Výsledky vyhledávání pro dotaz stejně jako

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Podnikání je jako maratonský běh

Jako podnikatel se člověk nenarodí. Aby však byl v podnikání úspěšný, měl by mít jak patřičné znalosti a zkušenosti, tak i splňovat určité osobnostní předpoklady týkající se především odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti. "Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout," říká Václav Řehoř, výkonný ředitel společnosti CCS, v exkluzivním rozhovoru pro IDE.Podíváme-li se dnes na jakoukoliv vysokou školu, je evidentní, že studenti stále dávají přednost jistotě zaměstnání před riziky spojené s podnikáním. Čím si myslíte, že to je?Pokud se podíváme na to, kolik lidí žije v České republice a kolik procent z nich je podnikatelů, pak zjistíme, že jde o velmi malé číslo. Na vysokých školách je proto situace logicky velmi podobná.Neočekával by však člověk, že minimálně studenti ekonomicky zaměřených škol by mohli mít k podnikání blíže?Nemyslím si, že tam existuje nějaká přímá vazba. Znám lidi, kteří už od útlého mládí v sobě cítili potřebu něco dokázat, vzít život do vlastních rukou. Jde o lidi, kteří neposlouchali učitele, často ani rodiče, a místo studia na vysoké se vrhli na podnikání. Vysokou školu si dodělali třeba později, ale jen proto, aby měli takový ten statut, když chodí na různá jednání. Na druhou stranu často slýchávám o tom, že absolventi vysokých škol, kteří při škole začali podnikat, dosahují poměrně dobrých úspěchů. Řada studentů i lidí z řad široké veřejnosti nosí v hlavě zajímavé nápady, podnikat však nikdy nezačnou. Čím si myslíte, že to je?Těch důvodů může být samozřejmě mnoho. Myslím si, že do jisté míry za to může i řada mýtů, které o podnikání kolují. Jedním z nich je například to, že se člověk musí podnikatelem už narodit, aby byl úspěšný. Tak tomu ale není. Podnikat může skutečně každý, nic jako podnikatelské geny, které by se daly zjistit testem DNA, neexistuje. Určité osobnostní rysy vhodné pro podnikání samozřejmě existují. Které předpoklady považujete za pro podnikání nejdůležitější?Rozdělil bych to na dvě části. První skupinu představují znalosti a dovednosti o tom, jak na podnikání vůbec jít. Tomu se dá naučit docela dobře studiem nebo ještě lépe učením se od zkušených podnikatelů. Pak jsou ale i předpoklady, kterým se učí hůře, protože souvisí s osobností člověka a jeho výchovou. Sem patří například to, jestli je člověk odvážný, zda má odpovídající sebedůvěru. Většina lidí, kteří podnikají, si abnormálně věří, což můžete poznat na jejich chování i mimo podnikatelské prostředí. A věřili si vždycky, i když k tomu třeba neměli pádný argument. Takoví lidé v životě prosadí řadu věcí a převálcují třeba i ty, co mají pravdu nebo jsou daleko lepší, a to jen proto, že si věří, že mají v sobě takový ten motor.Jaké další osobní charakteristiky jsou důležité?Vezmu-li v potaz různé již publikované názory i vlastní zkušenosti získané během posledních 14 let, pak bych hned za odvahu a sebedůvěru dal vytrvalost. Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout. Po deseti kilometrech vás začnou bolet nohy, po patnácti se vám bude špatně dýchat, po třiceti už třeba půjdete krokem a občas se posadíte k odpočinku. Což ještě není takový problém. Důležité je, abyste pak znovu vstali a oněch 42 kilometrů dokončili. Kombinace odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti je pro podnikání myslím naprosto stěžejní. Za jakési doplňující předpoklady považuji například touhu po úspěchu. Prostě nemám rád, když prohrávám. S tím souvisí i potřeba určitého temperamentu.Myslíte si, že v podnikání může být úspěšný i introvert?Introvertovi se bude prosazovat hůře, na druhou stranu to neznamená, že se nakonec nemusí prosadit.  Znám spoustu introvertů, kteří podnikají, a jejich firmy jsou velmi prosperující. Jde o lidi, kteří většinu času tráví přemýšlením či zkoumáním všeho možného, a pak vymyslí něco totálně geniálního. Většinou pak mají kolem sebe někoho dalšího, kdo je více temperamentní, a dokáže výsledky jejich úvah prodat.Říká se, že by člověk také měl být racionální, aby mohl podnikat…Já si to úplně nemyslím, protože když je někdo stoprocentně racionální, vyhodnotí si tolik rizik, že vůbec nezačne. Určitá racionalita je samozřejmě na místě, na druhou stranu by měl mít podnikatel tak trochu i růžové brýle, aby některé překážky předem neřešil. Avšak když pak na ně narazí, tak se s nimi dovede vypořádat, protože má v sobě tu velkou vytrvalost.Vraťme se zpět k mýtům o podnikání. S jakými dalšími mýty se ve své praxi setkáváte?Spousta lidí například říká, že když se pustí do podnikání, tak se stane svým vlastním pánem. Pravda je však taková, že záhy zjistí, že místo toho je otrokem svých vlastních zákazníků. Musí se řídit jejich požadavky, nosit jim modré z nebe. Dalším mýtem je, že většina začínajících firem po čase zbankrotuje. To si myslím, že je zejména chyba interpretace. Řada podnikatelů, kteří ukončí svou činnost, tak totiž nečiní z důvodu špatného podnikání, ale protože se svou úspěšnou firmu rozhodnou prodat, sloučit s jinou společností, nebo už mají takříkajíc lidově vyděláno a podnikání ukončí.Jsou ještě nějaké další mýty?Dalším mýtem je představa, že radši půjdu do regulérního zaměstnání, abych zjistil, jak co funguje, a když se mi tam nebude dařit, jednoduše si pak založím vlastní firmu. Co ale znamená, že se mi nebude dařit v práci? Že jsem se nedovedl přizpůsobit pracovnímu okolí? Že jsem nepodával tak dobrý výkon? Nebo že neumím své pracovní úspěchy dobře prodat?  Pak ale nejsem vhodný ani pro podnikání. Protože jestli jsem neuměl vlastní hodnoty prodat v zaměstnání, tak na vlastní noze to nebude jiné. Pouze mě to bude stát navíc peníze, které do podnikání vložím. A co když jsem v zaměstnání úspěšný a dotáhnu to na pozici výborného manažera? Jsem vhodnou osobou pro založení vlastní firmy?Tady je to tak půl napůl. Jestliže se někdo propracuje na opravdu vysokou manažerskou pozici, tak tam už je to v podstatě o podnikání. Tam už není žádná administrativa, tam už nedostáváte žádné úkoly, tam jste vepředu té pomyslné kárky, kde držíte firmu za oj a určujete, jestli se pojede doleva, doprava, pomaleji nebo rychleji… Už nejste ten, kdo tu kárku tlačí zezadu. Takže ano, určitá poloviční šance tam je, ale rozhodně to nelze brát tak, že by výborný manažer byl automaticky i výborným podnikatelem. Vy působíte na velmi vysoké manažerské pozici, přesto vedle toho sám podnikáte v oblasti poradenství. Jak to jde dohromady?Já se osobně považuji za jakéhosi prodejce. Všechno, co umím, se snažím okamžitě prodat. Vybírám si proto různé obory, různě složité pozice, a to jen proto, abych pak o tom mohl učit a radit ostatním. Čím je můj pracovní úkol zajímavější a složitější, tím lépe pro mě. Když mě pak osloví ředitel nějaké firmy, abych mu pomohl s jeho problémem, mohu z těchto širokých znalostí a zkušeností čerpat. Dřív jsem těmto případům věnoval třeba pár sobot nebo si na to vzal dovolenou, dnes už to ale dělám méně, protože se mi tolik času nedostává. Takže jak slyšíte, moc to dohromady nejde. Ale na učení si čas najdu vždy. Co by měl člověk zvážit před tím, než se vrhne na samostatnou podnikatelskou dráhu?Měl by hlavně vnitřně cítit, že to chce opravdu udělat. Takoví lidé prostě vědí, že podnikat chtějí. Neřeší, jestli mají či nemají podnikat, ale jak na to jít co nejlépe. Pak je určitě rozumné zapojit se do nějakého vzdělávacího programu, kde se takové věci dozví. Důležité je si taky