Výsledky vyhledávání pro dotaz konkurenční doložky

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Iveta Voltrová- rozhovor s úspěšnou podnikatelkou

Iveta Voltrovámajitelka NailTekNa počátku podnikání Ivety Voltrové byl nápad dovážet na český trh značku, která zde nebyla k dostání. A také odvaha vzdát se jistoty povolání učitelky. Dnes její firma Magnum dováží jednu z nejlepších značek produktů na nehty, NailTek, a spolupracuje s desítkami salonů po celé České republice. Jak jste přišla na svůj podnikatelský nápad?Původním povoláním jsem učitelka a po mateřské jsem podporovala svého muže, který se rozhodl podnikat. Když se on stabilizoval, tak jsem chtěla něco svého. Značku Nail Tek, již zastupuji, jsem objevila vlastně náhodou, když jsem začala řešit problém vlastních nehtů poškozených gelovou modeláží. Gely jsou zdánlivě rychlým, trvanlivým a dokonalým způsobem úpravy nehtů, ale ve skutečnosti přinášejí řadu komplikací, které vrcholí dříve či později dočasným a někdy i trvalým poškozením nehtů a nehtového lůžka. Na výstavě v Boloni, kde jsem byla s kamarádkou, jsem pak objevila tuto firmu a koupila si její výrobky. Po určité době jsem měla zájem si je zase pořídit a zjistila jsem, že se u nás neprodávají. Tak jsem přišla na myšlenku, že bych je mohla dovážet. Spojila jsem se s manažerkou, která měla na starost zahraniční obchod, a domluvily jsme se na schůzce.Jak dlouho trvalo tento nápad zrealizovat?Asi tak dva roky ve mně zrálo, než jsem v sobě našla odvahu pustit se do podnikání a odejít ze školství. Od samotného kontaktu s firmou k prvnímu dovezu zboží uběhlo asi půl roku. Prodeji pak ještě předcházely testy – chcete-li být dovozcem, musíte mít produkty schválené Státním zdravotním ústavem.Jaké byly Vaše první kroky? Čím je podle Vás potřeba začít?Já jsem asi nezačala úplně správně, protože jsem vycházela z vlastní zkušenosti a říkala si, že když to funguje pro mě, tak to bude fungovat i pro ostatní. Všimla jsem si, že v zahraničí éra gelových nehtů odchází a celkově ve společnosti převládá návrat k přirozenosti. To se mi propojilo s tím, že to tak pociťuji i já a ženy v mém okolí. Viděla jsem tak určitou šanci, v čem bych mohla být úspěšná. Firma postavená na marketingu by to asi udělala jinak, začala by průzkumem trhu, ověřila by si, zda se jí toto podnikání vyplatí a v jakém časovém horizontu. Já jsem postupovala spíš intuitivně. Možná i proto, že mi tato práce přináší radost, nezáleží mi jen na finančním efektu, ale jde i o poznávání nových lidí, novou formu spolupráce. Prioritou pro mě není jen finanční efekt, ale i kontakt s klienty a spolupracovnicemi. Nesmím však zapomenout ani na muže! Jsou jak na straně vděčných klientů, tak máme šikovné pedikéry v našich řadách.Ocenila byste v začátcích dobrou radu či pomoc? Proč?Určitě, hodně jsem se ptala a zkoumala situaci v salonech. Začala jsem do problematiky víc pronikat a zkušenosti získávala za pochodu. Ani nevím, jestli bych měla odvahu začít, kdyby mi někdo radil, co vše mě čeká. Když člověk ví méně, má občas víc odvahy a energie, která je na začátku potřeba. V počátku je totiž těžké jakoukoli myšlenku realizovat a přesvědčit okolí, aby Vám důvěřovalo. Banky a další instituce potřebují jistotu, a tu v počátcích nikdo nemá. Je důležité věřit sám sobě, začít s málem a postupně vše rozšiřovat. Poradenské firmy Vám mohou radit, ale nemají onu osobní zkušenost a teoretické rady nemusejí ve Vašem úzkém oboru zcela platit. Nejdůležitější je tedy Váš úsudek a vnitřní pocit. Člověk by měl věřit sám sobě.Co byste začínajícím podnikatelkám doporučila v úplných začátcích? Co by neměly opomenout po formální stránce, finanční, odborné? Zmínila byste nějaký pozitivní/negativní příklad z vlastní zkušenosti?Je třeba sledovat trendy, dívat se, co nabízí konkurence a být odborně připravena. Také je potřeba vybírat si dobré partnery. Já mám výhodu, že spolupracuji s relativně samostatnými ženami, protože manikérky obvykle pracují jako osoby samostatně výdělečně činné, takže vědí, co chtějí. Naslouchám tomu, co dělají salony, a snažím se svou práci přizpůsobit jejich potřebám.Co se podle Vás při rozjezdu podnikání dnes nejvíc podceňuje?To je individuální. Někdo podcení finanční otázky, jiný vliv trhu, konkurenci. Člověk musí být opatrný na vše. Neplatí to, co za našich babiček, kdy se dalo spolehnout na dobré slovo. A ani smlouvy Vám vždy nepomohou. Člověk musí být hodně opatrný.Jak jste poznala, že jste na podnikání připravená? Že přišel ten správný čas?U většiny žen-podnikatelek je na prvním místě rodina. Když odrostou děti, máte pocit, že se musíte znovu nadechnout. Tak tomu bylo i u mě.Co považujete za svou konkurenční výhodu?Spolupracuji se salony a výrobky, které nabízím, jsou unikátní. Využívají