Výsledky vyhledávání pro dotaz projektu

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Podnikání je jako maratonský běh

Jako podnikatel se člověk nenarodí. Aby však byl v podnikání úspěšný, měl by mít jak patřičné znalosti a zkušenosti, tak i splňovat určité osobnostní předpoklady týkající se především odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti. "Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout," říká Václav Řehoř, výkonný ředitel společnosti CCS, v exkluzivním rozhovoru pro IDE.Podíváme-li se dnes na jakoukoliv vysokou školu, je evidentní, že studenti stále dávají přednost jistotě zaměstnání před riziky spojené s podnikáním. Čím si myslíte, že to je?Pokud se podíváme na to, kolik lidí žije v České republice a kolik procent z nich je podnikatelů, pak zjistíme, že jde o velmi malé číslo. Na vysokých školách je proto situace logicky velmi podobná.Neočekával by však člověk, že minimálně studenti ekonomicky zaměřených škol by mohli mít k podnikání blíže?Nemyslím si, že tam existuje nějaká přímá vazba. Znám lidi, kteří už od útlého mládí v sobě cítili potřebu něco dokázat, vzít život do vlastních rukou. Jde o lidi, kteří neposlouchali učitele, často ani rodiče, a místo studia na vysoké se vrhli na podnikání. Vysokou školu si dodělali třeba později, ale jen proto, aby měli takový ten statut, když chodí na různá jednání. Na druhou stranu často slýchávám o tom, že absolventi vysokých škol, kteří při škole začali podnikat, dosahují poměrně dobrých úspěchů. Řada studentů i lidí z řad široké veřejnosti nosí v hlavě zajímavé nápady, podnikat však nikdy nezačnou. Čím si myslíte, že to je?Těch důvodů může být samozřejmě mnoho. Myslím si, že do jisté míry za to může i řada mýtů, které o podnikání kolují. Jedním z nich je například to, že se člověk musí podnikatelem už narodit, aby byl úspěšný. Tak tomu ale není. Podnikat může skutečně každý, nic jako podnikatelské geny, které by se daly zjistit testem DNA, neexistuje. Určité osobnostní rysy vhodné pro podnikání samozřejmě existují. Které předpoklady považujete za pro podnikání nejdůležitější?Rozdělil bych to na dvě části. První skupinu představují znalosti a dovednosti o tom, jak na podnikání vůbec jít. Tomu se dá naučit docela dobře studiem nebo ještě lépe učením se od zkušených podnikatelů. Pak jsou ale i předpoklady, kterým se učí hůře, protože souvisí s osobností člověka a jeho výchovou. Sem patří například to, jestli je člověk odvážný, zda má odpovídající sebedůvěru. Většina lidí, kteří podnikají, si abnormálně věří, což můžete poznat na jejich chování i mimo podnikatelské prostředí. A věřili si vždycky, i když k tomu třeba neměli pádný argument. Takoví lidé v životě prosadí řadu věcí a převálcují třeba i ty, co mají pravdu nebo jsou daleko lepší, a to jen proto, že si věří, že mají v sobě takový ten motor.Jaké další osobní charakteristiky jsou důležité?Vezmu-li v potaz různé již publikované názory i vlastní zkušenosti získané během posledních 14 let, pak bych hned za odvahu a sebedůvěru dal vytrvalost. Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout. Po deseti kilometrech vás začnou bolet nohy, po patnácti se vám bude špatně dýchat, po třiceti už třeba půjdete krokem a občas se posadíte k odpočinku. Což ještě není takový problém. Důležité je, abyste pak znovu vstali a oněch 42 kilometrů dokončili. Kombinace odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti je pro podnikání myslím naprosto stěžejní. Za jakési doplňující předpoklady považuji například touhu po úspěchu. Prostě nemám rád, když prohrávám. S tím souvisí i potřeba určitého temperamentu.Myslíte si, že v podnikání může být úspěšný i introvert?Introvertovi se bude prosazovat hůře, na druhou stranu to neznamená, že se nakonec nemusí prosadit.  Znám spoustu introvertů, kteří podnikají, a jejich firmy jsou velmi prosperující. Jde o lidi, kteří většinu času tráví přemýšlením či zkoumáním všeho možného, a pak vymyslí něco totálně geniálního. Většinou pak mají kolem sebe někoho dalšího, kdo je více temperamentní, a dokáže výsledky jejich úvah prodat.Říká se, že by člověk také měl být racionální, aby mohl podnikat…Já si to úplně nemyslím, protože když je někdo stoprocentně racionální, vyhodnotí si tolik rizik, že vůbec nezačne. Určitá racionalita je samozřejmě na místě, na druhou stranu by měl mít podnikatel tak trochu i růžové brýle, aby některé překážky předem neřešil. Avšak když pak na ně narazí, tak se s nimi dovede vypořádat, protože má v sobě tu velkou vytrvalost.Vraťme se zpět k mýtům o podnikání. S jakými dalšími mýty se ve své praxi setkáváte?Spousta lidí například říká, že když se pustí do podnikání, tak se stane svým vlastním pánem. Pravda je však taková, že záhy zjistí, že místo toho je otrokem svých vlastních zákazníků. Musí se řídit jejich požadavky, nosit jim modré z nebe. Dalším mýtem je, že většina začínajících firem po čase zbankrotuje. To si myslím, že je zejména chyba interpretace. Řada podnikatelů, kteří ukončí svou činnost, tak totiž nečiní z důvodu špatného podnikání, ale protože se svou úspěšnou firmu rozhodnou prodat, sloučit s jinou společností, nebo už mají takříkajíc lidově vyděláno a podnikání ukončí.Jsou ještě nějaké další mýty?Dalším mýtem je představa, že radši půjdu do regulérního zaměstnání, abych zjistil, jak co funguje, a když se mi tam nebude dařit, jednoduše si pak založím vlastní firmu. Co ale znamená, že se mi nebude dařit v práci? Že jsem se nedovedl přizpůsobit pracovnímu okolí? Že jsem nepodával tak dobrý výkon? Nebo že neumím své pracovní úspěchy dobře prodat?  Pak ale nejsem vhodný ani pro podnikání. Protože jestli jsem neuměl vlastní hodnoty prodat v zaměstnání, tak na vlastní noze to nebude jiné. Pouze mě to bude stát navíc peníze, které do podnikání vložím. A co když jsem v zaměstnání úspěšný a dotáhnu to na pozici výborného manažera? Jsem vhodnou osobou pro založení vlastní firmy?Tady je to tak půl napůl. Jestliže se někdo propracuje na opravdu vysokou manažerskou pozici, tak tam už je to v podstatě o podnikání. Tam už není žádná administrativa, tam už nedostáváte žádné úkoly, tam jste vepředu té pomyslné kárky, kde držíte firmu za oj a určujete, jestli se pojede doleva, doprava, pomaleji nebo rychleji… Už nejste ten, kdo tu kárku tlačí zezadu. Takže ano, určitá poloviční šance tam je, ale rozhodně to nelze brát tak, že by výborný manažer byl automaticky i výborným podnikatelem. Vy působíte na velmi vysoké manažerské pozici, přesto vedle toho sám podnikáte v oblasti poradenství. Jak to jde dohromady?Já se osobně považuji za jakéhosi prodejce. Všechno, co umím, se snažím okamžitě prodat. Vybírám si proto různé obory, různě složité pozice, a to jen proto, abych pak o tom mohl učit a radit ostatním. Čím je můj pracovní úkol zajímavější a složitější, tím lépe pro mě. Když mě pak osloví ředitel nějaké firmy, abych mu pomohl s jeho problémem, mohu z těchto širokých znalostí a zkušeností čerpat. Dřív jsem těmto případům věnoval třeba pár sobot nebo si na to vzal dovolenou, dnes už to ale dělám méně, protože se mi tolik času nedostává. Takže jak slyšíte, moc to dohromady nejde. Ale na učení si čas najdu vždy. Co by měl člověk zvážit před tím, než se vrhne na samostatnou podnikatelskou dráhu?Měl by hlavně vnitřně cítit, že to chce opravdu udělat. Takoví lidé prostě vědí, že podnikat chtějí. Neřeší, jestli mají či nemají podnikat, ale jak na to jít co nejlépe. Pak je určitě rozumné zapojit se do nějakého vzdělávacího programu, kde se takové věci dozví. Důležité je si taky