předem připravené univerzální či "prefabrikované" hodnoty, nýbrž mu předkládá svoji vlastní vizi, jak by pro něho měla být požadovaná hodnota vytvářena.Mírová koexistence„Lovená zvěř“, tedy výrobní nebo servisní firma, se musí učit žít v mírové koexistenci s „lovcem“, aby se neocitla v jeho zaměřovači a posléze na pekáči. Proto se její marketingoví manažeři musí neustále a systematicky dozvídat co nejvíce údajů o svých zákaznících cestou obsažného dialogu, jenž se pak logicky umocňuje tou měrou, jak narůstá zběhlost a zkušenost zákazníků.Kupte si kombajn za dobrou cenuRozšířená síť a infrastruktura takových zkušeností se dokonale uplatňuje například u známého amerického výrobce zemědělské techniky John Deere. „Kupte si tento kombajn a my vám uděláme dobrou cenu,“ tak zde zněl slogan tradičního marketingu, který se již přežívá.Oprava stroje na dálkuV současné době má farmář údaje o svých konkrétních potřebách, které zase zpětně umožňují firmě Deere a jejímu zákazníkovi společně hledat způsoby, jak zvýšit produktivitu, snížit pracnost a zvýšit návratnost investice. Rovněž se uplatňují i další vzájemně výhodné procedury, jako je diagnostika a oprava traktorů značky John Deere na dálku, často i bez jakéhokoli zásahu zákazníka. „Lovec“ a „lovná zvěř“ tedy splývají v jedno, nebo lépe řečeno z oblasti marketingu vůbec odcházejí do historie.

Pokračovat na článek