totiž účinků látek, které přirozeně obsahuje lidské tělo, jako je voda a proteiny. Tím ovlivňují kvalitu nehtů. Při budování sítě také vycházím z know-how mateřské americké firmy, protože záleží i na tom, jak se produkty používají. Je třeba, aby je odborně proškolené manikérky správně použily. Tato metoda vyžaduje i spolupráci s klientkou, takže je nutné i ji přesvědčit, že by měla o ruce pečovat. Ukazujeme je stejně často jako obličej. Budování firmy a sítě tak není rychlé, ale přináší trvalé hodnoty. Ženy, které si tuto myšlenku osvojí, při ní zůstávají.Sledujete i teď, po několika letech podnikání, stejný cíl, nebo jste postupem času s vývojem trhu zaměření svého podnikání pozměnila? Jak?Postupně oslovujeme další salony, které s námi spolupracují. Dnes se na nás už obracejí i samy, což je pozitivní. Nejtěžší je v začátcích přesvědčit ty první, aby to zkusily a nebály se. Tato fáze je velmi složitá, ale jakmile přesvědčíte první partnery, je to jiné. I obchodní ředitelka mateřské firmy mi říkala, že se to šíří jako oheň. Založíte jiskřičku a nemusíte se bát, že si výrobek nenajde své zájemce. Dnes mohu říct, že tomu tak je. Počet odběratelů se rok od roku násobí, nyní jich je asi padesát. Nevím, jestli to je za tři roky málo nebo moc, možná by někdo řekl, že mám rezervy. Ale přijde mi, že vše narůstá plynule. Nejprve jsme se soustředili na salony, nyní i na internet, takže máme e-shop, jsme aktivní na Facebooku. Snažíme se nejen nabízet zboží, ale být i rádci, aby si každá žena mohla se základní manikúrou poradit sama. Dnes ženy nemají čas chodit stále na manikúru, tak jsou i rády, když vědí, jak na to. A nehty potřebují každodenní péči stejně jako pleť.Konzultujete s někým své nápady?Mám nejbližší okruh manikérek, obvykle to jsou školitelky v rekvalifikačních centrech, s nimiž věci konzultuji. K tomu mám ještě dvě osoby, s nimiž spolupracuji.Bez jakých služeb byste se neobešla?Využívám právní a účetní služby, ale i reklamní. Ze své kontroly naopak nemůžete pustit zboží, cenovou politiku a know-how, jak prezentovat zboží.Kde hledáte aktuální informace, které k podnikání obecně a ve svém oboru potřebujete?Převážně na internetu, čtu i odborné časopisy. Člověk musí sledovat i zákony, změny na trhu. Důležitým zdrojem informací jsou oborové výstavy u nás i v zahraničí.Jsou podle Vás lidé, kteří se na podnikání nehodí, a proč?Kdyby to tak člověk bral, mohl by si to myslet i o sobě. Podnikání je o odvaze, vždy si říkám, že vyhrávají ti, kdo mají velká ramena a umějí riskovat. K těm já nepatřím, takže asi nikdy nebudu patřit do žebříčku miliardářů. Ale asi by mi to ani nepřineslo štěstí. Chci být samostatná, ale nepotřebuji ovládat jiné lidi. Nechci celý svůj čas věnovat jen obchodním činnostem a stresu. Čas je dnes mnohem větší bohatství než peníze.Co považujete za největší překážky, na něž podnikatelka není připravená?Dá se říct, že na začátku je těžké všechno. Vše stojí peníze a Vy je nemáte. A nikdo Vám nepůjčí. Já měla výhodu, že mě v té době podpořil manžel – já jej podporovala v jeho počátcích, poté mi zase on poskytl zázemí na rozjezd firmy. Věděla jsem, že nemusím jít do banky někoho přesvědčovat, což by bylo těžké, protože můj podnikatelský záměr nevypadal hned efektivně – vše vzniká postupně. To, co nyní dělá GE, mi tak přijde velmi dobré. Můžete se zúčastnit školení, kde si vyberete informace pro svůj obor. Poradíte se s odborníky, které byste se jinak třeba neodvážila oslovit, a nemusíte hned předstoupit s dokonalým záměrem a žádostí o úvěr.Mělo by se podle Vás něco změnit, aby byl začátek podnikání snazší? Co?Člověk musí prokázat své kvality, a kdyby to bylo snazší, možná by ho to nemotivovalo, aby se přizpůsobil realitě. Někdo má vzdušné zámky a teprve okolí a zákazníci Vás usměrní. To jsou zkušenosti, jež musí každý zažít. Musíte si vše projít sama a postupně nabalovat aktivity, investovat do toho, co má podle Vás efekt. Takže na začátku je potřeba trpělivost a nebát se věci zkoušet.Kde vidíte svojí firmu za pět let?Chtěla bych mít dvojnásobný počet salonů či více, také bych si přála, aby nás bylo víc vidět. Na druhou stranu se nevidím v drogeriích jako masová záležitost.Jaké bylo nejtěžší rozhodnutí, které jste dosud musela v rámci svého podnikání udělat?Měla jsem možnost spojit se s velkými partnery, což by pochopitelně měnilo i obchodní podmínky a já bych neměla takový vliv na směřování firmy. To je neustálý boj, protože oboje má své přednosti. Jestli mít možnost většího růstu nebo být sám sebou. Pro mě je důležitější zůstat sama sebou.Kdybyste měla svůj příběh vystihnout pěti slovy, jaká by to byla?Sebepoznání, radost, objevování nového, sounáležitost s dalšími ženami... A měly by tam být i ty peníze asi (směje se), bez nich to nejde.