předem rozmyslet, co od podnikání vlastně chci. Mám třeba kamaráda, který si založil před 15 lety malou reklamní agenturu zejména proto, že jeho hlavní životní náplní je ježdění na kole a hraní golfu, a jeho jedinou ambicí je mít ve tři hodiny volno a jít trénovat. Pak jde o podnikání pro udržení svého životního stylu.S jakými dalšími typy podnikatelů se v praxi setkáváte?Další skupinou podnikatelů jsou ti, kterým nevadí pracovat denně o tři, čtyři, ale i více hodin déle, ale nemají třeba ambice přesáhnout hranice okresu či kraje. Jde o lidi, kteří mají rádi o všem přehled. Vždycky si vybavím film Postřižiny, kde byl velký komín s nádherným výhledem. Tento typ podnikatele vyleze na takový komín a rozhlédne se, a všude kam vidí, to má pod kontrolou, ale jak vidí horizont a kopec, to ho už děsí. Jde o podnikatele, kteří podepisují všechny náklady nad 500 korun, kteří rozhodují o tom, kterému klientovi se bude prodávat a kterému ne.Pak jsou podnikatelé, kteří už mají odvahu k tomu, že to všechno, co shlédnou z toho pomyslného komína, dovedou replikovat jinde. Například si otevřou restauraci na Praze 3, a když je úspěšná, svěří jí manažerovi a otevřou si novou restauraci třeba v Praze 5. A když se pak dostaneme ještě výš, další skupinou jsou podnikatelé, kteří dovedou vybudovat jednu firmu do poměrně velké velikosti, tedy daleko za horizont a kopce, ti pak už ale k sobě potřebují schopné manažery, kteří jím budou pomáhat.Kdybyste se dnes jako začínající podnikatel rozhodoval o oboru podnikání, je nějaký obor, kterému byste se vyloženě vyhnul?Za obecně nevhodné považuji obory, které jsou silně regulovány státem. Protože začnete podnikat za určitých podmínek, nový ministr je kompletně změní, a vás to může přivést klidně k bankrotu. To pak dovede nabourat i sebedůvěru lidí, kteří si přirozeně hodně věří. Dlouho to bylo například zemědělství, i když už se to trochu změnilo k lepšímu. Dalším příkladem je třeba podnikání v zelené energii. Nikdy nevíte, kdy se změní dotace.Co si myslíte o podnikání více osob? Řekněme, že jeden student je nadaný více technicky, druhý obchodně, a dobře by se mohli doplňovat. Má takové podnikání nějaká úskalí?V praxi se setkávám se samostatnými podnikateli i podnikáním více osob, je to tak napůl. Obě varianty mají samozřejmě své výhody i svá úskalí. Kdybych měl dát doporučení, řekl bych, ať jdou do toho. Mohou udělat daleko víc práce, bude tam větší pluralita názorů, budou moci být daleko akčnější i kreativnější. Každý sice bude mít na podnikání trochu jiný pohled, ale dohromady budou tvořit o to všestrannější osobu podnikatele.Spousta firem, které znám, takhle byla založena, mnoho jich stále funguje ve stejném rozložení, a i když se v některých z nich společníci po několika letech rozhodli jít vlastní cestou, většinou to bylo naprosto bez problémů, na základě vzájemné dohody. Jako právní formu bych rozhodně doporučil s.r.o., kde každý společník ručí jen do výše svého splaceného vkladu. Podnikání má totiž svá rizika, tak pokud to lze, je vhodné mít aspoň nějakou ochranu.Jak jsme už hovořili na začátku, podnikání mezi studenty vysokých škol kopíruje velmi nízký průměr celé republiky. Co by se mělo změnit, aby se podnikání mezi studenty více rozvinulo?Nevymýšlel bych žádnou velkou vědu a udělal to samé, co funguje v jiných zemích, kde u podnikatelsky zaměřených škol typu Vysoké školy ekonomické v Praze existují podnikatelské instituce, kde se studenti se zájmem o podnikání mohou dozvědět řadu praktických rad. A pokud si řeknou, že podnikání je to, co chtějí zkusit, mají možnost jít do podnikatelského inkubátoru, odprezentovat tam svůj projekt a získat pro něj podporu. Spousta věcí skončí na tom, že lidé neseženou financování, aby vůbec mohli půlrok či rok fungovat, proto by měl existovat i nějaký fond, z kterého by bylo možné vybrané podnikatelské projekty financovat. Tak by to mělo ostatně fungovat i například v regionech.Neodrazují vás v tomto směru statistiky, které hovoří o tom, že mnoho firem umístěných v inkubátorech svou činnost stejně nakonec ukončí?Pokud se ke mně někdy v budoucnu dostane informace, že třeba 80 procent firem umístěných v českých podnikatelských inkubátorech přestalo po pěti letech podnikat, řeknu výborně. Bude to totiž znamenat, že už jsme se dostali na úroveň, kdy si můžeme dovolit profinancovat 80 procent neúspěšných podnikatelů, abychom vyselektovali těch zbylých dvacet procent podnikatelů, kteří podnikají a budou podnikat dál. A to jsou právě ti, kteří něco přinášejí. Nemusíme jim platit žádnou podporu, nesedí v práci od devíti do pěti, vytvářejí nové pracovní příležitosti, mají nové nápady, můžou to někam pozvednout.Jaké předměty byste doporučil například studentovi VŠE, který má zájem podnikat?Myslím si, že je důležité projít všemi hlavními předměty, které ho v prvních dvou až třech letech vybaví potřebným teoretickým základem, a pak bych mu doporučil přihlásit se k nám do vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí. A to z jednoho prostého důvodu. My ho sice v předmětu typu Podnikání malých a středních firem nenaučíme vůbec nic nového, co se týká teorie, ale co ho naučíme, je aplikace v reálných situacích. Neučí u nás totiž nikdo, kdo nebyl v praxi. Když se u nás například učí o financích, řeší se finance konkrétních firem. Tak jak to vidím, za ty poslední dva roky, tak si myslím, že tahle forma výuky dává studentům o hodně víc.Myslíte si, že může student začít podnikat už od prvních ročníků, nebo je to moc brzy? Nikdy není brzy. Pokud splňuje alespoň základní předpoklady pro podnikání a má zajímavý nápad, tak by si měl svůj život zorganizovat tak, aby mohl pokračovat ve studiu a čerpat z něj potřebné znalosti a při tom současně začít realizovat svůj podnikatelský sen. Kdo je Václav ŘehořOd roku 2006 působí jako finanční ředitel a jednatel ve firmě CCS ze skupiny Fleetcor Technologies, která je globální společností pro podnikové platební karty. Od října 2007 je také výkonným ředitelem. Ve funkci ředitele je odpovědný za všechny řídící funkce a rozhodnutí, jako jsou například formulace strategie, motivace zaměstnanců, vyhledávání a vyjednávání případných akvizic, zavádění nových produktů, jednání se zákazníky (Shell, Benzina atd.) a další manažerské funkce. Jako finanční ředitel odpovídá za všechny aspekty finančního řízení podniku v ČR i na Slovensku, a to včetně ročního rozpočtu, měsíčních prognóz rozvahy, výsledovky a peněžních toků či vztahů s auditory a s bankami. Spravuje peněžní toky v Praze, ve Vídni a spolupracuje s vedením v Londýně a Atlantě na různých rozvojových projektech v Evropě.V letech 2004 až 2006 pracoval jako finanční ředitel ve firmě Škoda Power, kde odpovídal mj. za finanční řízení, corporate governance, řízení rizik, snižování nákladů, řízení ziskovosti projektů či hotovostní operace. Byl členem týmu při prodeji parních turbín elektrárenským společnostem v různých zemích např. Dánska, Mexika, Indie atd. Byl odpovědný za partnerské projekty v Číně a Indii.Předtím pracoval pět let v kanadském Torontu ve vybraných oblastech finančního plánování a reportingu, controllingu u společností De Beers a Campbell Soup Canada (obě společnosti patří k předním ve svém oboru) V 90. letech působil jako konzultant nebo ředitel v různých společnostech např. Michelských pekárnách, Spolchemii a Brown Forman.Vystudoval Českou Zemědělskou Univerzitu v Praze, kde získal doktorát. Kurs MBA má z PIBS (Metropolitní universita v Manchesteru a Vysoká škola ekonomická v Praze). Přednáší na VŠE.

