Výsledky vyhledávání pro dotaz výkonu funkce

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Podnikání je jako maratonský běh

Jako podnikatel se člověk nenarodí. Aby však byl v podnikání úspěšný, měl by mít jak patřičné znalosti a zkušenosti, tak i splňovat určité osobnostní předpoklady týkající se především odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti. "Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout," říká Václav Řehoř, výkonný ředitel společnosti CCS, v exkluzivním rozhovoru pro IDE.Podíváme-li se dnes na jakoukoliv vysokou školu, je evidentní, že studenti stále dávají přednost jistotě zaměstnání před riziky spojené s podnikáním. Čím si myslíte, že to je?Pokud se podíváme na to, kolik lidí žije v České republice a kolik procent z nich je podnikatelů, pak zjistíme, že jde o velmi malé číslo. Na vysokých školách je proto situace logicky velmi podobná.Neočekával by však člověk, že minimálně studenti ekonomicky zaměřených škol by mohli mít k podnikání blíže?Nemyslím si, že tam existuje nějaká přímá vazba. Znám lidi, kteří už od útlého mládí v sobě cítili potřebu něco dokázat, vzít život do vlastních rukou. Jde o lidi, kteří neposlouchali učitele, často ani rodiče, a místo studia na vysoké se vrhli na podnikání. Vysokou školu si dodělali třeba později, ale jen proto, aby měli takový ten statut, když chodí na různá jednání. Na druhou stranu často slýchávám o tom, že absolventi vysokých škol, kteří při škole začali podnikat, dosahují poměrně dobrých úspěchů. Řada studentů i lidí z řad široké veřejnosti nosí v hlavě zajímavé nápady, podnikat však nikdy nezačnou. Čím si myslíte, že to je?Těch důvodů může být samozřejmě mnoho. Myslím si, že do jisté míry za to může i řada mýtů, které o podnikání kolují. Jedním z nich je například to, že se člověk musí podnikatelem už narodit, aby byl úspěšný. Tak tomu ale není. Podnikat může skutečně každý, nic jako podnikatelské geny, které by se daly zjistit testem DNA, neexistuje. Určité osobnostní rysy vhodné pro podnikání samozřejmě existují. Které předpoklady považujete za pro podnikání nejdůležitější?Rozdělil bych to na dvě části. První skupinu představují znalosti a dovednosti o tom, jak na podnikání vůbec jít. Tomu se dá naučit docela dobře studiem nebo ještě lépe učením se od zkušených podnikatelů. Pak jsou ale i předpoklady, kterým se učí hůře, protože souvisí s osobností člověka a jeho výchovou. Sem patří například to, jestli je člověk odvážný, zda má odpovídající sebedůvěru. Většina lidí, kteří podnikají, si abnormálně věří, což můžete poznat na jejich chování i mimo podnikatelské prostředí. A věřili si vždycky, i když k tomu třeba neměli pádný argument. Takoví lidé v životě prosadí řadu věcí a převálcují třeba i ty, co mají pravdu nebo jsou daleko lepší, a to jen proto, že si věří, že mají v sobě takový ten motor.Jaké další osobní charakteristiky jsou důležité?Vezmu-li v potaz různé již publikované názory i vlastní zkušenosti získané během posledních 14 let, pak bych hned za odvahu a sebedůvěru dal vytrvalost. Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout. Po deseti kilometrech vás začnou bolet nohy, po patnácti se vám bude špatně dýchat, po třiceti už třeba půjdete krokem a občas se posadíte k odpočinku. Což ještě není takový problém. Důležité je, abyste pak znovu vstali a oněch 42 kilometrů dokončili. Kombinace odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti je pro podnikání myslím naprosto stěžejní. Za jakési doplňující předpoklady považuji například touhu po úspěchu. Prostě nemám rád, když prohrávám. S tím souvisí i potřeba určitého temperamentu.Myslíte si, že v podnikání může být úspěšný i introvert?Introvertovi se bude prosazovat hůře, na druhou stranu to neznamená, že se nakonec nemusí prosadit.  Znám spoustu introvertů, kteří podnikají, a jejich firmy jsou velmi prosperující. Jde o lidi, kteří většinu času tráví přemýšlením či zkoumáním všeho možného, a pak vymyslí něco totálně geniálního. Většinou pak mají kolem sebe někoho dalšího, kdo je více temperamentní, a dokáže výsledky jejich úvah prodat.Říká se, že by člověk také měl být racionální, aby mohl podnikat…Já si to úplně nemyslím, protože když je někdo stoprocentně racionální, vyhodnotí si tolik rizik, že vůbec nezačne. Určitá racionalita je samozřejmě na místě, na druhou stranu by měl mít podnikatel tak trochu i růžové brýle, aby některé překážky předem neřešil. Avšak když pak na ně narazí, tak se s nimi dovede vypořádat, protože má v sobě tu velkou vytrvalost.Vraťme se zpět k mýtům o podnikání. S jakými dalšími mýty se ve své praxi setkáváte?Spousta lidí například říká, že když se pustí do podnikání, tak se stane svým vlastním pánem. Pravda je však taková, že záhy zjistí, že místo toho je otrokem svých vlastních zákazníků. Musí se řídit jejich požadavky, nosit jim modré z nebe. Dalším mýtem je, že většina začínajících firem po čase zbankrotuje. To si myslím, že je zejména chyba interpretace. Řada podnikatelů, kteří ukončí svou činnost, tak totiž nečiní z důvodu špatného podnikání, ale protože se svou úspěšnou firmu rozhodnou prodat, sloučit s jinou společností, nebo už mají takříkajíc lidově vyděláno a podnikání ukončí.Jsou ještě nějaké další mýty?Dalším mýtem je představa, že radši půjdu do regulérního zaměstnání, abych zjistil, jak co funguje, a když se mi tam nebude dařit, jednoduše si pak založím vlastní firmu. Co ale znamená, že se mi nebude dařit v práci? Že jsem se nedovedl přizpůsobit pracovnímu okolí? Že jsem nepodával tak dobrý výkon? Nebo že neumím své pracovní úspěchy dobře prodat?  Pak ale nejsem vhodný ani pro podnikání. Protože jestli jsem neuměl vlastní hodnoty prodat v zaměstnání, tak na vlastní noze to nebude jiné. Pouze mě to bude stát navíc peníze, které do podnikání vložím. A co když jsem v zaměstnání úspěšný a dotáhnu to na pozici výborného manažera? Jsem vhodnou osobou pro založení vlastní firmy?Tady je to tak půl napůl. Jestliže se někdo propracuje na opravdu vysokou manažerskou pozici, tak tam už je to v podstatě o podnikání. Tam už není žádná administrativa, tam už nedostáváte žádné úkoly, tam jste vepředu té pomyslné kárky, kde držíte firmu za oj a určujete, jestli se pojede doleva, doprava, pomaleji nebo rychleji… Už nejste ten, kdo tu kárku tlačí zezadu. Takže ano, určitá poloviční šance tam je, ale rozhodně to nelze brát tak, že by výborný manažer byl automaticky i výborným podnikatelem. Vy působíte na velmi vysoké manažerské pozici, přesto vedle toho sám podnikáte v oblasti poradenství. Jak to jde dohromady?Já se osobně považuji za jakéhosi prodejce. Všechno, co umím, se snažím okamžitě prodat. Vybírám si proto různé obory, různě složité pozice, a to jen proto, abych pak o tom mohl učit a radit ostatním. Čím je můj pracovní úkol zajímavější a složitější, tím lépe pro mě. Když mě pak osloví ředitel nějaké firmy, abych mu pomohl s jeho problémem, mohu z těchto širokých znalostí a zkušeností čerpat. Dřív jsem těmto případům věnoval třeba pár sobot nebo si na to vzal dovolenou, dnes už to ale dělám méně, protože se mi tolik času nedostává. Takže jak slyšíte, moc to dohromady nejde. Ale na učení si čas najdu vždy. Co by měl člověk zvážit před tím, než se vrhne na samostatnou podnikatelskou dráhu?Měl by hlavně vnitřně cítit, že to chce opravdu udělat. Takoví lidé prostě vědí, že podnikat chtějí. Neřeší, jestli mají či nemají podnikat, ale jak na to jít co nejlépe. Pak je určitě rozumné zapojit se do nějakého vzdělávacího programu, kde se takové věci dozví. Důležité je si taky