Výsledky vyhledávání pro dotaz vztahu

Výsledky vyhledávání v sekci: Příběhy úspěšných

Podnikání je jako maratonský běh

Jako podnikatel se člověk nenarodí. Aby však byl v podnikání úspěšný, měl by mít jak patřičné znalosti a zkušenosti, tak i splňovat určité osobnostní předpoklady týkající se především odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti. "Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout," říká Václav Řehoř, výkonný ředitel společnosti CCS, v exkluzivním rozhovoru pro IDE.Podíváme-li se dnes na jakoukoliv vysokou školu, je evidentní, že studenti stále dávají přednost jistotě zaměstnání před riziky spojené s podnikáním. Čím si myslíte, že to je?Pokud se podíváme na to, kolik lidí žije v České republice a kolik procent z nich je podnikatelů, pak zjistíme, že jde o velmi malé číslo. Na vysokých školách je proto situace logicky velmi podobná.Neočekával by však člověk, že minimálně studenti ekonomicky zaměřených škol by mohli mít k podnikání blíže?Nemyslím si, že tam existuje nějaká přímá vazba. Znám lidi, kteří už od útlého mládí v sobě cítili potřebu něco dokázat, vzít život do vlastních rukou. Jde o lidi, kteří neposlouchali učitele, často ani rodiče, a místo studia na vysoké se vrhli na podnikání. Vysokou školu si dodělali třeba později, ale jen proto, aby měli takový ten statut, když chodí na různá jednání. Na druhou stranu často slýchávám o tom, že absolventi vysokých škol, kteří při škole začali podnikat, dosahují poměrně dobrých úspěchů. Řada studentů i lidí z řad široké veřejnosti nosí v hlavě zajímavé nápady, podnikat však nikdy nezačnou. Čím si myslíte, že to je?Těch důvodů může být samozřejmě mnoho. Myslím si, že do jisté míry za to může i řada mýtů, které o podnikání kolují. Jedním z nich je například to, že se člověk musí podnikatelem už narodit, aby byl úspěšný. Tak tomu ale není. Podnikat může skutečně každý, nic jako podnikatelské geny, které by se daly zjistit testem DNA, neexistuje. Určité osobnostní rysy vhodné pro podnikání samozřejmě existují. Které předpoklady považujete za pro podnikání nejdůležitější?Rozdělil bych to na dvě části. První skupinu představují znalosti a dovednosti o tom, jak na podnikání vůbec jít. Tomu se dá naučit docela dobře studiem nebo ještě lépe učením se od zkušených podnikatelů. Pak jsou ale i předpoklady, kterým se učí hůře, protože souvisí s osobností člověka a jeho výchovou. Sem patří například to, jestli je člověk odvážný, zda má odpovídající sebedůvěru. Většina lidí, kteří podnikají, si abnormálně věří, což můžete poznat na jejich chování i mimo podnikatelské prostředí. A věřili si vždycky, i když k tomu třeba neměli pádný argument. Takoví lidé v životě prosadí řadu věcí a převálcují třeba i ty, co mají pravdu nebo jsou daleko lepší, a to jen proto, že si věří, že mají v sobě takový ten motor.Jaké další osobní charakteristiky jsou důležité?Vezmu-li v potaz různé již publikované názory i vlastní zkušenosti získané během posledních 14 let, pak bych hned za odvahu a sebedůvěru dal vytrvalost. Jedna věc je vydat se na maratonský běh dlouhý 42 kilometrů, druhá věc je těch 42 kilometrů opravdu doběhnout. Po deseti kilometrech vás začnou bolet nohy, po patnácti se vám bude špatně dýchat, po třiceti už třeba půjdete krokem a občas se posadíte k odpočinku. Což ještě není takový problém. Důležité je, abyste pak znovu vstali a oněch 42 kilometrů dokončili. Kombinace odvahy, sebedůvěry a vytrvalosti je pro podnikání myslím naprosto stěžejní. Za jakési doplňující předpoklady považuji například touhu po úspěchu. Prostě nemám rád, když prohrávám. S tím souvisí i potřeba určitého temperamentu.Myslíte si, že v podnikání může být úspěšný i introvert?Introvertovi se bude prosazovat hůře, na druhou stranu to neznamená, že se nakonec nemusí prosadit.  Znám spoustu introvertů, kteří podnikají, a jejich firmy jsou velmi prosperující. Jde o lidi, kteří většinu času tráví přemýšlením či zkoumáním všeho možného, a pak vymyslí něco totálně geniálního. Většinou pak mají kolem sebe někoho dalšího, kdo je více temperamentní, a dokáže výsledky jejich úvah prodat.Říká se, že by člověk také měl být racionální, aby mohl podnikat…Já si to úplně nemyslím, protože když je někdo stoprocentně racionální, vyhodnotí si tolik rizik, že vůbec nezačne. Určitá racionalita je samozřejmě na místě, na druhou stranu by měl mít podnikatel tak trochu i růžové brýle, aby některé překážky předem neřešil. Avšak když pak na ně narazí, tak se s nimi dovede vypořádat, protože má v sobě tu velkou vytrvalost.Vraťme se zpět k mýtům o podnikání. S jakými dalšími mýty se ve své praxi setkáváte?Spousta lidí například říká, že když se pustí do podnikání, tak se stane svým vlastním pánem. Pravda je však taková, že záhy zjistí, že místo toho je otrokem svých vlastních zákazníků. Musí se řídit jejich požadavky, nosit jim modré z nebe. Dalším mýtem je, že většina začínajících firem po čase zbankrotuje. To si myslím, že je zejména chyba interpretace. Řada podnikatelů, kteří ukončí svou činnost, tak totiž nečiní z důvodu špatného podnikání, ale protože se svou úspěšnou firmu rozhodnou prodat, sloučit s jinou společností, nebo už mají takříkajíc lidově vyděláno a podnikání ukončí.Jsou ještě nějaké další mýty?Dalším mýtem je představa, že radši půjdu do regulérního zaměstnání, abych zjistil, jak co funguje, a když se mi tam nebude dařit, jednoduše si pak založím vlastní firmu. Co ale znamená, že se mi nebude dařit v práci? Že jsem se nedovedl přizpůsobit pracovnímu okolí? Že jsem nepodával tak dobrý výkon? Nebo že neumím své pracovní úspěchy dobře prodat?  