Výsledky vyhledávání pro dotaz zákoník

Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek


Uzavření smlouvy na dálku

Pokud se vám zdá vaše kamenná prodejna těsná nebo vás tíží klesající obrat, asi se rozhodujete pro založení populárního eshopu. Říkáte si určitě, že řídit eshop je jednoduché a pokud se poohlédnete po šikovném programátorovi nebo využijete nabídku automaticky připravených eshopů, zajásáte nad snadností a rychlostí svých začátků. I přes nadšení se vám nevyhnou určitá rizika.Objednání zbožíZákazník už nebude v situaci, kdy si k vám dojde a prohlédne si vaše zboží. Bude si muset vybrat z obrázků, které mu nabídnete a které, upřímně řečeno, bývají nafoceny z nejideálnějších pozic profesionálním fotografem. Popisky zboží také jistě nebudou upozorňovat na některé vady či nedostatky zboží a dobrý copywriter vynese zboží do nebes. Kupující se tedy rozhodne na dálku a na základě vaší informace bez předvedení výrobku ke koupi.Fyzická a právnická osobaVětšinou budete prodávat zboží fyzickým osobám, kteří jsou chráněni Zákonem o spotřebiteli. Pokud prodáváte zboží právnické osobě, je situace zcela jiná a obchodní zákoník firmy nešetří a můžete si s nimi sjednat podmínky jiné. Ovšem u spotřebitele se předpokládá jeho neznalost problematiky, zatímco nákup mezi firmami je něco víc, je to vztah profesionálů. Můžete si o tom myslet svoje, ale zákon je zákon.Nemožnost volbyZákazník tedy nemá možnost volby po předvedení zboží, nemůže se rozhodnout, zda má o výrobek zájem, zda je pravdou tvrzení výrobce o kvalitách, zda mu vyhovují parametry. Výrobek nevidí, nemůže si sáhnout a vyzkouší si jej až teprve při převzetí doma nebo na určené adrese. Proto mu zákon dává možnost si zboží vyzkoušet a v případě nespokojenosti jej vrátit po objednání a převzetí. Řešení to není úplně nejšťastnější, ale odpovídá zvýšené ochraně zákazníků.Podmínky vrácení zbožíPoměrně diskutabilní je doba 14 dní na vyzkoušení. Ta je dost dlouhá a při počítaní lhůt běží následný den od převzetí. A končí poslední den uplynutím lhůty (včetně sobot a nedělí). Jak se tedy obchodník v kamenné prodejně raduje, když zákazník zboží zaplatí a odnáší si, tak může při provozu eshopu poměrně litovat. Zákazníci mu mohou vracet zboží, jak se jim zachce bez jakéhokoliv důvodu a objasnění. A skutečně tak často činí.Při objednání zboží uzavřel zákazník s eshopem takzvanou smlouvu na dálku, která proběhne elektronicky. Eshop musí v obchodních podmínkách uvést, že zákazník smí zboží vrátit bez udání důvodu do 14 dní. Jinak je lhůta na vrácení ještě delší. V kamenném obchodě se zboží vrací nebo opravuje pouze v případě závad. Eshop samozřejmě podle zákona může trvat na vrácení zboží v neporušeném stavu, neopotřebované, s obalem, ale pokud mu takové zboží přijde zpět, je povinen vrátit peníze včetně nákladů na poštovné a balné. Obchodník v eshopu tak musí počítat. Odeslal jsem zboží, za 3 dny dojde a čekat trpělivě 14 dní plus několik dní na doručení zpět. Takže má svých 20 dní nejistoty a vynaložených nákladů na balné a dopravu tam a zpět. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Outsourcing

Outsourcing ICT služeb?