předem rozmyslet, co od podnikání vlastně chci. Mám třeba kamaráda, který si založil před 15 lety malou reklamní agenturu zejména proto, že jeho hlavní životní náplní je ježdění na kole a hraní golfu, a jeho jedinou ambicí je mít ve tři hodiny volno a jít trénovat. Pak jde o podnikání pro udržení svého životního stylu.S jakými dalšími typy podnikatelů se v praxi setkáváte?Další skupinou podnikatelů jsou ti, kterým nevadí pracovat denně o tři, čtyři, ale i více hodin déle, ale nemají třeba ambice přesáhnout hranice okresu či kraje. Jde o lidi, kteří mají rádi o všem přehled. Vždycky si vybavím film Postřižiny, kde byl velký komín s nádherným výhledem. Tento typ podnikatele vyleze na takový komín a rozhlédne se, a všude kam vidí, to má pod kontrolou, ale jak vidí horizont a kopec, to ho už děsí. Jde o podnikatele, kteří podepisují všechny náklady nad 500 korun, kteří rozhodují o tom, kterému klientovi se bude prodávat a kterému ne.Pak jsou podnikatelé, kteří už mají odvahu k tomu, že to všechno, co shlédnou z toho pomyslného komína, dovedou replikovat jinde. Například si otevřou restauraci na Praze 3, a když je úspěšná, svěří jí manažerovi a otevřou si novou restauraci třeba v Praze 5. A když se pak dostaneme ještě výš, další skupinou jsou podnikatelé, kteří dovedou vybudovat jednu firmu do poměrně velké velikosti, tedy daleko za horizont a kopce, ti pak už ale k sobě potřebují schopné manažery, kteří jím budou pomáhat.Kdybyste se dnes jako začínající podnikatel rozhodoval o oboru podnikání, je nějaký obor, kterému byste se vyloženě vyhnul?Za obecně nevhodné považuji obory, které jsou silně regulovány státem. Protože začnete podnikat za určitých podmínek, nový ministr je kompletně změní, a vás to může přivést klidně k bankrotu. To pak dovede nabourat i sebedůvěru lidí, kteří si přirozeně hodně věří. Dlouho to bylo například zemědělství, i když už se to trochu změnilo k lepšímu. Dalším příkladem je třeba podnikání v zelené energii. Nikdy nevíte, kdy se změní dotace.Co si myslíte o podnikání více osob? Řekněme, že jeden student je nadaný více technicky, druhý obchodně, a dobře by se mohli doplňovat. Má takové podnikání nějaká úskalí?V praxi se setkávám se samostatnými podnikateli i podnikáním více osob, je to tak napůl. Obě varianty mají samozřejmě své výhody i svá úskalí. Kdybych měl dát doporučení, řekl bych, ať jdou do toho. Mohou udělat daleko víc práce, bude tam větší pluralita názorů, budou moci být daleko akčnější i kreativnější. Každý sice bude mít na podnikání trochu jiný pohled, ale dohromady budou tvořit o to všestrannější osobu podnikatele.Spousta firem, které znám, takhle byla založena, mnoho jich stále funguje ve stejném rozložení, a i když se v některých z nich společníci po několika letech rozhodli jít vlastní cestou, většinou to bylo naprosto bez problémů, na základě vzájemné dohody. Jako právní formu bych rozhodně doporučil s.r.o., kde každý společník ručí jen do výše svého splaceného vkladu. Podnikání má totiž svá rizika, tak pokud to lze, je vhodné mít aspoň nějakou ochranu.Jak jsme už hovořili na začátku, podnikání mezi studenty vysokých škol kopíruje velmi nízký průměr celé republiky. Co by se mělo změnit, aby se podnikání mezi studenty více rozvinulo?Nevymýšlel bych žádnou velkou vědu a udělal to samé, co funguje v jiných zemích, kde u podnikatelsky zaměřených škol typu Vysoké školy ekonomické v Praze existují podnikatelské instituce, kde se studenti se zájmem o podnikání mohou dozvědět řadu praktických rad. A pokud si řeknou, že podnikání je to, co chtějí zkusit, mají možnost jít do podnikatelského inkubátoru, odprezentovat tam svůj projekt a získat pro něj podporu. Spousta věcí skončí na tom, že lidé neseženou financování, aby vůbec mohli půlrok či rok fungovat, proto by měl existovat i nějaký fond, z kterého by bylo možné vybrané podnikatelské projekty financovat. Tak by to mělo ostatně fungovat i například v regionech.Neodrazují vás v tomto směru statistiky, které hovoří o tom, že mnoho firem umístěných v inkubátorech svou činnost stejně nakonec ukončí?Pokud se ke mně někdy v budoucnu dostane informace, že třeba 80 procent firem umístěných v českých podnikatelských inkubátorech přestalo po pěti letech podnikat, řeknu výborně. Bude to totiž znamenat, že už jsme se dostali na úroveň, kdy si můžeme dovolit profinancovat 80 procent neúspěšných podnikatelů, abychom vyselektovali těch zbylých dvacet procent podnikatelů, kteří podnikají a budou podnikat dál. A to jsou právě ti, kteří něco přinášejí. Nemusíme jim platit žádnou podporu, nesedí v práci od devíti do pěti, vytvářejí nové pracovní příležitosti, mají nové nápady, můžou to někam pozvednout.Jaké předměty byste doporučil například studentovi VŠE, který má zájem podnikat?Myslím si, že je důležité projít všemi hlavními předměty, které ho v prvních dvou až třech letech vybaví potřebným teoretickým základem, a pak bych mu doporučil přihlásit se k nám do vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí. A to z jednoho prostého důvodu. My ho sice v předmětu typu Podnikání malých a středních firem nenaučíme vůbec nic nového, co se týká teorie, ale co ho naučíme, je aplikace v reálných situacích. Neučí u nás totiž nikdo, kdo nebyl v praxi. Když se u nás například učí o financích, řeší se finance konkrétních firem. Tak jak to vidím, za ty poslední dva roky, tak si myslím, že tahle forma výuky dává studentům o hodně víc.Myslíte si, že může student začít podnikat už od prvních ročníků, nebo je to moc brzy? Nikdy není brzy. Pokud splňuje alespoň základní předpoklady pro podnikání a má zajímavý nápad, tak by si měl svůj život zorganizovat tak, aby mohl pokračovat ve studiu a čerpat z něj potřebné znalosti a při tom současně začít realizovat svůj podnikatelský sen. Kdo je Václav ŘehořOd roku 2006 působí jako finanční ředitel a jednatel ve firmě CCS ze skupiny Fleetcor Technologies, která je globální společností pro podnikové platební karty. Od října 2007 je také výkonným ředitelem. Ve funkci ředitele je odpovědný za všechny řídící funkce a rozhodnutí, jako jsou například formulace strategie, motivace zaměstnanců, vyhledávání a vyjednávání případných akvizic, zavádění nových produktů, jednání se zákazníky (Shell, Benzina atd.) a další manažerské funkce. Jako finanční ředitel odpovídá za všechny aspekty finančního řízení podniku v ČR i na Slovensku, a to včetně ročního rozpočtu, měsíčních prognóz rozvahy, výsledovky a peněžních toků či vztahů s auditory a s bankami. Spravuje peněžní toky v Praze, ve Vídni a spolupracuje s vedením v Londýně a Atlantě na různých rozvojových projektech v Evropě.V letech 2004 až 2006 pracoval jako finanční ředitel ve firmě Škoda Power, kde odpovídal mj. za finanční řízení, corporate governance, řízení rizik, snižování nákladů, řízení ziskovosti projektů či hotovostní operace. Byl členem týmu při prodeji parních turbín elektrárenským společnostem v různých zemích např. Dánska, Mexika, Indie atd. Byl odpovědný za partnerské projekty v Číně a Indii.Předtím pracoval pět let v kanadském Torontu ve vybraných oblastech finančního plánování a reportingu, controllingu u společností De Beers a Campbell Soup Canada (obě společnosti patří k předním ve svém oboru) V 90. letech působil jako konzultant nebo ředitel v různých společnostech např. Michelských pekárnách, Spolchemii a Brown Forman.Vystudoval Českou Zemědělskou Univerzitu v Praze, kde získal doktorát. Kurs MBA má z PIBS (Metropolitní universita v Manchesteru a Vysoká škola ekonomická v Praze). Přednáší na VŠE.