předem rozmyslet, co od podnikání vlastně chci. Mám třeba kamaráda, který si založil před 15 lety malou reklamní agenturu zejména proto, že jeho hlavní životní náplní je ježdění na kole a hraní golfu, a jeho jedinou ambicí je mít ve tři hodiny volno a jít trénovat. Pak jde o podnikání pro udržení svého životního stylu.S jakými dalšími typy podnikatelů se v praxi setkáváte?Další skupinou podnikatelů jsou ti, kterým nevadí pracovat denně o tři, čtyři, ale i více hodin déle, ale nemají třeba ambice přesáhnout hranice okresu či kraje. Jde o lidi, kteří mají rádi o všem přehled. Vždycky si vybavím film Postřižiny, kde byl velký komín s nádherným výhledem. Tento typ podnikatele vyleze na takový komín a rozhlédne se, a všude kam vidí, to má pod kontrolou, ale jak vidí horizont a kopec, to ho už děsí. Jde o podnikatele, kteří podepisují všechny náklady nad 500 korun, kteří rozhodují o tom, kterému klientovi se bude prodávat a kterému ne.Pak jsou podnikatelé, kteří už mají odvahu k tomu, že to všechno, co shlédnou z toho pomyslného komína, dovedou replikovat jinde. Například si otevřou restauraci na Praze 3, a když je úspěšná, svěří jí manažerovi a otevřou si novou restauraci třeba v Praze 5. A když se pak dostaneme ještě výš, další skupinou jsou podnikatelé, kteří dovedou vybudovat jednu firmu do poměrně velké velikosti, tedy daleko za horizont a kopce, ti pak už ale k sobě potřebují schopné manažery, kteří jím budou pomáhat.Kdybyste se dnes jako začínající podnikatel rozhodoval o oboru podnikání, je nějaký obor, kterému byste se vyloženě vyhnul?Za obecně nevhodné považuji obory, které jsou silně regulovány státem. Protože začnete podnikat za určitých podmínek, nový ministr je kompletně změní, a vás to může přivést klidně k bankrotu. To pak dovede nabourat i sebedůvěru lidí, kteří si přirozeně hodně věří. Dlouho to bylo například zemědělství, i když už se to trochu změnilo k lepšímu. Dalším příkladem je třeba podnikání v zelené energii. Nikdy nevíte, kdy se změní dotace.Co si myslíte o podnikání více osob? Řekněme, že jeden student je nadaný více technicky, druhý obchodně, a dobře by se mohli doplňovat. Má takové podnikání nějaká úskalí?V praxi se setkávám se samostatnými podnikateli i podnikáním více osob, je to tak napůl. Obě varianty mají samozřejmě své výhody i svá úskalí. Kdybych měl dát doporučení, řekl bych, ať jdou do toho. Mohou udělat daleko víc práce, bude tam větší pluralita názorů, budou moci být daleko akčnější i kreativnější. Každý sice bude mít na podnikání trochu jiný pohled, ale dohromady budou tvořit o to všestrannější osobu podnikatele.Spousta firem, které znám, takhle byla založena, mnoho jich stále funguje ve stejném rozložení, a i když se v některých z nich společníci po několika letech rozhodli jít vlastní cestou, většinou to bylo naprosto bez problémů, na základě vzájemné dohody. Jako právní formu bych rozhodně doporučil s.r.o., kde každý společník ručí jen do výše svého splaceného vkladu. Podnikání má totiž svá rizika, tak pokud to lze, je vhodné mít aspoň nějakou ochranu.Jak jsme už hovořili na začátku, podnikání mezi studenty vysokých škol kopíruje velmi nízký průměr celé republiky. Co by se mělo změnit, aby se podnikání mezi studenty více rozvinulo?Nevymýšlel bych žádnou velkou vědu a udělal to samé, co funguje v jiných zemích, kde u podnikatelsky zaměřených škol typu Vysoké školy ekonomické v Praze existují podnikatelské instituce, kde se studenti se zájmem o podnikání mohou dozvědět řadu praktických rad. A pokud si řeknou, že podnikání je to, co chtějí zkusit, mají možnost jít do podnikatelského inkubátoru, odprezentovat tam svůj projekt a získat pro něj podporu. Spousta věcí skončí na tom, že lidé neseženou financování, aby vůbec mohli půlrok či rok fungovat, proto by měl existovat i nějaký fond, z kterého by bylo možné vybrané podnikatelské projekty financovat. Tak by to mělo ostatně fungovat i například v regionech.Neodrazují vás v tomto směru statistiky, které hovoří o tom, že mnoho firem umístěných v inkubátorech svou činnost stejně nakonec ukončí?Pokud se ke mně někdy v budoucnu dostane informace, že třeba 80 procent firem umístěných v českých podnikatelských inkubátorech přestalo po pěti letech podnikat, řeknu výborně. Bude to totiž znamenat, že už jsme se dostali na úroveň, kdy si můžeme dovolit profinancovat 80 procent neúspěšných podnikatelů, abychom vyselektovali těch zbylých dvacet procent podnikatelů, kteří podnikají a budou podnikat dál. A to jsou právě ti, kteří něco přinášejí. Nemusíme jim platit žádnou podporu, nesedí v práci od devíti do pěti, vytvářejí nové pracovní příležitosti, mají nové nápady, můžou to někam pozvednout.Jaké předměty byste doporučil například studentovi VŠE, který má zájem podnikat?Myslím si, že je důležité projít všemi hlavními předměty, které ho v prvních dvou až třech letech vybaví potřebným teoretickým základem, a pak bych mu doporučil přihlásit se k nám do vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí. A to z jednoho prostého důvodu. My ho sice v předmětu typu Podnikání malých a středních firem nenaučíme vůbec nic nového, co se týká teorie, ale co ho naučíme, je aplikace v reálných situacích. Neučí u nás totiž nikdo, kdo nebyl v praxi. Když se u nás například učí o financích, řeší se finance konkrétních firem. Tak jak to vidím, za ty poslední dva roky, tak si myslím, že tahle forma výuky dává studentům o hodně víc.Myslíte si, že může student začít podnikat už od prvních ročníků, nebo je to moc brzy? Nikdy není brzy. Pokud splňuje alespoň základní předpoklady pro podnikání a má zajímavý nápad, tak by si měl svůj život zorganizovat tak, aby mohl pokračovat ve studiu a čerpat z něj potřebné znalosti a při tom současně začít realizovat svůj podnikatelský sen. Kdo je Václav ŘehořOd roku 2006 působí jako finanční ředitel a jednatel ve firmě CCS ze skupiny Fleetcor Technologies, která je globální společností pro podnikové platební karty. Od října 2007 je také výkonným ředitelem. Ve funkci ředitele je odpovědný za všechny řídící funkce a rozhodnutí, jako jsou například formulace strategie, motivace zaměstnanců, vyhledávání a vyjednávání případných akvizic, zavádění nových produktů, jednání se zákazníky (Shell, Benzina atd.) a další manažerské funkce. Jako finanční ředitel odpovídá za všechny aspekty finančního řízení podniku v ČR i na Slovensku, a to včetně ročního rozpočtu, měsíčních prognóz rozvahy, výsledovky a peněžních toků či vztahů s auditory a s bankami. Spravuje peněžní toky v Praze, ve Vídni a spolupracuje s vedením v Londýně a Atlantě na různých rozvojových projektech v Evropě.V letech 2004 až 2006 pracoval jako finanční ředitel ve firmě Škoda Power, kde odpovídal mj. za finanční řízení, corporate governance, řízení rizik, snižování nákladů, řízení ziskovosti projektů či hotovostní operace. Byl členem týmu při prodeji parních turbín elektrárenským společnostem v různých zemích např. Dánska, Mexika, Indie atd. Byl odpovědný za partnerské projekty v Číně a Indii.Předtím pracoval pět let v kanadském Torontu ve vybraných oblastech finančního plánování a reportingu, controllingu u společností De Beers a Campbell Soup Canada (obě společnosti patří k předním ve svém oboru) V 90. letech působil jako konzultant nebo ředitel v různých společnostech např. Michelských pekárnách, Spolchemii a Brown Forman.Vystudoval Českou Zemědělskou Univerzitu v Praze, kde získal doktorát. Kurs MBA má z PIBS (Metropolitní universita v Manchesteru a Vysoká škola ekonomická v Praze). Přednáší na VŠE.

