Výsledky vyhledávání pro dotaz nelze

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Podnikání je jako maratonský běh

Jako podnikatel se člověk nenarodí. Aby však byl v podnikání úspěšný, měl by mít jak patřičné znalosti a zkušenosti, tak i splňovat určité osobnostní předpoklady týkající se především odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti. "Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout," říká Václav Řehoř, výkonný ředitel společnosti CCS, v exkluzivním rozhovoru pro IDE.Podíváme-li se dnes na jakoukoliv vysokou školu, je evidentní, že studenti stále dávají přednost jistotě zaměstnání před riziky spojené s podnikáním. Čím si myslíte, že to je?Pokud se podíváme na to, kolik lidí žije v České republice a kolik procent z nich je podnikatelů, pak zjistíme, že jde o velmi malé číslo. Na vysokých školách je proto situace logicky velmi podobná.Neočekával by však člověk, že minimálně studenti ekonomicky zaměřených škol by mohli mít k podnikání blíže?Nemyslím si, že tam existuje nějaká přímá vazba. Znám lidi, kteří už od útlého mládí v sobě cítili potřebu něco dokázat, vzít život do vlastních rukou. Jde o lidi, kteří neposlouchali učitele, často ani rodiče, a místo studia na vysoké se vrhli na podnikání. Vysokou školu si dodělali třeba později, ale jen proto, aby měli takový ten statut, když chodí na různá jednání. Na druhou stranu často slýchávám o tom, že absolventi vysokých škol, kteří při škole začali podnikat, dosahují poměrně dobrých úspěchů. Řada studentů i lidí z řad široké veřejnosti nosí v hlavě zajímavé nápady, podnikat však nikdy nezačnou. Čím si myslíte, že to je?Těch důvodů může být samozřejmě mnoho. Myslím si, že do jisté míry za to může i řada mýtů, které o podnikání kolují. Jedním z nich je například to, že se člověk musí podnikatelem už narodit, aby byl úspěšný. Tak tomu ale není. Podnikat může skutečně každý, nic jako podnikatelské geny, které by se daly zjistit testem DNA, neexistuje. Určité osobnostní rysy vhodné pro podnikání samozřejmě existují. Které předpoklady považujete za pro podnikání nejdůležitější?Rozdělil bych to na dvě části. První skupinu představují znalosti a dovednosti o tom, jak na podnikání vůbec jít. Tomu se dá naučit docela dobře studiem nebo ještě lépe učením se od zkušených podnikatelů. Pak jsou ale i předpoklady, kterým se učí hůře, protože souvisí s osobností člověka a jeho výchovou. Sem patří například to, jestli je člověk odvážný, zda má odpovídající sebedůvěru. Většina lidí, kteří podnikají, si abnormálně věří, což můžete poznat na jejich chování i mimo podnikatelské prostředí. A věřili si vždycky, i když k tomu třeba neměli pádný argument. Takoví lidé v životě prosadí řadu věcí a převálcují třeba i ty, co mají pravdu nebo jsou daleko lepší, a to jen proto, že si věří, že mají v sobě takový ten motor.Jaké další osobní charakteristiky jsou důležité?Vezmu-li v potaz různé již publikované názory i vlastní zkušenosti získané během posledních 14 let, pak bych hned za odvahu a sebedůvěru dal vytrvalost. Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout. Po deseti kilometrech vás začnou bolet nohy, po patnácti se vám bude špatně dýchat, po třiceti už třeba půjdete krokem a občas se posadíte k odpočinku. Což ještě není takový problém. Důležité je, abyste pak znovu vstali a oněch 42 kilometrů dokončili. Kombinace odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti je pro podnikání myslím naprosto stěžejní. Za jakési doplňující předpoklady považuji například touhu po úspěchu. Prostě nemám rád, když prohrávám. S tím souvisí i potřeba určitého temperamentu.Myslíte si, že v podnikání může být úspěšný i introvert?Introvertovi se bude prosazovat hůře, na druhou stranu to neznamená, že se nakonec nemusí prosadit.  Znám spoustu introvertů, kteří podnikají, a jejich firmy jsou velmi prosperující. Jde o lidi, kteří většinu času tráví přemýšlením či zkoumáním všeho možného, a pak vymyslí něco totálně geniálního. Většinou pak mají kolem sebe někoho dalšího, kdo je více temperamentní, a dokáže výsledky jejich úvah prodat.Říká se, že by člověk také měl být racionální, aby mohl podnikat…Já si to úplně nemyslím, protože když je někdo stoprocentně racionální, vyhodnotí si tolik rizik, že vůbec nezačne. Určitá racionalita je samozřejmě na místě, na druhou stranu by měl mít podnikatel tak trochu i růžové brýle, aby některé překážky předem neřešil. Avšak když pak na ně narazí, tak se s nimi dovede vypořádat, protože má v sobě tu velkou vytrvalost.Vraťme se zpět k mýtům o podnikání. S jakými dalšími mýty se ve své praxi setkáváte?Spousta lidí například říká, že když se pustí do podnikání, tak se stane svým vlastním pánem. Pravda je však taková, že záhy zjistí, že místo toho je otrokem svých vlastních zákazníků. Musí se řídit jejich požadavky, nosit jim modré z nebe. Dalším mýtem je, že většina začínajících firem po čase zbankrotuje. To si myslím, že je zejména chyba interpretace. Řada podnikatelů, kteří ukončí svou činnost, tak totiž nečiní z důvodu špatného podnikání, ale protože se svou úspěšnou firmu rozhodnou prodat, sloučit s jinou společností, nebo už mají takříkajíc lidově vyděláno a podnikání ukončí.Jsou ještě nějaké další mýty?Dalším mýtem je představa, že radši půjdu do regulérního zaměstnání, abych zjistil, jak co funguje, a když se mi tam nebude dařit, jednoduše si pak založím vlastní firmu. Co ale znamená, že se mi nebude dařit v práci? Že jsem se nedovedl přizpůsobit pracovnímu okolí? Že jsem nepodával tak dobrý výkon? Nebo že neumím své pracovní úspěchy dobře prodat?  Pak ale nejsem vhodný ani pro podnikání. Protože jestli jsem neuměl vlastní hodnoty prodat v zaměstnání, tak na vlastní noze to nebude jiné. Pouze mě to bude stát navíc peníze, které do podnikání vložím. A co když jsem v zaměstnání úspěšný a dotáhnu to na pozici výborného manažera? Jsem vhodnou osobou pro založení vlastní firmy?Tady je to tak půl napůl. Jestliže se někdo propracuje na opravdu vysokou manažerskou pozici, tak tam už je to v podstatě o podnikání. Tam už není žádná administrativa, tam už nedostáváte žádné úkoly, tam jste vepředu té pomyslné kárky, kde držíte firmu za oj a určujete, jestli se pojede doleva, doprava, pomaleji nebo rychleji… Už nejste ten, kdo tu kárku tlačí zezadu. Takže ano, určitá poloviční šance tam je, ale rozhodně to nelze brát tak, že by výborný manažer byl automaticky i výborným podnikatelem. Vy působíte na velmi vysoké manažerské pozici, přesto vedle toho sám podnikáte v oblasti poradenství. Jak to jde dohromady?Já se osobně považuji za jakéhosi prodejce. Všechno, co umím, se snažím okamžitě prodat. Vybírám si proto různé obory, různě složité pozice, a to jen proto, abych pak o tom mohl učit a radit ostatním. Čím je můj pracovní úkol zajímavější a složitější, tím lépe pro mě. Když mě pak osloví ředitel nějaké firmy, abych mu pomohl s jeho problémem, mohu z těchto širokých znalostí a zkušeností čerpat. Dřív jsem těmto případům věnoval třeba pár sobot nebo si na to vzal dovolenou, dnes už to ale dělám méně, protože se mi tolik času nedostává. Takže jak slyšíte, moc to dohromady nejde. Ale na učení si čas najdu vždy. Co by měl člověk zvážit před tím, než se vrhne na samostatnou podnikatelskou dráhu?Měl by hlavně vnitřně cítit, že to chce opravdu udělat. Takoví lidé prostě vědí, že podnikat chtějí. Neřeší, jestli mají či nemají podnikat, ale jak na to jít co nejlépe. Pak je určitě rozumné zapojit se do nějakého vzdělávacího programu, kde se takové věci dozví. Důležité je si taky