Pokračovat na článek


Emil Škoda

Osobnosti Toto je již devadesátý post na tomto blogu a proto ho zasvětím významnému člověku, který byl navíc ze stejného města. Z Plzně. V tomto městě dokázal vybudovat něco tak velkého jako jsou Škodovy závody. Ano, ten o kom se tu mluví je Emil Škoda.Samotný Emil Škoda se narodil v Plzni, kde tyto Škodovy závody vybudoval. Jeho datum narození je 19. listopadu 1839, zemřel pak 8. srpna 1900 v obci Selzthal, která se nachází v Rakousku, ve spolkové obci Štýrsko.Škoda studoval gymnázium v Chebu, poté se rozhodl vystudovat čtyři semestry v Hornické technické vysoké škole, která sídlila v Praze. Vystudoval tam obor strojní inženýrství a šel do Německa do Karlsruhe na strojírenskou fakultu místní Technické vysoké školy.Po studiích absolvoval spoustu praxe ve Francii, Německu, Velké Británii a USA. Díky válce mezi Rakouskem a Pruskem byl z Pruska v roce 1866 jako nepřítel vypovězen. Svoji kariéru zahájil právě v roce 1866. Tehdy Škoda nastoupil jako vrchní inženýr do strojírny kterou provozoval hrabě Valdštejn-Vartenberk. Za toto dostával 1500 zlatých ročně. Emil Škoda viděl význam v investicích, které bylo potřeba učinit aby se podnik vyrovnal konkurenci nebo jí dokonce předběhl. Hrabě Valdštejn ale moc investovat nechtěl, takže raději továrnu Škodovi prodal. Toto učinil v roce 1869 za 167 642 zlatých.Škoda se pak s co největším odhodláním a pílí pustil do investic. Rozšířil výrobu o zbrojovku a ocelárnu. Jeho krok se mu vyplatil, Škodovka stále rostla. 12. prosince 1899 udělal z firmy akciovou společnost, protože pochopil konec éry společností jednoho muže a získal tím prostředky od investorů. Zachoval si funkce generálního ředitele a prezidenta, dokud v roce 1900 nezemřel.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Outsourcing

Jednatel společnosti s ručením omezeným a zaměstnanec zároveň?

 Postavení jednatele společnosti s ručením omezeným a podobně také statutárního orgánu akciové společnosti je poměrně komplikované a řešené pozoruhodným způsobem. Legislativa po mnoha peripetiích a otázce, jak vlastně toto postavení zajistit materiálně, dospěla k názoru, že zaměstnancem jednatel rozhodně není. Později svoje rozhodnutí mírně přehodnotila. Čím tedy jednatel je?Kdo je jednatelJednatel má poměrně velkou odpovědnost za společnost a také za úkony, které učiní. Zodpovídá se společníkům a případně valné hromadě, pokud takovou společnost s ručením omezeným pořádá. Mnoho společností má jednoho společníka a také jednoho jednatele. Tady by svolávání valné hromady nebo přizvání dalších osob ke sčítání hlasů nebo zápisu z valné hromady vzbuzovalo značné rozpaky. Kromě jiného by se také jednatel zodpovídal sám sobě a nařizoval či schvaloval by si svoje kroky sám. Protože však práce jednatele může být velmi náročná a zodpovědná, musí mít jednatel také nějaké životní jistoty a to zvláště tam, kde je jednatelem takzvaně na plný úvazek.Zaměstnání jednateleJednatele lze jen obtížně zaměstnat. Dlouho dobu nepanoval jednotný názor, jak postoupit s pracujícím jednatelem, až v roce 2012 se tato situace začala řešit. Jednatel nesmí být zaměstnán jako jednatel, tedy nesmí mít v pracovní smlouvě jako náplň práce uvedeno, že řídí společnost, jedná za ni nebo podepisuje. Za určitých podmínek může být zaměstnán jako obchodní vedení společnosti nebo v profesi, která s činností jednatele nesouvisí. Tak může třeba stavební firma zaměstnat jednatele jako zedníka, ale nesmí jej pověřit řízením party dělníků. Je otázkou, zda taková ustanovení neodporují otázce odstraňování diskriminace v pracovně právních vztazích. Paradox vzniká u společností s jedním jednatelem a společníkem a podpisem pracovní smlouvy. Tady musí být podpis ověřen nebo smlouva musí mít formu notářského zápisu.Odměna jednateleVhodnější pro finanční ohodnocení jednatele je nějaký druh odměny. Jednatel má v podstatě mandát od společnosti či společníků k výkonu svojí funkce a měl by být podobně zajištěn. Odměnu může navrhnout a schválit valná hromada, může být zajištěna mandátní smlouvou (nebo jiným druhem smlouvy) nebo být součástí některých dokumentů společnosti jako je vnitřní předpis nebo společenská smlouva. Odměna jednatele na „plný úvazek“ by totiž měla být vyplácena pravidelně, aby jednatel měl zajištěné sociální, zdravotní a společenské zázemí.Výše odměny a odvodyOdměna jednatele je daňový náklad, ale musí souviset s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů. Jinak nebude uznána jako náklad. Finanční úřad také prověřuje její přiměřenou výši, aby při obratu jeden milion nebyla ve stejném rozsahu. Jednatel je vždy plátcem zdravotního pojištění, které musí z odměny odvádět stejně jako zaměstnanec. Stejně tak pokud odměna přesáhne 2.500 Kč měsíčně, musí jednatel platit odvody na sociální pojištění, které činí 25 % při částce nad 6.200 Kč. Pokud je jednatel také zaměstnancem, odvádí další zdravotní pojištění a příjem z pracovního poměru a odměna jednatele se nesčítají.Postavení jednatele ve společnosti s ručením omezeným je tedy poněkud komplikované. Jednatel musí mít nějaké zázemí, které znamená životní jistoty. Může si vybrat mezi zaměstnaneckým poměrem s určitým omezením nebo odměnou, kterou si vyplatí nebo mu bude vyplacena. Musí ji však zdokladovat a společnost zdanit. Daň z příjmu právnických osob je 19 % a tedy odměna se vyplácí po sražení této částky. Pokud si vyplatí odměnu společník, platí srážkovou daň 15 %. Je na každém, aby si vybral a optimalizoval svoje příjmy. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Úřad práce a podnikání