Pokračovat na článek


Jak na Amazon.com dosáhnout obratu 7 000 $ měsíčně?

Jiří Škrabánek začínal jako drobný živnostník podnikat na aukčním portálu Aukro.cz. Časem ovšem zjistil, že touží po něčem zajímavějším než jen po kladných komentářích. Začal se proto zajímat o celosvětově známý e-shop Amazon.com a rozhodl se zúčastnit speciálního amerického kurzu, který jej měl přiblížit ke splnění snu o úspěšném podnikání na jednom z 10 nejnavštěvovanějších webů světa.Začátky sice nebyly nejjednodušší, během několika měsíců ovšem dosáhl obratu, který činil více než 7 000 $, a týdně dokázal prodat i více než 200 kusů naskladněného zboží. Chcete si také splnit svůj americký sen? Přinášíme vám unikátní rozhovor s úspěšným podnikatelem, který vám poradí, jak na to!Jak jste se k obchodování na internetu vlastně dostal?„K obchodování na internetu jsem se dostal díky tomu, že jsem nebyl spokojený se situací v práci. Znáte to – moc stresu, malý výdělek, a tak jsem začal hledat cesty, jak z toho ven. A jelikož internet se mi zdál jako nejschůdnější cesta, kde můžu realizovat podnikání bez toho, abych musel oslovovat zákazníky a jezdit na schůzky, zdálo se mi dobré toto efektivní řešení převést do praxe. V této cestě jsem zároveň spatřil obrovskou vizi do budoucnosti, protože všechno obchodování se zanedlouho přesune na internet. Z tohoto důvodu jsem se začal zajímat o podnikání na internetu a rozjel svou první živnost, založenou na prodeji na aukčním portálu Aukro.cz.“Kdy jste se o příležitosti obchodovat na Amazon.com poprvé dozvěděl?„Poprvé jsem se o této příležitosti dozvěděl v rámci propagace amerického kurzu minulý rok – tuším, že to byl duben 2015, kdy jsem na internetu viděl upoutávku na tento kurz a přišlo mi to velmi zajímavé. Všechny ty věci, které tam říkali o dané příležitosti a potenciálu, mi dávaly smysl, tak jsem si řekl, že jdu do toho!“Jaké produkty prostřednictvím Amazonu prodáváte?„Prodávám tvrzené sklo pro mobilní telefony. Je to samozřejmě trošku konkurenční prostředí. Potom se také zaměřuji na prodej hraček – na Rubikovy kostky.“Co vás na tomto konceptu lákalo?„Největší motivací a lákadlem pro mě bylo, že budu oslovovat obrovskou masu lidí ‑ pro představu je to zhruba 300 milionů lidí ve spojených státech. Když jsem ti představil, kolik energie musím vynaložit na získání jedné objednávky tady v Čechách, kde žije aktuálně něco přes 10 milionů lidí, a tam, dospěl jsem k názoru, že můžu realizovat 30× více prodejů než doposud. Na konceptu Amazonu mě zároveň lákalo, že celý systém byl postavený na automatické bázi. Amazon se o vše stará a vy pouze kontrolujete výsledky, nastavujete reklamní kampaně nebo je upravujete a monitorujete situaci. Celý proces ale běží bez vás a vy nemusíte vyřizovat objednávky, chodit na poštu, vyřizovat reklamace apod. To vše dělá Amazon za vás.“Neměl jste obavy z případného neúspěchu?„Samozřejmě, že obavy tam byly. Investice už do toho samotného kurzu nebyla úplně nejnižší. Jednalo se o nějakých 5 000 dolarů, což není zrovna málo. Když jsem si ale spočítal, kolik prodejů dosahuji tady v ČR, a pak jsem si představil ten třicetinásobek, cesta mého dalšího směřování byla jasná. Obavy jsem tudíž měl, na druhou stranu když si člověk srovná investici do tohoto podnikání například s investicí do podnikání v restauratérském byznysu, rizika jsou výrazně menší ‑ jenom než otevřete restauraci, spolkne vám to milion jako nic. Byla to pro mě příležitost s minimální investicí a minimálním rizikem, kde se vejdete (mimo kurz) do několika tisíců korun. A to mi za to stálo.“Je obtížné obchodovat na jednom z 10 nejnavštěvovanějších webů na světě?„Z mého pohledu to obtížné není, ale člověk se musí obrnit troškou trpělivosti a být připraven na to, že ne všechno bude úplně hned a tak lehce. Je potřeba počítat s určitými propady, ale také je velmi důležité stát si za svým a dělat věci tak, jak se dělat mají. Můžete je konzultovat a hledat nové informace. Mně to vyšlo celkem krásně. Takže z mého pohledu obchodování na Amazonu obtížné vůbec není.“Co vás motivovalo vrhnout se do nového podnikatelského prostředí?„Nejvíce mě motivoval ten třicetinásobný objem objednávek. Zároveň jsem ale v minulosti byl také několik měsíců v Americe a vím, jak zde vypadá nákupní košík zaměstnance, kolik si vydělá, kolik si za vydělanou částku může nakoupit zboží. Také jsem věděl, jak Američané s chutí utrácí. Pro mě tedy americký trh představoval ideální odbytiště. Je sice pravda, že tento trh je více konkurenční než ten náš, ale pokud si vezmeme, že u nás existuje na 10 000 000 osob cca 40 000 e-shopů, pak nám vyjde, že e-shop dneska vlastní každý dvoustý obyvatel ČR. I přesto se zde ovšem dají najít mezery, na kterých lze vydělat. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že na každém trhu existuje nějaká konkurence, je ale potřeba se jí nezaleknout, najít si svou cestu a prodávat!“Bylo někdy období, kdy jste chtěl s obchodováním na Amazonu „seknout“? Pokud ano, proč?„Měl jsem nějaké kritické chvilky. Troufám si říct, že to tak bylo zezačátku, kdy se podnikání příliš nerozjíždělo. Měl jsem pochyby, když nepřicházely očekávané prodeje. Ale nyní už se přes to umím dostat a vím, kde byl zakopaný pes. Jednu kritickou situaci jsem měl po Vánocích – tuším těch prvních pět lednových dnů, kdy se prodávaly pouze jednotky, nikoli desítky kusů zboží denně, na které jsem byl zvyklý. Z toho jsem byl v šoku a bál se, že se stalo něco nepředvídatelného. Šestý den se ale prodeje vrátily do stálých hodnot. Na základě této zkušenosti inovuji a vylepšuji, zavádím nové techniky a pořád projíždím nastavení, které mám, protože co člověk v jednu chvíli nevidí, toho si za týden za 14 dní třeba všimne. Je tedy potřeba mít oči na stopkách a nevytvářet zbytečně široké portfolio produktů. Zároveň je velmi důležité mít produkty, které neustále vylepšujete tak, aby z nich byl zákazník nadšený.“Kdybyste měl možnost začít na Amazonu obchodovat znovu, využil byste ji? Co byste udělal jinak?„Samozřejmě bych této možnosti opět využil. Je to totiž extra příležitost a obrovský potenciál. A když to člověk vyloženě nevzdá v nějakých kritických situacích, může si z toho vytvořit zajímavý byznys a takový ležérní způsob života. Co bych udělal jinak? Kdybych začínal znova, všechny kroky, které jsem musel udělat, by následovaly rychle za sebou. Zbytečně bych nespekuloval a spíše bych šel do akce.“Jaké jsou vaše největší úspěchy? Na co jste právem hrdý?„Můj největší úspěch je, že jsem prodejem na Amazonu nahradil svůj příjem ve stálém zaměstnání. V tuhle chvíli mám za zády ziskový automat, který mi vydělává víc, než je průměrná mzda v České republice, aniž bych musel ráno v osm vstávat, plnit nesmyslné úkoly a dělat přesčasy.“Dá se začít s obchodováním na Amazonu bez amerického kurzu, který jste vy sám také absolvoval?„Samozřejmě i bez kurzu se dá začít. Obchodovat na Amazonu může úplně každý. Bez absolvovaného kurzu to ovšem bude pro lidi obtížnější. Na Amazonu sice jsou obchodníci (a je jich tam většina), kteří obchodují bez toho, aby jakýkoli kurz absolvovali, podle toho to ale vypadá. Pokud absolvujete kurz, máte větší šanci se v tomto vysoce konkurenčním prostředí prosadit.“Je tato forma podnikání pro každého? Kdo by se jí měl raději vyhnout?„Asi úplně pro každého není. Člověk by měl mít alespoň základní znalosti angličtiny, aby z takového obchodování neměl vysloveně hrůzu. Co se týče prvotní investice – určitě to není pro člověka, který žije „z ruky do huby“. Je potřeba vynaložit investici v řádu několika deseti tisíc korun na nákup zboží, propagaci a poplatky za založení účtu v Americe, obchodního účtu na Amazonu apod. Při naskladnění zboží musíte také počítat s minimálním počtem kusů. Jde myslím o 150 kousků, protože i doprava něco stojí. Proto se doporučuje poslat na sklad nějakých 300 – 400 produktů. Za naskladnění tak dáte dalších 1 000 ‑ 1 500 dolarů. Něco spolknou také poplatky, fotky a články.Rád bych samozřejmě řekl, že obchodování na Amazonu je pro každého, ale je potřeba mít nějaký balík peněz na počáteční investici. Samozřejmě, že si můžete vzít půjčku, ale je lepší mít vlastní peníze. Ta samotná investice přeci není tak velká, aby si člověk musel půjčovat. Podnikání na Amazonu také není pro člověka, který není ochotný mu na začátku věnovat několik dnů, nebo alespoň 2 hodiny každý druhý den. Vy ten automat sice uděláte, ale na začátku je potřeba vyvinout určitou aktivitu.“Co byste vzkázal všem podnikatelům, kteří si pohrávají s myšlenkou začít obchodovat na Amazonu?„V první řadě bych jim asi poradil, ať si rozmyslí, co chtějí prodávat. Pak je potřeba provést monitoring trhu a potom je vhodní zúčastnit se nějakého kurzu. Vyčleňte si čas, který budete moci podnikání na Amazonu věnovat, a svůj sen realizujte.Navíc mějte na paměti, že dřív nebo později se bude také v České a Slovenské republice prodávat prostřednictvím Amazonu, což bude obrovský boom. Trh se ale následně rozdělí na ty, kteří budou na tuto možnost připraveni, tudíž budou realizovat obraty, a na ty, kteří se tomuto způsobu obchodování budou teprve učit.Rád bych tedy vzkázal všem, kteří chtějí podnikat na internetu, že je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak dosáhnout rychlého zdroje příjmu s tím, že mohou zaměřit svůj zájem výlučně na produkt jedné velikosti a barvy, na kterém mohou měsíčně vydělat více, než je průměrný příjem v České republice.“ 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Outsourcing