předem rozmyslet, co od podnikání vlastně chci. Mám třeba kamaráda, který si založil před 15 lety malou reklamní agenturu zejména proto, že jeho hlavní životní náplní je ježdění na kole a hraní golfu, a jeho jedinou ambicí je mít ve tři hodiny volno a jít trénovat. Pak jde o podnikání pro udržení svého životního stylu.S jakými dalšími typy podnikatelů se v praxi setkáváte?Další skupinou podnikatelů jsou ti, kterým nevadí pracovat denně o tři, čtyři, ale i více hodin déle, ale nemají třeba ambice přesáhnout hranice okresu či kraje. Jde o lidi, kteří mají rádi o všem přehled. Vždycky si vybavím film Postřižiny, kde byl velký komín s nádherným výhledem. Tento typ podnikatele vyleze na takový komín a rozhlédne se, a všude kam vidí, to má pod kontrolou, ale jak vidí horizont a kopec, to ho už děsí. Jde o podnikatele, kteří podepisují všechny náklady nad 500 korun, kteří rozhodují o tom, kterému klientovi se bude prodávat a kterému ne.Pak jsou podnikatelé, kteří už mají odvahu k tomu, že to všechno, co shlédnou z toho pomyslného komína, dovedou replikovat jinde. Například si otevřou restauraci na Praze 3, a když je úspěšná, svěří jí manažerovi a otevřou si novou restauraci třeba v Praze 5. A když se pak dostaneme ještě výš, další skupinou jsou podnikatelé, kteří dovedou vybudovat jednu firmu do poměrně velké velikosti, tedy daleko za horizont a kopce, ti pak už ale k sobě potřebují schopné manažery, kteří jím budou pomáhat.Kdybyste se dnes jako začínající podnikatel rozhodoval o oboru podnikání, je nějaký obor, kterému byste se vyloženě vyhnul?Za obecně nevhodné považuji obory, které jsou silně regulovány státem. Protože začnete podnikat za určitých podmínek, nový ministr je kompletně změní, a vás to může přivést klidně k bankrotu. To pak dovede nabourat i sebedůvěru lidí, kteří si přirozeně hodně věří. Dlouho to bylo například zemědělství, i když už se to trochu změnilo k lepšímu. Dalším příkladem je třeba podnikání v zelené energii. Nikdy nevíte, kdy se změní dotace.Co si myslíte o podnikání více osob? Řekněme, že jeden student je nadaný více technicky, druhý obchodně, a dobře by se mohli doplňovat. Má takové podnikání nějaká úskalí?V praxi se setkávám se samostatnými podnikateli i podnikáním více osob, je to tak napůl. Obě varianty mají samozřejmě své výhody i svá úskalí. Kdybych měl dát doporučení, řekl bych, ať jdou do toho. Mohou udělat daleko víc práce, bude tam větší pluralita názorů, budou moci být daleko akčnější i kreativnější. Každý sice bude mít na podnikání trochu jiný pohled, ale dohromady budou tvořit o to všestrannější osobu podnikatele.Spousta firem, které znám, takhle byla založena, mnoho jich stále funguje ve stejném rozložení, a i když se v některých z nich společníci po několika letech rozhodli jít vlastní cestou, většinou to bylo naprosto bez problémů, na základě vzájemné dohody. Jako právní formu bych rozhodně doporučil s.r.o., kde každý společník ručí jen do výše svého splaceného vkladu. Podnikání má totiž svá rizika, tak pokud to lze, je vhodné mít aspoň nějakou ochranu.Jak jsme už hovořili na začátku, podnikání mezi studenty vysokých škol kopíruje velmi nízký průměr celé republiky. Co by se mělo změnit, aby se podnikání mezi studenty více rozvinulo?Nevymýšlel bych žádnou velkou vědu a udělal to samé, co funguje v jiných zemích, kde u podnikatelsky zaměřených škol typu Vysoké školy ekonomické v Praze existují podnikatelské instituce, kde se studenti se zájmem o podnikání mohou dozvědět řadu praktických rad. A pokud si řeknou, že podnikání je to, co chtějí zkusit, mají možnost jít do podnikatelského inkubátoru, odprezentovat tam svůj projekt a získat pro něj podporu. Spousta věcí skončí na tom, že lidé neseženou financování, aby vůbec mohli půlrok či rok fungovat, proto by měl existovat i nějaký fond, z kterého by bylo možné vybrané podnikatelské projekty financovat. Tak by to mělo ostatně fungovat i například v regionech.Neodrazují vás v tomto směru statistiky, které hovoří o tom, že mnoho firem umístěných v inkubátorech svou činnost stejně nakonec ukončí?Pokud se ke mně někdy v budoucnu dostane informace, že třeba 80 procent firem umístěných v českých podnikatelských inkubátorech přestalo po pěti letech podnikat, řeknu výborně. Bude to totiž znamenat, že už jsme se dostali na úroveň, kdy si můžeme dovolit profinancovat 80 procent neúspěšných podnikatelů, abychom vyselektovali těch zbylých dvacet procent podnikatelů, kteří podnikají a budou podnikat dál. A to jsou právě ti, kteří něco přinášejí. Nemusíme jim platit žádnou podporu, nesedí v práci od devíti do pěti, vytvářejí nové pracovní příležitosti, mají nové nápady, můžou to někam pozvednout.Jaké předměty byste doporučil například studentovi VŠE, který má zájem podnikat?Myslím si, že je důležité projít všemi hlavními předměty, které ho v prvních dvou až třech letech vybaví potřebným teoretickým základem, a pak bych mu doporučil přihlásit se k nám do vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí. A to z jednoho prostého důvodu. My ho sice v předmětu typu Podnikání malých a středních firem nenaučíme vůbec nic nového, co se týká teorie, ale co ho naučíme, je aplikace v reálných situacích. Neučí u nás totiž nikdo, kdo nebyl v praxi. Když se u nás například učí o financích, řeší se finance konkrétních firem. Tak jak to vidím, za ty poslední dva roky, tak si myslím, že tahle forma výuky dává studentům o hodně víc.Myslíte si, že může student začít podnikat už od prvních ročníků, nebo je to moc brzy? Nikdy není brzy. Pokud splňuje alespoň základní předpoklady pro podnikání a má zajímavý nápad, tak by si měl svůj život zorganizovat tak, aby mohl pokračovat ve studiu a čerpat z něj potřebné znalosti a při tom současně začít realizovat svůj podnikatelský sen. Kdo je Václav ŘehořOd roku 2006 působí jako finanční ředitel a jednatel ve firmě CCS ze skupiny Fleetcor Technologies, která je globální společností pro podnikové platební karty. Od října 2007 je také výkonným ředitelem. Ve funkci ředitele je odpovědný za všechny řídící funkce a rozhodnutí, jako jsou například formulace strategie, motivace zaměstnanců, vyhledávání a vyjednávání případných akvizic, zavádění nových produktů, jednání se zákazníky (Shell, Benzina atd.) a další manažerské funkce. Jako finanční ředitel odpovídá za všechny aspekty finančního řízení podniku v ČR i na Slovensku, a to včetně ročního rozpočtu, měsíčních prognóz rozvahy, výsledovky a peněžních toků či vztahů s auditory a s bankami. Spravuje peněžní toky v Praze, ve Vídni a spolupracuje s vedením v Londýně a Atlantě na různých rozvojových projektech v Evropě.V letech 2004 až 2006 pracoval jako finanční ředitel ve firmě Škoda Power, kde odpovídal mj. za finanční řízení, corporate governance, řízení rizik, snižování nákladů, řízení ziskovosti projektů či hotovostní operace. Byl členem týmu při prodeji parních turbín elektrárenským společnostem v různých zemích např. Dánska, Mexika, Indie atd. Byl odpovědný za partnerské projekty v Číně a Indii.Předtím pracoval pět let v kanadském Torontu ve vybraných oblastech finančního plánování a reportingu, controllingu u společností De Beers a Campbell Soup Canada (obě společnosti patří k předním ve svém oboru) V 90. letech působil jako konzultant nebo ředitel v různých společnostech např. Michelských pekárnách, Spolchemii a Brown Forman.Vystudoval Českou Zemědělskou Univerzitu v Praze, kde získal doktorát. Kurs MBA má z PIBS (Metropolitní universita v Manchesteru a Vysoká škola ekonomická v Praze). Přednáší na VŠE.