Jste v evidenci Úřadu práce a chtěli byste začít podnikat? Nebojte se, stát Vám s rozjezdem podnikání pomůže!Osoby evidované Úřadem práce a stát mají stejný cíl – aby bylo co nejméně nezaměstnaných. Osoby bez práce jsou závislé na příspěvku v nezaměstnanosti, který se navíc postupem času snižuje, současně stát musí vyčleňovat nemalé prostředky na podporu těchto osob, je tudíž vzájemně výhodné, stanou-li se z nezaměstnaných osob opět osoby výdělečně činné.Státní politika zaměstnanostiV rámci státní politiky zaměstnanosti, která je soustředěna zejména v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, mohou osoby evidované Úřadem práce dosáhnout na řadu příspěvků, které jim umožní lépe se uplatnit na trhu práce nebo začít podnikat.Příspěvek na rekvalifikaciOsoby v evidenci Úřadu práce mohou využít příspěvku na rekvalifikaci. Rekvalifikace se uskutečňuje na základě dohody mezi krajskou pobočkou Úřadu práce a danou osobou. Na základě této dohody vzniká evidované osobě řada povinností, které se zpravidla pojí k úspěšnému dokončení rekvalifikace, rovněž však nárok na příspěvek na rekvalifikaci.Příspěvek na společensky účelné pracovní místoRekvalifikace může směřovat k přípravě na podnikání. Evidovaná osoba má možnost po dohodě s Úřadem práce vytvořit tzv. společensky účelné pracovní místo za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na takto vytvořené společensky účelné pracovní místo může Úřad práce poskytovat až po dobu 12 měsíců příspěvek. Výše příspěvku závisí na několika faktorech, mimo jiné na míře nezaměstnanosti v daném okrese a míře vynaložených nákladů na dané místo. Překlenovací příspěvekVedle příspěvku na společensky účelné pracovní místo může bývalý uchazeč o zaměstnání dosáhnout na tzv. překlenovací příspěvek, který se poskytuje na úhradu provozních nákladů (při splnění zákonem stanovených podmínek). Překlenovací příspěvek se poskytuje nejdéle na dobu 5 měsíců. Oba tyto příspěvky se poskytují na základě žádosti.Kolik se vlastně přispívá?Podle statistických údajů bylo osobám, které po spolupráci s Úřadem práce začaly podnikat, poskytnuto přibližně 50 000 Kč. Nemůžete-li tedy sehnat zaměstnání, nebojte se, a začněte podnikat! Nevíte-li, jak založit obchodní společnost, obraťte se na naše odborníky na zakládání firem, kteří Vám poradí, co je pro Vás vhodné a mohou Vám i založit společnost na míru.

Pokračovat na článek


Nejbohatší eseróčko – římsko-katolická církev

Ze 75.000.000.000 českých korun si katolíci ukrojí největší díl. Majetek, který stát zabavoval od 25.února 1948 do 1.ledna.1990 bude církvi vrácen a co nebude možné vrátit, bude nahrazeno finančně. Stát bude 30 let platit církvi 2.000.000.000 ročně a zbaví se bříměte placení mezd.Církev umí zákulisní hryNa církvi je vždy podivný její vztah k majetku. Hmotná touha vyvolává pochybnosti o pravém smyslu výkonu božích přikázání na Zemi. Proč se církev nespokojuje s výkonem svojí morální činnosti v zařízeních a na pozemcích, které vlastní stát? Zabavení majetku komunisty bylo samozřejmě protiprávní. Ovšem vlastnictví také vzbuzuje otázky o účelu a způsobu použití majetku.Na majetku se tvrdě pracovaloJiž 20 let si církevní hodnostáři vytvářejí seznamy toho, co by chtěli dostat. A důslednost přinesla nakonec svoje ovoce. S majetkem roste moc a kdo je mocným, může snáze šířit svoje myšlenky a ovládat občany. Církve mají svoji manažerskou strukturu a dokonce také majetkové úřady, které se zabývají záznamy o majetku a způsobem navrácení.Cíl církevní snahyNikdo nezpochybňuje právo každého člověka věřit čemu chce, shromažďovat se a svoji víru přenášet či projevovat. Jaký byl stát správcem majetku a jak se staral o církev, to je také na delší diskuzi. Podstatou majetků bude nepochybně obchodní činnost, vždyť klášterní pivovary a vinařské sklípky církev vždy měla a potřebovala. Zdálo by se, že svoje bohoslužby a tolik veřejnosti prezentovanou dobročinnost může církev vykonávat spokojeně i na majetku spravovaném státem. Přesto byl boj o světské statky jedním z nejdůležitějších bojů, jaké církev vedla.Majetek znamená víruVlastnictví zavazuje, ale také znamená ovlivnění lidí. Jinak působí farář, který si ve svojí farnosti dělá co chce či církevní lesník, který kácí stromy na zisk. Pražské pozemky jistě přinesou svoje prostředky z pronájmů a v kostelech nebo historických budovách bude vstupné. Pro církev budou pracovat lidé, firmy, církev získá moc, jakou ve středověku budovala. Církev ke svému majetku přicházela za různých okolností. Ale nyní získá opravdovou moc. A kdo má moc, kdo může platit, zaměstnávat, obchodovat a ručit, ten také získává názor. A s názorem přívržence, další voliče nebo věřící. Navrácený majetek bude tedy hmotně i duševně rozmnožován. Církev se právě stala nejbohatší politickou stranou v zemi.

Pokračovat na článek


Daňové paušály a paušální výdaj na auto

Daňové paušály jsou oblíbenou hračkou skutečně zaměstnaných a využitých podnikatelů. A také sympatickým projevem menší byrokracie. Co víc si může přát člověk, který pronajímá několik bytů a honí neplatící nájemce, řemeslník, který kvůli zákonnému protahování komínů trpí závratí (nikoliv z výšek, ale z objednávek) nebo zemědělec, který se nerad zabývá papírováním a raději tráví čas na čerstvém venkovském vzduchu ve společnosti užitečných zvířat?Uplatnění paušálůMinisterstvo financí se sice snaží paušály zohlednit ve svých nepříliš přesných odhadech výběrů daní. Ale rozum říká, že daňový poplatník, který se rozhodne pro paušál, je natolik pohodlný, že nad nějakým ukrýváním příjmů mávne rukou. Výhodou daňových paušálů je fakt, že stát vždy nějakou daň dostane a daňový poplatník se nemusí trápit s daňovou evidencí nebo účetnictvím, čímž ušetří.Výše paušálůPro rok 2012 zůstaly výdajové paušály stejné jako v roce 2011. To je také v neustálých daňových změnách potěšující zjištění.Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství – 80%Příjmy ze živností řemeslných – 80%Příjmy ze živností (kromě řemeslných) – 60%Příjmy z podnikání podle zvláštních předpisů – 40%Příjmy z užití duševního vlastnictví a autorských práv – 40%Příjmy z výkonu nezávislého povolání – 40%Příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele smluv a rozhodce – 40%Příjmy insolvenčního správce – 40%Příjmy z pronájmu – 30%Poměrně zajímavých je 80% u zemědělských profesí a řemeslných živností. Také ostatní živnosti mohou použít 60 % odpočtu paušálních výdajů. Výše 40 % se nejeví jako příliš výhodná. Skutečné náklady se ale u tvůrčích činností a například tlumočnických služeb nepohybují příliš vysoko, a proto budou akceptovatelné. Jinou otázkou je pouhých 30 % u pronájmů. Tady lze do nákladů na udržení a zajištění příjmu započítat opravy nemovitostí, údržbu, daň z nemovitosti, takže zřejmě bude výhodnější vést daňovou evidenci a vykázat skutečné náklady nebo si raději za rozdíl nemovitosti vylepšovat a adaptovat. Sazba daně z příjmu totiž zůstala na 15 %.Auto jako nákladová položkaAuto je u mnohých profesí nezbytná podmínka podnikání. Proto potřebují využít možností odpočtu jízd nebo nákladů z daňového základu. Auto je dost specifická položka a na výběr jsou v podstatě 3 možnosti.1) Podnikatel bude auto používat jako služební. Musí si tedy vést knihu jízd a zaznamenávat najeté kilometry. Za ujetý kilometr si k benzínu připočte 3,70 za 1 km jízdy. Výpočet cen benzínu se řídí také dvěma možnostmi. První jsou skutečné náklady podle účtenek nebo se použije cena k 1.1. každého roku.2) Podnikatel si auto dá do majetku a bude jej patřičně daňově odepisovat. To se týká také auta pořízeného na leasing a splátek. Do nákladů si potom dává účtenky za benzín, opravy, silniční daň a další nezbytné náklady včetně splátek leasingu. Samozřejmě musí být vedena kniha jízd, kterou Finanční úřad kontroluje.3) Podnikatel použije paušální výdaj na svoje nebo pronajaté auto, ale maximálně na 3 vozidla celkem. Paušál je možné využít také u aut, která jsou v obchodním majteku. Pokud auto použije podnikatel také pro soukromé účely, je měsíční paušál 4.000 Kč a pokud výhradně pro podnikatelské, je možné si měsíčně odečítat 5.000 Kč.Výhoda nebo nevýhoda?Daňové paušály nepochybně snižují administrativu a jsou zajímavým řešením pro stát i podnikatele. Mohou při správném výběru ušetřit mnoho zbytečně vynaložených prostředků, protože není třeba vést daňovou evidenci, ale pouze výkaz příjmů. Některé daňové paušály je možné si na konci roku vybrat a propočítat jejich výhodnost. Jiné výdaje jako auto je potřeba si vybrat na celý rok jednou a není možnost změny. Kdo auto využívá minimálně asi zvolí paušál 4.000 Kč nebo 5.000 Kč a kdo často jezdí, rozhodne se využít skutečných nákladů. U ostatních daňových paušálů je tomu podobně. 