Pokračovat na článek


Rozhovor: Pavel Fara popisuje nejčastější chyby začínajících podnikatelů

Pozvání k dnešnímu rozhovoru přijal zkušený obchodník a online podnikatel Pavel Fara. Pavel má na internetu řadu projektů, nejnovějším je zbrusu nová kampaň Internet polopatě, ve které učí, nejen podnikatele a živnostníky, jak používat internet a získat díky němu více zákazníků s menším úsilím. Vše probíhá, jak už název napovídá, velmi jednoduchou a zábavnou (hravou) formou.V rozhovoru dává Pavel Fara velmi cenné tipy začínajícím podnikatelům, popisuje svůj inspirativní příběh a dává i komplexní rady, jak se, nejen na internetu, pohybovat. Řeč bude samozřejmě i o probíhající kampani. Pokud chcete vědět o jaké kampani je řeč a téma internet vás zajímá, můžete se na videa zdarma podívat hned, stačí kliknout sem.Pavle, jsem rád, že jsi přijal pozvání k rozhovoru, můžeš našim čtenářům na začátek prozradit, jak dlouho se věnuješ obchodu a jak ses dostal k online podnikání?Obchodování mě provází celý život. Je mi necelých padesát let a první obchod jsem udělal v sedmnácti. Třiatřicet let zkušeností s prodejem mi kromě jiného dalo jednu velkou zkušenost. Zkušenost, kterou žádný obchodník před padesáti lety nemohl získat. Tou zkušeností byla změna, kterou přinesl internet. Způsob obchodování se díky němu hodně změnil. A to je důvod, proč na internetu nesmím chybět.Kdy přišel ten zlom a rozhodnutí začít podnikat převážně online?Před pěti lety jsem chodil v obleku a pravidelně vysedával na poradách v prosklených zasedačkách. Něco děsně silnýho uvnitř mě mi tehdy říkalo, že mě to ničí. Dnes pracuju v džínách a v létě v kraťasech. Převážná část příjmu mi plyne z online světa a můžu pracovat všude, kde je wifi. Oblek na sebe beru už jen na přednášky.Mám rád cestování, takže si užívám, že můžu pracovat i cestovat najednou. Dřív jsem si jezdil na dovolenou vyčistit hlavu, jako většina lidí. Dnes je to jinak. Lidi kolem mě občas utrousí, že neumím odpočívat, že i na dovolené otvírám počítač. No a to je právě to, co si užívám. Moje práce mě baví. Nepotřebuju dovolenou proto, abych si odpočinul.I to je důvod, proč podnikatele a živnostníky učím, jak efektivně využít internet v jejich podnikání. Nezáleží, zda jsou na začátku, nebo už mají zaběhlý byznys. Chci dát každému možnost okusit svobodu, kterou mám já.Už jsi to naznačil, ale jaké byly hlavní důvody ke změně?Práce, kterou jsem dělal, mi sice přinášela dost peněz, ale nedělala mi radost. Psal se rok 2010 a cítil jsem velkou potřebu udělat něco jinak. Něco změnit. Přizpůsobit se. Svět kolem nás se mění a mění se i zákazníci. Obchodníci se tomu musí přizpůsobit. Kdo to neudělá, bude se mu dařit čím dál hůř. Až jednoho dne přijde na to, že se mu obchodování nerentuje a skončí.Jsem si vědom toho, že se tyhle řádky nečtou dobře. Ale je to realita, se kterou je nutné se vypořádat. Jak už historie několikrát ukázala, platí notoricky známý citát Charlese Darwina: Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.Co pro Tebe bylo nejtěžší?Nejtěžší bylo překonat ten nepříjemný pocit, když má člověk udělat změnu. Zápasil jsem s tím dlouho.Většina lidí nemá ráda slovo „změna“. A to platí i mezi obchodníky. Proto se dnes pouze malé procento z nich pouští do nějakých změn. Přitom tahle změna není nic dramatického. Existuje celá řada návodů, jak si z internetu udělat svého „obchodnického kamaráda“. Stačí je jenom vzít a začít používat.Jeden takový návod najdete i v mé nové kampani Internet polopatě. Ale tady jsem vybral tři tipy, na kterých má smysl začít pracovat hned:Když tě někdo bude hledat na internetu, musí tě tam najít. Jinak najde konkurenci.Jestli tě zákazníci odmítají, není chyba v nich. Oblékni svoje prodejní techniky do moderního hávu a nepoužívej „vlezlé prodejní strategie z minulého století“.Jestli používáš k domlouvání schůzek telefon, nepoužívej telefonní skripty. Ty už dnes nefungují.Jaká vlastnost je podle Tebe klíčová pro úspěch?Člověk musí v něčem vynikat. Musí objevit to, v čem vyniká a pak to začít dělat. No a pak se neposrat z toho, když se mu něco nepovede.V čem vynikáš Ty?Umím prodávat. Proto mohu lidi, kteří jsou v mé cílově skupině, naučit prodávat. Ať už na internetu, nebo mimo něj. Ale protože mi internet tolik přirostl k srdci, offline prodej šel hodně stranou.Myslíš si, že může na internetu podnikat každý?Určitě ne. Na internetu můžou podnikat jen lidé, kteří mají podnikatelského ducha a velikou touhu učit se a objevovat nové věci.Online podnikání se věnuješ už dost dlouhou dobu, jaká je podle Tebe největší chyba, kterou lidi na začátku dělají?Přešlapování na místě a čekání na to, že „něco“ přijde. Je důležité začít něco dělat, jít do akce.Vrátím se o pár let zpátky a vysvětlím to na mém příběhu.Bylo mi sedmnáct let a o první prodej jsem se ani nijak nesnažil. Nebýt této příhody, tak bych se třeba živil něčím úplně jiným, než prodejem.Můj děda mě jako malého kluka přivedl k focení. Chodili jsme spolu nejen fotit, ale hlavně vyvolávat fotky do takové temné komory, kterou děda měl. Zvětšovák, vývojka, ustalovač, leštička, tohle všechno bylo pro desetiletýho kluka děsný dobrodružství.Když mi bylo sedmnáct, tak jsem, už jako člen fotoklubu, měl občas nějaké fotky na nástěnce. Ve fotoklubu jsme sem tam dostávali úkoly, třeba jít na nějakou akci ve městě a udělat z ní reportáž.Jednoho dne mě vyslali udělat reportáž z tanečních. Během focení mě poprosilo pár maminek, abych jim vyfotil jejich dcerku. No jasně, s tím není problém, jenže tenkrát nebyly fotky digitální, ale papírový. Tak jsme museli celkem logicky vyřešit i způsob předání a úhrady.Holky byly sice pěkný, ale investovat do filmu a do papírů bez záruky toho, že si ode mě pak někdo fotky koupí, se mi fakt nechtělo. Pobral jsem tedy od maminek po deseti korunách jako zálohu a na příští taneční lekci jsem přinesl fotky. No nic, zkrátím to. Maminky byly nadšené, prodal jsem po pěti korunách padesát fotek a na další lekci už jsem měl u šatny stolek s vystavenýma fotkama a cenovkou 5,- Kč/kus. Každý večer jsem odcházel domů s tržbou kolem pětistovky. Psal se rok 1983 a průměrná měsíční mzda byla necelé tři tisíce. A já, v té době student gymnázia, jsem si za jeden večer vydělal pětistovku. Dokážeš si představit, jak vysoko jsem lítal? To je pěkný příběh! Řekni mi, když bych byl člověk, který chce začít podnikat, na co bych se měl připravit? Bez ohledu na to, jestli budu podnikat v online světě, nebo ne.Budeš muset makat jako šroub, učit se hodně nových věcí a zvyknout si na to, že si občas nameleš.Nebudu tu psát, že je dobré se učit od někoho, kdo už si tím prošel, je to ohraný. Ale to nic nemění na tom, že to funguje. A i pro lidi, kteří jsou v situaci, kterou jsi popsal, je Internet polopatě.Když chce člověk začít rovnou podnikat na internetu, na co by si měl dát pozor?Na takové dotazy odpovídám pořád stejně. Alespoň na začátku. Vždycky začínám upozorněním, že i informační věk má své stinné stránky. Jednou z nich je, že v záplavě všech různých informací najdeme také nepravdy, mylné informace a někdy i účelové dezinformace. V té souvislosti zmiňuji má oblíbená „Nemusítka“. Nemusítek je pět a obzvlášť důležité je to poslední. Tak tedy:Nemusíš sníst všechno, co ti dají na talíř.Opravdu nemusíš. Nebude tě pak bolet břicho, nebudeš přejedený. Hodně lidí, kteří mají nadváhu, se tímhle neřídí.Nemusíš vypít všechno, co ti nalijí.Možná to znáte, přijdete později na oslavu, všichni už jsou pěkně rozjetí a váš kamarád vám strčí pod nos skleničku pálenky. Jenže vy obvykle pálenku nepijete. Hodně lidí v téhle situaci podlehne řečem typu „přece mě neurazíš“. No a pak přijde druhý kamarád s paňákem a další a…a je to. Nemusíš vypít všechno, co ti nalijí.Nemusíš říkat všechno, co si myslíš.Váš šéf představuje plány na příští rok a je na něm vidět, že včera přebral, nebo se špatně vyspal. Asi by nebylo příliš taktické ho upozorňovat na to, že má ochraptělý hlas a kruhy pod očima.Nemusíš udělat všechno, co tě napadne.Přemýšlej o tom, co se stane, když to uděláš. To platí v běžném životě stejně, jako v obchodování a podnikání. Co se stane, když dáš někomu facku? Jak se to projeví v budoucích situacích? Není na to jiný recept, než přemýšlet o tom, co se stane.Když dáš facku někomu v sebeobraně, může ti to zachránit život. Lump se lekne a uteče. Když dáš v afektu facku svému partnerovi, může to trvale zlomit váš, jinak krásný, vztah.Nemusíš věřit všemu, co ti říkají.A to je to poslední, nejdůležitější „Nemusítko“. Nemusíš vůbec věřit tomu, co se k tobě v informačním věku dostane za informace. Nemusí být pravda všechno, co píšou na internetu, nebo říkají v televizi. Před dvaceti lety nám říkali, že máslo není zdravé a hodně lidí si začalo mazat na chleba margarín. Před pár měsíci byla tato informace dementována. Máslo prý zdravé je. Kde je pravda? Já nevím, ale doporučuji každému, aby nevěřil všemu, co nám říkají.Přečtěte si to, poslechněte si to, zjistěte si další informace a udělejte si vlastní úsudek. Tímhle začínám mou odpověď na to, co si myslím o budoucnosti profesí, obchodování a podnikání. Je to můj úsudek, není to definitivní. Poslechněte si to, přeberte a udělejte si vlastní názor. Ani Farovi slepě nevěřte všechno, co říká.Pokud chcete být vidět na internetu, podnikat online, nebo jen bloudíte od jedné věci k druhé a nevíte si rady, podívejte se na Pavlovu kampaň Internet polopatě. Je to velmi komplexní návod, jak se na internetu neztratit jako Alenka v říši divů.Pavle děkuji za vyčerpávající rozhovor a přeji mnoho úspěchu v podnikání i v životě.Tobě taky, díky!