Pokračovat na článek


Gustav Eiffel – geniální technik

Jaká poučení může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele?Eiffelova věž v Paříži je nesporně nejznámějším projektem Gustava Eiffela, rodáka z Dijonu (1832). Stavba si prodělala svoji trnitou cestu, mnohdy plnou nepochopení a odsuzování, jak tomu ostatně bývá u mnoha novátorských děl. Až do roku 1929, kdy byl v New Yorku postaven mrakodrap Chrysler Building, představovala nejvyšší stavbu na světě. Dnes slouží jako jeden ze symbolů Paříže a celé Francie. Stala se i vzorem pro české konstruktéry Františka Prášila a Josefa Součka pro stavbu Petřínské rozhledny v Praze, kterou z iniciativy Klubu českých turistů postavila mostárna První českomoravské strojírny a veřejnosti předala k užívání 20. srpna 1891. Kdo byl Gustave Eiffel? Jaká poučení asi může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele? 1) Specializace vyžaduje odvahuSpecializací tohoto francouzského inženýra, plným jménem Alexandre Gustave Eiffel (1832–1923), se tedy stalo odvážné projektování železných mostů. Poprvé na sebe výrazněji upozornil kovovým mostem v Bordeaux. Tento úspěch se promítl i do komerční podoby, takže se Gustave mohl natolik osamostatnit, že si roku 1866 v Levallois-Perret nedaleko Paříže založil firmu, přesněji řečeno vlastní konstrukční kancelář. Nutno ovšem poznamenat, že k osamostatnění mu napomohlo i spojení s konstruktérem Boileauem, od něhož získal půjčku na výstavbu závodu na stavební stroje pro mostní konstrukce. Velký krok kupředu mu umožnil i nápad nýtování jednotlivých částí pomocí stlačeného vzduchu. Ve spolupráci s tamní hutí se Eiffel pak mohl patřičně rozmáchnout a začít stavět kovové konstrukce nejen ve Francii, ale i v zahraničí – od sousedního Španělska, přes Rakousko, Maďarsko a Rumunsko až po Egypt, Peru a Bolívii. Za zmínku jistě stojí most Maria Pia přes řeku Duro v Portugalsku (1875), který se stal vůbec první obloukovou konstrukcí. Jednalo se nesporně o průkopnické dílo, jehož technické aspekty pak Eiffel posléze využil i při stavbě Garabitského železničního mostu přes údolí řeky Truyere u Ruynes-en-Margeribe v jihozápadní Francii, jehož délka činí 565 metrů s parabolickým obloukem dlouhým 165 metrů.2) I génius potřebuje dělný týmRok 1886 představuje významný milník v konstruktérově kariéře. Bylo to 4. července tohoto roku – u příležitosti 110. výročí zrodu Spojených států – kdy byla americkému vyslanci v Paříži slavnostně předána socha, která pak byla rozložena na jednotlivé části a dopravena do New Yorku na francouzské lodi. V newyorském přístavu se pak dva roky sestavovala, měděné kusy byly obepnuty kovovými pásy, které bránily poškození. Sestavená socha o výšce 46 metrů pak byla umístěna na postavec navržený americkým architektem Richardem Morrisem Huntem, takže její celková výška dnes činí 93 metry. Řeč je samozřejmě o Soše Svobody, jejíž nosnou konstrukci projektoval a sestavil právě Gustave Eiffel.  (Pro zajímavost – modelem pro ženský obličej se stala tvář Isabelly Eugenie Boyerové, vdovy po známém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.)3) Vždy usilovat o maximální úspěchA již o necelý rok později, přesněji řečeno 29. ledna 1887, byly na Martově poli v Paříži zahájeny stavební práce na základech každého ze čtyř pilířů budoucího největšího projektu, který vzešel z dílny Gustava Eiffela. Jednalo se o vytvoření vhodného poutače u příležitosti Světové výstavy v Paříži, která se měla konat v roce 1889, tedy ke stému výročí zrodu Francouzské republiky. Byla k tomu vyhlášena soutěž, Eiffel se přihlásil se svým projektem třípatrové ocelové věže vysoké 321 metrů a zvítězil. Obrovská kovová stavebnice se skládala z 15 000 součástek, které pak musely být pomocí dvou a půl milionu nýtů smontovány na desetinu milimetru přesně. Gustave Eiffel a jeho dva hlavní konstruktéři, Émil Nouguire a Maurice Koechlin, vyprojektovali tento ocelový kolos tak dovedně, že jeho hmotnost vzhledem k výšce 321 metrů byla vlastně mimořádně lehká. Vážila totiž necelých 7000 tun.4) Postavit se proti malostiZa další velký Eiffelův úspěch jistě možno považovat fakt, že již 26. března 1888, tedy za čtrnáct měsíců po prvním dotyku krumpáče se zemí, již stálo první podlaží a o půl roku později 250 montérů dokončilo druhé. Ale s tímto triumfem přišly i potíže. Na Martově poli se scházeli lidé, z nichž mnozí se nepřišli obdivovat technickému talentu svých rodáků, nýbrž svírali pěsti zlostí a bouřili se proti stavbě, která údajně bude Paříž jen hyzdit. Eiffel na tyto posměšky odpověděl jako technik se smyslem pro estetické cítění. Novinářům prostě řekl, že oblouky v nejnižší části věže vtisknou konstrukci „dojem síly a krásy“ a průhledy mezi jednotlivými konstrukčními prvky zaručí, že bude působit neuvěřitelnou lehkostí. Samotná stavba probíhala podle zcela nových technologických parametrů. Nebylo zapotřebí žádného lešení. Konstrukce letěla vzhůru montáží dokonale propočtených a vyrobených válcovaných nosníků.Náležitého zadostiučinění se Eieffelovi a jeho spolupracovníkům pak dostalo 6. května 1889, tedy v den slavnostního zahájení Světové výstavy, když se Eiffelova věž rozzářila tisíci světly, kterými ji vyzdobili pracovníci pařížské Plynárenské společnosti. Nadšení dvou milionů návštěvníků tehdy údajně zdaleka předčilo všechna očekávání.5) I technik musí dbát na obchodní stránkuUkázalo se, že Eiffel měl v tomto směru šťastnou ruku i jako obchodník. Již za pouhých šest let Eiffelova věž vybrala na vstupném tolik peněz, že se uhradily náklady spojené se stavbou. Mimochodem, suvenýry ve tvaru věže se stále prodávají i po sto dvaceti letech a minivěžičky, které tehdy byly vyrobeny ze želeného odpadu, jsou dodnes oceňovány jako žádané turistické kuriozity. Stručně řečeno: dobře postavená rozhledna na dobrém místě se ukázala jako výborný obchodní počin.Gustave Eiffel se po tomto úspěchu vcelku správně domníval, že by bylo možno využít věž jako nástroje vědy a výzkumu. Předně mu šlo o tři sféry: meteorologii, fyziku a rozhlasové vysílání. Možno říci, že vlastně udělal ze své stavby jakousi laboratoř. Například v roce 1901 předložil nabídku generálnímu štábu francouzských ozbrojených sil, aby ji používal k přenosu rádiových signálů. A již o dva roky později došlo k prvnímu spojení s armádními pevnostmi v okolí Paříže. V roce 1906 byl na vrcholku věže instalován stálý vysílač. Nelze vynechat ani rok 1909, kdy zde nechal Eiffel zřídit dmychadlo sloužící badatelům, kteří se zabývali výzkumem aerodynamiky. Za takové situace již nikoho ani nenapadlo, že by se věž měla rozmontovat. Podle původních podmínek její výstavby, se totiž měla po skončení Světové výstavy opět rozebrat.6) Ani sebedokonalejší technik se neobejde bez dokonalého finančního zajištěníI tak lze nazvat další velké poučení z počínání Gustava Eiffela. Řeč je o skandálu v záležitosti stavby průplavu v Panamě v roce 1889. Eiffel se tehdy na rozdíl od svého bystrého komerčního postoje při stavbě věže nyní zachoval s neuvěřitelnou lehkomyslností. Nechal se totiž zlákat a spolu se známým stavitelem Suezského průplavu a rovněž francouzským technikem Ferdinandem Lesepsem se podílel na projektování zmíněného Panamského kanálu. Ale dopustil se chyby, že k celé záležitosti zaujímal spíše postoj liberálně smýšlejícího architekta, než přísně manažersky uvažujícího podnikatele. Projevilo se to především ve skutečnosti, že naprosto evidentně přehlížel zejména finanční i klimatické obtíže, které se s touto stavbou spojovaly, když se navzdory těmto problémům tvrdošíjně pokoušel prosadit náročnou stavbu deseti zdymadel průplavu. Společnost, která vše organizovala a na kterou byl Eiffel napojen – tedy Sociéte Civile Internationale du Canal Interocéanique – v roce 1888 zbankrotovala. Tisíce obchodů bylo tímto krachem zlikvidováno, statisíce lidí přišly o úspory vložené do akcií tohoto podniku. Celá aféra se natolik rozrostla, že doslova desítky osobností, včetně řady politiků, byly tehdy usvědčeny z korupce. Ani Eiffel neunikl podezření z podvodu a zpronevěry, lépe řečeno obvinění, a byl 4. února 1893 odsouzen k dvěma letům vězení a pokutě 20 000 franků. Rozsudek sice kasační soud pak zrušil, avšak Eiffel byl celým tímto případem velice nešťastný.7) Překonat trudnomyslnost další pracíSvůj poslední projekt Eiffel založil v roce 1912 v laboratoři na pařížském předměstí Auteil, kterou vybudoval na vlastní náklady pro potřeby aerodynamického vědního oboru výzkumů aerodynamiky. Tím vlastně položil základy budoucí. Není bez zajímavosti, že dokázal experimentálně vytvořit vítr o rychlosti 80 metrů za vteřinu, aby mohl sledovat, jak tento vzdušný nápor zapůsobí na různé materiály různých tvarů. Gustave Eiffel se dožil hezkého věku 91 let. Skonal v Paříži 27. prosince 1923.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Event management

