Výsledky vyhledávání pro dotaz území

Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek


Inzerovat lokálně?

Nebo globálně? Nebo obojí?Předně si ujasněte, co pro vaše podnikání znamená lokální a co globální trh. Pro malé kadeřnictví „Na Růžku“ je lokálním trhem sídliště, nebo městská část. Globálním pak město, ve výjimečných případech (kadeřnictví je součástí řetězce jedné značky) maximálně stát. Pro patent, originální službu, nebo jedinečný výrobek, může být zcela přirozeně lokálním trhem celá Česká republika, či Evropská unie.Odpovědi na to, kde máte inzerovat, předchází zodpovězení několika důležitých otázek:-          Má vaše firma možnost smysluplně přerůst svůj stávající region?-          Má na to kapacity (výrobní, skladové, distribuční, finanční)?-          Jak jsou vytěženy možnosti stávajícího lokálního působení a jaké jsou výhody a rizika expanze mimo něj?-          Jak má plánované území pokryté vaše konkurence a jak se jí na něm daří?Plán vaší inzerce musí vždy vycházet z detailně promyšleného business plánu vaší firmy.  Zmapujte si dokonale svoji cílovou skupinu a hrajte si s ní nejen z pohledu demografických parametrů, ale i z hlediska jejich zájmů a preferencí, zdrojů, kde vyhledává informace, kdo jsou její autority a v jaké situaci by mohla projevit zájem o nabídku vaší firmy.Inzerce v globálním médiu (pro potřeby tohoto článku mluvíme o celorepublikových médiích) má tytovýhody: jednodušší operativa při zadávání, vysoký náklad periodika, vyšší imidžovost inzerce, masový zásah populace, zpravidla i vysoká redakční kvalita,nevýhody: vysoká základní cena, velký rozdíl mezi počtem čtenářů periodika a vaší cílovou skupinou, která se mezi čtenáři periodika vyskytuje, anonymnější přístup k inzerentům.Lokální médium se naopak vyznačuje úzkým vztahem ke svému recipientu z regionu, jeho větší věrností, vyšší interaktivitou, nižším nákladem, nižší prodejní cenou i inzertní sazbou, obsahovou flexibilitou a rovněž dokáže důvěrněji komunikovat se svými čtenáři.Mezi lokální a globální inzercí se ovšem můžete rozhodovat i při motivaci oslovit celou republiku. Byť lze republiku pokrýt celou jak s využitím globální inzerce, tak s využitím lokální inzerce – výsledný efekt může být překvapivě odlišný. A to jak v konečné ceně inzerce, tak i v její efektivitě. Nezalekněte se tedy náročnější operativy v případě zásahu globálního trhu lokálními médii, spočítejte si obě alternativy a rozhodujte se pak. Je například možné, že existuje region, který z různých důvodů nemá smysl oslovovat. Naopak se může stát, že vaše služby či výrobky samovolně překračují hranice regionu, pak je obtížné cílit regionálně.Přemýšlejte o typu média, kde chcete inzerovat. Při kombinaci cena + zásah se například v případě internetu často vyplatí globální kampaň i lokálně působícímu subjektu. Pravidlem pro tisková média bývá: čím je užší specializace daného média (a vašeho podnikání), tím širší region s ním můžete oslovit. Skuteční fandové neznají hranice. Byť má specializované médium zpravidla nízký náklad/malou poslechovost, zásah vaší cílové skupiny bude vysoký. Například v magazínu o pěstování pokojových květin bude mít inzerce nového hnojiva větší odezvu než v celostátním deníku.Lokální a globální média můžete samozřejmě i kombinovat, vše si ale pečlivě propočítejte. Předem stanovený rozpočet na inzerci nerozdělujte náhodně pouze podle sympatií k obchodním zástupcům, kteří ji prodávají. Pokuste se během roku odolávat výhodným nabídkám last minute inzerce, ne vždy je tak výhodná, jak se zdá a navíc tyto výkřiky do tmy, které jsou třeba mimo načasování vašich kampaní, nepřinášejí velkou efektivitu. I čtvrtinka v prestižním magazínu za deset tisíc pak nemusí být přínosem.Neměňte své komunikační kanály, resp. výběr mediatypů z roku na rok překotně pouze proto, že se vám odezva zdála letos příliš nízká. Neříkám, že máte pokračovat v něčem, co se vám nevyplácí, ovšem otočením vaší komunikace o sto osmdesát stupňů si můžete víc uškodit, než pomoci. Chyba může být jen v detailním výběru konkrétních médií. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Franchising