FENOMÉN DOBY I PROVĚŘENÁ JISTOTA. Využívání služeb počítačové firmy, poskytovatele outsourcingu ICT služeb, již není luxusem. Naopak, využívají jej společnosti, které poznaly, že vlastní údržba jejich systému je pro ně z ekonomického či strategického hlediska nevýhodná, a chtějí se plně soustředit na své obchodní aktivity. Odpovědnost za návrh, budování a správu jejich systému předají externí firmě. Zvažujete-li  přechod na outsourcing, pak nabízíme několik užitečných rad.Insourcing vs. outsourcingPrůzkumy trhu uvádějí až 20% meziroční nárůst obliby outsourcingu u firem do 100 počítačů. Jak vyplývá ze studie firmy Everest Research Institute, outsourcing s uzavřením střednědobé smlouvy, tj. 3–5 let, představuje v porovnání se skutečnými celkovými náklady insourcingu snížení nákladů o hodnotu 30–40 procent. Nicméně důvody pro outsourcing často bývají variabilní kapacita, schopnost soustředit se na klíčové kompetence tím, že se firma zbaví těch okrajových, nedostatek vlastních zdrojů, efektivnější vykonávání pracovní činnosti, vyšší flexibilita, s níž lze reagovat na měnící se potřeby, lepší kontrola rozpočtu díky předvídatelným nákladům, inovační potenciál (know-how partnera) a vedení v oblasti nových technologií. Některé z těchto důvodů lze těžko vyjádřit okamžitou pouze finanční úsporou…Koho a jak oslovit?Outsourcingové služby v oblasti ICT dnes nabízí mnoho společností. Začněte tím, že si uvědomíte, že neexistuje ani jeden dodavatel, který by přesně odpovídal vašim potřebám. Bude potřeba dělat ústupky. Abyste byli schopni provést správné rozhodnutí, jasně si zformulujte, co chcete díky outsourcingu získat, a z toho odvodit svá kritéria pro poskytovatele služeb.Komplexní outsourcing ICT se realizuje zřídka, byť jsou úspory právě v tomto případě největší. Tento trend se projevuje zejména u menších firem. Ovšem obecně mohou existovat důvody, kvůli kterým chce mít zákazník mixované řešení či ponechat si vlastní IT správce. Například když má vlastní informační systém vyvinutý na nestandardní platformě interním programátorem bez potřebné dokumentace k předání. Na internetu lze najít různé cenové kalkulátory, kde vám po zadání počtu počítačů a serverů vyjede paušální nabídka za měsíční správu. Vycházet však pouze z ceny by bylo, v případě takové cennosti, jako jsou firemní data, velmi krátkozraké a chybné. Nehledáte přeci úklidovou firmu, kde služby poměříte podle ceny za vytřený metr čtvereční vaší kanceláře. Důvodem neúspěchu při outsourcingu může být ukvapená snaha o outsourcing, aniž je tento podložen technicko-ekonomickými argumenty. K outsourcingu se organizace stále více uchylují jako k manévru, od něhož očekávají pouze rychlé snížení nákladů, zatímco investici s cílem zvýšit schopnosti firmy, globálně expandovat a reagovat, zvýšit ziskovost nebo posílit konkurenční výhodu v něm ještě tolik nevidí. V dnešní době je přínos dobře vybraných a profesionálně spravovaných IT systémů nejen veliká konkurenční výhoda, ale pro svoji exponovanost a nenahraditelnost i veliké riziko v případě sebemenšího výpadku. Ptejte se dodavatelů na obecné otázky spojené s dlouhodobou působností na trhu, dosažené certifikace a partnerství s významnými výrobci ICT komodit (za těmi obrázky po zdech zasedacích místností je často hodně práce a interních znalostí), ptejte se na interní metodiku správy zákaznických systémů (např. ISO, ITIL atp.). Nezapomeňte na konkrétní otázky typu zkušeností se zálohováním, archivací a obnovou systémů a dat po havárii. Hledejte přizpůsobivost konkrétním podmínkám chodu vaší společnosti a procesům, na které jste zvyklí a které nechcete měnit. Máme jeden dobrý tip: Seznamte se předem s lidmi, kteří pro vás budou pracovat. Nechte si představit technika, který do vaší společnosti bude docházet.Obsah outsourcingové smlouvyService Level Agreement (SLA) je kontrakt mezi poskytovatelem ICT služeb a zákazníkem, který specifikuje, obvykle měřitelným způsobem, jaké služby poskytovatel dodá. Těmi nejzásadnějšími body jsou vždy záruky a ochrana vašich dat.  