Outsourcing ICT služeb?

FENOMÉN DOBY I PROVĚŘENÁ JISTOTA. Využívání služeb počítačové firmy, poskytovatele outsourcingu ICT služeb, již není luxusem. Naopak, využívají jej společnosti, které poznaly, že vlastní údržba jejich systému je pro ně z ekonomického či strategického hlediska nevýhodná, a chtějí se plně soustředit na své obchodní aktivity. Odpovědnost za návrh, budování a správu jejich systému předají externí firmě. Zvažujete-li  přechod na outsourcing, pak nabízíme několik užitečných rad.Insourcing vs. outsourcingPrůzkumy trhu uvádějí až 20% meziroční nárůst obliby outsourcingu u firem do 100 počítačů. Jak vyplývá ze studie firmy Everest Research Institute, outsourcing s uzavřením střednědobé smlouvy, tj. 3–5 let, představuje v porovnání se skutečnými celkovými náklady insourcingu snížení nákladů o hodnotu 30–40 procent. Nicméně důvody pro outsourcing často bývají variabilní kapacita, schopnost soustředit se na klíčové kompetence tím, že se firma zbaví těch okrajových, nedostatek vlastních zdrojů, efektivnější vykonávání pracovní činnosti, vyšší flexibilita, s níž lze reagovat na měnící se potřeby, lepší kontrola rozpočtu díky předvídatelným nákladům, inovační potenciál (know-how partnera) a vedení v oblasti nových technologií. Některé z těchto důvodů lze těžko vyjádřit okamžitou pouze finanční úsporou…Koho a jak oslovit?Outsourcingové služby v oblasti ICT dnes nabízí mnoho společností. Začněte tím, že si uvědomíte, že neexistuje ani jeden dodavatel, který by přesně odpovídal vašim potřebám. Bude potřeba dělat ústupky. Abyste byli schopni provést správné rozhodnutí, jasně si zformulujte, co chcete díky outsourcingu získat, a z toho odvodit svá kritéria pro poskytovatele služeb.Komplexní outsourcing ICT se realizuje zřídka, byť jsou úspory právě v tomto případě největší. Tento trend se projevuje zejména u menších firem. Ovšem obecně mohou existovat důvody, kvůli kterým chce mít zákazník mixované řešení či ponechat si vlastní IT správce. Například když má vlastní informační systém vyvinutý na nestandardní platformě interním programátorem bez potřebné dokumentace k předání. Na internetu lze najít různé cenové kalkulátory, kde vám po zadání počtu počítačů a serverů vyjede paušální nabídka za měsíční správu. Vycházet však pouze z ceny by bylo, v případě takové cennosti, jako jsou firemní data, velmi krátkozraké a chybné. Nehledáte přeci úklidovou firmu, kde služby poměříte podle ceny za vytřený metr čtvereční vaší kanceláře. Důvodem neúspěchu při outsourcingu může být ukvapená snaha o outsourcing, aniž je tento podložen technicko-ekonomickými argumenty. K outsourcingu se organizace stále více uchylují jako k manévru, od něhož očekávají pouze rychlé snížení nákladů, zatímco investici s cílem zvýšit schopnosti firmy, globálně expandovat a reagovat, zvýšit ziskovost nebo posílit konkurenční výhodu v něm ještě tolik nevidí. V dnešní době je přínos dobře vybraných a profesionálně spravovaných IT systémů nejen veliká konkurenční výhoda, ale pro svoji exponovanost a nenahraditelnost i veliké riziko v případě sebemenšího výpadku. Ptejte se dodavatelů na obecné otázky spojené s dlouhodobou působností na trhu, dosažené certifikace a partnerství s významnými výrobci ICT komodit (za těmi obrázky po zdech zasedacích místností je často hodně práce a interních znalostí), ptejte se na interní metodiku správy zákaznických systémů (např. ISO, ITIL atp.). Nezapomeňte na konkrétní otázky typu zkušeností se zálohováním, archivací a obnovou systémů a dat po havárii. Hledejte přizpůsobivost konkrétním podmínkám chodu vaší společnosti a procesům, na které jste zvyklí a které nechcete měnit. Máme jeden dobrý tip: Seznamte se předem s lidmi, kteří pro vás budou pracovat. Nechte si představit technika, který do vaší společnosti bude docházet.Obsah outsourcingové smlouvyService Level Agreement (SLA) je kontrakt mezi poskytovatelem ICT služeb a zákazníkem, který specifikuje, obvykle měřitelným způsobem, jaké služby poskytovatel dodá. Těmi nejzásadnějšími body jsou vždy záruky a ochrana vašich dat.  Požadujte garance. Obchodní zákoník umožňuje dojednat mnohem tvrdší podmínky než pracovní zákoník. Samozřejmostí by mělo být předložení platného pojištění partnera (v řádu miliónů korun) na škody způsobené třetím osobám (vám!). Požadujte jednoduché smluvní formulace sankcí při nedodržení reakčních dob a sjednané doby opravy. Pak můžete účtovat dodavateli penále, pokud nejsou některé úrovně služeb dodrženy. Používá-li se toto opatření s rozvahou, je to účinný způsob, jak udržet dodavatele, aby se zdržel nepravostí. Toto vše po svém zaměstnanci chtít nemůžete (náhrada škody je omezena čtyřapůlnásobkem jejich platu). Požadujte ochranu důvěrných informací. V mnoha případech dochází k velice intenzivní výměně informací mezi dodavatelem a objednatelem (např. v případě, že jsou všechny dokumenty uloženy na centrálních serverech dodavatele, probíhají externí zálohy a dodavatel má plný dálkový přístup do sítě). Jenom z tohoto letmého popisu je patrné, že ve smlouvě je třeba velice přesně vymezit odpovědnost obou stran za prozrazení informací kterékoliv z nich nebo za prozrazení či odhalení důvěrných informací třetím stranám. Vzhledem k tomu, že přesné vyčíslování škod je většinou téměř nemožné, je pravděpodobně jediným možným řešením zavedení vysokých smluvních pokut a oprávnění poškozené strany, v případě závažnějších případů prozrazení nebo odhalení důvěrných informací, okamžitě odstoupit od smlouvy.Jak se outsourcing IT služeb účtuje?Obecně lze říct, že existují tři nejčastější způsoby, jak strukturovat cenu v rámci SLA. - Paušální, neboli pevná cenaZákazník platí (obvykle) měsíční paušál za služby, ať jich využívá jakkoliv. Platit pevné ceny za služby se zákazníkům zpočátku vždycky zdá výborné, neboť náklady jsou jednoduše předvídatelné. A někdy to také výborně funguje. Pevné ceny jsou však s časem poněkud obtížné pro poskytovatele, který musí splňovat dohodnuté úrovně služeb bez ohledu na to, v jakém prostředí (např. zastaralé hardwarové prostředky) budou činnosti vykonávány. Pevné ceny lze efektivně aplikovat spíše u větších firem, které mají jasně vydefinovány mantinely (např. vnitropodnikovými směrnicemi o používání IT) a pravidelně obnovují svoje IT prostředky. - Ceny za jednotku, neboli  platba za výkonPoskytovatel stanoví cenu za určitou úroveň služby a klient platí za využívání této služby. Například pokud zadáte jednotkou údržbu desktopů či tiskáren, zákazník by mohl platit pevnou částku za určitý počet uživatelů desktopů či tiskáren, kterým je poskytována podpora.  - Variabilní, kombinovaná cenaZnamená, že zákazník platí pevnou cenu za základní úroveň služeb poskytovaných outsourcingem, ale připouští určitou variabilitu v závislosti na objemu a úrovni poskytovaných služeb. Typickým příkladem je u menších společností oblíbená varianta, kde měsíční cenu tvoří pevná částka za správu infrastruktury (servery, dohled, dálková správa, monitoring, helpdesk, hotline atp.), v kombinaci s jednotkovou cenou (např. hodinová či jednotková sazba) za správu desktopů a uživatelskou podporu.Požadujte transparentní vyúčtování či on-line elektronický reporting prací provedených na vašich systémech. Nejobvyklejším zúčtovacím obdobím je měsíční platba.Svobodný trhOutsourcing představuje nový fenomén organizace podnikání, který se stále více uplatňuje i v českých podmínkách. Na internetu je definice neznámého autora, který říká: Od outsourcingu se očekává, že odstraní základní problém všech samostatných interních týmů podniků – jejich pracovníci pociťují odpovědnost za svůj výkon jenom velice slabě. Vědí totiž, že pokud nezpůsobí firmě velkou škodu nebo ztrátu, jsou natolik chráněni vysokými náklady na svoje nahrazení (a v ČR navíc ještě rigidní ochranou zákoníku práce), že v podstatě není možné, aby byli postiženi ztrátou zaměstnání (nehledě na to, že podle zákoníku práce je náhrada škody z jejich strany omezena čtyřapůlnásobkem jejich platu). Navíc jejich odborné práci nikdo nerozumí, tedy je velmi obtížně kontrolovatelná. Naprosto jinou pozici mají externí dodavatelské firmy. Náklady na jejich nahrazení jsou mnohem menší a v případě outsourcingu, který nezasahuje do podstaty chodu firmy, mohou být nahrazeni prakticky ze dne na den. Outsourcing tím také ilustruje základní ideu svobodného trhu: totiž, že každý má dělat jenom to, co umí nejlépe, a za odměnu z této činnosti si pořídit všechno ostatní. Jinými slovy, že pro firmu je nejvýnosnější věnovat se činnosti, ve které má největší komparativní výhodu a zbytek přenechat jiným. Výhodou outsourcingu IT služeb tedy je skutečnost, že klient má k dispozici profesionální servis s kvalitami, které by z vlastních zdrojů získával s vyššími finančními náklady, a navíc může využít možnosti sjednání přísných pravidel a finančních garancí. Slovníček pojmů  IT– Information Technology– Informační technologieICT – Information and Communication Technology – Informační a komunikační technologieKomplexní outsourcing IT– Převzetí či odkup IT majetku dodavatelem a zpětný pronájem v podobě služby. Zákazník neplatí za pronájem počítače, ale za službu zprostředkovanou výpočetní technikou, kterou nevlastní. Tento typ outsourcingu využívají především veliké společnosti o stovkách zaměstnanců.Outsourcing– Doslova Outside Resource Using (přeloženo využití vnějších zdrojů), všeobecně se termín používá pro dlouhodobé převedení oblasti určitých služeb na externího poskytovatele včetně přenesení odpovědnosti.SLA– Service Level Agreement – Smlouva s garantovanou úrovní služeb 10 výhod outsourcingu IT služebPřesné a průhledné plánování nákladů na údržbu a rozvoj.Dostupnost a zastupitelnost odborníků pro různé oblasti, kteří jsou neustále k dispozici a přitom není nutné se starat o jejich vzdělávání.Snížení celkových nákladů na IT – náklady na management, koordinaci, odstranění skrytých nákladů.Správný rozsah podpory IT na základě flexibilních servisních smluv.Přenesení rizik (funkčnost, inovace…) na dodavatele.Výrazně pružnější reakce na nové požadavky a zavedení nových technologií.Udržování nejmodernější technologické platformy bez nutnosti investic (přenos zkušeností dodavatele na všechny zákazníky).Garantovaná kvalita a úroveň služeb.Využití smluv, které má váš dodavatel služeb uzavřené se svými dodavateli hardwaru i softwaru, díky nimž se nemusíte starat o opravy nebo náhradní díly hardwaru nebo legalizaci a upgrade softwaru.Snížení investičních nákladů, které mohou být převedeny na náklady provozní.Proč je outsourcing „in“?Dříve byla situace taková, že firmy měly svůj interní tým, který se staral o všechno v rámci IT. Někdy se takové uspořádání označuje jako insourcing, tedy opak outsourcingu. Problémy se objevily záhy. Rychlý vývoj celého IT trhu s sebou nese nutnost vzdělávání IT pracovníků, tedy další náklady, problémy s přetížeností správců (nemůžeme si dovolit dalšího správce) a zastupitelností (kdo se bude starat o systém, když bude náš správce nemocný či na dovolené). V posledních dvou letech se seznam problémů rozšířil o další, velmi významný bod. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků v České republice. Velká města se potýkají s nenaplněnou poptávkou po IT profesionálech (v Praze je odhadem až 1 000 nenaplněných pracovních míst). Společnost LMC (provozovatel serveru jobs.cz) uvádí, že firmy sice usilovně hledají specialisty, ale přestože je v databázi životopisů jobs.cz zaregistrováno kolem 4 000 lidí, kteří chtějí pracovat v IT sféře, není poptávka uspokojena. Tito lidé si ale v současné době velmi pečlivě vybírají svého budoucího zaměstnavatele a mnohdy mají vysoké požadavky, například platové, a proto hledají delší dobu. Mnozí IT profesionálové chtějí pracovat výhradně pro technologické firmy, v nichž si zvyšují kvalifikaci. V průběhu několika posledních let se v Praze a okolí usídlila řada IT firem a vytvořilo se několik stovek nových pracovních míst. Na pohled příznivé řešení situace, nebýt jednoho nepříjemného faktu – počet IT specialistů není nekonečný. Jsme svědky přílivu pracovníků ze zemí bývalého východního bloku, Indie či Kuby. Ovšem díky lukrativním mzdovým nabídkám nadnárodních společností a relativně nízkým životním nákladům k nám jezdí lidé i z opačného pólu Evropy. Objevují se odborníci ze skandinávských zemí, i z Velké Británie. Udržet si vlastního, vysoce kvalifikovaného odborníka déle než rok začíná být úspěchem. Pro firmu vlastnící 50 počítačů a tři servery nebude ekonomicky efektivní investovat do vlastních odborníků (nevynucuje-li si povaha podnikání roční investice do obnovy IT v řádu miliónů) a nabídnout jim odborný růst jako motivaci, je skoro nemožné. IT specialisté potřebují ke svému kariérnímu růstu poznávat nové technologie nejen v odborném časopisu, ale především v praxi. S vysokou pravděpodobností ti schopnější odejdou dříve a ti průměrní o den později. Taková je doba, obor houstne, ovšem chybějí lidé. To je jeden z klíčových důvodů, proč je outsourcing fenoménem doby.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Co je to elevator pitch a jak ho můžete využít ve vašem podnikání?