Franchising

Co je to franchisingEvropský kodex etiky franchisingu definuje franchising jako způsob podnikání, tzv. Partnership for profit, který je založený na dělbě práce a spcializaci mezi poskytovatelem a příjemcem franchisy. Jedná se o úzkou a nepřetržitou spolupráci finančně a právně relativně samostatných podnikatelů. Franchisor nabízí podnikatelský koncept pro úspěšné vybudování a řízení podniku. Franchisant se naproti tomu zavazuje dodržovat postupy stanovené v koncepci.Základní myšlenkaZákladní myšlenka franchisingu je jednou vytvořený úspěšný podnikatelský systém x krát prodat a zajistit tak odbyt a expanzi (národní i mezinárodní). Vice versa vstoupit snadno do podnikání, které je úspěšné a nastartovat svoji podnikatelskou kariéru bezpečně.Nejvíce franchíz najdeme v oblastech prodeje, služeb a gastronomii.PojmyFranchiza (franchíza): licence poskytnutá za účelem úzké spolupráce mezi dvěma podnikatelskými subjekty, kdy jeden poskytuje své know-how a druhý se zabývá odbytem zboží či služebFranchisor: nabízí podnikatelský koncept, určuje pravidla a stavuje podmínky podnikáníFranchisant: kupuje podnikatelský koncept, využívá know-how, podniká na vlastní odpovědnostFranchisová smlouva: smlouva mezi dvěma podnikatelskými subjekty, která upravuje základní vztahy (práva a povinnosti) mezi poskytovatelem a nabyvatelem licenceFranchisový balík: souhrn práv, znalostí, know-how, služeb a dalšího plnění poskytované ve prospěch nabyvatele licence (franchisanta), které usnadňují a stabilizují podnikání. Franchisový balík je součástí franchisové smlouvy.Franchisové poplatky: platby (jednorázové i opakující se), které platí nabyvatel licence franchisorovi za možnost provozování franchízy a spojené službyFranchisová síť: struktura všech organizačních jednotek franchíz, resp. franchisantů, které jsou koordinované z centrályMaster-Franchising: franchising, který je provozován v mezinárodním měřítku, resp. přesahuje území jednoho státuMater-Franchisová smlouva: smlouva, která upravuje přeshraniční vztahy mezi master-franchisorem a master-franchisantem. Smlouva umožńuje uzavírat franchisové smlouvy s dalšími franchisanty.ČIFRA: Český institut pro franchizing, který vznikl pro všechny podnikatele (především menší podnikatele), aby měli možnost pustit se bezpečně do osvědčené metody podnikání a vhodně ji použít. Jedná se o poradenské národní centrum, které zahrnuje vzdělávací, vědeckou, publikační i popularizační činnosti.FranchisantPodniká vlastním jménem a na vlastní účet.Využívá jméno a značku franchisy. Nestará se o propagaci výrobků ani služeb své pobočky. Reklamní kampaně probíhají centrálně díky čemuž se marketingová síla značky zvyšuje.Využívá nasmlouvaných velkoobchodních partnerů, kde má možnost získat nákupní výhody. Franchisant má také možnost nakupovat přímo od franchisora za nižší ceny.Franchisant má díky osvědčenému podnikatelskému konceptu, tržnímu know-how a de facto zajištěnému odbytu svých výrobků a služeb bezpečnější, jistější a rychlejší vstup na trh.Je to právě know-how, které je důvodem tak drahé franchisové smlouvy.POZOR: Jako franchisant nemáte plnou svobodu k nasmlouvání vlastních dodavatelů.FranchisorFranchizor poskytuje právo používat osvědčený podnikatelský koncept a značku, vč. všech přidružených služeb, které stabilizují podnikání.Franchisor pomáhá zejména při zakládání pobočky, při úpravách či vybavení provozovny. Poskytuje také školení zaměstnanců jak v oblastech prodejních tak marketingových postupů. Franchisor tak předává své osvědčené know-how. V průběhu trvání franchisového partnerství má franchisor za úkol průběžně kontrolovat a podporovat vedení franchisové