Event v obchodním centru

Supermarkety a obchodní centra jsou plná lidí, kteří tam přišli nakupovat… Co je klíčové pro přípravu a úspěšnou realizaci eventu v takto specifickém místě? Jak pro váš výrobek získat kupní sílu, která se v obchodních centrech koncentruje?  Výběr lokality                                                                         Při výběru konkrétního obchodního centra je dobré zvážit, kolik se nachází v obchodním centru obchodů, které nabízejí naše výrobky. Vyberte to obchodní centrum, kde nabízejí nejvíce značek a výrobků z vašeho portfolia. Zákazník by měl mít možnost si promovaný výrobek okamžitě koupit.TIP: Domluvte se s obchody prodávajícími vaše zboží v obchodním centru na speciální nabídce platné pouze v den eventu.  Výběr místa konání akce v rámci obchodního centraZdánlivá maličkost, avšak pro návštěvnost eventu zásadní. Obchodní centra jsou velmi rozlehlá, a tak se při výběru konkrétního prostoru v obchodním centru řiďte dvěma kritérii:Event by měl být v místě, kde je největší koncentrace lidí (u hlavního vchodu, na parkovišti, před supermarketem s potravinami a spotřebním zbožím nebo v blízkosti foodcourtu).Konání akce by mělo být v těsné blízkosti obchodů nabízejících naše zboží. Snadná dostupnost daného výrobku usnadní a urychlí zákazníkovo rozhodování.TIP: Doporučujeme vybrat tak velký prostor, aby se na plochu vešla celá scéna a aby byl dostatek místa pro vlastní program (soutěže, hry, vystoupení…).  Výběr termínu                                                                   Pořádáte-li event při příležitosti uvedení výrobku či produktové řady na trh, termín vybírejte s ohledem na začátek distribuce výrobku. Určitě by akce neměla být dříve, jelikož zboží ještě není v obchodě. Také nepořádejte event až několik týdnů po uvedení výrobku. Výrobek již není novinkou a event pro něj už nebude mít takový efekt. Termín akce je dobré směřovat na konec týdne, potažmo víkend, protože je z hlediska návštěvnosti obchodního centra nejvýznamnější.TIP: Při výběru termínu akce je dobré ověřit si, zda v den, který jste zvolili, není v prostorách obchodního centra žádná jiná akce stejného druhu.  Program akce                                                             Zábavná část programu má jediný zásadní účel – přilákat zákazníka, aby se u vás „zdržel“. Pak ho nesmíte nechat se nudit. Jednotlivé bloky by na sebe měly volně navazovat a vzájemně se prolínat. Různá umělecká vystoupení, módní přehlídky, zábavné atrakce nebo soutěže a hry jsou vyhledávané, ať už kvůli věcným cenám nebo hravé povaze každého z nás. Zapojení publika do děje (vědomostní otázky, hádanky, hlasování, potlesk) usnadní komunikaci, zákazník bude uvolněnější, otevřenější.TIP: Doporučujeme na akci pozvat nějakou známou osobnost, ať už z oblasti showbyznysu, sportu či politiky, což upoutá zájem veřejnosti.  Promo týmTvoří lidé, kteří se podílí na přípravě a realizaci akce. Základ týmu je manažer projektu, moderátor, technický dozor, hostesky a asistenti, fotograf. Všichni by měli disponovat znalostmi a schopnostmi ve svém ranku, smyslem pro spolehlivost a týmovým cítěním. Při jejich výběru požadujte reference.TIP: Před každým eventem celý promo-tým důkladně proškolte! Vždyť na jejich znalostech a profesionalitě záleží úspěšnost celého projektu.PropagacePrvotně nám jde hlavně o maximální návštěvnost eventu, takže propagace probíhá před akcí a v průběhu akce.  O eventu poinformujte veřejnost 10 – 14 dnů předem. Vhodná média jsou: -          plakáty umístěné v prostorách obchodního centra-          místní rozhlas -          vývěsky, plakáty v nejbližším okolí OC (fitnesscentra, zastávky MHD, vývěsky na školách, klubech atd.)  V den D pak zvolte: -          reklamní plachtu (v OC anebo v jeho těsné blízkosti) -          plakáty na sloupech, na zastávce kyvadlové dopravy OC -          3D reklamní objekty (stojany, nafukovadla…) rozmístěné v obchodním centru nebo jeho bezprostřední blízkosti  V případě větší kampaně, resp. organizujeme-li eventy najednou napříč celou obchodní sítí, je účinné cílené PR (rádio, tištěná média, internet), které osloví větší množství lidí.TIP: Návštěvníky eventu potěšíte drobnými reklamními předměty. K posílení značky oblékněte celý realizační tým do oblečení (tričko, čepice, kombinéza atd.) s logem výrobku či společnosti.  Cena eventuV kalkulaci eventu existují dva druhy položek:  -          ty, které nelze než respektovat-          pronájem prostor-          stavba mola, pódia, technické ozvučení-          pronájem nábytku a rekvizit, pořízení výzdoby-          personální náklady a honoráře účinkujícím-          náklady na výrobu a tisk propagačních materiálů-          nákup pomůcek nutných k organizaci akce (stopky, kancelářské potřeby, nářadí…)-          a takové, které je možné snížit-          náklady na moderátora (rozdíl mezi honorářem Leoše Mareše a jeho začínajícího kolegy je v řádech tisíců)-          náklady na další personál (možná event zvládnete s pěti hosteskami místo původně plánovaných dvanácti)-          obecně náklady, jejichž výši ovlivňuje hlavně naše náročnostTIP: Snížit celkové náklady eventu lze spojením se s jinou, nekonkurenční firmou. Ideální je situace, kdy se výrobky nějakým způsobem doplňují. Náklady na přípravu a realizaci akce se tak dělí dvěma, ale efekt zůstává stejný. Řekněme závěrem, že každá dobře připravená akce je předurčena k úspěchu. Nepředpokládané a nepředvídatelné skutečnosti se mohou samozřejmě objevit i navzdory tomu. Horečka moderátora v den akce, dopravní nehoda spediční firmy vezoucí rekvizity, špatná barevnost loga na vytištěných letácích…Předvídejte, vytvářejte rezervy a nebojte se v případě nezbytném improvizovat.Poslední zlatá rada – vždy a za všech okolností mějte se všemi pronajímateli, dodavateli, účinkujícími, obchodními partnery, personálem, a ostatními smluvními stranami podepsané dohody, smlouvy a závazné objednávky. Stát se může cokoliv a tak je dobré mít vše schválené a potvrzené.PROMO TÝMModerátora řádně proškolte o firmě a nabízeném zboží a také o konkurenčních produktech, aby dokázal lépe vyzdvihnout přednosti vašeho výrobku. Moderátor je bavič s určitými moderátorskými zkušenostmi, který dokáže zaujmout a oslovit zákazníka a je „lidový“, sympatický. Úkolem techniků je dohlédnout na bezchybný průběh stavby scény, na funkčnost osvětlení, ozvučení apod., a to s důrazem na maximální bezpečnost. Asistenti týmu mají na starost vlastní přípravu akce a její likvidaci (nakládají, vykládají, stěhují, staví, rozmisťují, upevňují, instalují a demontují).Hostesky pomáhají s vlastní realizací eventu, jejich úkolem je hovořit se zákazníky, pomáhat s organizací akce a svým milým vystupováním a zevnějškem zpříjemnit atmosféru konaného eventu. Šedou eminencí týmu je fotograf – často ho není ani vidět, ani slyšet, ale přesto jsou výsledky jeho práce jediným materiálem dokladujícím průběh celé akce. Důležitá je vzájemná souhra celého týmu, za jejíž koordinaci je zodpovědný manažer projektu. Člověk, který průběh celého eventu řídí, rozděluje úkoly, kontroluje jejich plnění, řeší případné problémy či selhání. Ručí za zdárný průběh eventu.PROČ EVENT V OBCHODNÍM CENTRU?-          zásah masové cílové skupiny, jejíž velkou část lze definovat jako mladé rodiny s dětmi.-          seznámení veřejnosti s funkčností a kvalitou jednotlivých výrobků-          jedinečná možnost přimět zákazníky k praktické zkušenosti s konkrétním výrobkem-  okamžité zvýšení tržeb

Pokračovat na článek


Jednání se zahraničím

Kýve-li Bulhar hlavou na vaši nabídku, nejásejte.Jednání s kolegyní z vaší mateřské americké firmy probíhá v klidu a pohodě, jenže když se ona bude chtít vzdálit na toaletu a přítomní muži v témže okamžiku nepovstanou ze svých židlí, bude to právě vaše americká kolegyně považovat za nepřístojnou hrubost.V Evropě je taková etiketa vyžadována například jen při jednání nejvyššího managementu. Zvyků, které jsou v jiných zemích běžné a u nás nejsou ani moc časté, je spousta.První dojemPokud vás čeká první osobní schůzka se zahraničním obchodním partnerem, bude třeba se na ni důkladně připravit.  Zjistěte si co nejvíce o zvyklostech, které jsou typické pro národnost vašeho zahraničního partnera, a to jak například ve stolování, tak v mantinelech konverzace, vtipu atd. Pokud perfektně neovládáte jazyk, který je vašemu obchodnímu partnerovi vlastní, doporučujeme přizvat k jednání tlumočníka. Neznamená to, že nejste jazykově vybavený, ale naopak, že respektujete národní jazyk vašeho obchodního partnera a záleží vám na nejvyšším možném porozumění. Přítomnost tlumočníka je navíc jakousi módní záležitostí. Není výjimkou, že si mnozí manažeři, přestože plynně ovládají cizí jazyk, přizvou na jednání se zahraniční klientelou tlumočníka. Je výrazem úcty a respektu k vašemu zahraničnímu partnerovi, pokud se přizpůsobíte jeho národnostním zvyklostem a třeba popřejete dobrou chuť v jeho rodném jazyce. Také základní znalosti o jeho zemi se vám mohou hodit, stejně jako informace o politické situaci, o teritoriálním rozsahu, historii a dalších zajímavostech.„Do zálohy“ si také v hlavě připravte několik neutrálních témat, která můžete vždy využít. Začnete-li s počasím, bude váš pokus nenechat konverzaci upadnout příliš průhledný. Zkuste raději nějakou celosvětovou událost (olympiáda, mistrovství světa) nebo obecné téma (vývoj internetu, cestování…).Zahájení schůzkyPři domlouvání termínů se zahraničím je třeba sladit mnoho faktorů (přílet, doprava z letiště a na letiště apod.), přičemž vám nakonec plány může zkřížit státní svátek dané země. Nicméně až termín schůzky domluvíte, pamatujte, že dochvilnost je znakem králů a tuto zásadu ctí většina Evropy, Asie, USA a Kanady. U některých národností se však připravte na to, že čas je relativní pojem.V Latinské Americe to nebude jen pověstná akademická čtvrthodinka. Lidé z této oblasti jsou pověstní svou nedochvilností a nijak zvlášť tomu nepřikládají význam. Raději na to však nespoléhejte. Možná budete mít štěstí – nebo smůlu – na dochvilného latinskoamerického obchodníka. Je lepší držet se svých tradic a být dochvilný za všech okolností. Dochvilnost není silnou stránkou ani na Středním Východě, v Africe nebo ve státech jižní Evropy.Zatímco my hovoříme o akademické čtvrthodince, jihoevropané považují za přijatelné zpoždění i 30 minut. Naopak v německy mluvících zemích, ve Švýcarsku, v zemích severní Evropy, v USA a Kanadě se dochvilnost přímo vyžaduje. V těchto zemích platí heslo „čas jsou peníze“, proto jednání s obchodními klienty, kteří pochází z jedné z těchto zemí, bývají často stručná.Vhodný oděvVýběr oblečení také nelze podceňovat. Nesrovnatelně horší situaci však mají ženy. Muž, vezme-li si oblek, pak takřka nikdy nechybuje, ženy mají výběr širší a tedy více šancí udělat nějaké to faux pas. Ženy by měly být ve střehu především v arabských, respektive islámských zemích. Nevhodné jsou krátké sukně, výstřihy a oblečení, které obepne postavu nebo je průhledné. Ideální je oblečení volného střihu. Velmi konzervativní v této oblasti jsou lidé z Velké Británie, Argentiny a Brazílie. Právě kromě konzervativního oblečení je u žen vyžadována perfektní manikúra.Co se týká asijských obchodních partnerů, uděláte si u nich „oko“ kvalitou svého oděvu.Dárek na závěrPro výběr vhodného dárku pro zahraničního obchodního partnera přidáváme také několik tipů: - v Německu, Belgii a Francii se příliš nezavděčíte alkoholickým nápojem.- problematická na dárky je Saúdská Arábie, Egypt a další. Zde se vše podřizuje islámu. Nikdy proto nedarujte alkohol nebo cokoliv, co by asociovalo nebo připomínalo pornografii. Dárek v islámských zemích vždy předávejte levou rukou, je totiž od srdce. - v Indii také raději respektujte jejich náboženství. Kráva je tam posvátné zvíře, proto pozor na dárky z kůže. - Japonci milují dárky a obdarování obchodního partnera je proto velmi časté. Vždy uvítají předmět s firemním logem nebo nějaký typický suvenýr z naší země. Dárek v této zemi vždy předávejte oběma rukama.„Poker face“A pokud vás váš zahraniční partner přeci jen vyvede z míry, nedejte to na sobě znát. Protože – a to je poslední rada – tzv. „poker face“ je mezinárodním krycím prvkem! Náhoda přeje připraveným!Termín schůzky, který navrhujete zahraničnímu partnerovi, by v naší či jeho zemi neměl: předcházet nebo následovat po státním svátku v den státního svátku v den konání karnevalu, průvodu nebo jiné celorepublikové oslavybýt pátek (platí pro islámské země).Na co nesmíte zapomenout… Dodržujte vhodnou vzdálenost mezi vámi a obchodním a partneremV USA a ve většině evropských zemí je běžná vzdálenost mezi dvěma cizími osobami od 50 do 70 cm. Asiaté mají svou „osobní zónu“ ještě větší. Ve Španělsku, Itálii nebo zemích Latinské Ameriky se naopak diskrétní vzdálenost nedodržuje. Těsný kontakt, letmé dotyky jsou zde naprosto přirozeným chováním, a pokud byste se odtahovali, mohli byste svého obchodního partnera urazit.I potřesení rukou je uměníV současné době je přijatelné ve všech zemích, čili i tam, kde jsme byli dříve zvyklí pouze na úklon. Zatímco u nás, stejně jako ve většině evropských zemí trvá potřesení rukou cca 3 vteřiny, v Asii bývá tento úkon prodlužován až na 10 vteřin. A navíc – ne všechny ženy jsou zvyklé podávat ruku! Ženy v Latinské Americe se často místo podání ruky pouze dotknou pravé paže obchodního partnera.Líbat nebo nelíbat?Už k nám také dorazil zvyk políbit se na přivítanou na tvář. U nás a v mnoha dalších zemích je tento způsob pozdravu používán především mezi přáteli, avšak jsou země, kde se běžně políbí na líčko i na pracovní schůzce. Zpravidla se tomu tak neděje hned při prvním setkání, ale naleznete-li vzájemné sympatie s kolegou z Latinské Ameriky, Francie, Itálie, Španělska atd., budete polibkem už častováni vždy. Zajímavé je pravidlo, jak líbat zadané osoby. Pokud je osoba vdaná či ženatý, líbá se zpravidla dvakrát – na jedno líčko, pak na druhé. V případě, že se jedná o svobodnou osobu, se jeden polibek navíc přidává.