Spojení elevator pitch by se dalo přeložit jako prezentace ve výtahu. Nicméně, ani zdaleka se neomezuje výhradně na tuto situaci. V USA zná slovo pitch každý už celá desetiletí, u nás jeho obdoba chybí, a možná i to o něčem vypovídá. Jde o krátkou obchodní prezentaci, kterou se snažíte přesvědčit druhou stranu s cílem prodat svůj produkt. Tato prezentace však musí být dokonale promyšlená a připravená, mnohdy pouze v délce několika pár minut. Jednou z vrcholných disciplín je právě elevator pitch, který má často jen 30 sekund – tak akorát na to, abyste zaujali důležitého člověka, se kterým se ocitnete ve výtahu. Věděli byste za takovou chvilku vysvětlit a obhájit své podnikání?Dobře vymyšlený a natrénovaný elevator pitch vám může pomoci zužitkovat nečekanou obchodní příležitost, ale zároveň si díky němu ujasníte, což jsou hlavní rysy vaší firmy a co vás odlišuje od konkurence, umět jasně říci, co potřebujete a kam se svým byznysem míříte.Jak na to elevator pitch?Tento způsob prezentace je oblíben především lidmi, kteří potřebují rychle prodat důležité myšlenky, a to u prodejců, marketérů či produktových manažerů. Podnikatelé zase využívají prezentaci ve výtahu k rychlému představení podnikatelského záměru, když usilují o získání kapitálu.Pár pravidel rychlé prezentace firmyCílový objekt vaší prezentace musí pochopit hlavní myšlenku. Při tvorbě elevator pitch buďte výstižný a nezacházejte do zbytečných detailů.Při prezentování je třeba ukázat i osobní vášeň a nadšení.Ukažte, v čem spočívá prospěch vašeho podnikání a v čem může pomoci konkrétnímu člověku.Vystihněte své konkurenční výhody.Nepoužívejte klišé a otřepané fráze.Pro různé lidi z různých prostředí a s různým vzděláním si připravte různé pitche.