Pokračovat na článek


Rozhovor: Pavel Fara popisuje nejčastější chyby začínajících podnikatelů

Pozvání k dnešnímu rozhovoru přijal zkušený obchodník a online podnikatel Pavel Fara. Pavel má na internetu řadu projektů, nejnovějším je zbrusu nová kampaň Internet polopatě, ve které učí, nejen podnikatele a živnostníky, jak používat internet a získat díky němu více zákazníků s menším úsilím. Vše probíhá, jak už název napovídá, velmi jednoduchou a zábavnou (hravou) formou.V rozhovoru dává Pavel Fara velmi cenné tipy začínajícím podnikatelům, popisuje svůj inspirativní příběh a dává i komplexní rady, jak se, nejen na internetu, pohybovat. Řeč bude samozřejmě i o probíhající kampani. Pokud chcete vědět o jaké kampani je řeč a téma internet vás zajímá, můžete se na videa zdarma podívat hned, stačí kliknout sem.Pavle, jsem rád, že jsi přijal pozvání k rozhovoru, můžeš našim čtenářům na začátek prozradit, jak dlouho se věnuješ obchodu a jak ses dostal k online podnikání?Obchodování mě provází celý život. Je mi necelých padesát let a první obchod jsem udělal v sedmnácti. Třiatřicet let zkušeností s prodejem mi kromě jiného dalo jednu velkou zkušenost. Zkušenost, kterou žádný obchodník před padesáti lety nemohl získat. Tou zkušeností byla změna, kterou přinesl internet. Způsob obchodování se díky němu hodně změnil. A to je důvod, proč na internetu nesmím chybět.Kdy přišel ten zlom a rozhodnutí začít podnikat převážně online?Před pěti lety jsem chodil v obleku a pravidelně vysedával na poradách v prosklených zasedačkách. Něco děsně silnýho uvnitř mě mi tehdy říkalo, že mě to ničí. Dnes pracuju v džínách a v létě v kraťasech. Převážná část příjmu mi plyne z online světa a můžu pracovat všude, kde je wifi. Oblek na sebe beru už jen na přednášky.Mám rád cestování, takže si užívám, že můžu pracovat i cestovat najednou. Dřív jsem si jezdil na dovolenou vyčistit hlavu, jako většina lidí. Dnes je to jinak. Lidi kolem mě občas utrousí, že neumím odpočívat, že i na dovolené otvírám počítač. No a to je právě to, co si užívám. Moje práce mě baví. Nepotřebuju dovolenou proto, abych si odpočinul.I to je důvod, proč podnikatele a živnostníky učím, jak efektivně využít internet v jejich podnikání. Nezáleží, zda jsou na začátku, nebo už mají zaběhlý byznys. Chci dát každému možnost okusit svobodu, kterou mám já.Už jsi to naznačil, ale jaké byly hlavní důvody ke změně?Práce, kterou jsem dělal, mi sice přinášela dost peněz, ale nedělala mi radost. Psal se rok 2010 a cítil jsem velkou potřebu udělat něco jinak. Něco změnit. Přizpůsobit se. Svět kolem nás se mění a mění se i zákazníci. Obchodníci se tomu musí přizpůsobit. Kdo to neudělá, bude se mu dařit čím dál hůř. Až jednoho dne přijde na to, že se mu obchodování nerentuje a skončí.Jsem si vědom toho, že se tyhle řádky nečtou dobře. Ale je to realita, se kterou je nutné se vypořádat. Jak už historie několikrát ukázala, platí notoricky známý citát Charlese Darwina: Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.Co pro Tebe bylo nejtěžší?Nejtěžší bylo překonat ten nepříjemný pocit, když má člověk udělat změnu. Zápasil jsem s tím dlouho.Většina lidí nemá ráda slovo „změna“. A to platí i mezi obchodníky. Proto se dnes pouze malé procento z nich pouští do nějakých změn. Přitom tahle změna není nic dramatického. Existuje celá řada návodů, jak si z internetu udělat svého „obchodnického kamaráda“. Stačí je jenom vzít a začít používat.Jeden takový návod najdete i v mé nové kampani Internet polopatě. Ale tady jsem vybral tři tipy, na kterých má smysl začít pracovat hned:Když tě někdo bude hledat na internetu, musí tě tam najít. Jinak najde konkurenci.Jestli tě zákazníci odmítají, není chyba v nich. Oblékni svoje prodejní techniky do moderního hávu a nepoužívej „vlezlé prodejní strategie z minulého století“.Jestli používáš k domlouvání schůzek telefon, nepoužívej telefonní skripty. Ty už dnes nefungují.Jaká vlastnost je podle Tebe klíčová pro úspěch?Člověk musí v něčem vynikat. Musí objevit to, v čem vyniká a pak to začít dělat. No a pak se neposrat z toho, když se mu něco nepovede.V čem vynikáš Ty?Umím prodávat. Proto mohu lidi, kteří jsou v mé cílově skupině, naučit prodávat. Ať už na internetu, nebo mimo něj. Ale protože mi internet tolik přirostl k srdci, offline prodej šel hodně stranou.Myslíš si, že může na internetu podnikat každý?Určitě ne. Na internetu můžou podnikat jen lidé, kteří mají podnikatelského ducha a velikou touhu učit se a objevovat nové věci.Online podnikání se věnuješ už dost dlouhou dobu, jaká je podle Tebe největší chyba, kterou lidi na začátku dělají?Přešlapování na místě a čekání na to, že „něco“ přijde. Je důležité začít něco dělat, jít do akce.Vrátím se o pár let zpátky a vysvětlím to na mém příběhu.Bylo mi sedmnáct let a o první prodej jsem se ani nijak nesnažil. Nebýt této příhody, tak bych se třeba živil něčím úplně jiným, než prodejem.Můj děda mě jako malého kluka přivedl k focení. Chodili jsme spolu nejen fotit, ale hlavně vyvolávat fotky do takové temné komory, kterou děda měl. Zvětšovák, vývojka, ustalovač, leštička, tohle všechno bylo pro desetiletýho kluka děsný dobrodružství.Když mi bylo sedmnáct, tak jsem, už jako člen fotoklubu, měl občas nějaké fotky na nástěnce. Ve fotoklubu jsme sem tam dostávali úkoly, třeba jít na nějakou akci ve městě a udělat z ní reportáž.Jednoho dne mě vyslali udělat reportáž z tanečních. Během focení mě poprosilo pár maminek, abych jim vyfotil jejich dcerku. No jasně, s tím není problém, jenže tenkrát nebyly fotky digitální, ale papírový. Tak jsme museli celkem logicky vyřešit i způsob předání a úhrady.Holky byly sice pěkný, ale investovat do filmu a do papírů bez záruky toho, že si ode mě pak někdo fotky koupí, se mi fakt nechtělo. Pobral jsem tedy od maminek po deseti korunách jako zálohu a na příští taneční lekci jsem přinesl fotky. No nic, zkrátím to. Maminky byly nadšené, prodal jsem po pěti korunách padesát fotek a na další lekci už jsem měl u šatny stolek s vystavenýma fotkama a cenovkou 5,- Kč/kus. Každý večer jsem odcházel domů s tržbou kolem pětistovky. Psal se rok 1983 a průměrná měsíční mzda byla necelé tři tisíce. A já, v té době student gymnázia, jsem si za jeden večer vydělal pětistovku. Dokážeš si představit, jak vysoko jsem lítal? To je pěkný příběh! Řekni mi, když bych byl člověk, který chce začít podnikat, na co bych se měl připravit? Bez ohledu na to, jestli budu podnikat v online světě, nebo ne.Budeš muset makat jako šroub, učit se hodně nových věcí a zvyknout si na to, že si občas nameleš.Nebudu tu psát, že je dobré se učit od někoho, kdo už si tím prošel, je to ohraný. Ale to nic nemění na tom, že to funguje. A i pro lidi, kteří jsou v situaci, kterou jsi popsal, je Internet polopatě.Když chce člověk začít rovnou podnikat na internetu, na co by si měl dát pozor?Na takové dotazy odpovídám pořád stejně. Alespoň na začátku. Vždycky začínám upozorněním, že i informační věk má své stinné stránky. Jednou z nich je, že v záplavě všech různých informací najdeme také nepravdy, mylné informace a někdy i účelové dezinformace. V té souvislosti zmiňuji má oblíbená „Nemusítka“. Nemusítek je pět a obzvlášť důležité je to poslední. Tak tedy:Nemusíš sníst všechno, co ti dají na talíř.Opravdu nemusíš. Nebude tě pak bolet břicho, nebudeš přejedený. Hodně lidí, kteří mají nadváhu, se tímhle neřídí.Nemusíš vypít všechno, co ti nalijí.Možná to znáte, přijdete později na oslavu, všichni už jsou pěkně rozjetí a váš kamarád vám strčí pod nos skleničku pálenky. Jenže vy obvykle pálenku nepijete. Hodně lidí v téhle situaci podlehne řečem typu „přece mě neurazíš“. No a pak přijde druhý kamarád s paňákem a další a…a je to. Nemusíš vypít všechno, co ti nalijí.Nemusíš říkat všechno, co si myslíš.Váš šéf představuje plány na příští rok a je na něm vidět, že včera přebral, nebo se špatně vyspal. Asi by nebylo příliš taktické ho upozorňovat na to, že má ochraptělý hlas a kruhy pod očima.Nemusíš udělat všechno, co tě napadne.Přemýšlej o tom, co se stane, když to uděláš. To platí v běžném životě stejně, jako v obchodování a podnikání. Co se stane, když dáš někomu facku? Jak se to projeví v budoucích situacích? Není na to jiný recept, než přemýšlet o tom, co se stane.Když dáš facku někomu v sebeobraně, může ti to zachránit život. Lump se lekne a uteče. Když dáš v afektu facku svému partnerovi, může to trvale zlomit váš, jinak krásný, vztah.Nemusíš věřit všemu, co ti říkají.A to je to poslední, nejdůležitější „Nemusítko“. Nemusíš vůbec věřit tomu, co se k tobě v informačním věku dostane za informace. Nemusí být pravda všechno, co píšou na internetu, nebo říkají v televizi. Před dvaceti lety nám říkali, že máslo není zdravé a hodně lidí si začalo mazat na chleba margarín. Před pár měsíci byla tato informace dementována. Máslo prý zdravé je. Kde je pravda? Já nevím, ale doporučuji každému, aby nevěřil všemu, co nám říkají.Přečtěte si to, poslechněte si to, zjistěte si další informace a udělejte si vlastní úsudek. Tímhle začínám mou odpověď na to, co si myslím o budoucnosti profesí, obchodování a podnikání. Je to můj úsudek, není to definitivní. Poslechněte si to, přeberte a udělejte si vlastní názor. Ani Farovi slepě nevěřte všechno, co říká.Pokud chcete být vidět na internetu, podnikat online, nebo jen bloudíte od jedné věci k druhé a nevíte si rady, podívejte se na Pavlovu kampaň Internet polopatě. Je to velmi komplexní návod, jak se na internetu neztratit jako Alenka v říši divů.Pavle děkuji za vyčerpávající rozhovor a přeji mnoho úspěchu v podnikání i v životě.Tobě taky, díky!