pobočky.FranchízaNejčastěji se jedná o formu podnikání malých a středních podniků, které expandují na nové trhy a zahraniční oblasti. Statistiky z Evropské unie dokládají, že podnikání skrz franchisovou smlouvu je až 6krát úspěšnější než podnikání na vlastní pěst.Základní touha franchizora je expandovat na nové trhy a rozšířit tak svoje produkty, služby i značku, a to vše s minimálními náklady. Jako franchizant vstupujete do určité kultury a začínáte podnikat s již známou značkou a návodem, jak na to.Základ podnikání jako každé jinéFranchising může znít jako snadné řešení, jak vydělat lehce peníze. Dají nám plán, know-how, vyškolí zaměstnance, řeknou, jak se co dělá a zákazníky budeme mít de facto také, protože budeme těžit z již zaběhlé značky. Franchising je však podnikání jako každé jiné. Dříve než se rozhodnete investovat peníze, buďte k sobě upřímní a pokud je to váš první krok do podnikání, pečlivě si zodpovězte typové otázky.Pouštím se do samostatného podnikání, jsem opravdu podnikatelský typ?Jsem připraven na podnikatelská rizika?Dokáži řídit tým spolupracovníků a budovat dlouhodobé obchodní vztahy?Jsem připraven respektovat stanovená pravidla a jsem připraven na možná omezení do budoucna?Zodpovědně vybírejte z desítek možných franchisových konceptů, které vyhovují vašemu oboru či předmětu podnikání. Možnosti franchizové spolupráce nabízí jednotlivé společnosti na svých webových stránkách, které dohledáte přes internetové vyhledávače. Zalíbí-li se vám, kontaktujte je a požádejte o podrobnější informační franchisové podklady. Anebo můžete využít specializované pracoviště, které se zabývá franchisingem již několik let - Český institut pro franchising (ČIFRA).Financování franchízyČeská asociace franchisingu několik let iniciuje boj za výhodnější podmínky při financování franchízy u finančních institucích. Mnoho franchízových smluv představuje poměrně vysokou investici - jedná se o primární problém, který každý franchisant řeší. ¨Aktuálně české prostředí nabízí financování franchízy těmito prostředky:Bankovní úvěryPůjčkystátní podpůrné programy podpory pro malé a střední podnikatelePartnerstvíLeasingFactoring a forfaitingStrukturované fondy EUPOZOR: Při žádosti o značné finanční zdroje je u většiny poskytovatelů vyžadován propracovaný bussiness plan, vč. finanční návratnosti.Franchising v České republiceFranchising se jako forma podnikání dostala do České republiky až po revoluci v roce 1991. To je hlavní důvod mladosti franchisových systémů u nás. Nedokonalá mladá legislativa, podnikatelská tržní kultura a chybějící zkušenosti s minimálním know-how způsobily velmi pomalý proces rozvoje tohoto typu podnikání.V České republice se jedná přibližně o 50% podíl franchisingu v oblasti služeb a 50% v oblasti obchodu.Ve službách dominují jednoznačně restaurace, rychlé občerstvení a realitní kanceláře. Z oblasti obchodu stojí v čele prodej módy a textilu.V posledních letech se poptávka po franchisingu v ČR zvyšuje. Díky vysoce konkurenčnímu až přesycenému trhu je právě franchising jedna z alternativ, jak podnikat a obstát nejen na národním trhu, ale také na trhu otevřené EU.Pro expanzi na nové zahraniční trhy je využíván především master-franchising, o jehož financování získávají čeští podnikatelé stále větší povědomí. Tímto způsobem se přibližujeme evropskému standardu a stáváme se součástí evropských vazeb rozvoje trhu.Výhody franchisingubezpečnější podnikání (prodejní koncepce je tržně ověřená)relativně vysoká rentabilita vloženého kapitáluX krát úspěšnější podnikání než na vlastní pěstrychlá expanzezajištěný vstup na nové i vzdálené trhylepší vyjednávací pozice na trhuMotto: Jednou vymyšlené stokrát prodat