Pokračovat na článek


Jak přilákat zákazníky

V boji o zákazníky se rukojmí neberou. Konkurence žene podnikatele do inovací a triků, do špinavostí a spolupráce. Je to válka na chodnících a za vitrínami, která je prostému oku zákazníka neviditelná a přesto se ho úzce týká.Vycházejme z příkladu přírody. Aby se pavouk najedl, musí upříst pevnou a širokou síť. Některé druhy pavouků spolupracují a oblepí svou sítí i celý strom. Stejné je to s podniky. Pavučina, utkaná ze zboží, reklam, cen i výborné obsluhy má za úkol chytit tu správnou oběť, tedy oběť platící.ReklamaReklama je první velmi účinný způsob, jak o sobě dát skutečně vědět. Do omrzení se opakující slogan se zákazníkům zaryje hluboko do hlavy, a když potká logo vaší společnosti, bude mu připadat podvědomě známé a milé, jako kdyby s vaší společností měl dobré zkušenosti. Nejúčinnější je samozřejmě reklama televizní, která pracuje s diváckou pozorností na dvou vlnách. Tedy na obrazové a zároveň i na zvukové. Je vědecky dokázáno, že při sledování televize diváci upadají do mírné formy otupělosti, při které je mozek daleko více náchylný k bezmyšlenkovitému přijetí předkládaného. Reklamou v televizi se výtěžek mnohonásobí.Reklama v tištěných médiích už pracuje pouze s vlnou obrazovou a její účinnost je o dost horší. Na druhou stranu lze v tištěných médiích snadněji propagovat svůj podnikatelský záměr, protože prostor pro text doprovázející samotnou reklamu dovolí čtenářovi nahlédnout pod pokličku vašeho podnikání.Ceny zbožíCena zboží či služby je kotvou i kormidlem veškerého podnikání. Čím nižší cena, tím vyšší zisk. Nebo alespoň o to větší zájem zákazníků. Konkurenční boj žene ceny zásadně dolů, a protože zákazník je jako hledač min, nalezne vždy tu nejnižší cenu a tam také začne nakupovat. Hnát cenu stále níž a níž je ovšem problematické a většinou je taková činnost spojená s ukrádáním na kvalitě nabízeného zboží. Nízká cena? Někteří obchodníci kupodivu vsázejí na cenu vyšší, ale zároveň s cenou nabízejí i mnohem vyšší kvalitu. Nálepka BIO na produktu udělá své. Někteří zákazníci již bez čtení složení sahají po takovém zboží. Ať to stojí, co to stojí.TrikyOblíbeným trikem obchodníků jsou soutěže o ceny. Koupí určitého množství jejich produktu zákazník získá možnost zařadit se do slosování a tím se na chvíli živit nadějí, že vyhraje. V porovnání s cenou, kterou do produktu zákazníci investují navíc od běžného prodeje, zcela pohodlně zaplatí podnikatel i velmi hodnotnou cenu. A tím se jejich zboží stane daleko více vyhledávaným.DobročinnostDobrým způsobem propagace je i dobročinnost. Přílepek ke zboží, na kterém se zákazník dozví, že koupí produktu přispěl korunou na vybudování školy v Africe, zahřeje jeho zakrnělou solidaritu se zbytkem lidstva a příště, aby si onen omamný pocit zopakoval, s největší pravděpodobností opět zamíří k regálu se zbožím podporující potřebné.Tuto metodu je možné pohodlně zneužít i k propagaci webového podnikání. Lze si vybrat z nabídky potřebných v Čechách někoho, kdo potřebuje invalidní vozík, uhradit vážnou operaci nebo například zhotovit bezbariérový vstup do domu. Tuto osobu si dát do štítku webu s popisem sbírky. Svůj web poté lze propagovat na jiných webech s vysokým rankem i návštěvností a tím si pomalu získávat nejen zákazníky toužící přispět potřebnému, ale zároveň i zmást internetové vyhledávače, aby váš web umísťovali výš, což zase přinese jediné, zákazníky.ZávěremDostat ke svému podnikání zákazníky je první a největší problém. Většina živnostníků končí na dlažbě už jen kvůli tomu, že se nedokážou dostatečně dravě dostat do popředí. Vybudováním e-shopu pro ně veškeré invence končí. S otevřením obchodu dát nohy na stůl a očekávat nával bohatství. Ovšem bez dalších kroků začne obchod váznout, aniž by se vůbec rozjel. Lákat zákazníky je potřeba s lokty vystrčenými. Konkurenci zlikvidovat a cestu k vlastnímu podnikání vydláždit zlatými cihlami. Teprve po dřině přichází odměna.

Pokračovat na článek


Obchodní zastoupení – práva a povinnosti

Uzavření obchodního zastoupení se podobá zprostředkování obchodu, ale má dlouhodobou platnost. Výhodou pro zastoupeného a zástupce je řada ustanovení Obchodního zákoníku, které chrání obě smluvní strany. Ale chrání je dostatečně?Konkurenční doložkaObchodní zastoupení a svobodné podnikání jsou dva různé pojmy, z nichž svoboda podnikání má přednost. Například společnost, která se nechá zastupovat, sděluje zástupci řadu údajů, které považuje za důležité a tajné. Týkají se cen, marketingu, nových výrobků a vztahů s klienty. Proto většina zastoupených firem požaduje podepsání konkurenční doložky, protože se obává v případě ukončení spolupráce přechodu obchodního zástupce ke konkurenci. Musí ale vymezit zákaz dostatečně konkrétně. Nestačí například označit zboží jako podobné nebo území, na kterém nesmí po skončení zastoupení podnikat, jako veškeré. Prodává-li tedy obchodní zástupce boty, mělo by být označeno zboží jako boty a příslušenství a území třeba Česká republika nebo kraj. A také nesmí omezit obchodního zástupce na dobu delší než 2 roky. Pokud dojde k porušení podmínek podle zákona, může být konkurenční doložka zcela neplatná.Zákonná ochrana zastoupenéhoPodle zákona platí, že nejen obdobná činnost, ale především informace jsou důležité. A proto nesmí obchodní zástupce bez souhlasu zastoupeného sdělit údaje získané od zastoupeného jiným osobám nebo je využít pro sebe nebo pro jiné osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení.Ručení zástupce – pouze smluvněZástupce ručí za závazky třetích osob, s nimž navrhl zastoupenému sjednání nějakého smluvního vztahu, pouze pokud se k tomu zavázal. A zákon navíc chrání zástupce povinností zaplacení odměny. Pokud by tedy ručil zastoupený za závazky třetích osob, ale nedostal provizi, v takovém případě by neručil.Výhradní zastoupeníPokud někdo na určité zboží nebo území sjedná výhradní zastoupení, jsou práva zástupce ještě více chráněna. Především nárok na odměnu plyne nejen ze sjednaných obchodů nebo s osobami, které doporučil k obchodu, ale platí také pro všechny obchody na konkrétním území nebo na konkrétní osoby. Jedině, že by zástupce zastoupil také třetí osobu na tomto území nebo byla v okruhu osob výhradního zastoupení, potom na provizi nárok nemá.Ochrana zástupceObchodní zastoupení je poměrně složitý závazek a každý by si měl uvědomit, že zákon chrání obě strany přiměřeně. Zastoupený nemůže připravovat zástupce o odměnu, která mu vznikla z jeho činnosti a to ani po skončení zastupování. Zástupce má právo na odměnu také z obchodů, které dojednal a které se uskutečnily po ukončení zastoupení. Stejně tak právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Jestliže však má třetí osoba splnit svůj závazek až po uplynutí více než šesti měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci nárok na provizi po uzavření obchodu. Provize je splatná nejpozději v poslední den měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Přitom se nesmí tato lhůta ani smluvně prodloužit.Výpověď obchodního zastoupeníZákon také přesně stanovuje lhůty pro výpovědi stran. Jednak pro zastoupeného a zástupce určuje, že výpověď musí být stejně dlouhá pro obě strany. Nelze si tedy sjednat lhůty různé. A dokonce stanovuje i minimální lhůtu pro výpověď, jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany si nesmějí dohodnout kratší výpovědní lhůtu.Uzavírat obchodní zastoupení musejí obě strany s uvážením toho, že vznikne dlouhodobý vztah, který je sice založen na důvěře, ale má svoje přesná zákonná pravidla. Těch pravidel je hodně. I smlouva na dobu určitou nekončí uplynutím lhůty, jako u jiných smluv, ale pokud strany nadále jednají, jako by obchodní zastoupení trvalo, mění se na dobu neurčitou. Jakmile někdo vstoupí na půdu obchodního zastoupení, je jasné, že se zavázal dlouhodobě a měl by si především uvědomit, že spolupráce znamená nejen odměnu, ale také dlouhý a obtížný závazek. Jinak je lepší uzavřít smlouvu o zprostředkování.