Pokračovat na článek


Iveta Voltrová- rozhovor s úspěšnou podnikatelkou

Iveta Voltrovámajitelka NailTekNa počátku podnikání Ivety Voltrové byl nápad dovážet na český trh značku, která zde nebyla k dostání. A také odvaha vzdát se jistoty povolání učitelky. Dnes její firma Magnum dováží jednu z nejlepších značek produktů na nehty, NailTek, a spolupracuje s desítkami salonů po celé České republice. Jak jste přišla na svůj podnikatelský nápad?Původním povoláním jsem učitelka a po mateřské jsem podporovala svého muže, který se rozhodl podnikat. Když se on stabilizoval, tak jsem chtěla něco svého. Značku Nail Tek, již zastupuji, jsem objevila vlastně náhodou, když jsem začala řešit problém vlastních nehtů poškozených gelovou modeláží. Gely jsou zdánlivě rychlým, trvanlivým a dokonalým způsobem úpravy nehtů, ale ve skutečnosti přinášejí řadu komplikací, které vrcholí dříve či později dočasným a někdy i trvalým poškozením nehtů a nehtového lůžka. Na výstavě v Boloni, kde jsem byla s kamarádkou, jsem pak objevila tuto firmu a koupila si její výrobky. Po určité době jsem měla zájem si je zase pořídit a zjistila jsem, že se u nás neprodávají. Tak jsem přišla na myšlenku, že bych je mohla dovážet. Spojila jsem se s manažerkou, která měla na starost zahraniční obchod, a domluvily jsme se na schůzce.Jak dlouho trvalo tento nápad zrealizovat?Asi tak dva roky ve mně zrálo, než jsem v sobě našla odvahu pustit se do podnikání a odejít ze školství. Od samotného kontaktu s firmou k prvnímu dovezu zboží uběhlo asi půl roku. Prodeji pak ještě předcházely testy – chcete-li být dovozcem, musíte mít produkty schválené Státním zdravotním ústavem.Jaké byly Vaše první kroky? Čím je podle Vás potřeba začít?Já jsem asi nezačala úplně správně, protože jsem vycházela z vlastní zkušenosti a říkala si, že když to funguje pro mě, tak to bude fungovat i pro ostatní. Všimla jsem si, že v zahraničí éra gelových nehtů odchází a celkově ve společnosti převládá návrat k přirozenosti. To se mi propojilo s tím, že to tak pociťuji i já a ženy v mém okolí. Viděla jsem tak určitou šanci, v čem bych mohla být úspěšná. Firma postavená na marketingu by to asi udělala jinak, začala by průzkumem trhu, ověřila by si, zda se jí toto podnikání vyplatí a v jakém časovém horizontu. Já jsem postupovala spíš intuitivně. Možná i proto, že mi tato práce přináší radost, nezáleží mi jen na finančním efektu, ale jde i o poznávání nových lidí, novou formu spolupráce. Prioritou pro mě není jen finanční efekt, ale i kontakt s klienty a spolupracovnicemi. Nesmím však zapomenout ani na muže! Jsou jak na straně vděčných klientů, tak máme šikovné pedikéry v našich řadách.Ocenila byste v začátcích dobrou radu či pomoc? Proč?Určitě, hodně jsem se ptala a zkoumala situaci v salonech. Začala jsem do problematiky víc pronikat a zkušenosti získávala za pochodu. Ani nevím, jestli bych měla odvahu začít, kdyby mi někdo radil, co vše mě čeká. Když člověk ví méně, má občas víc odvahy a energie, která je na začátku potřeba. V počátku je totiž těžké jakoukoli myšlenku realizovat a přesvědčit okolí, aby Vám důvěřovalo. Banky a další instituce potřebují jistotu, a tu v počátcích nikdo nemá. Je důležité věřit sám sobě, začít s málem a postupně vše rozšiřovat. Poradenské firmy Vám mohou radit, ale nemají onu osobní zkušenost a teoretické rady nemusejí ve Vašem úzkém oboru zcela platit. Nejdůležitější je tedy Váš úsudek a vnitřní pocit. Člověk by měl věřit sám sobě.Co byste začínajícím podnikatelkám doporučila v úplných začátcích? Co by neměly opomenout po formální stránce, finanční, odborné? Zmínila byste nějaký pozitivní/negativní příklad z vlastní zkušenosti?Je třeba sledovat trendy, dívat se, co nabízí konkurence a být odborně připravena. Také je potřeba vybírat si dobré partnery. Já mám výhodu, že spolupracuji s relativně samostatnými ženami, protože manikérky obvykle pracují jako osoby samostatně výdělečně činné, takže vědí, co chtějí. Naslouchám tomu, co dělají salony, a snažím se svou práci přizpůsobit jejich potřebám.Co se podle Vás při rozjezdu podnikání dnes nejvíc podceňuje?To je individuální. Někdo podcení finanční otázky, jiný vliv trhu, konkurenci. Člověk musí být opatrný na vše. Neplatí to, co za našich babiček, kdy se dalo spolehnout na dobré slovo. A ani smlouvy Vám vždy nepomohou. Člověk musí být hodně opatrný.Jak jste poznala, že jste na podnikání připravená? Že přišel ten správný čas?U většiny žen-podnikatelek je na prvním místě rodina. Když odrostou děti, máte pocit, že se musíte znovu nadechnout. Tak tomu bylo i u mě.Co považujete za svou konkurenční výhodu?Spolupracuji se salony a výrobky, které nabízím, jsou unikátní. Využívají totiž účinků látek, které přirozeně obsahuje lidské tělo, jako je voda a proteiny. Tím ovlivňují kvalitu nehtů. Při budování sítě také vycházím z know-how mateřské americké firmy, protože záleží i na tom, jak se produkty používají. Je třeba, aby je odborně proškolené manikérky správně použily. Tato metoda vyžaduje i spolupráci s klientkou, takže je nutné i ji přesvědčit, že by měla o ruce pečovat. Ukazujeme je stejně často jako obličej. Budování firmy a sítě tak není rychlé, ale přináší trvalé hodnoty. Ženy, které si tuto myšlenku osvojí, při ní zůstávají.Sledujete i teď, po několika letech podnikání, stejný cíl, nebo jste postupem času s vývojem trhu zaměření svého podnikání pozměnila? Jak?Postupně oslovujeme další salony, které s námi spolupracují. Dnes se na nás už obracejí i samy, což je pozitivní. Nejtěžší je v začátcích přesvědčit ty první, aby to zkusily a nebály se. Tato fáze je velmi