Pokračovat na článek


Gustav Eiffel – geniální technik

Jaká poučení může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele?Eiffelova věž v Paříži je nesporně nejznámějším projektem Gustava Eiffela, rodáka z Dijonu (1832). Stavba si prodělala svoji trnitou cestu, mnohdy plnou nepochopení a odsuzování, jak tomu ostatně bývá u mnoha novátorských děl. Až do roku 1929, kdy byl v New Yorku postaven mrakodrap Chrysler Building, představovala nejvyšší stavbu na světě. Dnes slouží jako jeden ze symbolů Paříže a celé Francie. Stala se i vzorem pro české konstruktéry Františka Prášila a Josefa Součka pro stavbu Petřínské rozhledny v Praze, kterou z iniciativy Klubu českých turistů postavila mostárna První českomoravské strojírny a veřejnosti předala k užívání 20. srpna 1891. Kdo byl Gustave Eiffel? Jaká poučení asi může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele? 1) Specializace vyžaduje odvahuSpecializací tohoto francouzského inženýra, plným jménem Alexandre Gustave Eiffel (1832–1923), se tedy stalo odvážné projektování železných mostů. Poprvé na sebe výrazněji upozornil kovovým mostem v Bordeaux. Tento úspěch se promítl i do komerční podoby, takže se Gustave mohl natolik osamostatnit, že si roku 1866 v Levallois-Perret nedaleko Paříže založil firmu, přesněji řečeno vlastní konstrukční kancelář. Nutno ovšem poznamenat, že k osamostatnění mu napomohlo i spojení s konstruktérem Boileauem, od něhož získal půjčku na výstavbu závodu na stavební stroje pro mostní konstrukce. Velký krok kupředu mu umožnil i nápad nýtování jednotlivých částí pomocí stlačeného vzduchu. Ve spolupráci s tamní hutí se Eiffel pak mohl patřičně rozmáchnout a začít stavět kovové konstrukce nejen ve Francii, ale i v zahraničí – od sousedního Španělska, přes Rakousko, Maďarsko a Rumunsko až po Egypt, Peru a Bolívii. Za zmínku jistě stojí most Maria Pia přes řeku Duro v Portugalsku (1875), který se stal vůbec první obloukovou konstrukcí. Jednalo se nesporně o průkopnické dílo, jehož technické aspekty pak Eiffel posléze využil i při stavbě Garabitského železničního mostu přes údolí řeky Truyere u Ruynes-en-Margeribe v jihozápadní Francii, jehož délka činí 565 metrů s parabolickým obloukem dlouhým 165 metrů.2) I génius potřebuje dělný týmRok 1886 představuje významný milník v konstruktérově kariéře. Bylo to 4. července tohoto roku – u příležitosti 110. výročí zrodu Spojených států – kdy byla americkému vyslanci v Paříži slavnostně předána socha, která pak byla rozložena na jednotlivé části a dopravena do New Yorku na francouzské lodi. V newyorském přístavu se pak dva roky sestavovala, měděné kusy byly obepnuty kovovými pásy, které bránily poškození. Sestavená socha o výšce 46 metrů pak byla umístěna na postavec navržený americkým architektem Richardem Morrisem Huntem, takže její celková výška dnes činí 93 metry. Řeč je samozřejmě o Soše Svobody, jejíž nosnou konstrukci projektoval a sestavil právě Gustave Eiffel.  (Pro zajímavost – modelem pro ženský obličej se stala tvář Isabelly Eugenie Boyerové, vdovy po známém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.)3) Vždy usilovat o maximální úspěchA již o necelý rok později, přesněji řečeno 29. ledna 1887, byly na Martově poli v Paříži zahájeny stavební práce na základech každého ze čtyř pilířů budoucího největšího projektu, který vzešel z dílny Gustava Eiffela. Jednalo se o vytvoření vhodného poutače u příležitosti Světové výstavy v Paříži, která se měla konat v roce 1889, tedy ke stému výročí zrodu Francouzské republiky. Byla k tomu vyhlášena soutěž, Eiffel se přihlásil se svým projektem třípatrové ocelové věže vysoké 321 metrů a zvítězil. Obrovská kovová stavebnice se skládala z 15 000 součástek, které pak musely být pomocí dvou a půl milionu nýtů smontovány na desetinu milimetru přesně. Gustave Eiffel a jeho dva hlavní konstruktéři, Émil Nouguire a Maurice Koechlin, vyprojektovali tento ocelový kolos tak dovedně, že jeho hmotnost vzhledem k výšce 321 metrů byla vlastně mimořádně lehká. Vážila totiž necelých 7000 tun.4) Postavit se proti malostiZa další velký Eiffelův úspěch jistě možno považovat fakt, že již 26. března 1888, tedy za čtrnáct měsíců po prvním dotyku krumpáče se zemí, již stálo první podlaží a o půl roku později 250 montérů dokončilo druhé. Ale s tímto triumfem přišly i potíže. Na Martově poli se scházeli lidé, z nichž mnozí se nepřišli obdivovat technickému talentu svých rodáků, nýbrž svírali pěsti zlostí a bouřili se proti stavbě, která údajně bude Paříž jen hyzdit. Eiffel na tyto posměšky odpověděl jako technik se smyslem pro estetické cítění. Novinářům prostě řekl, že oblouky v nejnižší části věže vtisknou konstrukci „dojem síly a krásy“ a průhledy mezi jednotlivými konstrukčními prvky zaručí, že bude působit neuvěřitelnou lehkostí. Samotná stavba probíhala podle zcela nových technologických parametrů. Nebylo zapotřebí žádného lešení. Konstrukce letěla vzhůru montáží dokonale propočtených a vyrobených válcovaných nosníků.Náležitého zadostiučinění se Eieffelovi a jeho spolupracovníkům pak dostalo 6. května 1889, tedy v den slavnostního zahájení Světové výstavy, když se Eiffelova věž rozzářila tisíci světly, kterými ji vyzdobili pracovníci pařížské Plynárenské společnosti. Nadšení dvou milionů návštěvníků tehdy údajně zdaleka předčilo všechna očekávání.5) I technik musí dbát na obchodní stránkuUkázalo se, že Eiffel měl v tomto směru šťastnou ruku i jako obchodník. Již za pouhých šest let Eiffelova věž vybrala na vstupném tolik peněz, že se uhradily náklady spojené se stavbou. Mimochodem, suvenýry ve tvaru věže se stále prodávají i po sto dvaceti letech a minivěžičky, které tehdy byly vyrobeny ze želeného odpadu, jsou dodnes oceňovány jako žádané turistické kuriozity. Stručně řečeno: dobře postavená rozhledna na dobrém místě se ukázala jako výborný obchodní počin.Gustave Eiffel se po tomto úspěchu vcelku správně domníval, že by bylo možno využít věž jako nástroje vědy a výzkumu. Předně mu šlo o tři sféry: meteorologii, fyziku a rozhlasové vysílání. Možno říci, že vlastně udělal ze své stavby jakousi laboratoř. Například v roce 1901 předložil nabídku generálnímu štábu francouzských ozbrojených sil, aby ji používal k přenosu rádiových signálů. A již o dva roky později došlo k prvnímu spojení s armádními pevnostmi v okolí Paříže. V roce 1906 byl na vrcholku věže instalován stálý vysílač. Nelze vynechat ani rok 1909, kdy zde nechal Eiffel zřídit dmychadlo sloužící badatelům, kteří se zabývali výzkumem aerodynamiky. Za takové situace již nikoho ani nenapadlo, že by se věž měla rozmontovat. Podle původních podmínek její výstavby, se totiž měla po skončení Světové výstavy opět rozebrat.6) Ani sebedokonalejší technik se neobejde bez dokonalého finančního zajištěníI tak lze nazvat další velké poučení z počínání Gustava Eiffela. Řeč je o skandálu v záležitosti stavby průplavu v Panamě v roce 1889. Eiffel se tehdy na rozdíl od svého bystrého komerčního postoje při stavbě věže nyní zachoval s neuvěřitelnou lehkomyslností. Nechal se totiž zlákat a spolu se známým stavitelem Suezského průplavu a rovněž francouzským technikem Ferdinandem Lesepsem se podílel na projektování zmíněného Panamského kanálu. Ale dopustil se chyby, že k celé záležitosti zaujímal spíše postoj liberálně smýšlejícího architekta, než přísně manažersky uvažujícího podnikatele. Projevilo se to především ve skutečnosti, že naprosto evidentně přehlížel zejména finanční i klimatické obtíže, které se s touto stavbou spojovaly, když se navzdory těmto problémům tvrdošíjně pokoušel prosadit náročnou stavbu deseti zdymadel průplavu. Společnost, která vše organizovala a na kterou byl Eiffel napojen – tedy Sociéte Civile Internationale du Canal Interocéanique – v roce 1888 zbankrotovala. Tisíce obchodů bylo tímto krachem zlikvidováno, statisíce lidí přišly o úspory vložené do akcií tohoto podniku. Celá aféra se natolik rozrostla, že doslova desítky osobností, včetně řady politiků, byly tehdy usvědčeny z korupce. Ani Eiffel neunikl podezření z podvodu a zpronevěry, lépe řečeno obvinění, a byl 4. února 1893 odsouzen k dvěma letům vězení a pokutě 20 000 franků. Rozsudek sice kasační soud pak zrušil, avšak Eiffel byl celým tímto případem velice nešťastný.7) Překonat trudnomyslnost další pracíSvůj poslední projekt Eiffel založil v roce 1912 v laboratoři na pařížském předměstí Auteil, kterou vybudoval na vlastní náklady pro potřeby aerodynamického vědního oboru výzkumů aerodynamiky. Tím vlastně položil základy budoucí. Není bez zajímavosti, že dokázal experimentálně vytvořit vítr o rychlosti 80 metrů za vteřinu, aby mohl sledovat, jak tento vzdušný nápor zapůsobí na různé materiály různých tvarů. Gustave Eiffel se dožil hezkého věku 91 let. Skonal v Paříži 27. prosince 1923.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Je byznys plán tak důležitý, jak se říká?