Požadujte garance. Obchodní zákoník umožňuje dojednat mnohem tvrdší podmínky než pracovní zákoník. Samozřejmostí by mělo být předložení platného pojištění partnera (v řádu miliónů korun) na škody způsobené třetím osobám (vám!). Požadujte jednoduché smluvní formulace sankcí při nedodržení reakčních dob a sjednané doby opravy. Pak můžete účtovat dodavateli penále, pokud nejsou některé úrovně služeb dodrženy. Používá-li se toto opatření s rozvahou, je to účinný způsob, jak udržet dodavatele, aby se zdržel nepravostí. Toto vše po svém zaměstnanci chtít nemůžete (náhrada škody je omezena čtyřapůlnásobkem jejich platu). Požadujte ochranu důvěrných informací. V mnoha případech dochází k velice intenzivní výměně informací mezi dodavatelem a objednatelem (např. v případě, že jsou všechny dokumenty uloženy na centrálních serverech dodavatele, probíhají externí zálohy a dodavatel má plný dálkový přístup do sítě). Jenom z tohoto letmého popisu je patrné, že ve smlouvě je třeba velice přesně vymezit odpovědnost obou stran za prozrazení informací kterékoliv z nich nebo za prozrazení či odhalení důvěrných informací třetím stranám. Vzhledem k tomu, že přesné vyčíslování škod je většinou téměř nemožné, je pravděpodobně jediným možným řešením zavedení vysokých smluvních pokut a oprávnění poškozené strany, v případě závažnějších případů prozrazení nebo odhalení důvěrných informací, okamžitě odstoupit od smlouvy.Jak se outsourcing IT služeb účtuje?Obecně lze říct, že existují tři nejčastější způsoby, jak strukturovat cenu v rámci SLA. - Paušální, neboli pevná cenaZákazník platí (obvykle) měsíční paušál za služby, ať jich využívá jakkoliv. Platit pevné ceny za služby se zákazníkům zpočátku vždycky zdá výborné, neboť náklady jsou jednoduše předvídatelné. A někdy to také výborně funguje. Pevné ceny jsou však s časem poněkud obtížné pro poskytovatele, který musí splňovat dohodnuté úrovně služeb bez ohledu na to, v jakém prostředí (např. zastaralé hardwarové prostředky) budou činnosti vykonávány. Pevné ceny lze efektivně aplikovat spíše u větších firem, které mají jasně vydefinovány mantinely (např. vnitropodnikovými směrnicemi o používání IT) a pravidelně obnovují svoje IT prostředky. - Ceny za jednotku, neboli  platba za výkonPoskytovatel stanoví cenu za určitou úroveň služby a klient platí za využívání této služby. Například pokud zadáte jednotkou údržbu desktopů či tiskáren, zákazník by mohl platit pevnou částku za určitý počet uživatelů desktopů či tiskáren, kterým je poskytována podpora.  - Variabilní, kombinovaná cenaZnamená, že zákazník platí pevnou cenu za základní úroveň služeb poskytovaných outsourcingem, ale připouští určitou variabilitu v závislosti na objemu a úrovni poskytovaných služeb. Typickým příkladem je u menších společností oblíbená varianta, kde měsíční cenu tvoří pevná částka za správu infrastruktury (servery, dohled, dálková správa, monitoring, helpdesk, hotline atp.), v kombinaci s jednotkovou cenou (např. hodinová či jednotková sazba) za správu desktopů a uživatelskou podporu.Požadujte transparentní vyúčtování či on-line elektronický reporting prací provedených na vašich systémech. Nejobvyklejším zúčtovacím obdobím je měsíční platba.Svobodný trhOutsourcing představuje nový fenomén organizace podnikání, který se stále více uplatňuje i v českých podmínkách. Na internetu je definice neznámého autora, který říká: Od outsourcingu se očekává, že odstraní základní problém všech samostatných interních týmů podniků – jejich pracovníci pociťují odpovědnost za svůj výkon jenom velice slabě. Vědí totiž, že pokud nezpůsobí firmě velkou škodu nebo ztrátu, jsou natolik chráněni vysokými náklady na svoje nahrazení (a v ČR navíc ještě rigidní ochranou zákoníku práce), že v podstatě není možné, aby byli postiženi ztrátou zaměstnání (nehledě na to, že podle zákoníku práce je náhrada škody z jejich strany omezena čtyřapůlnásobkem jejich platu). Navíc jejich odborné práci nikdo nerozumí, tedy je velmi obtížně kontrolovatelná. Naprosto jinou pozici mají externí dodavatelské firmy. Náklady na jejich nahrazení jsou mnohem menší a v případě outsourcingu, který nezasahuje do podstaty chodu firmy, mohou být nahrazeni prakticky ze dne na den. Outsourcing tím také ilustruje základní ideu svobodného trhu: totiž, že každý má dělat jenom to, co umí nejlépe, a za odměnu z této činnosti si pořídit všechno ostatní. Jinými slovy, že pro firmu je nejvýnosnější věnovat se činnosti, ve které má největší komparativní výhodu a zbytek přenechat jiným. Výhodou outsourcingu IT služeb tedy je skutečnost, že klient má k dispozici profesionální servis s kvalitami, které by z vlastních zdrojů získával s vyššími finančními náklady, a navíc může