Pokračovat na článek


Franchisové systémy v přehledu-Kochlöffel

Také „Master-Franchising“ je jednou z forem franchisingu.Tímto získává tzv. Master-franchisant, jinak také Master, od franchisora licenci pro výstavbu (a následně i provoz) franchisové sítě systému v konkrétní zemi nebo regionu. Franchisoři kteří nabízí Mater-licenci pochází zpravidla ze zahraničí a tímto předávají kompetence k výstavbě systému v zahraničí. Prostřednictvím Master-Franchisingu a nacionálního partnera mohou zahraniční systémy lépe překonat jazykové a právní překážky. Přizpůsobit franchisový systém jiné mentalitě lidí v cílové zemi a vydat se tak na úspěšný start. Poté — ve spolupráci s Masterem — co je franchisový koncept přizpůsoben podmínkám trhu cílové země a je zde důkladně odzkoušen v pilotním projektu, přebírá Master na svém nynějším území úlohu franchisora. Toto platí především při vyhledávání nových portnerů, školení a péči o franchisanty. Smluvně dohodnutá platba franchisových poplatků je mezi Masterem a franchisorem rozdělena tak, aby Master za své vynaložené úsilí získal vetší část poplatků než jakou by měl získat franchisor. Master je vlastně franchisor a franchisant v jedné osobě. Ve vztahu ke svým regionálním franchisantům vystupuje jako jejich franchisor, ve vztahu ke své mateřské společnosti, tj. ke svému franchisorovi vystupuje jako franchisant. Je jedno jestli jde o jednu osobu nebo skupinu investorů — ten, kdo chce získat Master-licenci musí vlastnit dostatečný kapitál, neboť náklady na získání Master-licence se pohybují řádově v šesti až sedmimístných částkách.Master by měl vědět o specifikách daného trhu, měl by mít znalosti z oblasti obchodu a zkušenosti s vedením společnosti. V případě, že se jedná o spolupráci na mezinárodní úrovni je na snadě perfektní znalost jazyka, kterým mluví franchisor.Díky odpovídající podpoře a péči, kterou poskytne franchisor, trvá vybudování sítě stávajícího konceptu kratší dobu, než jakou by trvalo budování zcela nové sítě. Díky tomu lze rychleji rozříšit franchisovou ideu a také rychleji dosáhnou úspěchu a s ním souvisejícíh zisků.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Event management

Firemní písmo – zbytečnost, luxus nebo nutnost?