Pokračovat na článek


Firemní písmo – zbytečnost, luxus nebo nutnost?

V současné době si můžeme vybrat na našem trhu ze čtyř až pěti tisíc typů písem s českou diakritikou.Korporátní písmo je jedním z klíčových prvků jednotného designu společnosti a tvoří nezaměnitelnou součást firemní komunikace. Mělo by se používat na všech materiálech, vycházejících z firmy k zákazníkovi, ať už se jedná o vizitky, obálky, hlavičkové papíry, formuláře, reklamní či propagační tiskoviny. „Pokud spatříte billboard nějaké firmy, navštívíte její internetové stránky nebo prodejnu, kde od zaměstnance dostanete vizitku, musí na vás všechny tyto vizuální vjemy působit v souladu. Jen tak je možné cíleně budovat firmě identitu a vlastní image,“ říká Ondřej Kafka, grafický designer a spoluautor publikace Corporate Identity Set. Právě proto si většina společností nechává vypracovat grafický manuál, jehož nedílnou součástí je i vhodně zvolené firemní písmo. Manuál přesně definuje jeho povolené řezy a aplikace a zpravidla obsahuje i tzv. doplňkový (substituční) font, jako náhradu pro případ, kdy firemní písmo nelze použít.Na co se při výběru písma zaměřit?Firemní písmo nejčastěji vybírají designéři tak, aby bylo v souladu s logem, celkovou prezentací společnosti a její základní vizí. Obecně lze říci, že jiný typ písma se vybírá pro moderní firmy, profilující se v oblasti nových technologií, a jiný pro společnosti, dbající na seriózní pověst a dlouhodobou tradici, jako jsou např. banky či advokátní kanceláře. I přesto, že by nás naše písmo mělo odlišit od konkurence, platí, že příliš originality škodí. Stejně tak bychom neměli podlehnout módním vlnám. Firemní písmo musí být zcela nadčasové. Mezi další významné faktory výběru patří dobrá čitelnost a dostupnost, a to jak z pohledu různých operačních systémů, tak i potřebných znaků. „Nejrozšířenější česká písma se nyní dodávají v tzv. postscriptovém Type 1 formátu pro jednu počítačovou platformu,“ upřesňuje Pavel Maňas, produktový manažer přes písma ve společnosti Quentin. „Aby však bylo dostupné všem uživatelům, pracujícím v systému Windows i Macintosh, je nutné zakoupit písmo pro každou platformu zvlášť. Tento problém postupně odbourává nástup multiplatformních písem OpenType.“ Před finálním rozhodnutím je třeba si dále ověřit, zda námi vybraný font obsahuje příslušnou jazykovou sadu. Čeština je součástí CE (Central European) sady, ve které nalezneme znaky i pro další východoevropské jazyky, jako je slovenština, chorvatština, maďarština, moldavština, polština, rumunština, slovinština a jazyk Lužických Srbů.Je písmo na zakázku pouhým rozmarem?V současné době si můžeme vybrat na našem trhu ze čtyř až pěti tisíc typů písem s českou diakritikou (obsahuje znaky ě,š,č,ř,ž,ý, ť atd.). Mezi největší výrobce patří Adobe, Berthold, URW či Linotype. Pokud si však oblíbíme font, který nemá českou verzi, můžeme si jej nechat lokalizovat. Zejména velké společnosti a nadnárodní korporace si zadávají výrobu písma přesně na míru. Jedná se o dlouhý a poměrně nákladný proces, jehož výsledkem je nový font, který zcela odpovídá požadavkům a potřebám firemní identifikace. Takto vzniklé písmo je jedinečné a nezaměnitelné. „U nás je toho krásným příkladem originální písmo Michala Cihláře, které používá pražská zoologická zahrada,“ dodává Ondřej Kafka. „Stačí pouhý pohled na tento linorytem vytvořený rukopis a bez dalšího čtení už víme, kam si jej zařadit.“Chyby, kterých je třeba se vyvarovatVzhledem k tomu, že obvykle firemní písmo volí grafičtí odborníci s dlouholetými zkušenostmi, nevyskytuje se tolik chyb při samotném výběru jako při jejich špatném použití. Mnoho manažerů stále ještě podceňuje význam korporátního designu a jeho vlivu na zákazníky. Pokud nějaký grafický manuál vůbec mají, netrvají důsledně na jeho dodržování. Avšak pověstná lidová tvořivost nezná mezí. Nezřídka se nám tak do ruky dostane dopis na hlavičkovém papíře, s jehož moderním designem výrazně kontrastuje starodávné písmo textu, kterým kreativní úředník jinak strohé sdělení „vylepšil“.Bez licence ani krokPodobně jako na ostatní softwarové programy se i na písmo vztahují autorská práva. Je proto třeba zakoupit licenci, která nás bude opravňovat k jeho použití. Bez ní se naše společnost vystavuje riziku postihu. Licence se obvykle váže na pět počítačů, na něž můžeme připojit libovolný počet tiskáren. Cena jednoho řezu písma s tímto typem licence se pohybuje od 800 do 2000 korun. Za pořízení celé rodiny fontu tak zaplatíme, v závislosti na počtu řezů, i několik tisíc. Velké společnosti, využívající písmo ve styku se širokou veřejností (např. mobilní operátoři, banky), si nejčastěji pořizují tzv. country licence. Ta je opravňuje k použití písma na neomezeném počtu počítačů v rámci daného území. Nejčastěji se vztahuje k jednomu řezu a vyjde na desítky až statisíce korun. V případě, že si zadáme výrobu korporátních tiskovin u grafického studia, které náš firemní font nemá k dispozici, můžeme mu jej poskytnout. K tomu by měla být uzavřena samostatná smlouva, v níž se studio zavazuje, že písmo použije výhradně při plnění naší zakázky a poté jej vymaže ze svého počítače. „Ačkoliv ani tento postup zcela neodpovídá autorskému zákonu, výrobci písem jej tolerují. V praxi se však nejčastěji setkáváme s tím, že font pro svého klienta nakoupí přímo grafické studio a po dokončení zakázky mu jej předá,“ upřesňuje Pavel Maňas. Stručný slovník základních pojmůBezpatková písma (bezserifová písma) – písma, jejichž písmena nemají výrazný kresebný znak ukončující jejich tahy (např. Helvetica, Arial, Frutiger, atd.)Patková písma (serifová písma) – písma s ozdobným zakončením tahů písmen (např. Times, Baskerville, Palatino atd.). Antikvy – druh patkových písem s rozdílnou šířkou tahůGrotesky – druh bezpatkových písem, tzv. lineární písma, která mají stejnou šířku tahů.Minusky a verzálky – malá a velká písmena.Řez písma – různé varianty určitého typu písma (Regular, Italic, Bold, Light apod.).Rodina písma – soubor jednotlivých řezů daného typu fontu. OpenType – multiplatformní font, který lze použít jak v systému Windows, tak v systému Macintosh. Co při nákupu písma musíme vědět:Jaký používáme operační systém – základní a nejčastěji používaný formát pro sazbu a zlom Type 1 je pro platformy Windows a Macintosh odlišný. Na kolika počítačích budeme písmo používat – licence se obvykle vztahuje na pět počítačů.Jaké jazyky budeme potřebovat – čeština je obsažena v tzv. CE (Central European) sadě.Přesný název fontu – uvedený v našem grafickém manuálu, v ideálním případě bychom měli znát i jeho výrobce.Počet potřebných řezů – někteří výrobci podmiňují prodej fontu nákupem celé rodiny.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Outsourcing