využít možnosti sjednání přísných pravidel a finančních garancí. Slovníček pojmů  IT– Information Technology– Informační technologieICT – Information and Communication Technology – Informační a komunikační technologieKomplexní outsourcing IT– Převzetí či odkup IT majetku dodavatelem a zpětný pronájem v podobě služby. Zákazník neplatí za pronájem počítače, ale za službu zprostředkovanou výpočetní technikou, kterou nevlastní. Tento typ outsourcingu využívají především veliké společnosti o stovkách zaměstnanců.Outsourcing– Doslova Outside Resource Using (přeloženo využití vnějších zdrojů), všeobecně se termín používá pro dlouhodobé převedení oblasti určitých služeb na externího poskytovatele včetně přenesení odpovědnosti.SLA– Service Level Agreement – Smlouva s garantovanou úrovní služeb 10 výhod outsourcingu IT služebPřesné a průhledné plánování nákladů na údržbu a rozvoj.Dostupnost a zastupitelnost odborníků pro různé oblasti, kteří jsou neustále k dispozici a přitom není nutné se starat o jejich vzdělávání.Snížení celkových nákladů na IT – náklady na management, koordinaci, odstranění skrytých nákladů.Správný rozsah podpory IT na základě flexibilních servisních smluv.Přenesení rizik (funkčnost, inovace…) na dodavatele.Výrazně pružnější reakce na nové požadavky a zavedení nových technologií.Udržování nejmodernější technologické platformy bez nutnosti investic (přenos zkušeností dodavatele na všechny zákazníky).Garantovaná kvalita a úroveň služeb.Využití smluv, které má váš dodavatel služeb uzavřené se svými dodavateli hardwaru i softwaru, díky nimž se nemusíte starat o opravy nebo náhradní díly hardwaru nebo legalizaci a upgrade softwaru.Snížení investičních nákladů, které mohou být převedeny na náklady provozní.Proč je outsourcing „in“?Dříve byla situace taková, že firmy měly svůj interní tým, který se staral o všechno v rámci IT. Někdy se takové uspořádání označuje jako insourcing, tedy opak outsourcingu. Problémy se objevily záhy. Rychlý vývoj celého IT trhu s sebou nese nutnost vzdělávání IT pracovníků, tedy další náklady, problémy s přetížeností správců (nemůžeme si dovolit dalšího správce) a zastupitelností (kdo se bude starat o systém, když bude náš správce nemocný či na dovolené). V posledních dvou letech se seznam problémů rozšířil o další, velmi významný bod. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků v České republice. Velká města se potýkají s nenaplněnou poptávkou po IT profesionálech (v Praze je odhadem až 1 000 nenaplněných pracovních míst). Společnost LMC (provozovatel serveru jobs.cz) uvádí, že firmy sice usilovně hledají specialisty, ale přestože je v databázi životopisů jobs.cz zaregistrováno kolem 4 000 lidí, kteří chtějí pracovat v IT sféře, není poptávka uspokojena. Tito lidé si ale v současné době velmi pečlivě vybírají svého budoucího zaměstnavatele a mnohdy mají vysoké požadavky, například platové, a proto hledají delší dobu. Mnozí IT profesionálové chtějí pracovat výhradně pro technologické firmy, v nichž si zvyšují kvalifikaci. V průběhu několika posledních let se v Praze a okolí usídlila řada IT firem a vytvořilo se několik stovek nových pracovních míst. Na pohled příznivé řešení situace, nebýt jednoho nepříjemného faktu – počet IT specialistů není nekonečný. Jsme svědky přílivu pracovníků ze zemí bývalého východního bloku, Indie či Kuby. Ovšem díky lukrativním mzdovým nabídkám nadnárodních společností a relativně nízkým životním nákladům k nám jezdí lidé i z opačného pólu Evropy. Objevují se odborníci ze skandinávských zemí, i z Velké Británie. Udržet si vlastního, vysoce kvalifikovaného odborníka déle než rok začíná být úspěchem. Pro firmu vlastnící 50 počítačů a tři servery nebude ekonomicky efektivní investovat do vlastních odborníků (nevynucuje-li si povaha podnikání roční investice do obnovy IT v řádu miliónů) a nabídnout jim odborný růst jako motivaci, je skoro nemožné. IT specialisté potřebují ke svému kariérnímu růstu poznávat nové technologie nejen v odborném časopisu, ale především v praxi. S vysokou pravděpodobností ti schopnější odejdou dříve a ti průměrní o den později. Taková je doba, obor houstne, ovšem chybějí lidé. To je jeden z klíčových důvodů, proč je outsourcing fenoménem doby.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Stále evidujete docházku na papír? Nejvyšší čas na změnu. Přejděte na elektronické řešení