V současné době si můžeme vybrat na našem trhu ze čtyř až pěti tisíc typů písem s českou diakritikou.Korporátní písmo je jedním z klíčových prvků jednotného designu společnosti a tvoří nezaměnitelnou součást firemní komunikace. Mělo by se používat na všech materiálech, vycházejících z firmy k zákazníkovi, ať už se jedná o vizitky, obálky, hlavičkové papíry, formuláře, reklamní či propagační tiskoviny. „Pokud spatříte billboard nějaké firmy, navštívíte její internetové stránky nebo prodejnu, kde od zaměstnance dostanete vizitku, musí na vás všechny tyto vizuální vjemy působit v souladu. Jen tak je možné cíleně budovat firmě identitu a vlastní image,“ říká Ondřej Kafka, grafický designer a spoluautor publikace Corporate Identity Set. Právě proto si většina společností nechává vypracovat grafický manuál, jehož nedílnou součástí je i vhodně zvolené firemní písmo. Manuál přesně definuje jeho povolené řezy a aplikace a zpravidla obsahuje i tzv. doplňkový (substituční) font, jako náhradu pro případ, kdy firemní písmo nelze použít.Na co se při výběru písma zaměřit?Firemní písmo nejčastěji vybírají designéři tak, aby bylo v souladu s logem, celkovou prezentací společnosti a její základní vizí. Obecně lze říci, že jiný typ písma se vybírá pro moderní firmy, profilující se v oblasti nových technologií, a jiný pro společnosti, dbající na seriózní pověst a dlouhodobou tradici, jako jsou např. banky či advokátní kanceláře. I přesto, že by nás naše písmo mělo odlišit od konkurence, platí, že příliš originality škodí. Stejně tak bychom neměli podlehnout módním vlnám. Firemní písmo musí být zcela nadčasové. Mezi další významné faktory výběru patří dobrá čitelnost a dostupnost, a to jak z pohledu různých operačních systémů, tak i potřebných znaků. „Nejrozšířenější česká písma se nyní dodávají v tzv. postscriptovém Type 1 formátu pro jednu počítačovou platformu,“ upřesňuje Pavel Maňas, produktový manažer přes písma ve společnosti Quentin. „Aby však bylo dostupné všem uživatelům, pracujícím v systému Windows i Macintosh, je nutné zakoupit písmo pro každou platformu zvlášť. Tento problém postupně odbourává nástup multiplatformních písem OpenType.“ Před finálním rozhodnutím je třeba si dále ověřit, zda námi vybraný font obsahuje příslušnou jazykovou sadu. Čeština je součástí CE (Central European) sady, ve které nalezneme znaky i pro další východoevropské jazyky, jako je slovenština, chorvatština, maďarština, moldavština, polština, rumunština, slovinština a jazyk Lužických Srbů.Je písmo na zakázku pouhým rozmarem?V současné době si můžeme vybrat na našem trhu ze čtyř až pěti tisíc typů písem s českou diakritikou (obsahuje znaky ě,š,č,ř,ž,ý, ť atd.). Mezi největší výrobce patří Adobe, Berthold, URW či Linotype. Pokud si však oblíbíme font, který nemá českou verzi, můžeme si jej nechat lokalizovat. Zejména velké společnosti a nadnárodní korporace si zadávají výrobu písma přesně na míru. Jedná se o dlouhý a poměrně nákladný proces, jehož výsledkem je nový font, který zcela odpovídá požadavkům a potřebám firemní identifikace. Takto vzniklé písmo je jedinečné a nezaměnitelné. „U nás je toho krásným příkladem originální písmo Michala Cihláře, které používá pražská zoologická zahrada,“ dodává Ondřej Kafka. „Stačí pouhý pohled na tento linorytem vytvořený rukopis a bez dalšího čtení už víme, kam si jej zařadit.“Chyby, kterých je třeba se vyvarovatVzhledem k tomu, že obvykle firemní písmo volí grafičtí odborníci s dlouholetými zkušenostmi, nevyskytuje se tolik chyb při samotném výběru jako při jejich špatném použití. Mnoho manažerů stále ještě podceňuje význam korporátního designu a jeho vlivu na zákazníky. Pokud nějaký grafický manuál vůbec mají, netrvají důsledně na jeho dodržování. Avšak pověstná lidová tvořivost nezná mezí. Nezřídka se nám tak do ruky dostane dopis na hlavičkovém papíře, s jehož moderním designem výrazně kontrastuje starodávné písmo textu, kterým kreativní úředník jinak strohé sdělení „vylepšil“.Bez licence ani krokPodobně jako na ostatní softwarové programy se i na písmo vztahují autorská práva. Je proto třeba zakoupit licenci, která nás bude opravňovat k jeho použití. Bez ní se naše společnost vystavuje riziku postihu. Licence se obvykle váže na pět počítačů, na něž můžeme připojit libovolný počet tiskáren. Cena jednoho řezu písma s tímto typem licence se pohybuje od 800 do 2000 korun. Za pořízení celé rodiny fontu tak zaplatíme, v závislosti na počtu řezů, i několik tisíc. Velké společnosti, využívající písmo ve styku se širokou veřejností (např. mobilní operátoři, banky), si nejčastěji pořizují tzv. country licence. Ta je opravňuje k použití písma na neomezeném počtu počítačů v rámci daného území. Nejčastěji se vztahuje k jednomu řezu a vyjde na desítky až statisíce korun. V případě, že si zadáme výrobu korporátních tiskovin u grafického studia, které náš firemní font nemá k dispozici, můžeme mu jej poskytnout. K tomu by měla být uzavřena samostatná smlouva, v níž se studio zavazuje, že písmo použije výhradně při plnění naší zakázky a poté jej vymaže ze svého počítače. „Ačkoliv ani tento postup zcela neodpovídá autorskému zákonu, výrobci písem jej tolerují. V praxi se však nejčastěji setkáváme s tím, že font pro svého klienta nakoupí přímo grafické studio a po dokončení zakázky mu jej předá,“ upřesňuje Pavel Maňas. Stručný slovník základních pojmůBezpatková písma (bezserifová písma) – písma, jejichž písmena nemají výrazný kresebný znak ukončující jejich tahy (např. Helvetica, Arial, Frutiger, atd.)Patková písma (serifová písma) – písma s ozdobným zakončením tahů písmen (např. Times, Baskerville, Palatino atd.). Antikvy – druh patkových písem s rozdílnou šířkou tahůGrotesky – druh bezpatkových písem, tzv. lineární písma, která mají stejnou šířku tahů.Minusky a verzálky – malá a velká písmena.Řez písma – různé varianty určitého typu písma (Regular, Italic, Bold, Light apod.).Rodina písma – soubor jednotlivých řezů daného typu fontu. OpenType – multiplatformní font, který lze použít jak v systému Windows, tak v systému Macintosh. Co při nákupu písma musíme vědět:Jaký používáme operační systém – základní a nejčastěji používaný formát pro sazbu a zlom Type 1 je pro platformy Windows a Macintosh odlišný. Na kolika počítačích budeme písmo používat – licence se obvykle vztahuje na pět počítačů.Jaké jazyky budeme potřebovat – čeština je obsažena v tzv. CE (Central European) sadě.Přesný název fontu – uvedený v našem grafickém manuálu, v ideálním případě bychom měli znát i jeho výrobce.Počet potřebných řezů – někteří výrobci podmiňují prodej fontu nákupem celé rodiny.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Jak přijít na nejvýhodnější předmět vašeho budoucího podnikání?