O byznys plánu (také „podnikatelském plánu“) se nejčastěji hovoří v souvislosti s žádostí o investice, kdy žadatel svůj projekt předloží investorovi právě v této podobě. Rozhodně by však neměl daný byznys plán směřovat pouze za tímto účelem. Jeho vypracování by se totiž měl věnovat každý, kdo přemýšlí nad spuštěním nového projektu. V hlavě se vše jeví jinak, než na papířeHlavním účelem podnikatelského plánu je především dostat všechny myšlenky z hlavy na papír, kde vypadají mnohem jasněji. Člověk si tak může uvědomit, že ačkoliv mu původně myšlenka přišla skvělá, zrealizování celého záměru může být mnohem náročnější, než se na první pohled zdálo. To ostatně může napovědět i takzvaná SWOT analýza (popisující silné a slabé stránky projektu), která by měla být součástí každého vážně míněného byznys plánu. Ukáže vám, jaké má projekt výhody, nevýhody a jak je na tom konkurence. Tím zároveň zjistíme i slabiny našeho plánu.Objektivita v hlavní roli byznys plánuTím nejdůležitějším, co je třeba „udělat“, je udržet si nadhled a tedy být objektivní. Skutečně si vypracujte průzkumy toho, jaká je po produktu či službě poptávka, jak si stojí konkurence, či jaké mohou být případné problémy. Rozhodně není dobrou volbou si vše idealizovat. Nejenom, že výsledný byznys plán bude naprosto k ničemu, ale takový nápad vám může přinést i řadu komplikací – jak finančních, časových, tak třeba i právních, podle konkrétní situace.Nutno podotknout, že ti, kteří si celý projekt i výsledný podnikatelský plán zidealizují ve svých představách a nepustí se do detailních průzkumů, vlastně žádný byznys plán nepotřebují. Nedá se mluvit o objektivitě, ale spíše o pohledu na vlastní sny a touhy. To je zároveň důvodem, proč takový „plán“ v budování úspěšného projektu příliš nepomůže. I proto většina „ideálních“ podnikatelských plánů nemá šanci na úspěch (a už vůbec ne u investorů, kteří přesně vědí, že nic není tak snadné, jak se může na první pohled zdát).Podnikatelský plán napoví, jakým směrem byznys tlačit kupředuNejvětší výhodou každého podnikatelského plánu je, že si utvoříme jasnou představu o tom, kam chceme náš byznys dostat, a čeho v něm chceme dosáhnout. Podnikání je skutečně tvrdá hra a rozhodovat se o různých možnostech až při rozjetém projektu určitě není tím, co by vás dostalo na výsluní. I proto by měl byznys plán zohledňovat více možností (nejlépe všechny). Kdykoliv nebudeme vědět jak dál, stačí se do plánu podívat a porovnat varianty. Hlavně nestřílet od boku.Zaměření byznys plánu je klíčemJe třeba zdůraznit, že systém „dělat všechno a zavděčit se všem“ prokazatelně nefunguje. Tím nejdůležitějším je proto zaměření byznys plánu. Tak jako elektrárny vyrábějí elektřinu, vodárny distribuují vodu, a banky spravují finance, bychom se i my měli věnovat jasně vymezené oblasti, ze které bychom neměli vybočovat. A pokud už se pro vybočení rozhodneme, mělo by to být až v době, kdy náš původní projekt buď perfektně běží, nebo se úspěch blíží nule.Pokud máte nějaký projekt slibně rozjetý, v hlavě se vám kupí nápady na deset dalších a svrbí vás prsty se do nich pustit (nejlépe do všech najednou), máme pro vás jednu radu: nedělejte to. Nakonec nebudete mít dostatek času ani na jeden z nich, což se zákonitě musí projevit i na výsledku.Finanční plán může být záchranouNedílnou součástí všech podnikatelských plánů by měl být i rozsáhlý finanční plán. Ač se může zdát, že náklady budou téměř nulové, stačí se na chvíli zastavit a zamyslet třeba nad tím, kolik elektřiny spotřebuje počítač, kolik stránek textu musíme vytisknout, nebo kolik toho zvládneme udělat bez toho, abychom potřebovali dalšího zaměstnance či brigádníka.Toto může být jakýmsi „krizovým bodem“. I kdybychom díky němu vydělali pouze o něco více, je nutné jeho výplatu hradit v plné výši. A to vše je třeba si předem zjistit, vypočítat a do plánu zahrnout. Pokud nic z toho neuděláme, je byznys plán skutečně úplně k ničemu.Dvakrát měř, jednou řežVěříme, že právě v případě podnikatelského plánu platí známé přísloví „Dvakrát měř, jednou řež“ víc, než u čehokoliv jiného. Ačkoliv na internetu najdete celou řadu vzorů a modelových podnikatelských plánů, pokud si neuvědomíte uvedené základní zásady pro jeho zpracování, pravděpodobně se spálíte tak jako tak. Postupujte pomalu, pečlivě a snažte se udržet si nadhled. Jedině tak vám bude vytvořený byznys plán tím správným pomocníkem.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Franchising

Franchisové systémy v přehledu-Kochlöffel

Také „Master-Franchising“ je jednou z forem franchisingu.Tímto získává tzv. Master-franchisant, jinak také Master, od franchisora licenci pro výstavbu (a následně i provoz) franchisové sítě systému v konkrétní zemi nebo regionu. Franchisoři kteří nabízí Mater-licenci pochází zpravidla ze zahraničí a tímto předávají kompetence k výstavbě systému v zahraničí. Prostřednictvím Master-Franchisingu a nacionálního partnera mohou zahraniční systémy lépe překonat jazykové a právní překážky. Přizpůsobit franchisový systém jiné mentalitě lidí v cílové zemi a vydat se tak na úspěšný start. Poté — ve spolupráci s Masterem — co je franchisový koncept přizpůsoben podmínkám trhu cílové země a je zde důkladně odzkoušen v pilotním projektu, přebírá Master na svém nynějším území úlohu franchisora. Toto platí především při vyhledávání nových portnerů, školení a péči o franchisanty. Smluvně dohodnutá platba franchisových poplatků je mezi Masterem a franchisorem rozdělena tak, aby Master za své vynaložené úsilí získal vetší část poplatků než jakou by měl získat franchisor. Master je vlastně franchisor a franchisant v jedné osobě. Ve vztahu ke svým regionálním franchisantům vystupuje jako jejich franchisor, ve vztahu ke své mateřské společnosti, tj. ke svému franchisorovi vystupuje jako franchisant. Je jedno jestli jde o jednu osobu nebo skupinu investorů — ten, kdo chce získat Master-licenci musí vlastnit dostatečný kapitál, neboť náklady na získání Master-licence se pohybují řádově v šesti až sedmimístných částkách.Master by měl vědět o specifikách daného trhu, měl by mít znalosti z oblasti obchodu a zkušenosti s vedením společnosti. V případě, že se jedná o spolupráci na mezinárodní úrovni je na snadě perfektní znalost jazyka, kterým mluví franchisor.Díky odpovídající podpoře a péči, kterou poskytne franchisor, trvá vybudování sítě stávajícího konceptu kratší dobu, než jakou by trvalo budování zcela nové sítě. Díky tomu lze rychleji rozříšit franchisovou ideu a také rychleji dosáhnou úspěchu a s ním souvisejícíh zisků.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Event management