Pokračovat na článek


Pracovní smlouva – vznik a průběh práce

Do smluvních vztahů vstupuje každý člověk za svého života mnohokrát.  Jedním z nejznámějších úkonů je podpis pracovní smlouvy. V době vysoké nezaměstnanosti může být tento krok také dost zoufalým počinem pro získání zdroje obživy. Zaměstnavatelé si mohou podmínky diktovat a kdo má nyní peníze, tak sežene kvalitní pracovní sílu za velice slušnou odměnu.Zákoník prácePřestože je zákoník práce docela objemným zákonem, neobsahuje nějaká zvláštní opatření pro uzavírání pracovní smlouvy. Vztah zaměstnanec a zaměstnavatel, který se vyvine později, je chráněn pečlivě. Ale samotný začátek a obsah pracovní smlouvy je zcela závislý na dvou smluvních stranách. Proto není třeba zkoumat speciálně zákon, ale především si dohodnout slušné a zajímavé podmínky. Pokud je to vůbec možné.Povinné náležitostiKromě běžných povinných údajů jako je jméno, adresa a datum, musí pracovní smlouva obsahovat pouze 3 důležité údaje. A nejsou nikterak složité. V pracovní smlouvě musí být přesně popsán druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Z ustanovení zákona také vyplývá určení mzdy a data výplaty. Budoucí zaměstnanec tedy obdrží návrh pracovní smlouvy, který nemusí být obsažný a nepochopitelný. Přesto je často pracovní smlouva poměrně složitá, protože si zaměstnavatel stanovuje další podmínky.Doba uzavření pracovní smlouvyZnačně diskutovanou otázkou je doba trvání pracovního poměru. Pracovní smlouva může být uzavřená na dobu neurčitou nebo určitou. Pokud je uzavřena s datem ukončení, pak tímto dnem pracovní poměr končí. V roce 2012 byli zaměstnavatelé omezeni uzavíráním opakovaných pracovních smluv na dobu určitou. Nyní se projednává změna, která opět tuto možnost připustí. Smlouva na dobu neurčitou má totiž poměrně složitou formu ukončení. Proto zaměstnavatel raději volí opakovanou smlouvu, kterou uzavře znovu nebo nikoliv.Pracovní dobaPodstatnou záležitostí v pracovním vztahu je pracovní doba. Musí být stanovena týdně a nesmí překročit 40 hodin. U osob pod 18 let pak nesmí překročit 30 hodin týdně a 6 hodin denně. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí zaměstnanec pracovat déle než 9 hodin a při nerovnoměrném více než 12 hodin. Zaměstnavatel musí také stanovit dobu začátku a konce pracovní doby. Zaměstnanec je povinen tuto dobu dodržovat, což neznamená, že v moment počátku pracovní doby teprve přichází. Naopak v přesný čas musí být na pracovišti a připravený pracovat a odcházet musí až po skončení práce. Je možné také sjednat pružnou pracovní dobu, která závisí na zaměstnanci. To se většinou používá u tvůrčích profesí.Další práva zaměstnanceNejvíce po 6 hodinách má zaměstnanec právo na 30 minut přestávky na jídlo a odpočinek. Tato doba může být rozdělena na dvě 15-ti minutové přestávky, které nesmějí být na začátku a konci pracovní doby. Těchto 30 minut se nezapočítává do pracovní doby. Existují také bezpečnostní přestávky třeba u rizikových profesí a ty se naopak do pracovní doby počítají. Mezi směnami musí mít zaměstnanec alespoň 12 hodin odpočinku v rámci jednoho dne. Odpočinek může být zkrácen na 8 hodin, pokud následující odpočinek je o zkrácenou dobu prodloužen. A ve dnech pracovního klidu musí mít zaměstnanec volno kromě nepřetržitých provozů nebo zvláštních situací či sezónních prací.Uzavření pracovní smlouvy zavazuje zaměstnavatele k mnoha povinnostem. Na zaměstnanci je pak především dodržování pracovní doby a odvádění kvalitní práce. Zaměstnanec nesmí být diskriminován na základě pohlaví, musí mít stejný plat jako mají zaměstnanci ve stejné profesi a nesmí dojít k udílení pokut nebo šikanování pokud má námitky pro porušování pracovněprávních vztahů. Vzhledem k tomu, že práce je málo, tak dochází k častému porušení podmínek zákona. Zaměstnanec je v podřízeném postavení a není jednoduché se domoci práv. Zaměstnavatel musí sice umožnit práci odborům, ale ty nemají vždy velký a rozhodný vliv. Proto je potřeba si podmínky pracovní smlouvy pečlivě pročíst a plnit pracovní úkoly. A pokud dojde k problémům, je tady například Inspektorát práce. A pozor. Také dohoda o provedení práce nebo pracovní činnosti je pracovním vztahem.

Pokračovat na článek


Srovnávací reklama – povolená praktika?