Uvažujete nad začátkem vašeho podnikání, ale stále nejste pevně rozhodnuti, v jaké oblasti chcete rozvíjet svůj byznys? Máme pro vás 4 způsoby, jak přijít na to, v čem se vám to nejvíce vyplatí.1. V oblasti, která vás skutečně bavíJednou z nejvýhodnějších možností podnikání, je začít podnikat v oblasti, která vás baví. Tedy v oblasti, která je vašim hobby. Předpokladem je, že to musíte umět prodat. Obrovskou výhodou je, že pokud vás něco opravdu baví a jste pro věc zapálený, dokážete ji i efektivně prodat. Má to ale jedno minus – z vašeho hobby se stane práce a můžete být z vašeho hobby znechucený. Napište si na papír seznam všech věcí, ve kterých vynikáte nebo v čem jste dobří. A popřemýšlejte nad tím, co ze seznamu by stálo za založení vlastní firmy.2. V oblasti, ve které jste dosud pracovaliAsi nejjednodušší způsob na rozjíždění byznysu je podnikat v oblasti, ve které jste dosud pracovali. Máte v ní totiž potřebné zkušenosti, praxe, kontakty a možná i vybudované své jméno. Zároveň se nemusíte učit žádné nové věci. Nevýhodou je, že vás může současný zaměstnavatel považovat za konkurenci. Další nevýhodou je, že pravděpodobně nebudete moci podnikat vedle současné práci – byl by to střet zájmů.3. V oblasti, kde se nabízejí možnostiTřetí oblast, kde byste se mohli jako podnikatel uplatnit, je ta, ve které se aktuálně nacházejí příležitosti na trhu. Předmět podnikání může být zcela odlišní od toho, v čem jste dosud pracovali nebo s čím máte zkušenosti. Proveďte malý průzkum, po čem je na trhu poptávka, kde jsou mezery a nedostatky. Stejně zhodnoťte, jaký produkt či služba chybí na trhu i vám osobně. I takovýmto způsobem dokážete zjistit, co se stane vaší obživou a možná úspěšným byznysem4. V oblasti, kde se nabízí franchisingPokud máte dostatečné finanční prostředky, ale nevíte si vybrat oblast podnikání, pak je zde možnost zakoupit licenci stávajícího a úspěchy žnoucího byznysu a podnikat s danou licencí, ale pod vlastním jménem. Říká se tomu franchising – takovým způsobem fungují mnohé rychlé občerstvení, například McDonald ‚či KFC, ale i mnoho jiných společností na území Česka.