složitá, ale jakmile přesvědčíte první partnery, je to jiné. I obchodní ředitelka mateřské firmy mi říkala, že se to šíří jako oheň. Založíte jiskřičku a nemusíte se bát, že si výrobek nenajde své zájemce. Dnes mohu říct, že tomu tak je. Počet odběratelů se rok od roku násobí, nyní jich je asi padesát. Nevím, jestli to je za tři roky málo nebo moc, možná by někdo řekl, že mám rezervy. Ale přijde mi, že vše narůstá plynule. Nejprve jsme se soustředili na salony, nyní i na internet, takže máme e-shop, jsme aktivní na Facebooku. Snažíme se nejen nabízet zboží, ale být i rádci, aby si každá žena mohla se základní manikúrou poradit sama. Dnes ženy nemají čas chodit stále na manikúru, tak jsou i rády, když vědí, jak na to. A nehty potřebují každodenní péči stejně jako pleť.Konzultujete s někým své nápady?Mám nejbližší okruh manikérek, obvykle to jsou školitelky v rekvalifikačních centrech, s nimiž věci konzultuji. K tomu mám ještě dvě osoby, s nimiž spolupracuji.Bez jakých služeb byste se neobešla?Využívám právní a účetní služby, ale i reklamní. Ze své kontroly naopak nemůžete pustit zboží, cenovou politiku a know-how, jak prezentovat zboží.Kde hledáte aktuální informace, které k podnikání obecně a ve svém oboru potřebujete?Převážně na internetu, čtu i odborné časopisy. Člověk musí sledovat i zákony, změny na trhu. Důležitým zdrojem informací jsou oborové výstavy u nás i v zahraničí.Jsou podle Vás lidé, kteří se na podnikání nehodí, a proč?Kdyby to tak člověk bral, mohl by si to myslet i o sobě. Podnikání je o odvaze, vždy si říkám, že vyhrávají ti, kdo mají velká ramena a umějí riskovat. K těm já nepatřím, takže asi nikdy nebudu patřit do žebříčku miliardářů. Ale asi by mi to ani nepřineslo štěstí. Chci být samostatná, ale nepotřebuji ovládat jiné lidi. Nechci celý svůj čas věnovat jen obchodním činnostem a stresu. Čas je dnes mnohem větší bohatství než peníze.Co považujete za největší překážky, na něž podnikatelka není připravená?Dá se říct, že na začátku je těžké všechno. Vše stojí peníze a Vy je nemáte. A nikdo Vám nepůjčí. Já měla výhodu, že mě v té době podpořil manžel – já jej podporovala v jeho počátcích, poté mi zase on poskytl zázemí na rozjezd firmy. Věděla jsem, že nemusím jít do banky někoho přesvědčovat, což by bylo těžké, protože můj podnikatelský záměr nevypadal hned efektivně – vše vzniká postupně. To, co nyní dělá GE, mi tak přijde velmi dobré. Můžete se zúčastnit školení, kde si vyberete informace pro svůj obor. Poradíte se s odborníky, které byste se jinak třeba neodvážila oslovit, a nemusíte hned předstoupit s dokonalým záměrem a žádostí o úvěr.Mělo by se podle Vás něco změnit, aby byl začátek podnikání snazší? Co?Člověk musí prokázat své kvality, a kdyby to bylo snazší, možná by ho to nemotivovalo, aby se přizpůsobil realitě. Někdo má vzdušné zámky a teprve okolí a zákazníci Vás usměrní. To jsou zkušenosti, jež musí každý zažít. Musíte si vše projít sama a postupně nabalovat aktivity, investovat do toho, co má podle Vás efekt. Takže na začátku je potřeba trpělivost a nebát se věci zkoušet.Kde vidíte svojí firmu za pět let?Chtěla bych mít dvojnásobný počet salonů či více, také bych si přála, aby nás bylo víc vidět. Na druhou stranu se nevidím v drogeriích jako masová záležitost.Jaké bylo nejtěžší rozhodnutí, které jste dosud musela v rámci svého podnikání udělat?Měla jsem možnost spojit se s velkými partnery, což by pochopitelně měnilo i obchodní podmínky a já bych neměla takový vliv na směřování firmy. To je neustálý boj, protože oboje má své přednosti. Jestli mít možnost většího růstu nebo být sám sebou. Pro mě je důležitější zůstat sama sebou.Kdybyste měla svůj příběh vystihnout pěti slovy, jaká by to byla?Sebepoznání, radost, objevování nového, sounáležitost s dalšími ženami... A měly by tam být i ty peníze asi (směje se), bez nich to nejde.

Pokračovat na článek


Emil Škoda

Osobnosti Toto je již devadesátý post na tomto blogu a proto ho zasvětím významnému člověku, který byl navíc ze stejného města. Z Plzně. V tomto městě dokázal vybudovat něco tak velkého jako jsou Škodovy závody. Ano, ten o kom se tu mluví je Emil Škoda.Samotný Emil Škoda se narodil v Plzni, kde tyto Škodovy závody vybudoval. Jeho datum narození je 19. listopadu 1839, zemřel pak 8. srpna 1900 v obci Selzthal, která se nachází v Rakousku, ve spolkové obci Štýrsko.Škoda studoval gymnázium v Chebu, poté se rozhodl vystudovat čtyři semestry v Hornické technické vysoké škole, která sídlila v Praze. Vystudoval tam obor strojní inženýrství a šel do Německa do Karlsruhe na strojírenskou fakultu místní Technické vysoké školy.Po studiích absolvoval spoustu praxe ve Francii, Německu, Velké Británii a USA. Díky válce mezi Rakouskem a Pruskem byl z Pruska v roce 1866 jako nepřítel vypovězen. Svoji kariéru zahájil právě v roce 1866. Tehdy Škoda nastoupil jako vrchní inženýr do strojírny kterou provozoval hrabě Valdštejn-Vartenberk. Za toto dostával 1500 zlatých ročně. Emil Škoda viděl význam v investicích, které bylo potřeba učinit aby se podnik vyrovnal konkurenci nebo jí dokonce předběhl. Hrabě Valdštejn ale moc investovat nechtěl, takže raději továrnu Škodovi prodal. Toto učinil v roce 1869 za 167 642 zlatých.Škoda se pak s co největším odhodláním a pílí pustil do investic. Rozšířil výrobu o zbrojovku a ocelárnu. Jeho krok se mu vyplatil, Škodovka stále rostla. 12. prosince 1899 udělal z firmy akciovou společnost, protože pochopil konec éry společností jednoho muže a získal tím prostředky od investorů. Zachoval si funkce generálního ředitele a prezidenta, dokud v roce 1900 nezemřel.