Pokračovat na článek


Teamovou spoluprací proti konkurenci

Všichni zaměstnanci by měli mít přímo povinnost seznamovat se s tím, co se děje ve světě konkurence, tvrdí Jorge Costa de Medici V souvislosti onoho zvláštního vztahu mezi marketingovým průzkumem a konkurencí se stále více firem spoléhá na vlastní lidi, na jejich nápady. Jinak řečeno, samotný průzkum chování konkurenta a znalosti o jeho podnikatelské filozofii, jakož i zprávy o tom, jak se připravuje na příští sezónu“, by měly být trvalou součástí banky informací firmy s tím, že s nimi budou systematicky pracovat nejen ti lidé z firmy, kteří jsou za to odpovědní, ale i ostatní pracovníci, samozřejmě v mezíchsvých možností.Co se děje u konkurence?Například Jorge Costa de Medici, ředitel firmy obchodující s kávou a kakaem v brazilském Sao Paulu, razí zásadu, že zejména u malých obchodních nebo distribučních firem by měli mít všichni zaměstnanci nejen právo, ale přímo povinnost seznamovat se s tím, co se děje ve světě konkurence. Tvrdí, že nestačí číst informační bulletiny, které vydává hospodářská komora státu Sao Paulo nebo její federativní zastřešení v hlavním městě Brasílii, nýbrž i speciální rubriky různých magazínů, kde se hodně píše o této problematice a jejichž výňatky by mělo vedení firem pro svélidi rozmnožovat a zdarma poskytovat.Zdrojem údajů i bulvární plátkyDe Medici dokonce prohlašuje, že ani tak zvané bulvární plátky nejsou na škodu, protože velmi často zveřejňují údaje, které oficiálně nejsou k dispozici, ale díky obratnosti bulvárních reportérů se dostávají do centra pozornosti. Jak de Medici říká: „Ačkoliv lze v těchto článcích někdy pochybovat o správném umístění desetinné čárky nebo o počtu nul, přesto přinášejí zajímavé postřehy a naznačují pohyb věcí v té které společnosti, která se může buď dnes, nebo zítra stát naším vážným soupeřem. A v neposlední řadě někdy přinášejí netradiční celkový pohled na problematiku konkurenční schopnosti naší branže či celé brazilské ekonomiky. Takové poznatky žádnému našemu zaměstnanci na škodu určitě nebudou.“Každý nápad posouditNejlepší způsob, jak si osvojit filozofii konkurenčního prostředí je „ponořit se“ do myšlení zákazníka. Ale právě tento způsob je natolik náročný, že vyžaduje nové nápady. A to takové, které usnadní vlastním lidem, aby se mohli sami stylizovat do role zákazníků, přesněji řečeno do jejich myšlení a rozhodování, když nastane situace, zda koupit nebo koupit „naše zboží“ či si objednat „náš servis“. Na první pohled se zdá, že jde o jednoduché rozhodnutí. Ale již brzy poznáváme, že účinný marketing je proto účinným, že nepropadá sebeuspokojení a samochvále, nýbrž že v první řadě operuje s dokonalou znalostí svých konkurentů, kterým musí věnovat stejně intenzivní pozornost a péči jako svým zákazníkům. A není toho málo, co by měla i malá nebo středně velká firma znát o svých konkurentech. Proto platí heslo: Každý nápad nutno posoudit, každý dobrý nápad využít a všem, kdo s nimi přišli, poděkovat a povzbudit.Prodejci výtečným zdrojemJe ovšem třeba, aby každá firma čerpala nové nápady také přímo z terénu. Vždyť právě její prodejní zástupci a zprostředkovatelé mohou být výtečným zdrojem nápadů na nové produkty. Jsou to přece oni, kdo se bezprostředně setkává se zákaznickými potřebami, náměty i stížnostmi. Také se jim velmi často daří získávat informace o tom, co podniká konkurence, anebo co se chystá ve svém oboru udělat.Na druhé straně si musí firemní management uvědomit, že tyto své prodejní zástupce, distributory a maloprodejce v terénu musí nejen tlačit k novým výkonům, ale také jim umožňovat zvyšování kvalifikace a samozřejmě poskytovat i patřičné odměny za vyhledávání nových nápadů.Hlášení o třech nejlepšíchJsou i takoví šéfové firem, kteří si dávají práci s tím, že vyžadují na svých prodejních zástupcích, aby jim osobně předávali každý měsíc hlášení o třech nejlepších nápadech, se kterými se setkali při svých kontaktech se zákazníky. Zmíněný šéf si tento soubor nápadů vždy pečlivě prostuduje, opatří jej svými poznámkami a vzápětí předá jednotlivým odborníkům ve firmě k dalšímu posouzení, případně k využití v praxi.

Pokračovat na článek