Každé úspěšné podnikání vyžaduje odpovídající marketingovou činnost. Dnes je to právě reklama, která do jisté míry ovlivňuje příliv nových zakázek. Zákazníci si dnes jednotlivé výrobky a služby nepamatují podle loga či názvu společnosti, ale velmi často právě díky působivé a chytlavé reklamě. Tím se ovšem otevírá prostor i pro nekalé praktiky. Proč se zabývat srovnávací reklamouReklama je ale zároveň tím, co spoluvytváří jméno firmy na trhu. Protože dokáže spotřebitele velmi intenzivně ovlivňovat, české právo po vzoru evropských předpisů omezilo, či dokonce zakázalo, určité marketingové činnosti. Snahou je, aby se mezi soutěžiteli neužívaly některé nekalé praktiky, jako například „neetická“ reklama. Následující text blíže rozebírá reklamní činnost, u které i přes rozsáhlou právní regulaci dochází často k jejímu porušování (zejména ze strany online podnikatelů). Jedná se o takzvanou srovnávací reklamu.Co je to srovnávací reklama?Za srovnávací reklamu je považována jakákoliv reklama, která přímo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem.Srovnávací reklama je v současnosti podrobně upravena v obchodním zákoníku (od 1. 1. 2014 bude „přesunuta“ do nového občanského zákoníku, ale věcně zůstane v podstatě beze změn). Ten podnikatelům dovoluje využívat srovnávací reklamu jen za splnění těchto podmínek:● Srovnávací reklama nesmí být klamavá. Všechny informace, které v reklamní kampani uvedete, nesmí zákazníka klamat – například ve funkčnosti přístroje, v podmínkách platby, servisu či doručení, a další. Upozorňujeme, že i správná informace může být považována za klamavou.● Srovnávací reklama srovnává jen zboží či služby, které uspokojují stejné potřeby. Příkladem může být srovnávání účetního softwaru pouze s účetním softwarem konkurenta.● Srovnávací reklama srovnává jen takové znaky, které jsou pro zboží či službu podstatné, ověřitelné a reprezentativní. Jedná se třeba o uživatelské funkce přístroje. Srovnávacím znakem může být také cena. Doporučujeme srovnávat ve více znacích, nejen v jednom jediném (například v ceně).● Srovnávací reklama nevede k vyvolání nebezpečí záměny. Tyto případy jsou velmi běžné u doménových spekulantů, kteří propagují svoji webovou stránku, respektive její znění domény s tím, že slogany jsou podobné jako u konkurence. Vaše reklama nesmí u zákazníků vyvolávat pocity zaměnitelnosti, a to především v oblastech jako jsou ochranné známky, design, zvláštní označení či právě doména.● Srovnávací reklama nezlehčuje nepravdivými údaji. Při své reklamní činnosti tedy nemůžete útočit na svoji konkurenci s argumenty, které jsou nepravdivé. Někteří podnikatelé využívají srovnávací reklamu k tomu, aby zákazníka informovali, že jejich služba obsahuje oproti konkurenci funkci „X“. Také tato reklama může být zakázaná, a to z důvodu, že služba konkurence zmíněnou službu obsahuje, jen je nazvána jinak.● Srovnávací reklama nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti. Tento bod se velmi blíží bodu o vyvolání nebezpečí záměny. Je zakázáno prodávat svoje zboží pod jménem jiné firmy či využívat její ochranné známky či pověsti k tomu, abyste oslovili či získali zákazníky. Tento bod lze uplatnit také proti cybersquatterům, tedy těm, kteří si zaregistrují doménu, zatímco konkurence má velmi podobnou (např. bez pomlčky).● Srovnávací reklama nenabízí služby či výrobky, které jsou napodobeninami či reprodukcemi toho, co je označeno ochrannou známkou, obchodním jménem či firmou. Při marketingové činnosti nemůžete propagovat své služby či zboží pod jménem registrované společnosti. Tato podmínka lze uplatnit třeba i v PPC kampaních. Neměli byste využívat názvu společnosti, firmy či ochranné známky konkurence.Jak marketovat slevy?Zákonná úprava pamatuje také na slevy. U každé slevové nabídky je nutné uvést datum, ke kterému akce končí (či uvést formulaci „do vyprodání zásob“). Pokud není uvedeno datum začátku akce, má se za to, že sleva již začala působit.Reference a komentáře by měly být pod dohledemV e-shopech můžeme najít velmi často reference zákazníků, či přímo stránku s diskusním forem k danému produktu. Tyto komentáře a reference by měly také zachovávat pravidla pro reklamu a nevybočovat ze zákonných mezí.Závěrem: pozor na srovnávací reklamuZ výše uvedeného vyplývá, že propagace vašeho produktu či služby je značně regulována právě oblastí srovnávací reklamy. Vytvořit kampaň, která splňuje všechny kritéria, nemusí být jednoduché. Ale především nemusí být už rentabilní z hlediska efektivity reklamy. Pokud se rozhodnete pro reklamní kampaň formou srovnávací reklamy, pamatujte, že by měla splňovat všechny výše uvedené body.

Pokračovat na článek


Náklady na propuštění zaměstnance

Nezaměstnanost v ČR trhá rekordy a vláda se chce postavit tomuto jevu dotováním propuštěných pracovníků. Z nezaměstnaných tak chce udělat živnostníky, aby je měla z krku. A protože se nepředpokládá snížení nezaměstnanosti a oživení hospodářství, je situace dost vážná. Jak se tedy zaměstnanec může ocitnout na „dlažbě“?Cizinec a tuzemecNejprve je třeba odlišit cizí pracovní sílu mimo země EU a dobrého českého nebo evropského rodáka. Cizinec, který se ujal svých pracovních povinností třeba v montovnách aut a je mu malá mzda dostatečná, může o práci přijít velice rychle. Nad rámec dohod a výpovědí mu totiž může ukončení poměru „zařídit“ zaměstnavatel ukončením povolení k pobytu nebo ukončením povolení k výkonu práce v ČR. Naopak u tuzemského pracovníka je situace složitější, protože zákon umožňuje jen přesná a konkrétní zrušení pracovní smlouvy. Jedinou definitivou pracovní smlouvy je smrt. Ta ovšem platí absolutně i pro jiné závazky.DohodaZaměstnanci často o dohody nestojí, protože se nemohou ucházet o podporu v nezaměstnanosti. Toto opatření dost tvrdě zasáhlo nezaměstnané, protože k dohodě sahá zaměstnavatel často. U pojmu dohoda by se totiž mohlo zdát, že jde o dvoustranný úkon, kde musí obě strany souhlasit. Jenomže zaměstnavatel je často ve výhodnějším postavení a může aplikovat značný nátlak. Často má zaměstnanec na stole dohodu s tím, že buď podepíše, nebo dostane okamžitou výpověď. Proto se někteří zaměstnanci podvolí nátlaku a odejdou dobrovolně. Tím přijdou o dost peněz, ale ušetří si nervy. Neplatnost dohody by později mohli žalovat, pokud by se předem domluvili s právníkem a pořídili dostatečně průkazné důkazy. Jakákoliv smlouva podepsaná pod nátlakem, je absolutně neplatná. Často dohoda obsahuje neplatné podmínky. Například ustanovení, že zaměstnavatel může dohodu zrušit a přijmout zaměstnance za stejných podmínek zpět. Někdy je třeba dohoda vázána na nějakou podmínku -  třeba dokončení kvalifikace. Takové dohody jsou také neplatné – v pracovním poměru se  o konci zaměstnání musíte dohodnout bezpodmínečně.VýpověďPředevším je třeba podotknout, že důvody výpovědi stanovuje Zákoník práce v § 52. Zaměstnanec může dát výpověď zaměstnavateli z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Minimální výpovědní doba pro zaměstnavatele i zaměstnance je 2 měsíce. Nelze se tedy ani dohodnout na době kratší. Naopak delší doba je přípustná, ale musí být shodná pro obě strany. Když se zaměstnanec rozhodne seknout s prací, musí dodržet výpovědní lhůtu, která počíná běžet až následující měsíc. Vše musí být provedeno písemně. Stejně tak zaměstnavatel musí dodržet výpovědní lhůtu. Výjimkou je okamžité zrušení pracovního poměru. Zaměstnanec tak může s pomocí lékaře učinit ze zdravotních důvodů nebo při nevyplacení mzdy přesahující 15 dnů od termínu ve smlouvě. Zaměstnavatel může okamžitě vyhodit odsouzeného zaměstnance nebo toho, kdo porušuje hrubě právní předpisy (jízda pod vlivem alkoholu např.) nebo pro hrubé či opakované porušování pracovních povinností. Tyto výpovědi může každá ze stran napadnout u soudu a jasné, že k prokázání  bude povinná ta strana, která zrušila pracovní poměr.Výpověď zaměstnavatelemZákoník práce přesně definuje důvody, pro které může dát zaměstnavatel výpověď s výpovědní lhůtou minimálně 2 měsíce. Je to například rušení zaměstnavatele nebo nějaké jeho organizační jednotky, přemístění jinam, nadbytečnost zaměstnance, neschopnost zaměstnance výkonu zaměstnání z hlediska zdraví, nesplnění právních předpisů pro výkon práce nebo pro různé porušování povinností. Pokud zaměstnanec nesouhlasí s nějakým z důvodů, může se obrátit na soud. Zaměstnavatel je potom povinen dokázat, že důvody k propuštění byly skutečné, ale že je také řádně zaměstnanci sdělil písemnou formou.Zaměstnanci tedy nejsou na trhu práce příliš chráněni. Rozhodně je lepší domluva se zaměstnavatelem na ukončení pracovního poměru a nějakém odstupném. Je to dobré i pro zaměstnavatele, který při minimálně 2 měsíční výpovědi bude zaměstnávat člověka s velmi malou ochotou k vysokému pracovnímu výkonu. Být v podřízeném postavení není lehké a jak je patrné z důvodu výpovědí, zaměstnavatel může najít mnoho zástupných důvodů. Nadbytečnost je jedním z nejčastějších příčin konce práce. Stačí, aby nějakým rozhodnutím třeba omezil zaměstnavatel výrobu a důvod je hned zřejmý. Důvod výpovědi se ale nesmí měnit a pokud někdo chce stáhnout výpověď, musí souhlasit písemně obě strany. V době krize tak mají zaměstnavatelé poměrně jednoduchou volbu, jak snížit pracovní stavy a zaměstnanci naopak málo důvodu k radosti z nového zaměstnání.        