Jak zajistit pořádek a efektivní fungování skladu

Skladové prostory firmy většinou nejsou nijak na očích, a proto často vypadají ne příliš vzhledně. Ač se to možná nezdá, i podle toho jak vypadají sklady, se mnohdy pozná, zdali je firma skutečně funkční, anebo naopak nikoliv. Jen si představte, že byste hledali jen obyčejný vzorek zboží několik desítek minut, když k vám přijede obchodní partner. Maximálně byste si uřízli velký kus ostudy. Efektivní fungování skladu lze přitom zařídit hned několika způsoby. A věřte, že pouhý obyčejný úklid mnohdy rozhodně nepostačí.Police a regály jako nezbytnostNa klasický nábytek v interiéru jsme zvyklí jako na nic jiného. Ve skladu se ale bohužel mnohdy s žádnými policemi, skříněmi a ostatním vybavením nepočítá. Je to škoda, protože každý pořádný sklad si regály a policový systém bezesporu zaslouží. Přitom koupit regály do skladu není nijak výrazně náročné. K dispozici jsou nejrůznější typy. Na mysli máme především ty klasické paletové. Koupit je možné ale i konzolová a jiná provedení. Výborné jsou mimo jiné také mobilní regály. Jejich nákup se také vyplatí. Pohybovat s nimi lze dle libosti.Nezapomeňte na manipulační technikuVelmi důležitá je i přítomnost manipulační techniky. Z té se nejčastěji prosazují pochopitelně vysokozdvižné vozíky. K dispozici jsou klasické benzínové, ale i na stlačený plyn anebo elektřinu. Naším tipem je vysokozdvižný vozík značky Jungheinrich. Vyznačuje se vysoce kvalitním provedením celé konstrukce a také bytelnými a pevnými koly. Zapomenout nelze ani na nízkou spotřebu a další výhody.A co bezpečnost práce?Hodně důležitá je také bezpečnost práce. Vymezeny musí být přesně potřebné bezpečnostní cesty v halách. Důležitá je i přítomnost hasicích přístrojů, lékárniček. Velmi ceněné jsou i schopnosti řidičů. Ti musí vykonat kondiční jízdy a následně získat potřebná řidičská oprávnění.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Obchodní zastoupení – práva a povinnosti

Uzavření obchodního zastoupení se podobá zprostředkování obchodu, ale má dlouhodobou platnost. Výhodou pro zastoupeného a zástupce je řada ustanovení Obchodního zákoníku, které chrání obě smluvní strany. Ale chrání je dostatečně?Konkurenční doložkaObchodní zastoupení a svobodné podnikání jsou dva různé pojmy, z nichž svoboda podnikání má přednost. Například společnost, která se nechá zastupovat, sděluje zástupci řadu údajů, které považuje za důležité a tajné. Týkají se cen, marketingu, nových výrobků a vztahů s klienty. Proto většina zastoupených firem požaduje podepsání konkurenční doložky, protože se obává v případě ukončení spolupráce přechodu obchodního zástupce ke konkurenci. Musí ale vymezit zákaz dostatečně konkrétně. Nestačí například označit zboží jako podobné nebo území, na kterém nesmí po skončení zastoupení podnikat, jako veškeré. Prodává-li tedy obchodní zástupce boty, mělo by být označeno zboží jako boty a příslušenství a území třeba Česká republika nebo kraj. A také nesmí omezit obchodního zástupce na dobu delší než 2 roky. Pokud dojde k porušení podmínek podle zákona, může být konkurenční doložka zcela neplatná.Zákonná ochrana zastoupenéhoPodle zákona platí, že nejen obdobná činnost, ale především informace jsou důležité. A proto nesmí obchodní zástupce bez souhlasu zastoupeného sdělit údaje získané od zastoupeného jiným osobám nebo je využít pro sebe nebo pro jiné osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení.Ručení zástupce – pouze smluvněZástupce ručí za závazky třetích osob, s nimž navrhl zastoupenému sjednání nějakého smluvního vztahu, pouze pokud se k tomu zavázal. A zákon navíc chrání zástupce povinností zaplacení odměny. Pokud by tedy ručil zastoupený za závazky třetích osob, ale nedostal provizi, v takovém případě by neručil.Výhradní zastoupeníPokud někdo na určité zboží nebo území sjedná výhradní zastoupení, jsou práva zástupce ještě více chráněna. Především nárok na odměnu plyne nejen ze sjednaných obchodů nebo s osobami, které doporučil k obchodu, ale platí také pro všechny obchody na konkrétním území nebo na konkrétní osoby. Jedině, že by zástupce zastoupil také třetí osobu na tomto území nebo byla v okruhu osob výhradního zastoupení, potom na provizi nárok nemá.Ochrana zástupceObchodní zastoupení je poměrně složitý závazek a každý by si měl uvědomit, že zákon chrání obě strany přiměřeně. Zastoupený nemůže připravovat zástupce o odměnu, která mu vznikla z jeho činnosti a to ani po skončení zastupování. Zástupce má právo na odměnu také z obchodů, které dojednal a které se uskutečnily po ukončení zastoupení. Stejně tak právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Jestliže však má třetí osoba splnit svůj závazek až po uplynutí více než šesti měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci nárok na provizi po uzavření obchodu. Provize je splatná nejpozději v poslední den měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Přitom se nesmí tato lhůta ani smluvně prodloužit.Výpověď obchodního zastoupeníZákon také přesně stanovuje lhůty pro výpovědi stran. Jednak pro zastoupeného a zástupce určuje, že výpověď musí být stejně dlouhá pro obě strany. Nelze si tedy sjednat lhůty různé. A dokonce stanovuje i minimální lhůtu pro výpověď, jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany si nesmějí dohodnout kratší výpovědní lhůtu.Uzavírat obchodní zastoupení musejí obě strany s uvážením toho, že vznikne dlouhodobý vztah, který je sice založen na důvěře, ale má svoje přesná zákonná pravidla. Těch pravidel je hodně. I smlouva na dobu určitou nekončí uplynutím lhůty, jako u jiných smluv, ale pokud strany nadále jednají, jako by obchodní zastoupení trvalo, mění se na dobu neurčitou. Jakmile někdo vstoupí na půdu obchodního zastoupení, je jasné, že se zavázal dlouhodobě a měl by si především uvědomit, že spolupráce znamená nejen odměnu, ale také dlouhý a obtížný závazek. Jinak je lepší uzavřít smlouvu o zprostředkování.

Pokračovat na článek


Náklady na propuštění zaměstnance

Nezaměstnanost v ČR trhá rekordy a vláda se chce postavit tomuto jevu dotováním propuštěných pracovníků. Z nezaměstnaných tak chce udělat živnostníky, aby je měla z krku. A protože se nepředpokládá snížení nezaměstnanosti a oživení hospodářství, je situace dost vážná. Jak se tedy zaměstnanec může ocitnout na „dlažbě“?Cizinec a tuzemecNejprve je třeba odlišit cizí pracovní sílu mimo země EU a dobrého českého nebo evropského rodáka. Cizinec, který se ujal svých pracovních povinností třeba v montovnách aut a je mu malá mzda dostatečná, může o práci přijít velice rychle. Nad rámec dohod a výpovědí mu totiž může ukončení poměru „zařídit“ zaměstnavatel ukončením povolení k pobytu nebo ukončením povolení k výkonu práce v ČR. Naopak u tuzemského pracovníka je situace složitější, protože zákon umožňuje jen přesná a konkrétní zrušení pracovní smlouvy. Jedinou definitivou pracovní smlouvy je smrt. Ta ovšem platí absolutně i pro jiné závazky.DohodaZaměstnanci často o dohody nestojí, protože se nemohou ucházet o podporu v nezaměstnanosti. Toto opatření dost tvrdě zasáhlo nezaměstnané, protože k dohodě sahá zaměstnavatel často. U pojmu dohoda by se totiž mohlo zdát, že jde o dvoustranný úkon, kde musí obě strany souhlasit. Jenomže zaměstnavatel je často ve výhodnějším postavení a může aplikovat značný nátlak. Často má zaměstnanec na stole dohodu s tím, že buď podepíše, nebo dostane okamžitou výpověď. Proto se někteří zaměstnanci podvolí nátlaku a odejdou dobrovolně. Tím přijdou o dost peněz, ale ušetří si nervy. Neplatnost dohody by později mohli žalovat, pokud by se předem domluvili s právníkem a pořídili dostatečně průkazné důkazy. Jakákoliv smlouva podepsaná pod nátlakem, je absolutně neplatná. Často dohoda obsahuje neplatné podmínky. Například ustanovení, že zaměstnavatel může dohodu zrušit a přijmout zaměstnance za stejných podmínek zpět. Někdy je třeba dohoda vázána na nějakou podmínku -  třeba dokončení kvalifikace. Takové dohody jsou také neplatné – v pracovním poměru se  o konci zaměstnání musíte dohodnout bezpodmínečně.VýpověďPředevším je třeba podotknout, že důvody výpovědi stanovuje Zákoník práce v § 52. Zaměstnanec může dát výpověď zaměstnavateli z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Minimální výpovědní doba pro zaměstnavatele i zaměstnance je 2 měsíce. Nelze se tedy ani dohodnout na době kratší. Naopak delší doba je přípustná, ale musí být shodná pro obě strany. Když se zaměstnanec rozhodne seknout s prací, musí dodržet výpovědní lhůtu, která počíná běžet až následující měsíc. Vše musí být provedeno písemně. Stejně tak zaměstnavatel musí dodržet výpovědní lhůtu. Výjimkou je okamžité zrušení pracovního poměru. Zaměstnanec tak může s pomocí lékaře učinit ze zdravotních důvodů nebo při nevyplacení mzdy přesahující 15 dnů od termínu ve smlouvě. Zaměstnavatel může okamžitě vyhodit odsouzeného zaměstnance nebo toho, kdo porušuje hrubě právní předpisy (jízda pod vlivem alkoholu např.) nebo pro hrubé či opakované porušování pracovních povinností. Tyto výpovědi může každá ze stran napadnout u soudu a jasné, že k prokázání  bude povinná ta strana, která zrušila pracovní poměr.Výpověď zaměstnavatelemZákoník práce přesně definuje důvody, pro které může dát zaměstnavatel výpověď s výpovědní lhůtou minimálně 2 měsíce. Je to například rušení zaměstnavatele nebo nějaké jeho organizační jednotky, přemístění jinam, nadbytečnost zaměstnance, neschopnost zaměstnance výkonu zaměstnání z hlediska zdraví, nesplnění právních předpisů pro výkon práce nebo pro různé porušování povinností. Pokud zaměstnanec nesouhlasí s nějakým z důvodů, může se obrátit na soud. Zaměstnavatel je potom povinen dokázat, že důvody k propuštění byly skutečné, ale že je také řádně zaměstnanci sdělil písemnou formou.Zaměstnanci tedy nejsou na trhu práce příliš chráněni. Rozhodně je lepší domluva se zaměstnavatelem na ukončení pracovního poměru a nějakém odstupném. Je to dobré i pro zaměstnavatele, který při minimálně 2 měsíční výpovědi bude zaměstnávat člověka s velmi malou ochotou k vysokému pracovnímu výkonu. Být v podřízeném postavení není lehké a jak je patrné z důvodu výpovědí, zaměstnavatel může najít mnoho zástupných důvodů. Nadbytečnost je jedním z nejčastějších příčin konce práce. Stačí, aby nějakým rozhodnutím třeba omezil zaměstnavatel výrobu a důvod je hned zřejmý. Důvod výpovědi se ale nesmí měnit a pokud někdo chce stáhnout výpověď, musí souhlasit písemně obě strany. V době krize tak mají zaměstnavatelé poměrně jednoduchou volbu, jak snížit pracovní stavy a zaměstnanci naopak málo důvodu k radosti z nového zaměstnání.        