Event v obchodním centru

Supermarkety a obchodní centra jsou plná lidí, kteří tam přišli nakupovat… Co je klíčové pro přípravu a úspěšnou realizaci eventu v takto specifickém místě? Jak pro váš výrobek získat kupní sílu, která se v obchodních centrech koncentruje?  Výběr lokality                                                                         Při výběru konkrétního obchodního centra je dobré zvážit, kolik se nachází v obchodním centru obchodů, které nabízejí naše výrobky. Vyberte to obchodní centrum, kde nabízejí nejvíce značek a výrobků z vašeho portfolia. Zákazník by měl mít možnost si promovaný výrobek okamžitě koupit.TIP: Domluvte se s obchody prodávajícími vaše zboží v obchodním centru na speciální nabídce platné pouze v den eventu.  Výběr místa konání akce v rámci obchodního centraZdánlivá maličkost, avšak pro návštěvnost eventu zásadní. Obchodní centra jsou velmi rozlehlá, a tak se při výběru konkrétního prostoru v obchodním centru řiďte dvěma kritérii:Event by měl být v místě, kde je největší koncentrace lidí (u hlavního vchodu, na parkovišti, před supermarketem s potravinami a spotřebním zbožím nebo v blízkosti foodcourtu).Konání akce by mělo být v těsné blízkosti obchodů nabízejících naše zboží. Snadná dostupnost daného výrobku usnadní a urychlí zákazníkovo rozhodování.TIP: Doporučujeme vybrat tak velký prostor, aby se na plochu vešla celá scéna a aby byl dostatek místa pro vlastní program (soutěže, hry, vystoupení…).  Výběr termínu                                                                   Pořádáte-li event při příležitosti uvedení výrobku či produktové řady na trh, termín vybírejte s ohledem na začátek distribuce výrobku. Určitě by akce neměla být dříve, jelikož zboží ještě není v obchodě. Také nepořádejte event až několik týdnů po uvedení výrobku. Výrobek již není novinkou a event pro něj už nebude mít takový efekt. Termín akce je dobré směřovat na konec týdne, potažmo víkend, protože je z hlediska návštěvnosti obchodního centra nejvýznamnější.TIP: Při výběru termínu akce je dobré ověřit si, zda v den, který jste zvolili, není v prostorách obchodního centra žádná jiná akce stejného druhu.  Program akce                                                             Zábavná část programu má jediný zásadní účel – přilákat zákazníka, aby se u vás „zdržel“. Pak ho nesmíte nechat se nudit. Jednotlivé bloky by na sebe měly volně navazovat a vzájemně se prolínat. Různá umělecká vystoupení, módní přehlídky, zábavné atrakce nebo soutěže a hry jsou vyhledávané, ať už kvůli věcným cenám nebo hravé povaze každého z nás. Zapojení publika do děje (vědomostní otázky, hádanky, hlasování, potlesk) usnadní komunikaci, zákazník bude uvolněnější, otevřenější.TIP: Doporučujeme na akci pozvat nějakou známou osobnost, ať už z oblasti showbyznysu, sportu či politiky, což upoutá zájem veřejnosti.  Promo týmTvoří lidé, kteří se podílí na přípravě a realizaci akce. Základ týmu je manažer projektu, moderátor, technický dozor, hostesky a asistenti, fotograf. Všichni by měli disponovat znalostmi a schopnostmi ve svém ranku, smyslem pro spolehlivost a týmovým cítěním. Při jejich výběru požadujte reference.TIP: Před každým eventem celý promo-tým důkladně proškolte! Vždyť na jejich znalostech a profesionalitě záleží úspěšnost celého projektu.PropagacePrvotně nám jde hlavně o maximální návštěvnost eventu, takže propagace probíhá před akcí a v průběhu akce.  O eventu poinformujte veřejnost 10 – 14 dnů předem. Vhodná média jsou: -          plakáty umístěné v prostorách obchodního centra-          místní rozhlas -          vývěsky, plakáty v nejbližším okolí OC (fitnesscentra, zastávky MHD, vývěsky na školách, klubech atd.)  V den D pak zvolte: -          reklamní plachtu (v OC anebo v jeho těsné blízkosti) -          plakáty na sloupech, na zastávce kyvadlové dopravy OC -          3D reklamní objekty (stojany, nafukovadla…) rozmístěné v obchodním centru nebo jeho bezprostřední blízkosti  V případě větší kampaně, resp. organizujeme-li eventy najednou napříč celou obchodní sítí, je účinné cílené PR (rádio, tištěná média, internet), které osloví větší množství lidí.TIP: Návštěvníky eventu potěšíte drobnými reklamními předměty. K posílení značky oblékněte celý realizační tým do oblečení (tričko, čepice, kombinéza atd.) s logem výrobku či společnosti.  Cena eventuV kalkulaci eventu existují dva druhy položek:  -          ty, které nelze než respektovat-          pronájem prostor-          stavba mola, pódia, technické ozvučení-          pronájem nábytku a rekvizit, pořízení výzdoby-          personální náklady a honoráře účinkujícím-          náklady na výrobu a tisk propagačních materiálů-          nákup pomůcek nutných k organizaci akce (stopky, kancelářské potřeby, nářadí…)-          a takové, které je možné snížit-          náklady na moderátora (rozdíl mezi honorářem Leoše Mareše a jeho začínajícího kolegy je v řádech tisíců)-          náklady na další personál (možná event zvládnete s pěti hosteskami místo původně plánovaných dvanácti)-          obecně náklady, jejichž výši ovlivňuje hlavně naše náročnostTIP: Snížit celkové náklady eventu lze spojením se s jinou, nekonkurenční firmou. Ideální je situace, kdy se výrobky nějakým způsobem doplňují. Náklady na přípravu a realizaci akce se tak dělí dvěma, ale efekt zůstává stejný. Řekněme závěrem, že každá dobře připravená akce je předurčena k úspěchu. Nepředpokládané a nepředvídatelné skutečnosti se mohou samozřejmě objevit i navzdory tomu. Horečka moderátora v den akce, dopravní nehoda spediční firmy vezoucí rekvizity, špatná barevnost loga na vytištěných letácích…Předvídejte, vytvářejte rezervy a nebojte se v případě nezbytném improvizovat.Poslední zlatá rada – vždy a za všech okolností mějte se všemi pronajímateli, dodavateli, účinkujícími, obchodními partnery, personálem, a ostatními smluvními stranami podepsané dohody, smlouvy a závazné objednávky. Stát se může cokoliv a tak je dobré mít vše schválené a potvrzené.PROMO TÝMModerátora řádně proškolte o firmě a nabízeném zboží a také o konkurenčních produktech, aby dokázal lépe vyzdvihnout přednosti vašeho výrobku. Moderátor je bavič s určitými moderátorskými zkušenostmi, který dokáže zaujmout a oslovit zákazníka a je „lidový“, sympatický. Úkolem techniků je dohlédnout na bezchybný průběh stavby scény, na funkčnost osvětlení, ozvučení apod., a to s důrazem na maximální bezpečnost. Asistenti týmu mají na starost vlastní přípravu akce a její likvidaci (nakládají, vykládají, stěhují, staví, rozmisťují, upevňují, instalují a demontují).Hostesky pomáhají s vlastní realizací eventu, jejich úkolem je hovořit se zákazníky, pomáhat s organizací akce a svým milým vystupováním a zevnějškem zpříjemnit atmosféru konaného eventu. Šedou eminencí týmu je fotograf – často ho není ani vidět, ani slyšet, ale přesto jsou výsledky jeho práce jediným materiálem dokladujícím průběh celé akce. Důležitá je vzájemná souhra celého týmu, za jejíž koordinaci je zodpovědný manažer projektu. Člověk, který průběh celého eventu řídí, rozděluje úkoly, kontroluje jejich plnění, řeší případné problémy či selhání. Ručí za zdárný průběh eventu.PROČ EVENT V OBCHODNÍM CENTRU?-          zásah masové cílové skupiny, jejíž velkou část lze definovat jako mladé rodiny s dětmi.-          seznámení veřejnosti s funkčností a kvalitou jednotlivých výrobků-          jedinečná možnost přimět zákazníky k praktické zkušenosti s konkrétním výrobkem-  okamžité zvýšení tržeb

Pokračovat na článek


Reklamou by se prostě měli všichni bavit a nebýt upjatí.

V našem dalším díle se budeme věnovat otázce, podle čeho poznat dobrou reklamní agenturu, kterou reklamní agenturu si na základě výběrového řízení vybrat a podle čeho bych měl agentury posuzovat a jak je odměňovat.Připravit kritériaPřed samotnými prezentacemi reklamních agentur by bylo dobré připravit několik kritérií, na základě kterých budete následně agentury hodnotit a vybírat. Tato kritéria je dobré zaslat jednotlivým agenturám, aby i ony věděly, co budete na jejich prezentacích nejvíce posuzovat. Vím, že pro vás velice důležitým kritériem bude cena, ale jestliže jste celkový budget uvedli do briefu, tak by se měla posuzovat jiná kritéria, protože v 99 % případech reklamní agentury váš rozpočet dodrží. Jde jen o to, jak ho rozdělí.Kritérium – tzv. chemieZačal bych kritériem, které je dle mého názoru pro následnou spolupráci s reklamní agenturou velice podstatný a důležitý. Tím kritériem je tzv. chemie mezi agenturou a vámi. Pokud to mezi vámi nepůjde po lidské stránce, tak se agentura může snažit sebevíce a vy také, ale prostě to nepůjde. Rozhodně agenturu neposuzujte podle toho, jak přijdou její představitelé na prezentaci oblečeni. Jsou to prostě kreativci. Je pravdou, že většinou vyšší management agentury na první prezentaci dorazí v obleku, ale dle mých zkušeností ho po prezentaci v agentuře s radostí vymění za džíny a tričko. Vždyť třeba v džínách chodí na prezentace i ředitelé z nejvyššího managementu jednoho mobilního operátora a je to na jejich uvolněné a jedinečné komunikaci vidět. A samozřejmě na výsledcích. Reklamou by se prostě všichni měli bavit a nebýt upjatí. Uvidíte sami, jak vám to skvěle půjde.Kritérium – tzv. credentialsKdyž pomineme výše naznačené kritérium, které se může někomu z vás zdát nepodstatné, tak zde máme další, kterému se říká tzv.credentials, neboli reference agentury. Každá lepší agentura by své credentials měla mít a s radostí vám je odprezentuje, protože na nich může ukázat své dobré výsledky v jejích předchozích kampaních či projektech. Dobré credentials se poznají podle toho, že neobsahují jen obrázky či TVspoty, ale i krátký popis situace značky před kampaní a po kampani. Sami se občas budete divit, že vlastně ta příšerná reklamní kampaň na prací prášek má své opodstatnění a zjistíte důvody, proč právě takto byla vytvořena. Přiznejme si, že nejdůležitějším cílem pro všechny je zvýšení prodeje či jiných cílů, které si sami určíte. A tato credentials byste měli po všech agenturách, které do výběrového řízení pozvete, požadovat. Hlavně se díky nim na začátku prezentace lépe poznáte a budete aspoň trochu tušit, co od dané agentury můžete očekávat.Kritérium – schopný partner, kvalifikovaný týmDalším důležitým kritériem by pro vás mělo být to, zda-li daná reklamní agentura je schopná pro vás být strategicky a kreativně schopným partnerem s kvalifikovaným týmem. Jak se toto kritérium pozná? No především po agentuře požadujte, aby vám prezentovala agenturní tým, který by pro vás během vaší spolupráce pracoval a který si vlastně budete platit. Posuzujte, zda-li jednotliví členové týmu mají zkušenosti s prací ve vašem segmentu, jak dlouho se v segmentu pohybují a zda-li pracovali na některých úspěšných kampaních. Přece jen se jim chystáte svěřit svůj budget.Kritérium – pochopení potřebSprávné pochopení potřeb zákazníka je jednou z nejzákladnějších a nejdůležitějších věcí, která ovlivní celkovou strategickou část prezentace agentury. A proto by se mělo objevit ve vašich kritériích, podle kterých budete hodnotit a vybírat agenturu. Reklamní agentura většinou před započetím jakékoliv práce na projektu a reklamní kampani sbírá všechny možné podklady, které jsou pro její práci nezbytně nutné. Kromě již zmíněné analýzy zákazníka, čili cílové skupiny je potřeba důkladně zmonitorovat vaši konkurenci. To znamená: jaké zákazníky má vaše konkurence a jakým způsobem k nim vaše konkurence mluví, jakou formu a tonalitu komunikace konkurence používá, jakým směrem se asi hodlá ubírat a jaké kroky můžeme od konkurence očekávat během několika let. Dobrá reklamní agentura vám také předloží hypotézu, jak asi bude vaše konkurence reagovat na právě prezentované strategické myšlenky a kreativní koncepty.Strategické myšleníVšechna výše uvedená kritéria spadají pod jeden celek, kterému se říká strategické myšlení. A právě správné a jedinečné strategické myšlení je pro vaši značku či produkt přínosem. Jestliže vám agentura přinese kreativní nápady, aniž by vám odprezentovala důvody, proč právě tyto kreativní nápady, jaké myšlenkové posuny ji k tomu vedly, tak tomu já říkám „střílení slepými“. Jestliže nemáte pro své kreativní nápady pevný a stabilní základ, tak se vám celá komunikace rozpadne. Proto je potřeba se těmto základům opravdu věnovat a z nich vycházet při tvorbě kreativních myšlenek. Reklama opravdu není o tom, že vy sami dostanete nápad a chcete si „postavit pomník“ v podobě pro vás vtipné reklamy, ale o tom, že si k tomu přizvete profesionálního partnera, který s vámi nemusí ve všem souhlasit. A na to se prosím připravte! Dobrý profesionál se pozná podle toho, že se vám snaží vaše představy nabourat a tím zjistit, jak silné ty vaše představy jsou. Jakmile společně zjistíte, že je v něčem problém, nebo vás agentura na některý z problémů upozorní, tak je opravdu lepší za to poděkovat a snažit se najít vhodné řešení, než abyste museli dokazovat svoji sílu coby „klient“. Několikanásobně se vám to vrátí. Nechte také agenturu pracovat a nesnažte se mít ve všem poslední slovo. Otrávíte tím nejen sebe, ale hlavně agenturu, která už nevyvine takové úsilí, jako když jí necháte pracovat. Můžete namítnout, že jim svěřujete svoje peníze a jste za výsledky zodpovědný. Ale věřte mi, to je agentura taky! Jak? K tomu se dostaneme v nějakém dalším díle.Brandhouse, brandpyramide, lighthouseVrátíme se k otázce strategického myšlení, které je základem pro tvorbu veškerých kreativních konceptů. Každá reklamní agentura používá jiné názvy svých strategických nástrojů, ale v podstatě se jedná o to samé. Říká se tomu různě: brandhouse, brandpyramide, lighthouse atp. Ve skutečnosti jde právě o ty silné pilíře a stabilní základ, který se skládá z několika úrovní a na konci se vám ukáže tzv. Brand Essence, která by měla být základem pro tzv. Brand Ideu. Tu byste si měli společně s agenturou schválit ještě před tvorbou kreativních nápadů a konceptů.  Pro správné vyplnění tzv. brandpyramidy musíme samozřejmě začít zespodu, a proto si popíšeme jednotlivé stupně brandpyramidy. AttributesJsou funkční, fyzické, patrné a charakteristické rysy produktu. Functional BenefitCo produkt nabízí přímo spotřebiteli. Emotional BenefitJaký skutečný emocionální pocit má zákazník z produktu. PersonalityJaké dojmy značka či produkt nabízí. Jak je značka nebo produkt vnímána zákazníky. Brand ValuesJaké nezaměnitelné hodnoty vůči konkurenci značka či produkt má. Brand EssenceDNA značky. Co brand doopravdy znamená, kde si stojí a jaké má nedotknutelné hodnoty.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Proč mnohé startupy nepřežijí první rok