Pokračovat na článek


Novoročenka: přežitek nebo výzva?

Využijte humor, letopočet i sílu symbolů.Téměř byste nenašli ve firmě člověka, který by se rád a dobrovolně ujal práce kolem vymýšlení a posílání novoročenek. Výběr a schvalování motivů se odsouvá na konec porady a rychlost, s jakou se většina zaměstnanců zbaví této povinnosti, je obdivuhodná. Většina lidí to považuje za okrajovou záležitost částečně i proto, že jim samým skončí na stole a posléze v koši každoročně kupa obálek s přáním hezkého nového roku a třpytivým logem odesílatele. Investice do pořízení a poslání novoročenek se v rozpočtu firmy stává čím dál tím častěji pouze trpěnou položkou… Dejme tomu, že 98 % novoročenek opravdu skončí neslavně, v koši na papír. Jak to ale udělat, aby se vaší firemní novoročence dostala nejen ta čest, že ji její recipient věnuje čas a zamyšlení, ale že si ji i odloží do svého archivu – kde vám pak, již zdarma, bude vyrábět příznivé reference pokaždé, kdy se krabice znovu otevře?Co je to vlastně za funkci, kterou novoročenka plní?Základní funkce novoročenky ve firemním prostředí se dá definovat asi takto: „Milý kliente, záleží mi na tobě, jsem ti moc vděčný za naši spolupráci a těším se na další. V tuto nádherní roční dobu jsi jedním z těch lidí, na které myslím a kterých si moc vážím.“ Pokud vám to nestačí a rádi byste v duchu úvodu tohoto článku obohatili svoji novoročenku nějakou přidanou hodnotou, máte samozřejmě víc možností. Nesnažte se ovšem v žádném případě vecpat na tento kousek papíru prvoplánově obchodní sdělení. Můžete to ale zkusit s humorem, dvojsmyslem, hraním si s grafickými prvky, s vizuálem, se slovy, s papírem a podobně. Jednou z nejoblíbenějších přidaných hodnot je například dobročinnost. Charitativní organizace nabízejí bezpočet zajímavých a poutavých námětů, Vánoce jsou pro vaše altruistické záměry tím nejlepším obdobím a klientovi spolu s přáním hezkého nového roku pošlete i sympatickou informaci, že podporujete dobrou věc. Dokážete si tvorbu užít?Originální novoroční přání vám nejspíš nejlíp navrhnou odborníci z řad umělců, nebo lidi z reklamní agentury. Nicméně pokud si vymýšlení a tvorbu dokážete užít v nějakém neformálním prostředí, mimo porady a kanceláře, jistě tím podpoříte pozitivní a tvořivou atmosféru kolektivu. Na odborníky, kterým pak předáte vámi vymyšlený koncept, necháte až exekuci.Pár tipů, jak na to tvorbu originální, firemní novoročenky:Pohrajte si s materiálem– čím můžete alternovat obvyklý papír, nebo – když to bude papír, co všechno se s ním dá udělat?Materiály můžete různě kombinovat, můžete se pokusit zprostředkovat sdělení i prostřednictvím hmatu nebo sluchu – manipulace s materiálem může vyluzovat zvuky, atd. Dá se s novoročenkou hrát? Dá se stříhat, rolovat, rozložit, složit – jak přenést vlastnosti značky, nebo produktu na vlastnosti použitého materiálu? Dá se jejím prostřednictvím nějak rafinovaně demonstrovat nějaká jejich jedinečná vlastnost? Papír má ostré hrany – vyrábíte leukoplast, poskytujete první pomoc, nebo pojišťujete části těla, nebo točíte pivo, které má říz?Humorem nikdy nic nezkazíte– vtip se snažte nepoužívat samoúčelně. Pokuste sehumor zasadit do souvislostí, které vaši klienti pochopí a které se vztahují k vám, nebo k předmětu vašeho podnikání a novým rokem či Vánocemi. Vtipná fotografie, popisek k ní, slovní hříčky, originální přání, vycházejte z toho, co vám je jako firmě vlastní, nebo jak byste chtěli, aby vás okolí chápalo a začarujte to do slov. I když jste například vážná auditorská instituce, neznamená to, že jste suchaři, novoročenka je skvělým nosičem informace o vaší neformálnosti – teď se to klidně hodí.Oblíbeným atributem pro využití kreativity je samotný rok – číslice, s kterou si můžete hrát, propůjčit jí více významů, postavit jí na hlavu, přepsat na římskou – pokud v tom najdete smysl, využít zrcadlový efekt, připodobnit tvar číslic k předmětům, podívat se do dějin, co se stalo v roku 2, v roku 20, v roku 200 a v roku 2008, možná tam najdete něco, co souvisí s vašim podnikáním.Osmička naležato může symbolizovat nekonečno – slibujete-li obchodním partnerům tenhle benefit záruky vašich služeb, nebo – že to osmička přehnala s pitím a vy vyrábíte sodu. Dvě nuly vedle sebe jsou jako světla u auta, nebo brýle, nebo poprsí, když vyrábíte značku spodního prádla…Využijte sílu symbolů– použijte ikony, zkratky, znaky, značky, geometrické tvary, barvy, Brailleovo písmo, fonetický přepis, metafory, přirovnání: Cítí se s vámi klient jako v bavlnce? (přilepte ji na papír), aby se vám už nelepila smůla na paty (vyrábíte ředidlo), do nového roku hodně štěstí v neštěstí (pojišťovna), „do roka a do dna“ (šampaňské), Ve SELE Vánoce (masokombinát). „Pro štěstí“PF, nebo také p.f. – z francouzského pour féliciter („pro štěstí“, obdoba českého „vše nejlepší“) – je zkratka, která se v Česku používá ve spojení s letopočtem na novoroční přání. Příklad: PF 2008Novoroční bonton Když jste se rozhodli pro výběr hotové novoročenky, vybírejte z reklamního katalogu spolehlivé agentury, nebo z nabídky specializovaného nakladatelství. Vyhnete se tak nebezpečí, že karta nebude kvalitní. Na nekvalitním papíře sice ušetříte pár haléřů, ale na vaší pověsti ztratíte daleko víc.Dbejte na správnou adresu, jméno a titul, všechno nadepište perem, k předtištěnému textu dopište osobnější přání, podepište se vlastnoručně a čitelně. Správně vyhodnoťte, komu novoročenku pošlete. Někdy vaše obchodní vztahy záleží daleko víc na asistentce, než na řediteli. Pošlete novoročenku oběma.Odeslání nenechávejte na poslední chvíli, počítejte s předsvátečním shonem na poště.Pokud na to nemáte zvláštní důvod, nejste umělec, nebo pokud nedisponujete opravdu silním námětem, nevyrábějte novoročenky ručně. Vybírejte vkusné motivy, neurážejte klienty neslušným humorem, nebo rádoby vtipnými obrázky.