Zákoník práce (zákon č. 262/2005 Sb.) ukládá zaměstnavatelům povinnost evidence docházky. Konkrétně příchody a odchody zaměstnanců, nejlépe s přesností na minuty. Jakou formou mají být údaje zaznamenány, ovšem legislativa neříká. Je však v zájmu každého zaměstnavatele, aby byla evidence co nejefektivnější. Proto stále více subjektů přechází na moderní elektronickou formu, která v mnoha směrech lepší než „papírová“. Proč byste měli o změně uvažovat i vy? Prozradíme vám, jak může digitalizace docházky prospět i vašemu podniku.Ušetříte spoustu časuNe nadarmo se říká, že čas jsou peníze. V podnikání to platí dvojnásob, což je pádný argument pro pořízení elektronické evidence docházky. Vhodně zvolené řešení zautomatizuje a zjednoduší množství procesů, které by jinak trvaly mnohem déle. Záznam docházky pomocí čipů či mobilních telefonů prostřednictvím Bluetooth či NFC je velmi praktický.Informace z evidence docházky lze navíc využít i v jiných oblastech. Například při tvorbě statistik a reportů. A některé systémy umožňují také export dat do účetnictví a dalších modulů. Opět jde o velkou časovou úsporu oproti manuálnímu přepisování údajů.Zaplatíte zaměstnancům tolik, kolik si zasloužíNěkteří zaměstnanci pracovištěm jen „proplouvají“ a neodpracují tolik hodin, kolik mají uvedeno na výplatní pásce. Pokud je takových pracovníků více, firma zbytečně přichází o nemalé částky. Tomu můžete zabránit pomocí elektronické evidence docházky. Budete mít perfektní přehled o pohybu zaměstnanců a dozvíte se, kolik času strávili na toaletě, na obědě apod. Uvidíte, že rozdíl mezi odpracovanou dobou a časem stráveným ve firemní budově může být propastný.Informace kdykoliv a odkudkolivŽijeme v době, kdy má informace cenu zlata. Tak proč si k nim odpírat přístup? Nemusíte ztrácet čas kontrolou papírové evidence – do elektronické můžete nahlédnout kdykoliv a kdekoliv, protože je postavena na cloudovém řešení. Oceníte to vy i vaši zaměstnanci, kteří se bez zbytečného čekání podívají na to, kolik jim zbývá dovolené a nemusí kvůli tomu za personalistou.Napojení na další systémyPapírovou evidenci s jinými agendami nesloučíte, ale digitální data z elektronické verze můžete využít v rámci přístupového, kamerového či jiného systému. Výjimkou není ani integrace s výdejovými automaty – získáte okamžitý přehled nad tím, který zaměstnanec si vypůjčit konkrétní nářadí či kolik spotřeboval materiálu.Možnosti moderních docházkových systémů jsou vskutku široké. Stačí si jen vybrat kvalitní řešení na míru vašich specifických požadavků.