Startup – slovo skloňováné v souvislosti s novými projekty. Má však i stinnou stránku: lidé startupem označují každou drobnost. Skutečný startup by však měl být něčím rozsáhlým, něčím, co dokáže ohromit svou inovativností a kvalitou řešení. I když se řada takových projektů každý rok objeví, většinou o nich do roka není ani vidu, ani slechu. Proč? Než se pustíme do rozboru samotných příčin, doporučujeme vám článek, rozebírající úspěšné a nadějné startupy pro pohled na „druhou stranu“ barikády: Startupy, které nás inspirují.Za neúspěch mohou samotní tvůrci startupůTím největším problémem, proč startupy nevydrží, jsou zkrátka jejich tvůrci. A to, i když je jejich nápad a služba skutečně dobrá a potřebná. Sami totiž buď nemají zkušenosti, nebo nemají čas a náladu se projektu dále věnovat. Takový projekt často končí po pár měsících, v lepším případě se dožije prvních „narozenin“, ale poté stejně skončí. Nové projekty totiž často vymýšlejí hlavně mladí lidé, kteří si přečetli několik knížek, přidali k tomu několik rozhovorů a sami se rozhodli, že do světa byznysu vstoupí a právě oni budou jedni z těch, kteří budou v budoucnu rozhovory taktéž poskytovat.V hlavní roli penízeVětšina z nich si ale neuvědomuje, že za úspěšným startupem a úspěchem daného člověka stojí i několik desítek let dřiny. Ačkoliv se říká, že doba jde stále kupředu, a svět se stále zrychluje, rozhodně to neplatí ve smyslu, že za rok se člověk zabezpečí do konce života. A to ani v případě projektu, který by měl celosvětový význam.To zkrátka mnoho lidí není schopno ani ochotno pochopit. Po pár měsících, kdy jsou příjmy startupu minimální, se projektu věnovat přestanou. A ten pomalu ale jistě upadá v zapomnění. Mnoho lidí dává za příklad třeba Facebook, který vystřelil na vrchol doslova raketovým tempem; to také není tak úplně pravda. Tato sociální síť vznikla již v roce 2005, kdy o ní ještě nebylo ani vidu, ani slechu.Peníze trochu jinakSamozřejmě peníze hrají roli i v byznysu jako takovém. Propagace zdarma prostě neexistuje. Ač to mnozí tvrdí, a zarytě někoho přesvědčují o tom, že si vše dělají sami, a neutrácejí. Pokud ne peníze, tak utrácejí svůj čas. I ten je totiž důležitou veličinou, kterou je potřeba při práci na projektu nějakým způsobem vyčíslit.Pokud však peníze jsou potřeba, a daný podnikatel je nemá, může si buď půjčit, nebo vyhledat investora. Zatímco v západním světě jsou obrovsky oblíbené takzvané FFF investice („Friends, Family, Fools“), kdy si lidé půjčují od přátel, rodiny (nebo bláznů), dnešní startupista hledá u soukromých investorů – jelikož přece nebude riskovat na startup peníze svých známých – a tím vlastně svůj nápad pohřbívá. Žádný investor na světě totiž nedá vysokou částku někomu, kdo se bojí o své peníze. Ono rozhazovat z cizího je velmi snadné, ale umět hospodařit a zhodnocovat své peníze není nic jednoduchého.Nápady, které nikdo nechceZatímco v předchozí části jsme se věnovali nápadům, které skutečně mají (nebo by mohly mít) nějakou budoucnost, nyní se zaměříme na takové, které jsou doslova k ničemu. Takovým věří pouze jejich autor, či parta, která na daném projektu zdarma pracuje. Často se jedná o revoluční nápady, které nemají konkurenci. Ano, to je v mnoha případech pravda. Ale málokdo z autorů si položí otázku proč. Tím důvodem je, že danou službu nebo zboží zkrátka nikdo nechce. Takový startup tedy skončí ještě dříve, než sám začne.Poučení z vlastních chybNa druhou stranu s každým neúspěšným startupem se člověk stále posouvá kupředu, do budoucna si své chyby může uvědomit a jedinečný projekt světu nakonec představí. Kdo však své chyby reflektovat nedokáže, ten bude po celý život chrlit pouze nepotřebné nápady, které jenom málokdy najdou v praktickém světě využití.