Pokračovat na článek


Jak na Amazon.com dosáhnout obratu 7 000 $ měsíčně?

Jiří Škrabánek začínal jako drobný živnostník podnikat na aukčním portálu Aukro.cz. Časem ovšem zjistil, že touží po něčem zajímavějším než jen po kladných komentářích. Začal se proto zajímat o celosvětově známý e-shop Amazon.com a rozhodl se zúčastnit speciálního amerického kurzu, který jej měl přiblížit ke splnění snu o úspěšném podnikání na jednom z 10 nejnavštěvovanějších webů světa.Začátky sice nebyly nejjednodušší, během několika měsíců ovšem dosáhl obratu, který činil více než 7 000 $, a týdně dokázal prodat i více než 200 kusů naskladněného zboží. Chcete si také splnit svůj americký sen? Přinášíme vám unikátní rozhovor s úspěšným podnikatelem, který vám poradí, jak na to!Jak jste se k obchodování na internetu vlastně dostal?„K obchodování na internetu jsem se dostal díky tomu, že jsem nebyl spokojený se situací v práci. Znáte to – moc stresu, malý výdělek, a tak jsem začal hledat cesty, jak z toho ven. A jelikož internet se mi zdál jako nejschůdnější cesta, kde můžu realizovat podnikání bez toho, abych musel oslovovat zákazníky a jezdit na schůzky, zdálo se mi dobré toto efektivní řešení převést do praxe. V této cestě jsem zároveň spatřil obrovskou vizi do budoucnosti, protože všechno obchodování se zanedlouho přesune na internet. Z tohoto důvodu jsem se začal zajímat o podnikání na internetu a rozjel svou první živnost, založenou na prodeji na aukčním portálu Aukro.cz.“Kdy jste se o příležitosti obchodovat na Amazon.com poprvé dozvěděl?„Poprvé jsem se o této příležitosti dozvěděl v rámci propagace amerického kurzu minulý rok – tuším, že to byl duben 2015, kdy jsem na internetu viděl upoutávku na tento kurz a přišlo mi to velmi zajímavé. Všechny ty věci, které tam říkali o dané příležitosti a potenciálu, mi dávaly smysl, tak jsem si řekl, že jdu do toho!“Jaké produkty prostřednictvím Amazonu prodáváte?„Prodávám tvrzené sklo pro mobilní telefony. Je to samozřejmě trošku konkurenční prostředí. Potom se také zaměřuji na prodej hraček – na Rubikovy kostky.“Co vás na tomto konceptu lákalo?„Největší motivací a lákadlem pro mě bylo, že budu oslovovat obrovskou masu lidí ‑ pro představu je to zhruba 300 milionů lidí ve spojených státech. Když jsem ti představil, kolik energie musím vynaložit na získání jedné objednávky tady v Čechách, kde žije aktuálně něco přes 10 milionů lidí, a tam, dospěl jsem k názoru, že můžu realizovat 30× více prodejů než doposud. Na konceptu Amazonu mě zároveň lákalo, že celý systém byl postavený na automatické bázi. Amazon se o vše stará a vy pouze kontrolujete výsledky, nastavujete reklamní kampaně nebo je upravujete a monitorujete situaci. Celý proces ale běží bez vás a vy nemusíte vyřizovat objednávky, chodit na poštu, vyřizovat reklamace apod. To vše dělá Amazon za vás.“Neměl jste obavy z případného neúspěchu?„Samozřejmě, že obavy tam byly. Investice už do toho samotného kurzu nebyla úplně nejnižší. Jednalo se o nějakých 5 000 dolarů, což není zrovna málo. Když jsem si ale spočítal, kolik prodejů dosahuji tady v ČR, a pak jsem si představil ten třicetinásobek, cesta mého dalšího směřování byla jasná. Obavy jsem tudíž měl, na druhou stranu když si člověk srovná investici do tohoto podnikání například s investicí do podnikání v restauratérském byznysu, rizika jsou výrazně menší ‑ jenom než otevřete restauraci, spolkne vám to milion jako nic. Byla to pro mě příležitost s minimální investicí a minimálním rizikem, kde se vejdete (mimo kurz) do několika tisíců korun. A to mi za to stálo.“Je obtížné obchodovat na jednom z 10 nejnavštěvovanějších webů na světě?„Z mého pohledu to obtížné není, ale člověk se musí obrnit troškou trpělivosti a být připraven na to, že ne všechno bude úplně hned a tak lehce. Je potřeba počítat s určitými propady, ale také je velmi důležité stát si za svým a dělat věci tak, jak se dělat mají. Můžete je konzultovat a hledat nové informace. Mně to vyšlo celkem krásně. Takže z mého pohledu obchodování na Amazonu obtížné vůbec není.“Co vás motivovalo vrhnout se do nového podnikatelského prostředí?„Nejvíce mě motivoval ten třicetinásobný objem objednávek. Zároveň jsem ale v minulosti byl také několik měsíců v Americe a vím, jak zde vypadá nákupní košík zaměstnance, kolik si vydělá, kolik si za vydělanou částku může nakoupit zboží. Také jsem věděl, jak Američané s chutí utrácí. Pro mě tedy americký trh představoval ideální odbytiště. Je sice pravda, že tento trh je více konkurenční než ten náš, ale pokud si vezmeme, že u nás existuje na 10 000 000 osob cca 40 000 e-shopů, pak nám vyjde, že e-shop dneska vlastní každý dvoustý obyvatel ČR. I přesto se zde ovšem dají najít mezery, na kterých lze vydělat. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že na každém trhu existuje nějaká konkurence, je ale potřeba se jí nezaleknout, najít si svou cestu a prodávat!“Bylo někdy období, kdy jste chtěl s obchodováním na Amazonu „seknout“? Pokud ano, proč?„Měl jsem nějaké kritické chvilky. Troufám si říct, že to tak bylo zezačátku, kdy se podnikání příliš nerozjíždělo. Měl jsem pochyby, když nepřicházely očekávané prodeje. Ale nyní už se přes to umím dostat a vím, kde byl zakopaný pes. Jednu kritickou situaci jsem měl po Vánocích – tuším těch prvních pět lednových dnů, kdy se prodávaly pouze jednotky, nikoli desítky kusů zboží denně, na které jsem byl zvyklý. Z toho jsem byl v šoku a bál se, že se stalo něco nepředvídatelného. Šestý den se ale prodeje vrátily do stálých hodnot. Na základě této zkušenosti inovuji a vylepšuji, zavádím nové techniky a pořád projíždím nastavení, které mám, protože co člověk v jednu chvíli nevidí, toho si za týden za 14 dní třeba všimne. Je tedy potřeba mít oči na stopkách a nevytvářet zbytečně široké portfolio produktů. Zároveň je velmi důležité mít produkty, které neustále vylepšujete tak, aby z nich byl zákazník nadšený.“Kdybyste měl možnost začít na Amazonu obchodovat znovu, využil byste ji? Co byste udělal jinak?„Samozřejmě bych této možnosti opět využil. Je to totiž extra příležitost a obrovský potenciál. A když to člověk vyloženě nevzdá v nějakých kritických situacích, může si z toho vytvořit zajímavý byznys a takový ležérní způsob života. Co bych udělal jinak? Kdybych začínal znova, všechny kroky, které jsem musel udělat, by následovaly rychle za sebou. Zbytečně bych nespekuloval a spíše bych šel do akce.“Jaké jsou vaše největší úspěchy? Na co jste právem hrdý?„Můj největší úspěch je, že jsem prodejem na Amazonu nahradil svůj příjem ve stálém zaměstnání. V tuhle chvíli mám za zády ziskový automat, který mi vydělává víc, než je průměrná mzda v České republice, aniž bych musel ráno v osm vstávat, plnit nesmyslné úkoly a dělat přesčasy.“Dá se začít s obchodováním na Amazonu bez amerického kurzu, který jste vy sám také absolvoval?„Samozřejmě i bez kurzu se dá začít. Obchodovat na Amazonu může úplně každý. Bez absolvovaného kurzu to ovšem bude pro lidi obtížnější. Na Amazonu sice jsou obchodníci (a je jich tam většina), kteří obchodují bez toho, aby jakýkoli kurz absolvovali, podle toho to ale vypadá. Pokud absolvujete kurz, máte větší šanci se v tomto vysoce konkurenčním prostředí prosadit.“Je tato forma podnikání pro každého? Kdo by se jí měl raději vyhnout?„Asi úplně pro každého není. Člověk by měl mít alespoň základní znalosti angličtiny, aby z takového obchodování neměl vysloveně hrůzu. Co se týče prvotní investice – určitě to není pro člověka, který žije „z ruky do huby“. Je potřeba vynaložit investici v řádu několika deseti tisíc korun na nákup zboží, propagaci a poplatky za založení účtu v Americe, obchodního účtu na Amazonu apod. Při naskladnění zboží musíte také počítat s minimálním počtem kusů. Jde myslím o 150 kousků, protože i doprava něco stojí. Proto se doporučuje poslat na sklad nějakých 300 – 400 produktů. Za naskladnění tak dáte dalších 1 000 ‑ 1 500 dolarů. Něco spolknou také poplatky, fotky a články.Rád bych samozřejmě řekl, že obchodování na Amazonu je pro každého, ale je potřeba mít nějaký balík peněz na počáteční investici. Samozřejmě, že si můžete vzít půjčku, ale je lepší mít vlastní peníze. Ta samotná investice přeci není tak velká, aby si člověk musel půjčovat. Podnikání na Amazonu také není pro člověka, který není ochotný mu na začátku věnovat několik dnů, nebo alespoň 2 hodiny každý druhý den. Vy ten automat sice uděláte, ale na začátku je potřeba vyvinout určitou aktivitu.“Co byste vzkázal všem podnikatelům, kteří si pohrávají s myšlenkou začít obchodovat na Amazonu?„V první řadě bych jim asi poradil, ať si rozmyslí, co chtějí prodávat. Pak je potřeba provést monitoring trhu a potom je vhodní zúčastnit se nějakého kurzu. Vyčleňte si čas, který budete moci podnikání na Amazonu věnovat, a svůj sen realizujte.Navíc mějte na paměti, že dřív nebo později se bude také v České a Slovenské republice prodávat prostřednictvím Amazonu, což bude obrovský boom. Trh se ale následně rozdělí na ty, kteří budou na tuto možnost připraveni, tudíž budou realizovat obraty, a na ty, kteří se tomuto způsobu obchodování budou teprve učit.Rád bych tedy vzkázal všem, kteří chtějí podnikat na internetu, že je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak dosáhnout rychlého zdroje příjmu s tím, že mohou zaměřit svůj zájem výlučně na produkt jedné velikosti a barvy, na kterém mohou měsíčně vydělat více, než je průměrný příjem v České republice.“ 