Pokračovat na článek


Pracovní smlouva – vznik a průběh práce

Do smluvních vztahů vstupuje každý člověk za svého života mnohokrát.  Jedním z nejznámějších úkonů je podpis pracovní smlouvy. V době vysoké nezaměstnanosti může být tento krok také dost zoufalým počinem pro získání zdroje obživy. Zaměstnavatelé si mohou podmínky diktovat a kdo má nyní peníze, tak sežene kvalitní pracovní sílu za velice slušnou odměnu.Zákoník prácePřestože je zákoník práce docela objemným zákonem, neobsahuje nějaká zvláštní opatření pro uzavírání pracovní smlouvy. Vztah zaměstnanec a zaměstnavatel, který se vyvine později, je chráněn pečlivě. Ale samotný začátek a obsah pracovní smlouvy je zcela závislý na dvou smluvních stranách. Proto není třeba zkoumat speciálně zákon, ale především si dohodnout slušné a zajímavé podmínky. Pokud je to vůbec možné.Povinné náležitostiKromě běžných povinných údajů jako je jméno, adresa a datum, musí pracovní smlouva obsahovat pouze 3 důležité údaje. A nejsou nikterak složité. V pracovní smlouvě musí být přesně popsán druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Z ustanovení zákona také vyplývá určení mzdy a data výplaty. Budoucí zaměstnanec tedy obdrží návrh pracovní smlouvy, který nemusí být obsažný a nepochopitelný. Přesto je často pracovní smlouva poměrně složitá, protože si zaměstnavatel stanovuje další podmínky.Doba uzavření pracovní smlouvyZnačně diskutovanou otázkou je doba trvání pracovního poměru. Pracovní smlouva může být uzavřená na dobu neurčitou nebo určitou. Pokud je uzavřena s datem ukončení, pak tímto dnem pracovní poměr končí. V roce 2012 byli zaměstnavatelé omezeni uzavíráním opakovaných pracovních smluv na dobu určitou. Nyní se projednává změna, která opět tuto možnost připustí. Smlouva na dobu neurčitou má totiž poměrně složitou formu ukončení. Proto zaměstnavatel raději volí opakovanou smlouvu, kterou uzavře znovu nebo nikoliv.Pracovní dobaPodstatnou záležitostí v pracovním vztahu je pracovní doba. Musí být stanovena týdně a nesmí překročit 40 hodin. U osob pod 18 let pak nesmí překročit 30 hodin týdně a 6 hodin denně. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí zaměstnanec pracovat déle než 9 hodin a při nerovnoměrném více než 12 hodin. Zaměstnavatel musí také stanovit dobu začátku a konce pracovní doby. Zaměstnanec je povinen tuto dobu dodržovat, což neznamená, že v moment počátku pracovní doby teprve přichází. Naopak v přesný čas musí být na pracovišti a připravený pracovat a odcházet musí až po skončení práce. Je možné také sjednat pružnou pracovní dobu, která závisí na zaměstnanci. To se většinou používá u tvůrčích profesí.Další práva zaměstnanceNejvíce po 6 hodinách má zaměstnanec právo na 30 minut přestávky na jídlo a odpočinek. Tato doba může být rozdělena na dvě 15-ti minutové přestávky, které nesmějí být na začátku a konci pracovní doby. Těchto 30 minut se nezapočítává do pracovní doby. Existují také bezpečnostní přestávky třeba u rizikových profesí a ty se naopak do pracovní doby počítají. Mezi směnami musí mít zaměstnanec alespoň 12 hodin odpočinku v rámci jednoho dne. Odpočinek může být zkrácen na 8 hodin, pokud následující odpočinek je o zkrácenou dobu prodloužen. A ve dnech pracovního klidu musí mít zaměstnanec volno kromě nepřetržitých provozů nebo zvláštních situací či sezónních prací.Uzavření pracovní smlouvy zavazuje zaměstnavatele k mnoha povinnostem. Na zaměstnanci je pak především dodržování pracovní doby a odvádění kvalitní práce. Zaměstnanec nesmí být diskriminován na základě pohlaví, musí mít stejný plat jako mají zaměstnanci ve stejné profesi a nesmí dojít k udílení pokut nebo šikanování pokud má námitky pro porušování pracovněprávních vztahů. Vzhledem k tomu, že práce je málo, tak dochází k častému porušení podmínek zákona. Zaměstnanec je v podřízeném postavení a není jednoduché se domoci práv. Zaměstnavatel musí sice umožnit práci odborům, ale ty nemají vždy velký a rozhodný vliv. Proto je potřeba si podmínky pracovní smlouvy pečlivě pročíst a plnit pracovní úkoly. A pokud dojde k problémům, je tady například Inspektorát práce. A pozor. Také dohoda o provedení práce nebo pracovní činnosti je pracovním vztahem.