Pokračovat na článek


Svět v číslech – když se vše sečte, jsme jen položkou v seznamu

 Čísla jsou neosobní a někdy dokonce i krutá. Skrývají totiž pravdu, kterou nelze změnit. Na druhou stranu pomáhají pochopit vývoj lidského snažení a podstatu života. Podívejme se na čísla uplynulého roku, dávají představu, jak mohutná a nekončící je lidská přítomnost na této planetě.ObyvatelstvoDne 31.října minulého roku dosáhl počet obyvatel Země 7.000.000.000 a ke konci roku se rozrostl o dalších téměř 90 milionů. Lidstvo se rozmnožuje velice progresivně, i když počty obyvatel Evropy klesají. V roce 1959 měla Země 3 miliardy obyvatel a za 40 let v roce 1999 jednou tolik – 6 miliard. Podle odhadů byl počet obyvatel v roce 1800 kolem 1 miliardy, až v roce 1930 dosáhl 2 miliard a 3 miliard již v roce 1959. Předpokládá se, že v roce 2200 se stabilizuje obyvatelstvo na počtu 10 miliard a nebude již přibývat. Mělo by totiž dojít k takové míře globalizace, že podmínky pro život budou na celé Zemi stejné.Rok 2012Počet osob, které budou mít jako datum narození rok 2012 byl kolem 128 milionů. Naopak datum úmrtí na náhrobcích bude mít cca 55 milionů. Denně se narodilo přes 120.000 dětí a kolem 55.000 zemřelo. Pro 7 miliard obyvatel bylo v roce 2012 vyrobeno 60 milionů aut, přes 130 milionů jízdních kol a prodáno bylo 350 milionů počítačů.Spotřeba jídla a vodyNa světě existuje přes 900 milionů podvyživených lidí a naopak nadváhou trpí přes 1,5 miliardy. Nemocných nadváhou je kolem 500 milionů. Jenom v USA se denně utratí ve zdravotnictví na léčbu nemocí spojených s nadváhou kolem 200 milionů dolarů. Přitom na podvýživu a hlad umírá denně přes 10.000 lidí. Za rok lidstvo spotřebuje kolem 5 miliard litrů vody a na nemoci, které způsobuje nedostatek vody nebo špatná hygiena, umře kolem 2 milionů lidí. Přes 800 milionů obyvatel Země nemá zabezpečený zdroj pitné vody.EnergieNezbytná součást života a pohodlí je také základem obrovské spotřeby. Vědci vypočítali podle současných zdrojů, že zásoby ropy vydrží ještě téměř 15.000 dní (41 let), plyn by měl stačit na 60.000 dní (165 let) a uhlí 152.000 dní (416 let). Kdo si tedy nechal do auta namontovat plyn a vydrží 40 let, bude mít nejen krásného veterána, ale možná také praktické auto, které nebude stát bez paliva na kraji silnice. A dřevoplyn také zřejmě neřekl ještě poslední slovo.Zdraví – nejdůležitější faktor života člověkaSe zdravím by si nikdo neměl zahrávat. Přesto žije na světě kolem 35 milionů lidí infikovaných AIDS a téměř 2 miliony ročně zemře. Smutná je také statistika úmrtí dětí do 5 let věku. Za minulý rok zemřelo takto malých dětí kolem 7,5 milionu. Umírají také ženy při porodech a to v počtu kolem 350.000. Kolem milionu lidí zemře na malárii, ale mnohem horší jsou civilizační výdobytky – cigarety a alkohol. Denně se vykouří kolem 7 miliard cigaret a ročně přes 5 bilionů. Kolem 5 milionů lidí zemřelo v roce 2012 vinou cigaret, 2,5 milionu vinou alkoholu a přes milion lidí se rozhodlo skoncovat se svým životem vlastní rukou. Dalších 1,5 milionu lidí zemře na silnicích a 8 milionů vinou rakoviny. Za nelegální konzumaci drog zaplatili lidé na celém světě v roce 2012 neuvěřitelných téměř 390 miliard dolarů.Uvedená čísla ukazují, že lidstvo ještě dlouho nemůže pomýšlet na celosvětový blahobyt a klidný život. Každý rok si lidé dávají předsevzetí a každý rok je neplní. Čísla ale nejde oklamat. Měli bychom méně pít a kouřit, chovat se slušně a ohleduplně na silnicích. Ročně v důsledku lidské neopatrnosti a bezohledného jednání zemře více lidí, než v poslední světové válce. Proto by předsevzetím do Nového Roku mělo být především slušné chování a úcta k životům a osudům druhých lidí. V tom se čísla nemýlí a lidstvo má ve vzájemném respektu velké rezervy.