Pokračovat na článek


Obchodní zastoupení – práva a povinnosti

Uzavření obchodního zastoupení se podobá zprostředkování obchodu, ale má dlouhodobou platnost. Výhodou pro zastoupeného a zástupce je řada ustanovení Obchodního zákoníku, které chrání obě smluvní strany. Ale chrání je dostatečně?Konkurenční doložkaObchodní zastoupení a svobodné podnikání jsou dva různé pojmy, z nichž svoboda podnikání má přednost. Například společnost, která se nechá zastupovat, sděluje zástupci řadu údajů, které považuje za důležité a tajné. Týkají se cen, marketingu, nových výrobků a vztahů s klienty. Proto většina zastoupených firem požaduje podepsání konkurenční doložky, protože se obává v případě ukončení spolupráce přechodu obchodního zástupce ke konkurenci. Musí ale vymezit zákaz dostatečně konkrétně. Nestačí například označit zboží jako podobné nebo území, na kterém nesmí po skončení zastoupení podnikat, jako veškeré. Prodává-li tedy obchodní zástupce boty, mělo by být označeno zboží jako boty a příslušenství a území třeba Česká republika nebo kraj. A také nesmí omezit obchodního zástupce na dobu delší než 2 roky. Pokud dojde k porušení podmínek podle zákona, může být konkurenční doložka zcela neplatná.Zákonná ochrana zastoupenéhoPodle zákona platí, že nejen obdobná činnost, ale především informace jsou důležité. A proto nesmí obchodní zástupce bez souhlasu zastoupeného sdělit údaje získané od zastoupeného jiným osobám nebo je využít pro sebe nebo pro jiné osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení.Ručení zástupce – pouze smluvněZástupce ručí za závazky třetích osob, s nimž navrhl zastoupenému sjednání nějakého smluvního vztahu, pouze pokud se k tomu zavázal. A zákon navíc chrání zástupce povinností zaplacení odměny. Pokud by tedy ručil zastoupený za závazky třetích osob, ale nedostal provizi, v takovém případě by neručil.Výhradní zastoupeníPokud někdo na určité zboží nebo území sjedná výhradní zastoupení, jsou práva zástupce ještě více chráněna. Především nárok na odměnu plyne nejen ze sjednaných obchodů nebo s osobami, které doporučil k obchodu, ale platí také pro všechny obchody na konkrétním území nebo na konkrétní osoby. Jedině, že by zástupce zastoupil také třetí osobu na tomto území nebo byla v okruhu osob výhradního zastoupení, potom na provizi nárok nemá.Ochrana zástupceObchodní zastoupení je poměrně složitý závazek a každý by si měl uvědomit, že zákon chrání obě strany přiměřeně. Zastoupený nemůže připravovat zástupce o odměnu, která mu vznikla z jeho činnosti a to ani po skončení zastupování. Zástupce má právo na odměnu také z obchodů, které dojednal a které se uskutečnily po ukončení zastoupení. Stejně tak právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Jestliže však má třetí osoba splnit svůj závazek až po uplynutí více než šesti měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci nárok na provizi po uzavření obchodu. Provize je splatná nejpozději v poslední den měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Přitom se nesmí tato lhůta ani smluvně prodloužit.Výpověď obchodního zastoupeníZákon také přesně stanovuje lhůty pro výpovědi stran. Jednak pro zastoupeného a zástupce určuje, že výpověď musí být stejně dlouhá pro obě strany. Nelze si tedy sjednat lhůty různé. A dokonce stanovuje i minimální lhůtu pro výpověď, jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany si nesmějí dohodnout kratší výpovědní lhůtu.Uzavírat obchodní zastoupení musejí obě strany s uvážením toho, že vznikne dlouhodobý vztah, který je sice založen na důvěře, ale má svoje přesná zákonná pravidla. Těch pravidel je hodně. I smlouva na dobu určitou nekončí uplynutím lhůty, jako u jiných smluv, ale pokud strany nadále jednají, jako by obchodní zastoupení trvalo, mění se na dobu neurčitou. Jakmile někdo vstoupí na půdu obchodního zastoupení, je jasné, že se zavázal dlouhodobě a měl by si především uvědomit, že spolupráce znamená nejen odměnu, ale také dlouhý a obtížný závazek. Jinak je lepší uzavřít smlouvu o zprostředkování.

Pokračovat na článek