Pokračovat na článek


Gustav Eiffel – geniální technik

Jaká poučení může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele?Eiffelova věž v Paříži je nesporně nejznámějším projektem Gustava Eiffela, rodáka z Dijonu (1832). Stavba si prodělala svoji trnitou cestu, mnohdy plnou nepochopení a odsuzování, jak tomu ostatně bývá u mnoha novátorských děl. Až do roku 1929, kdy byl v New Yorku postaven mrakodrap Chrysler Building, představovala nejvyšší stavbu na světě. Dnes slouží jako jeden ze symbolů Paříže a celé Francie. Stala se i vzorem pro české konstruktéry Františka Prášila a Josefa Součka pro stavbu Petřínské rozhledny v Praze, kterou z iniciativy Klubu českých turistů postavila mostárna První českomoravské strojírny a veřejnosti předala k užívání 20. srpna 1891. Kdo byl Gustave Eiffel? Jaká poučení asi může přinést jeho životní příběh pro současné podnikatele? 1) Specializace vyžaduje odvahuSpecializací tohoto francouzského inženýra, plným jménem Alexandre Gustave Eiffel (1832–1923), se tedy stalo odvážné projektování železných mostů. Poprvé na sebe výrazněji upozornil kovovým mostem v Bordeaux. Tento úspěch se promítl i do komerční podoby, takže se Gustave mohl natolik osamostatnit, že si roku 1866 v Levallois-Perret nedaleko Paříže založil firmu, přesněji řečeno vlastní konstrukční kancelář. Nutno ovšem poznamenat, že k osamostatnění mu napomohlo i spojení s konstruktérem Boileauem, od něhož získal půjčku na výstavbu závodu na stavební stroje pro mostní konstrukce. Velký krok kupředu mu umožnil i nápad nýtování jednotlivých částí pomocí stlačeného vzduchu. Ve spolupráci s tamní hutí se Eiffel pak mohl patřičně rozmáchnout a začít stavět kovové konstrukce nejen ve Francii, ale i v zahraničí – od sousedního Španělska, přes Rakousko, Maďarsko a Rumunsko až po Egypt, Peru a Bolívii. Za zmínku jistě stojí most Maria Pia přes řeku Duro v Portugalsku (1875), který se stal vůbec první obloukovou konstrukcí. Jednalo se nesporně o průkopnické dílo, jehož technické aspekty pak Eiffel posléze využil i při stavbě Garabitského železničního mostu přes údolí řeky Truyere u Ruynes-en-Margeribe v jihozápadní Francii, jehož délka činí 565 metrů s parabolickým obloukem dlouhým 165 metrů.2) I génius potřebuje dělný týmRok 1886 představuje významný milník v konstruktérově kariéře. Bylo to 4. července tohoto roku – u příležitosti 110. výročí zrodu Spojených států – kdy byla americkému vyslanci v Paříži slavnostně předána socha, která pak byla rozložena na jednotlivé části a dopravena do New Yorku na francouzské lodi. V newyorském přístavu se pak dva roky sestavovala, měděné kusy byly obepnuty kovovými pásy, které bránily poškození. Sestavená socha o výšce 46 metrů pak byla umístěna na postavec navržený americkým architektem Richardem Morrisem Huntem, takže její celková výška dnes činí 93 metry. Řeč je samozřejmě o Soše Svobody, jejíž nosnou konstrukci projektoval a sestavil právě Gustave Eiffel.  (Pro zajímavost – modelem pro ženský obličej se stala tvář Isabelly Eugenie Boyerové, vdovy po známém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.)3) Vždy usilovat o maximální úspěchA již o necelý rok později, přesněji řečeno 29. ledna 1887, byly na Martově poli v Paříži zahájeny stavební práce na základech každého ze čtyř pilířů budoucího největšího projektu, který vzešel z dílny Gustava Eiffela. Jednalo se o vytvoření vhodného poutače u příležitosti Světové výstavy v Paříži, která se měla konat v roce 1889, tedy ke stému výročí zrodu Francouzské republiky. Byla k tomu vyhlášena soutěž, Eiffel se přihlásil se svým projektem třípatrové ocelové věže vysoké 321 metrů a zvítězil. Obrovská kovová stavebnice se skládala z 15 000 součástek, které pak musely být pomocí dvou a půl milionu nýtů smontovány na desetinu milimetru přesně. Gustave Eiffel a jeho dva hlavní konstruktéři, Émil Nouguire a Maurice Koechlin, vyprojektovali tento ocelový kolos tak dovedně, že jeho hmotnost vzhledem k výšce 321 metrů byla vlastně mimořádně lehká. Vážila totiž necelých 7000 tun.4) Postavit se proti malostiZa další velký Eiffelův úspěch jistě možno považovat fakt, že již 26. března 1888, tedy za čtrnáct měsíců po prvním dotyku krumpáče se zemí, již stálo první podlaží a o půl roku později 250 montérů dokončilo druhé. Ale s tímto triumfem přišly i potíže. Na Martově poli se scházeli lidé, z nichž mnozí se nepřišli obdivovat technickému talentu svých rodáků, nýbrž svírali pěsti zlostí a bouřili se proti stavbě, která údajně bude Paříž jen hyzdit. Eiffel na tyto posměšky odpověděl jako technik se smyslem pro estetické cítění. Novinářům prostě řekl, že oblouky v nejnižší části věže vtisknou konstrukci „dojem síly a krásy“ a průhledy mezi jednotlivými konstrukčními prvky zaručí, že bude působit neuvěřitelnou lehkostí. Samotná stavba probíhala podle zcela nových technologických parametrů. Nebylo zapotřebí žádného lešení. Konstrukce letěla vzhůru montáží dokonale propočtených a vyrobených válcovaných nosníků.Náležitého zadostiučinění se Eieffelovi a jeho spolupracovníkům pak dostalo 6. května 1889, tedy v den slavnostního zahájení Světové výstavy, když se Eiffelova věž rozzářila tisíci světly, kterými ji vyzdobili pracovníci pařížské Plynárenské společnosti. Nadšení dvou milionů návštěvníků tehdy údajně zdaleka předčilo všechna očekávání.5) I technik musí dbát na obchodní stránkuUkázalo se, že Eiffel měl v tomto směru šťastnou ruku i jako obchodník. Již za pouhých šest let Eiffelova věž vybrala na vstupném tolik peněz, že se uhradily náklady spojené se stavbou. Mimochodem, suvenýry ve tvaru věže se stále prodávají i po sto dvaceti letech a minivěžičky, které tehdy byly vyrobeny ze želeného odpadu, jsou dodnes oceňovány jako žádané turistické kuriozity. Stručně řečeno: dobře postavená rozhledna na dobrém místě se ukázala jako výborný obchodní počin.Gustave Eiffel se po tomto úspěchu vcelku správně domníval, že by bylo možno využít věž jako nástroje vědy a výzkumu. Předně mu šlo o tři sféry: meteorologii, fyziku a rozhlasové vysílání. Možno říci, že vlastně udělal ze své stavby jakousi laboratoř. Například v roce 1901 předložil nabídku generálnímu štábu francouzských ozbrojených sil, aby ji používal k přenosu rádiových signálů. A již o dva roky později došlo k prvnímu spojení s armádními pevnostmi v okolí Paříže. V roce 1906 byl na vrcholku věže instalován stálý vysílač. Nelze vynechat ani rok 1909, kdy zde nechal Eiffel zřídit dmychadlo sloužící badatelům, kteří se zabývali výzkumem aerodynamiky. Za takové situace již nikoho ani nenapadlo, že by se věž měla rozmontovat. Podle původních podmínek její výstavby, se totiž měla po skončení Světové výstavy opět rozebrat.6) Ani sebedokonalejší technik se neobejde bez dokonalého finančního zajištěníI tak lze nazvat další velké poučení z počínání Gustava Eiffela. Řeč je o skandálu v záležitosti stavby průplavu v Panamě v roce 1889. Eiffel se tehdy na rozdíl od svého bystrého komerčního postoje při stavbě věže nyní zachoval s neuvěřitelnou lehkomyslností. Nechal se totiž zlákat a spolu se známým stavitelem Suezského průplavu a rovněž francouzským technikem Ferdinandem Lesepsem se podílel na projektování zmíněného Panamského kanálu. Ale dopustil se chyby, že k celé záležitosti zaujímal spíše postoj liberálně smýšlejícího architekta, než přísně manažersky uvažujícího podnikatele. Projevilo se to především ve skutečnosti, že naprosto evidentně přehlížel zejména finanční i klimatické obtíže, které se s touto stavbou spojovaly, když se navzdory těmto problémům tvrdošíjně pokoušel prosadit náročnou stavbu deseti zdymadel průplavu. Společnost, která vše organizovala a na kterou byl Eiffel napojen – tedy Sociéte Civile Internationale du Canal Interocéanique – v roce 1888 zbankrotovala. Tisíce obchodů bylo tímto krachem zlikvidováno, statisíce lidí přišly o úspory vložené do akcií tohoto podniku. Celá aféra se natolik rozrostla, že doslova desítky osobností, včetně řady politiků, byly tehdy usvědčeny z korupce. Ani Eiffel neunikl podezření z podvodu a zpronevěry, lépe řečeno obvinění, a byl 4. února 1893 odsouzen k dvěma letům vězení a pokutě 20 000 franků. Rozsudek sice kasační soud pak zrušil, avšak Eiffel byl celým tímto případem velice nešťastný.7) Překonat trudnomyslnost další pracíSvůj poslední projekt Eiffel založil v roce 1912 v laboratoři na pařížském předměstí Auteil, kterou vybudoval na vlastní náklady pro potřeby aerodynamického vědního oboru výzkumů aerodynamiky. Tím vlastně položil základy budoucí. Není bez zajímavosti, že dokázal experimentálně vytvořit vítr o rychlosti 80 metrů za vteřinu, aby mohl sledovat, jak tento vzdušný nápor zapůsobí na různé materiály různých tvarů. Gustave Eiffel se dožil hezkého věku 91 let. Skonal v Paříži 27. prosince 1923.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Forex signály je váš obchodní řešení?