Pokračovat na článek


Náklady na propuštění zaměstnance

Nezaměstnanost v ČR trhá rekordy a vláda se chce postavit tomuto jevu dotováním propuštěných pracovníků. Z nezaměstnaných tak chce udělat živnostníky, aby je měla z krku. A protože se nepředpokládá snížení nezaměstnanosti a oživení hospodářství, je situace dost vážná. Jak se tedy zaměstnanec může ocitnout na „dlažbě“?Cizinec a tuzemecNejprve je třeba odlišit cizí pracovní sílu mimo země EU a dobrého českého nebo evropského rodáka. Cizinec, který se ujal svých pracovních povinností třeba v montovnách aut a je mu malá mzda dostatečná, může o práci přijít velice rychle. Nad rámec dohod a výpovědí mu totiž může ukončení poměru „zařídit“ zaměstnavatel ukončením povolení k pobytu nebo ukončením povolení k výkonu práce v ČR. Naopak u tuzemského pracovníka je situace složitější, protože zákon umožňuje jen přesná a konkrétní zrušení pracovní smlouvy. Jedinou definitivou pracovní smlouvy je smrt. Ta ovšem platí absolutně i pro jiné závazky.DohodaZaměstnanci často o dohody nestojí, protože se nemohou ucházet o podporu v nezaměstnanosti. Toto opatření dost tvrdě zasáhlo nezaměstnané, protože k dohodě sahá zaměstnavatel často. U pojmu dohoda by se totiž mohlo zdát, že jde o dvoustranný úkon, kde musí obě strany souhlasit. Jenomže zaměstnavatel je často ve výhodnějším postavení a může aplikovat značný nátlak. Často má zaměstnanec na stole dohodu s tím, že buď podepíše, nebo dostane okamžitou výpověď. Proto se někteří zaměstnanci podvolí nátlaku a odejdou dobrovolně. Tím přijdou o dost peněz, ale ušetří si nervy. Neplatnost dohody by později mohli žalovat, pokud by se předem domluvili s právníkem a pořídili dostatečně průkazné důkazy. Jakákoliv smlouva podepsaná pod nátlakem, je absolutně neplatná. Často dohoda obsahuje neplatné podmínky. Například ustanovení, že zaměstnavatel může dohodu zrušit a přijmout zaměstnance za stejných podmínek zpět. Někdy je třeba dohoda vázána na nějakou podmínku -  třeba dokončení kvalifikace. Takové dohody jsou také neplatné – v pracovním poměru se  o konci zaměstnání musíte dohodnout bezpodmínečně.VýpověďPředevším je třeba podotknout, že důvody výpovědi stanovuje Zákoník práce v § 52. Zaměstnanec může dát výpověď zaměstnavateli z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Minimální výpovědní doba pro zaměstnavatele i zaměstnance je 2 měsíce. Nelze se tedy ani dohodnout na době kratší. Naopak delší doba je přípustná, ale musí být shodná pro obě strany. Když se zaměstnanec rozhodne seknout s prací, musí dodržet výpovědní lhůtu, která počíná běžet až následující měsíc. Vše musí být provedeno písemně. Stejně tak zaměstnavatel musí dodržet výpovědní lhůtu. Výjimkou je okamžité zrušení pracovního poměru. Zaměstnanec tak může s pomocí lékaře učinit ze zdravotních důvodů nebo při nevyplacení mzdy přesahující 15 dnů od termínu ve smlouvě. Zaměstnavatel může okamžitě vyhodit odsouzeného zaměstnance nebo toho, kdo porušuje hrubě právní předpisy (jízda pod vlivem alkoholu např.) nebo pro hrubé či opakované porušování pracovních povinností. Tyto výpovědi může každá ze stran napadnout u soudu a jasné, že k prokázání  bude povinná ta strana, která zrušila pracovní poměr.Výpověď zaměstnavatelemZákoník práce přesně definuje důvody, pro které může dát zaměstnavatel výpověď s výpovědní lhůtou minimálně 2 měsíce. Je to například rušení zaměstnavatele nebo nějaké jeho organizační jednotky, přemístění jinam, nadbytečnost zaměstnance, neschopnost zaměstnance výkonu zaměstnání z hlediska zdraví, nesplnění právních předpisů pro výkon práce nebo pro různé porušování povinností. Pokud zaměstnanec nesouhlasí s nějakým z důvodů, může se obrátit na soud. Zaměstnavatel je potom povinen dokázat, že důvody k propuštění byly skutečné, ale že je také řádně zaměstnanci sdělil písemnou formou.Zaměstnanci tedy nejsou na trhu práce příliš chráněni. Rozhodně je lepší domluva se zaměstnavatelem na ukončení pracovního poměru a nějakém odstupném. Je to dobré i pro zaměstnavatele, který při minimálně 2 měsíční výpovědi bude zaměstnávat člověka s velmi malou ochotou k vysokému pracovnímu výkonu. Být v podřízeném postavení není lehké a jak je patrné z důvodu výpovědí, zaměstnavatel může najít mnoho zástupných důvodů. Nadbytečnost je jedním z nejčastějších příčin konce práce. Stačí, aby nějakým rozhodnutím třeba omezil zaměstnavatel výrobu a důvod je hned zřejmý. Důvod výpovědi se ale nesmí měnit a pokud někdo chce stáhnout výpověď, musí souhlasit písemně obě strany. V době krize tak mají zaměstnavatelé poměrně jednoduchou volbu, jak snížit pracovní stavy a zaměstnanci naopak málo důvodu k radosti z nového zaměstnání.        