Pokračovat na článek


Jak na charitu s elegancí a efektivně

 Filantropie dnes vyžaduje cit pro okolnosti a dobrý marketing. Zatímco dříve byla filantropie – neboli podnikové dárcovství či sponzoring, výsadou nadnárodních společností, dnes se do něj zapojuje čím dál více malých a středních firem.Efektivní charita se stala součástí strategického plánování každé firmy, která usiluje o zařazení se mezi ty nejúspěšnější.Na první pohled samá pozitivaPožadavky firem přispívajících na charitu stoupají. Dnes se společnosti nespokojí pouze se jménem na plakátě, jakožto s odměnou za svojí investici. Není se čemu divit, charitativní aktivity společnosti jsou často informací, o kterou se zajímá stát i firemní partneři. Zapojit se do společensky prospěšných akcí znamená pro firmu šanci zviditelnit se a ukázat se v tom lepším světle, ve kterém vystupuje jako odpovědný subjekt, kterému nezáleží pouze na tom, kolik prodá zboží. Své charitativní počiny firmy náležitě „prodají“ veřejnosti a jako odměnu za svoji angažovanost si pak tyto dobročinné aktivity navíc může uvést jako daňově odpočitatelnou položku.A tak zatímco jiní investují do masových reklam, firmy, které v rámci svého rozvoje uplatňují strategické plánování, vědí, že do podvědomí veřejnosti se dostanou v tom nejlepším světle právě prostřednictvím charity. A náklady, které do těchto aktivit vloží, se jim nejen díky možnosti odečtu z daňového základu vrátí zpět.Jak si vybrat vhodnou oblast naší pomoci?Můžete se zapojit do podpory seniorů, dětí, postižených občanů, záležíte jen na vás, komu chcete pomoci. Protože kromě pomoci chcete firmu i zviditelnit, doporučujeme vybrat si takovou oblast, která souvisí s předmětem vašeho podnikání. Navíc, pokud dané problematice rozumíte, máte jistotu, že dokážete zhodnotit, jestli vaše peníze byly použity na ten účel a v tom rozsahu, na jakém jste se domluvili. Kam až smíte jakožto dárce zajít?Nebojte se ptát a chtít konkrétní ukazatele a čísla. Pokud budete sponzorovat neziskovou organizaci, chtějte vidět její výroční zprávu. Bohužel ne všechny druhy organizací mají povinnost ji zveřejňovat.  Ale pro nadace a nadační fondy s obratem nad 3 mil. Kč a obecně prospěšné společnosti bez dozorčí rady, které mají čistý obrat vyšší než 10 mil. Kč nebo příjmy z veřejných rozpočtů nad 1 mil. Kč, platí, že musí každý rok provádět audit.  Dejte pozor na výši nákladů, které neziskovka bude uvádět jako provozní! Jistě, tyto náklady nelze opomenout a bez nich nemůže organizace fungovat, ale exekutivní náklady by neměly přesáhnout 30 % ročního rozpočtu.Poznejte svého partneraNež se rozhodnete pro konkrétní organizaci, které budete pomáhat, navštivte ji v jejím sídle. Osobní kontakt vám nejvíce napoví o serióznosti tohoto subjektu i o tom, zda-li je právě předmět jejich činnosti to pravé, kam chcete přispět.Dar versus sponzoring?Existují dva způsoby, jak se můžete zapojit do filantropie. Můžete zvolit formu daru nebo sponzoringu. Hlavní rozdíl je ten, že dar je založen na nezištném obdarování. Z právního hlediska to znamená, že sice poskytnete dar, ale nic za něj neočekáváte. Proces daru je vázán darovací smlouvou. Dar si můžete odečíst ze základu daně, a to je pro vás právě ten nejzásadnější rozdíl mezi sponzoringem a dárcovstvím. Sponzoring je založen na propagační a reklamní službě neziskové organizace. Váš příspěvek je chápán jako platba za tuto reklamu.Dar si můžete odečíst ze základu daně za předpokladu, že dar je v minimální hodnotě 2 000 Kč. Základ daně vám však sníží nejvýše o 5 % ročně. V případě daru se uzavírá darovací smlouva.Naopak smlouva, která bude upravovat váš sponzorský dar, tak nebude smlouvou darovací, ale smlouvou o reklamě. Náklady na propagaci a reklamu jsou daňově uznatelné položky a vy si je – na rozdíl od daru – můžete v plné výši zahrnout do základu daně. To znamená, že sponzorský příspěvek snižuje základ v plné výši. Pokud jste plátcem DPH, musí cena za tuto „formu reklamy“ obsahovat DPH.Jakým způsobem se zapojit?Možností, jak charitativní počin pojmout je několik. Pro inspiraci uvádíme několik nerozšířenějších forem. Peníze patří mezi nejoblíbenější dary Není to možná nejoriginálnější řešení, za to je prověřené a mezi podnikateli nejvíce preferované. Velké firmy se také nejčastěji přiklání k finanční formě filantropie.Malé a střední podniky věnují buď menší částky, avšak často dávají přednost spíše věcným darům. U těchto malých firem je velice oblíbené fyzicky zajistit renovaci či stavbu školních budov nebo dětských sportovních hřišť.  Dalším příkladem hmotných darů je firma Whirlpool Česká republika, malá pobočka nadnárodní firmy, pravidelně daruje Kapce naději věcné dary. Ledničky, pračky…  Placené volno zdarmaMéně známou, ale také velmi prospěšnou formou spolupráce je tzv. firemní dobrovolnictví. Vyberete si neziskovou společnost (nadaci, DDM…) a zároveň se domluvíte na konkrétní akci, na které se chcete podílet a pro konkrétní den jí ,,pronajmete“ své zaměstnance. Ti na svém novém, ale dočasném pracovišti působí ve firemním trikotu. Zaměstnancům samozřejmě platíte stejnou mzdu, jakoby vykonávali svou obvyklou práci.  Něco za něco Další možností je výměnný obchod. Filantropie tohoto druhu je oblíbená především u  neziskových organizací, které se zabývají podporou kultury. Neziskové organizace vám nabídnou zdarma prostor pro zábavní činnost a firma výtěžkem ze vstupného celou akci uhradí.Vlastní nadace je také řešeníNěkterým podnikatelům nestačí přispívat ostatním neziskovým organizacím. Chtějí být v oblasti charity aktivnější, a tak sami zakládají nadační fondy. Příkladem je Nadace Proměny, která má cíl urychlit financování veřejně potřebných projektů.Často také zakládají vlastní nadační projekty úspěšní podnikatelé v penzi.  A možná, až budete rozmýšlet o charitativní činnosti, pomůže vám fakt, že vidět šťastnou tvář konkrétního člověka, kterému jsme pomohli, je darem, který jste získali za svou velkorysost. Jak jsme na tom v ČR s dobročinností?Mezi nejštědřejší společnosti v oblasti charitativních darů patří každoročně skupina ČEZ, Česká pojišťovna, Mittal Steel Ostrava, Česká spořitelna, Jonson and Johnson a další.Každý rokem je u nás volen Sociálně prospěšný podnikatel roku. Za rok 2007 toto ocenění získal Josef Baláž – Liga o.s. Bruntál. Občanské sdružení Liga podniká v oblasti stavebnictví a recyklace odpadů. Její zaměstnanci jsou lidé, kteří jsou zdravotně nebo sociálně znevýhodněni. Postižení občané, starší občané, občané patřící k etnické menšině nebo občané s nedostatečnou praxí, kteří nemohou najít zaměstnání. Pokud nevíte, zda s dobročinností začít, odpovězte si na tyto otázky: Kde jinde prospějete firmě a zároveň i někomu jinému?Je pro vás důvodem možnost snížení daňového základu? Kde jinde se za tak výhodných podmínek dostanete do podvědomí stávajících i potencionálních klientů?K ZAMYŠLENÍCharitativní činnost může být velmi účinnou reklamou, pokud je v ní propojena inteligence a nadsázka. Například tabákové firmy sponzorují výzkum proti rakovině. Dalším úhlem pohledu je zákaz tabákové reklamy stupňující se téměř k absolutnu.EFEKTIVNÍ TIPVybírejte také podle druhu vašeho daru. Například pokud věnujete menší finanční částku, pak je účelnější věnovat ji třeba místní organizaci než výzkumu nadnárodní velikosti. A v místních regionálních periodikách se budou o takovou zprávu více zajímat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Propočet podnikatelského plánu

Na penězích závisí úspěch podnikání a peníze by měly ten úspěch dokumentovat. Proto se po objevných a velkolepých plánech usedne k papíru a počítá. Náklady, výdaje, nějaká rezerva a hlavně výnosy. Nakonec by se mělo vydělat.Veřejné službyNěkteré služby vyžadují velké počáteční investice. Berou se úvěry a ty stojí procenta. Třeba pořízení lékařského vybavení není levná záležitost. Lékaři proto nepříliš často otevírají ordinace za svůj účet, ale zajišťují si jiný způsob obživy. Někdo si ordinaci pronajme a jiný se prostě nechá zaměstnat. Jenomže podnikání láká na zisk, který jinak zaměstnaný lékař nebo kdokoliv odvede svému chlebodárci. Proto je ve veřejných službách možný i jiný způsob podnikání.Smlouva s odběratelemTakové protonové centrum tedy uvažuje jinak. Uzavře smlouvu o smlouvě budoucí se zdravotní pojišťovnou. To dělá mnoho podnikatelů, že se snaží zajistit odbyt. V tomto případě jsou odbytem pacienti a plátcem pojišťovna. Záleží tedy jen na tom, aby pacienti používali služeb a pojišťovna platila. Také na odbyt výrobků se snaží před investicí podnikatel najít odběratele a třeba uzavřít předběžnou smlouvu. Zatím je tedy vše OK.Ceny služebA teď to hlavní. Co si vlastně bude podnikatel za službu účtovat? Jak rozpočetl návratnost investice a průběžné náklady? Bude potřebovat platit mzdy, energie a další služby. U webových stránek je to třeba vytvoření webu, grafika, reklama, zaměstnanci atd. Po určité době by mělo docházet ke splácení investice, běžném odbytu, proplácení nákladů a trochu by se mělo vydělat. A ta trocha je u projektu pro podnikatele nejdůležitější. Jenomže závisí nejen na všech nákladech, odbytu služeb, ale také na cenách. A tady mohou velké projekty narazit.Protony jsou drahéVZP tak nechce platit za protonovou léčbu v ČR, protože je drahá. Bude se jezdit do Mnichova. Možná, že propočet tohoto podnikání byl správný, ale zřejmě počítal s jinou návratností a zřejmě příliš velkým ziskem. V Mnichově jsou totiž levnější. A proč? Jejich propočet byl zřejmě jiný. Mohl vycházet z delšího horizontu splácení, nižších úroků, většího objemu pacientů. Anebo byl český projekt takzvaným tunelem. To znamená, že předpokládal nereálnou cenu, kterou dostane z pojišťovny, při rychlé návratnosti a tedy nereálném a nepřiměřeném zisku.Co teďAť je situace jakákoliv. Ať jde o úmysl, špatný propočet, jinou situaci nebo špatný podnikatelský záměr, jedno je jisté. Někde se někdo přepočítal. V ČR se často lehce podniká těm, kteří investují s velice rychlou návratností. Mají známé, kteří nechají proplatit nereálné náklady. Snad tato doba končí. A pokud s tímto autoři protonového centra počítali, pak budou muset sednout ke stolu a znovu počítat. Zisk bude nižší a doba refundace investic delší. Prostě si tolik nevydělají. Nebo zkrachují a nový vlastník může stanovit reálné ceny. Tedy pokud to koupí za správnou cenu, která mu to dovolí. A to je také propočet…        

Pokračovat na článek