Jedna z věcí, které frustruje nové Forex obchodníků hledá správné řešení, obchodní. Chcete-li být upřímný, ne každý systém, metoda nebo služby bude doprava pro každý obchodník. Chcete-li být úspěšní, potřebujete obchodní řešení, které vyhovuje vašemu obchodování styl, osobnost a cíle. Jako člen Forex signály, mám v úmyslu s vámi podělit o některé důležité body, které vám mohou pomoci rozhodnout se, zda je tato služba právě pro vás. Forex signály Přehled Forex signály je služba, která provozuje profesionální obchodníci Tom Strignano a Vladimir Ribakov, Poskytují signály, obchodní nástroje a průběžné školení pro své členy. Oba obchodníci poskytují signály, kde dávají VSTUP, stop loss a zisku. Jdou dokonce tak daleko, že sledování obchodů sám a upozorní vás, pokud budete muset udělat něco podobného přesunout zastavit, uzavřít obchod, nebo se ziskem. Je to jako mít dva profesionální obchodníci říct, kdy k obchodu, a jak řídit obchod po uvedení. Bohužel, příliš mnoho lidí se zaměřují pouze na signály a přijít o nástroje a školení také (což je skutečná hodnota služeb). Tom Strignano dokonce vám dává jeho vlastní výpočty, jako je denní rozsah, Pivot bodů a jeho nyní slavný Trend Reakcionářský čísla. Plus, budete dostávat průběžné odborné přípravy, takže se můžete naučit, jak používat tyto nástroje pro identifikaci obchodních příležitostí. Takže v podstatě se můžete naučit obchodovat od těchto pro obchodníci, aniž by vlastně používat signály na všech. Kdo je Forex signály? Forex signály je pro začátečníky, středně pokročilé nebo obchodníky, kteří to, co signály, nástroje a školení pro obchodníky ze dvou. Ale obchodník musí být ochoten, ale ve snaze vytvořit obchodní plán, který vyhovuje jejich životnímu stylu a obchodní cíle. Takže tato služba je nejlepší pro lidi s touhou naučit se, jak REAL Forex obchodníci, aby jejich zisky, a jsou ochotni dát ve snaze zvládnout dovednosti pro obchodníka. Kdo není pro Forex signály? Pokud jste nechtěl, aby v každém úsilí o rozvoj dovedností skutečného obchodníka, budete chybět nejlepší části této služby. Oba Tom a Vladimir chcete, aby vám pomohl stát se úspěšným obchodníkům, ne jen slepě následovat máte signály, které poskytují. Signálů je třeba vnímat pouze jako další z nástrojů, které poskytují. Takže, pokud si jen chcete být signály krmeni a místo obchodů, aniž by jakékoli námahy nebo myšlenka, aby se stal lepším obchodníkem, může tato služba není pro vás. Jak pravděpodobně víte, teď, může být Forex obchodování velmi výnosný, pokud víte, co děláte. A jediný skutečný způsob, jak se dozvědět, jak úspěšně obchodovat je učit se od obchodníků REAL ochoten ukázat vám cestu. Pokud to zní jako něco, co vás zajímá, může Forex signály být pro vaše obchodní toolbox