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Ochrana dobrého jména – složitá cesta k nápravě

Pověst předchází člověka. Často máme o mnohých lidech názor, ještě než se nám představí. Stačí několik poznámek a víme, co si máme myslet. Je zajímavé, jak v době všeobecné informovanosti lidé stále spoléhají na různé zdroje, aniž by se přesvědčili sami. Náprava špatné pověsti je potom ještě horší.Problém soudůOchránit svoji pověst u soudu je velice těžký úkol. Soudci se převážně domnívají, že žaloby na ochranu osobnosti jsou malicherné a mají za cíl spíše poškodit protistranu. Přesvědčit soud o svojí pravdě a nároku na dobré jméno je tak nadlidský úkol. Prý jsou důležitější žaloby. K tomu existuje problém s tiskem, který pro zpravodajství může použít téměř jakýkoliv materiál. Pověst a následky určitých tvrzení mohou však znamenat velké nepříjemnosti, ztráty a ohrožení vlastního společenského postavení.Ochrana právChránit si svojí osobnost, občanskou čest a lidskou důstojnost, soukromí, své jméno a projevy osobní povahy umožňuje Občanský zákoník. Ten se týká pouze fyzických osob a je zajímavé, že ochrana se vztahuje na vědomé i nevědomé porušení těchto práv. Pokud si tedy vyfotíme dům a shodou okolností také nahou sousedku v okně, pak jsme stejně mohli porušit její osobnostní práva. Přesto je rozlišení ochrany čistě na benevolenci soudce. Ten musí zkoumat intenzitu porušení. Pomluvu jako porušení osobnostních práv zná také trestní zákon. Tady musí být samozřejmě prokázán úmysl, údaje musejí být jednoznačně nepravdivé a jednání musí způsobit značnou újmu. Podání žalobyŽaloba na ochranu osobnosti není složitá. Ani nemusí obsahovat složité citace paragrafů. Podává se u Krajských soudů nebo u Městského soudu v Praze. Podstatou žaloby je především popsání jednání žalovaného a objasnění toho, jak a v čem spatřujeme narušení osobnostních práv.To je na věci nejsložitější, protože při určitých tvrzeních (třeba šíření zpráv o nevěře, alkoholismu, vulgaritě) musíme prokázat, že je dotyčný šířil a popsat, jak zasáhly do našich práv. Na druhou stranu, když se vypořádáme s tímto důkazním břemenem, nastane nepříjemná chvíle pro žalovaného. On sám totiž musí prokázat, že to co sdělil, je pravda. My tedy nedokazujeme, že nejsme alkoholici, sprosťáci nebo nevěrníci. To je na žalovaném.Firemní jménoNejen fyzické osoby požívají ochrany svých osobnostních práv. Také obchodní společnosti podle Obchodního zákoníku mají právo na zachování svého dobrého jména.Společnost je chráněna §19b, který jí přiznává podobná práva jako soukromé osobě. Může se tedy domoci jednak odstranění nežádoucích informací a také omluvy. U společností pak také bývá požadována mnohem větší finanční částka jako zadostiučinění a společnost má více možností je vyčíslit. Vede si účetnictví a dokáže třeba posoudit, jak nepravdivá zpráva měla efekt na prodej zboží a ztrátu zisku.Náprava stavuŽaloby na ochranu osobnosti není třeba se bát. Může si ji každý sestavit sám, ale musí nejen popsat stav a doložit konkrétní údaje a fakta, je třeba přesně sdělit soudu, čeho chci dosáhnout. V tisku může jít o stažení článku a omluvu, kterou musím přesně formulovat a popsat jak, kdy a kde má být zveřejněna. Pokud požaduji peníze, musím nějak odůvodnit částku. A právě u fyzických osob je tato okolnost složitá. Proto často soudy dojdou k jinému uvážení situace a někdy dokonce věc řeší pouhou omluvou. Nebojme se tedy žalob, ale nebuďme jako politici, ti mají trochu jinou hranici svých práv, protože žijí z našich peněz.     

Pokračovat na článek