Pokračovat na článek


Jak na charitu s elegancí a efektivně

 Filantropie dnes vyžaduje cit pro okolnosti a dobrý marketing. Zatímco dříve byla filantropie – neboli podnikové dárcovství či sponzoring, výsadou nadnárodních společností, dnes se do něj zapojuje čím dál více malých a středních firem.Efektivní charita se stala součástí strategického plánování každé firmy, která usiluje o zařazení se mezi ty nejúspěšnější.Na první pohled samá pozitivaPožadavky firem přispívajících na charitu stoupají. Dnes se společnosti nespokojí pouze se jménem na plakátě, jakožto s odměnou za svojí investici. Není se čemu divit, charitativní aktivity společnosti jsou často informací, o kterou se zajímá stát i firemní partneři. Zapojit se do společensky prospěšných akcí znamená pro firmu šanci zviditelnit se a ukázat se v tom lepším světle, ve kterém vystupuje jako odpovědný subjekt, kterému nezáleží pouze na tom, kolik prodá zboží. Své charitativní počiny firmy náležitě „prodají“ veřejnosti a jako odměnu za svoji angažovanost si pak tyto dobročinné aktivity navíc může uvést jako daňově odpočitatelnou položku.A tak zatímco jiní investují do masových reklam, firmy, které v rámci svého rozvoje uplatňují strategické plánování, vědí, že do podvědomí veřejnosti se dostanou v tom nejlepším světle právě prostřednictvím charity. A náklady, které do těchto aktivit vloží, se jim nejen díky možnosti odečtu z daňového základu vrátí zpět.Jak si vybrat vhodnou oblast naší pomoci?Můžete se zapojit do podpory seniorů, dětí, postižených občanů, záležíte jen na vás, komu chcete pomoci. Protože kromě pomoci chcete firmu i zviditelnit, doporučujeme vybrat si takovou oblast, která souvisí s předmětem vašeho podnikání. Navíc, pokud dané problematice rozumíte, máte jistotu, že dokážete zhodnotit, jestli vaše peníze byly použity na ten účel a v tom rozsahu, na jakém jste se domluvili. Kam až smíte jakožto dárce zajít?Nebojte se ptát a chtít konkrétní ukazatele a čísla. Pokud budete sponzorovat neziskovou organizaci, chtějte vidět její výroční zprávu. Bohužel ne všechny druhy organizací mají povinnost ji zveřejňovat.  Ale pro nadace a nadační fondy s obratem nad 3 mil. Kč a obecně prospěšné společnosti bez dozorčí rady, které mají čistý obrat vyšší než 10 mil. Kč nebo příjmy z veřejných rozpočtů nad 1 mil. Kč, platí, že musí každý rok provádět audit.  Dejte pozor na výši nákladů, které neziskovka bude uvádět jako provozní! Jistě, tyto náklady nelze opomenout a bez nich nemůže organizace fungovat, ale exekutivní náklady by neměly přesáhnout 30 % ročního rozpočtu.Poznejte svého partneraNež se rozhodnete pro konkrétní organizaci, které budete pomáhat, navštivte ji v jejím sídle. Osobní kontakt vám nejvíce napoví o serióznosti tohoto subjektu i o tom, zda-li je právě předmět jejich činnosti to pravé, kam chcete přispět.Dar versus sponzoring?Existují dva způsoby, jak se můžete zapojit do filantropie. Můžete zvolit formu daru nebo sponzoringu. Hlavní rozdíl je ten, že dar je založen na nezištném obdarování. Z právního hlediska to znamená, že sice poskytnete dar, ale nic za něj neočekáváte. Proces daru je vázán darovací smlouvou. Dar si můžete odečíst ze základu daně, a to je pro vás právě ten nejzásadnější rozdíl mezi sponzoringem a dárcovstvím. Sponzoring je založen na propagační a reklamní službě neziskové organizace. Váš příspěvek je chápán jako platba za tuto reklamu.Dar si můžete odečíst ze základu daně za předpokladu, že dar je v minimální hodnotě 2 000 Kč. Základ daně vám však sníží nejvýše o 5 % ročně. V případě daru se uzavírá darovací smlouva.Naopak smlouva, která bude upravovat váš sponzorský dar, tak nebude smlouvou darovací, ale smlouvou o reklamě. Náklady na propagaci a reklamu jsou daňově uznatelné položky a vy si je – na rozdíl od daru – můžete v plné výši zahrnout do základu daně. To znamená, že sponzorský příspěvek snižuje základ v plné výši. Pokud jste plátcem DPH, musí cena za tuto „formu reklamy“ obsahovat DPH.Jakým způsobem se zapojit?Možností, jak charitativní počin pojmout je několik. Pro inspiraci uvádíme několik nerozšířenějších forem. Peníze patří mezi nejoblíbenější dary Není to možná nejoriginálnější řešení, za to je prověřené a mezi podnikateli nejvíce preferované. Velké firmy se také nejčastěji přiklání k finanční formě filantropie.Malé a střední podniky věnují buď menší částky, avšak často dávají přednost spíše věcným darům. U těchto malých firem je velice oblíbené fyzicky zajistit renovaci či stavbu školních budov nebo dětských sportovních hřišť.  Dalším příkladem hmotných darů je firma Whirlpool Česká republika, malá pobočka nadnárodní firmy, pravidelně daruje Kapce naději věcné dary. Ledničky, pračky…  Placené volno zdarmaMéně známou, ale také velmi prospěšnou formou spolupráce je tzv. firemní dobrovolnictví. Vyberete si neziskovou společnost (nadaci, DDM…) a zároveň se domluvíte na konkrétní akci, na které se chcete podílet a pro konkrétní den jí ,,pronajmete“ své zaměstnance. Ti na svém novém, ale dočasném pracovišti působí ve firemním trikotu. Zaměstnancům samozřejmě platíte stejnou mzdu, jakoby vykonávali svou obvyklou práci.  Něco za něco Další možností je výměnný obchod. Filantropie tohoto druhu je oblíbená především u  neziskových organizací, které se zabývají podporou kultury. Neziskové organizace vám nabídnou zdarma prostor pro zábavní činnost a firma výtěžkem ze vstupného celou akci uhradí.Vlastní nadace je také řešeníNěkterým podnikatelům nestačí přispívat ostatním neziskovým organizacím. Chtějí být v oblasti charity aktivnější, a tak sami zakládají nadační fondy. Příkladem je Nadace Proměny, která má cíl urychlit financování veřejně potřebných projektů.Často také zakládají vlastní nadační projekty úspěšní podnikatelé v penzi.  A možná, až budete rozmýšlet o charitativní činnosti, pomůže vám fakt, že vidět šťastnou tvář konkrétního člověka, kterému jsme pomohli, je darem, který jste získali za svou velkorysost. Jak jsme na tom v ČR s dobročinností?Mezi nejštědřejší společnosti v oblasti charitativních darů patří každoročně skupina ČEZ, Česká pojišťovna, Mittal Steel Ostrava, Česká spořitelna, Jonson and Johnson a další.Každý rokem je u nás volen Sociálně prospěšný podnikatel roku. Za rok 2007 toto ocenění získal Josef Baláž – Liga o.s. Bruntál. Občanské sdružení Liga podniká v oblasti stavebnictví a recyklace odpadů. Její zaměstnanci jsou lidé, kteří jsou zdravotně nebo sociálně znevýhodněni. Postižení občané, starší občané, občané patřící k etnické menšině nebo občané s nedostatečnou praxí, kteří nemohou najít zaměstnání. Pokud nevíte, zda s dobročinností začít, odpovězte si na tyto otázky: Kde jinde prospějete firmě a zároveň i někomu jinému?Je pro vás důvodem možnost snížení daňového základu? Kde jinde se za tak výhodných podmínek dostanete do podvědomí stávajících i potencionálních klientů?K ZAMYŠLENÍCharitativní činnost může být velmi účinnou reklamou, pokud je v ní propojena inteligence a nadsázka. Například tabákové firmy sponzorují výzkum proti rakovině. Dalším úhlem pohledu je zákaz tabákové reklamy stupňující se téměř k absolutnu.EFEKTIVNÍ TIPVybírejte také podle druhu vašeho daru. Například pokud věnujete menší finanční částku, pak je účelnější věnovat ji třeba místní organizaci než výzkumu nadnárodní velikosti. A v místních regionálních periodikách se budou o takovou zprávu více zajímat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Offshore společnost na Kypru: realita, nebo fikce?

Podnikání v takzvaných daňových rájích je pro většinu tuzemských subjektů mezinárodních charakteru velmi lákavé. Platit minimální daně a užívat si dalších skvělých podmínek pro rozvoj podnikatelských aktivit rozhodně stojí zato. Nikdo vám nebude neustále stát v patách a snažit se vám zdiskreditovat tak, jak je tomu v mnohých středoevropských zemích, kde se z podnikatelů snaží vytvořit subjekty sloužící vyloženě státu za účelem jeho obohacení. My se v následujících řádcích zaměříme na podnikání na Kypru. Tato země totiž ještě do let nedávno minulých platila za jeden z daňových rájů.Onshore, nebo offshore?V současné době podnikat s offshore společností na Kypru nelze! Není se čemu divit, jelikož takovýto typ podnikání zde byl umožněn pouze do doby, než se Kypru podařilo vstoupit do Evropské unie. Stalo se tak v roce 2004. Právě tehdy podepsal Kypr důležité smlouvy o vstupu do tohoto evropského uskupení států. Tím pádem pochopitelně i jeho legislativa nabyla mnohých změn, a to včetně eliminace státu jako daňového ráje. Přesto ale Kypr dokáže nabídnout velmi zajímaví podnikatelské prostředí se spoustou nesporných výhod.Nejnižší daňové sazby v EvropěI přesto, že se na Kypru jedná o klasické onshore podnikání, získáte skvělé podmínky. Hovoří pro t například daň z příjmu, která je stanovena na pouhých 12,5 %, a to prošla v roce 2013 zvýšením. DPH je stanoveno na 19 %. Vynikající je skutečnost, že není problém vybrat si z obrovského množství nákladových položek, které vám ve finále daň ještě dokonale sníží. Ideální offshore firma z té vaší nebude, nicméně vaše činnost bude s těmito výhodami mnohem jednodušší.Koupení ready made společnostiPokud chcete společnost na Kypru založit od nuly, nestačí pouze získat kancelář a nechat se zapsat do obchodního rejstříku či nakoupit správné tonery HP a podobně. Jen tak tady novou firmu založit nelze. I proto je výhodnější nakoupit již některou stávající, tedy ready made společnost.

Pokračovat na článek


Základní jmění – nikdo jej nechápe

Podivnost se základním jměním společností trvá už dlouho a jedná se o dost nepochopitelný administrativní úkon. Akciová společnost má sice předepsané 2 miliony korun a společnost s ručením 200 tisíc korun. Jenomže žádné jmění mít nemusí.Zajímavá absurditaV podstatě se dá říct, že základní jmění společnosti je jen cifra na papíru. Neslouží k žádnému ručení a žádný majetek společnost v této minimální výši mít nemusí. Nikdo tomu v podstatě nerozumí a většina laiků se domnívá, že v případě pohledávky alespoň tato částka bude k dispozici. To se ovšem velice mýlí. Společnost může hospodařit daleko pod hranicí svého základního jmění a tento “základ“ je tak jen napsán ve výpisu z Obchodního rejstříku. Jinde se nevyskytuje.Zakládací byrokracieZákladní jmění tak jen komplikuje založení. Zakladatelé nebo jeden zakladatel musejí složit alespoň 30 % jmění společnosti, ale většinou se skládá celé jmění. Stačí si založit účet v bance, která na takové případy má speciální účty. Zakladatelům vydá potvrzení a to stačí k zápisu společnosti. Základní jmění se ale nemusí složit ani do banky. Kromě notáře jej může mít u sebe takzvaný správce vkladu, který jen podepíše, že u něj společníci jmění složili. Pokud je jmění složeno v penězích, po zápisu v OR se okamžitě uvolní.Účetní operaceV podstatě je tak složené základní jmění jen takovým účetním záznamem. Samozřejmě, že patří společnosti a nelze s ním libovolně nakládat. Možností, jak jej využít, aniž by bylo ku prospěchu společnosti, je mnoho. Hodně společníků obchodních společností totiž hned vklad vybere. A kdo zakládá společnosti na zakázku, tak samozřejmě žádné základní jmění ve společnosti nenechává. Vybrat se dá základní jmění půjčkou, ale postačuje třeba záloha na služební cestu nebo proplacení jakýchkoliv nákladů společníka.V USA jinakSpolečnosti v jiných zemích nemají tak byrokratický přístup k obchodním společnostem. Například v USA musí základní jmění stále existovat. Není třeba součástí společnosti a nevyskytuje se při podnikání. Když ale jde společnost do likvidace nebo do bankrotu, zakladatel musí základní jmění mít nebo jej zaplatit ze svého. Toto opatření má svůj praktický a logický význam. I předlužená společnost má náklady na průběh bankrotu a likvidaci. Ty se musejí nějak zaplatit. Kromě toho ví každý věřitel, že alespoň nějaké jmění kryje jeho pohledávku.Změna pojetíZakládání společností je v ČR opět pojato jako byrokraticko-administrativní úkon, který nemá praktickou oporu. Proto se také mnozí občané mýlí a myslí si, že základní jmění je nějaká trvalá jistota. V právnickém státu jako je ČR, je ale jedinou jistotou, že není žádná jistota. Vše je ukryto do různých kliček a formulací. Chybí řádný vztah k majetkovým hodnotám a přirozenost práva. Člověk přece právem očekává, že akciová společnost s 2 miliony základního jmění je nějakou jistotou a zárukou solidnosti. Netuší, že jde jen o právní výmysl, který nic neznamená.      

Pokračovat na článek