Pokračovat na článek


Zlatá pravidla chování manažerů

Chování managementu koresponduje s očekáváním zaměstnanců pouzeVe více než 50 % případů nejsou zaměstnanci v podstatných oblastech spokojeni s chováním svých manažerů. To je výsledek výzkumu společnosti Krauthammer, jedné z největších evropských tréninkových a koučinkových společností.Průzkumu se zúčastnily osoby zastupující nejrůznější sektory. Cílem bylo zjistit, co zaměstnanci od svých vedoucích/manažerů očekávají a na druhé straně, jaká je jejich reálná zkušenost. Manažeři selhávají„Alarmující výsledky výzkumu ukazují, že v mnoha klíčových otázkách a manažerských dovednostech (jako je např. vedení lidí, umění naslouchat, přijímat názory ostatních či poskytování zpětné vazby) manažeři zkrátka selhávají a očekávání svých zaměstnanců nesplňují,” komentuje výsledky Ronald Meijers, člen představenstva společnosti Krauthammer. „Tento nedostatek výkonnosti má obvykle přímý dopad na úspěch společnosti. Výsledky však předkládají manažerům přinejmenším zajímavé téma k zamyšlení a současně nabízejí několik jednoznačných návodů, jak mohou svým každodenním chováním přispět ke zvýšení výkonu a získání důvěry svých zaměstnanců,” uzavírá Meijers. NEJVĚTŠÍ A NEJMENŠÍ ROZDÍLYNejvětší rozdíly mezi očekáváními zaměstnanců a realitou manažerského chování představují následující oblasti:95 % zaměstnanců by rádo, aby jejich vedoucí analyzoval jejich úkoly společně s nimi, 41 % toto zažilo.86 % zaměstnanců by rádo, aby jejich vedoucí dokázal zohlednit před vlastní implementací rozhodnutí všechny potřebné souvislosti, k tomu dochází ve 42 % případů.82 % zaměstnanců by rádo, aby jejich vedoucí naslouchal a bral na vědomí jejich nápady a podporoval jejich samostatnost, 56 % to zažilo.Naopak nejmenší rozdíly mezi očekáváním zaměstnanců a reálným chováním manažerů představují následující oblasti:94 % zaměstnanců by očekávalo, že jejich vedoucí spontánně přiznají svou chybu,69 % vedoucích to skutečně dělá.90 % zaměstnanců by chtělo být plně zapojeno do definování cílů vlastního rozvoje, děje se tomu tak v 68 %.83 % zaměstnanců by očekávalo, že jejich vedoucí se bude řešením konfliktů zabývat, nebude se jim vyhýbat v 65 % případů se tak skutečně děje.Seznam pravidelNa základě těchto výsledků, které ukazují nejběžnější selhání managementu, společnost Krauthammer sestavila tzv. seznam „zlatých pravidel“ (viz samostatný blok). Úkolem těchto pravidel je upozornit na nejdůležitější oblasti, které mohou pomoci manažerům získat ztracenou důvěru svých zaměstnanců.„Zlatá pravidla“ managementuPři přijímání námitky používejte k formulaci své odpovědi otázky (místo sebe-obhajování a obranných argumentů).Při projednávání závažných rozhodnutí zapojte do těchto procesů také zaměstnance (neizolujte se).Před poskytnutím zpětné vazby si nejdříve buďte vědomi svých vlastních emocía dopředu vytvořených domněnek a představ, poté poskytněte zpětnou vazbubez zbytečných odkladů (místo abyste se na zaměstnanci vybili a nebo ho se situací vůbec nekonfrontovali).Při informování o změně, nestačí zmínit její základní důvod – zaměstnanci očekávají, že uslyší, co pro ně změna znamená a chtějí být pravidelně informováni o dalším postupu.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Co je to korupce

Hra „já na bráchu“ je sice příjemnou zábavou vlivných osob, ale ne vždy je zákonná. Velice lehce se při této hře může stát, že překročí pravidla vymezená trestním zákonem. I premiér Nečas by se měl krotit ve svých vyjádřeních, protože politická dohoda také může být korupcí. Kdy je ale nabídka lukrativních míst korupcí?Omyl při vládnutíJe potřeba si uvědomit, že zvolený politik nehospodaří se svým majetkem. Nemůže ho tedy nabízet ani rozdávat. Nemůže tvrdit, že státní podnik řídí někdo výměnou za nějaké hlasování, odstoupení nebo jakýkoliv jiný úkon. A jaký je v tom rozdíl? Velice zásadní. Státní majetek totiž žádné straně nepatří. Poslanec je veřejná osoba a nemůže za svoje jednání cokoliv dostávat. Jeho činnost je ohodnocena platem a dalšími zákonnými výhodami. Odměňován může být jen v rámci politické strany nebo státem. Ale nikoliv funkcí ve státním sektoru.Modelový příkladPolitické strany se dopouštějí při vládnutí jednoho tragického omylu. Korumpují spřízněné osoby a myslí si, že jde o politický handl. To je ovšem veliký omyl. Pokud poslanec dostane nějaký post ve svojí straně a je za svoji činnosti politika ještě odměňován v rámci svojí strany, pak je vše v pořádku. Strana může odstoupivšího poslance klidně udělat placeným funkcionářem. Jenomže státní majetek politické straně nepatří a poskytnutí lukrativního místa za hlasování, odstoupení nebo jakoukoliv politickou činnost, je jasným příkladem korupce. Představme si podobný příklad třeba u rejstříku trestů. Za čistý výpis můžete nabídnout peníze nebo také zaměstnání ve svojí firmě. A to je přece jasná korupce protislužbou. Stejně tak je odstoupení poslance a protislužba zvolením do funkce ve státní firmě korupcí.          Politická hraBohužel je těžké vysvětlit politikům, že rozdávání míst ve státní správě není otázka politických zásluh. Typický příklad Tvrdíka ve funkci ředitele ČSA naplňuje ještě jednu podstatu trestného činu. Se svěřeným majetkem je potřeba jednat s péčí dobrého hospodáře. Může však člověk, který nerozumí podnikání v leteckém odvětví vést aerolinie? Nepochybně nemůže. To není politický post, kde záleží na vůli občanů. Strany a občané si mohou do vlády zvolit třeba chovance z ústavu. Ale pokud tento chovanec zařídí teplá místa ve státních podnicích neschopným lidem, opět je to otázkou korupce a především poškozování práv při správě cizího majetku.       ZákonnostPolitik se svěřeným majetkem nemůže zacházet, jak chce. Zákon je neúprosný a přestože se v posledních letech uvolnila morálka a některá jednání politiků se stala běžnou normou, neznamená to, že je vše v pořádku. Trestní zákon byl v minulosti často překračován, ale to není důvodem, aby  tomu tak bylo vždy. Prostě a jednoduše. Nabídnout nebo dokonce zařídit za hlasování poslance nebo jeho odstoupení funkci ve státním podniku je korupcí. Takové postupy ať si provádějí politické strany samy u sebe. Ale státní podniky jim nepatří a posty se musejí obsazovat na základě odbornosti. Vše ostatní je nezákonné. Bože, opatruj zákon – God save the Law.    

Pokračovat na článek