Pak ale nejsem vhodný ani pro podnikání. Protože jestli jsem neuměl vlastní hodnoty prodat v zaměstnání, tak na vlastní noze to nebude jiné. Pouze mě to bude stát navíc peníze, které do podnikání vložím. A co když jsem v zaměstnání úspěšný a dotáhnu to na pozici výborného manažera? Jsem vhodnou osobou pro založení vlastní firmy?Tady je to tak půl napůl. Jestliže se někdo propracuje na opravdu vysokou manažerskou pozici, tak tam už je to v podstatě o podnikání. Tam už není žádná administrativa, tam už nedostáváte žádné úkoly, tam jste vepředu té pomyslné kárky, kde držíte firmu za oj a určujete, jestli se pojede doleva, doprava, pomaleji nebo rychleji… Už nejste ten, kdo tu kárku tlačí zezadu. Takže ano, určitá poloviční šance tam je, ale rozhodně to nelze brát tak, že by výborný manažer byl automaticky i výborným podnikatelem. Vy působíte na velmi vysoké manažerské pozici, přesto vedle toho sám podnikáte v oblasti poradenství. Jak to jde dohromady?Já se osobně považuji za jakéhosi prodejce. Všechno, co umím, se snažím okamžitě prodat. Vybírám si proto různé obory, různě složité pozice, a to jen proto, abych pak o tom mohl učit a radit ostatním. Čím je můj pracovní úkol zajímavější a složitější, tím lépe pro mě. Když mě pak osloví ředitel nějaké firmy, abych mu pomohl s jeho problémem, mohu z těchto širokých znalostí a zkušeností čerpat. Dřív jsem těmto případům věnoval třeba pár sobot nebo si na to vzal dovolenou, dnes už to ale dělám méně, protože se mi tolik času nedostává. Takže jak slyšíte, moc to dohromady nejde. Ale na učení si čas najdu vždy. Co by měl člověk zvážit před tím, než se vrhne na samostatnou podnikatelskou dráhu?Měl by hlavně vnitřně cítit, že to chce opravdu udělat. Takoví lidé prostě vědí, že podnikat chtějí. Neřeší, jestli mají či nemají podnikat, ale jak na to jít co nejlépe. Pak je určitě rozumné zapojit se do nějakého vzdělávacího programu, kde se takové věci dozví. Důležité je si taky předem rozmyslet, co od podnikání vlastně chci. Mám třeba kamaráda, který si založil před 15 lety malou reklamní agenturu zejména proto, že jeho hlavní životní náplní je ježdění na kole a hraní golfu, a jeho jedinou ambicí je mít ve tři hodiny volno a jít trénovat. Pak jde o podnikání pro udržení svého životního stylu.S jakými dalšími typy podnikatelů se v praxi setkáváte?Další skupinou podnikatelů jsou ti, kterým nevadí pracovat denně o tři, čtyři, ale i více hodin déle, ale nemají třeba ambice přesáhnout hranice okresu či kraje. Jde o lidi, kteří mají rádi o všem přehled. Vždycky si vybavím film Postřižiny, kde byl velký komín s nádherným výhledem. Tento typ podnikatele vyleze na takový komín a rozhlédne se, a všude kam vidí, to má pod kontrolou, ale jak vidí horizont a kopec, to ho už děsí. Jde o podnikatele, kteří podepisují všechny náklady nad 500 korun, kteří rozhodují o tom, kterému klientovi se bude prodávat a kterému ne.Pak jsou podnikatelé, kteří už mají odvahu k tomu, že to všechno, co shlédnou z toho pomyslného komína, dovedou replikovat jinde. Například si otevřou restauraci na Praze 3, a když je úspěšná, svěří jí manažerovi a otevřou si novou restauraci třeba v Praze 5. A když se pak dostaneme ještě výš, další skupinou jsou podnikatelé, kteří dovedou vybudovat jednu firmu do poměrně velké velikosti, tedy daleko za horizont a kopce, ti pak už ale k sobě potřebují schopné manažery, kteří jím budou pomáhat.Kdybyste se dnes jako začínající podnikatel rozhodoval o oboru podnikání, je nějaký obor, kterému byste se vyloženě vyhnul?Za obecně nevhodné považuji obory, které jsou silně regulovány státem. Protože začnete podnikat za určitých podmínek, nový ministr je kompletně změní, a vás to může přivést klidně k bankrotu. To pak dovede nabourat i sebedůvěru lidí, kteří si přirozeně hodně věří. Dlouho to bylo například zemědělství, i když už se to trochu změnilo k lepšímu. Dalším příkladem je třeba podnikání v zelené energii. Nikdy nevíte, kdy se změní dotace.Co si myslíte o podnikání více osob? Řekněme, že jeden student je nadaný více technicky, druhý obchodně, a dobře by se mohli doplňovat. Má takové podnikání nějaká úskalí?V praxi se setkávám se samostatnými podnikateli i podnikáním více osob, je to tak napůl. Obě varianty mají samozřejmě své výhody i svá úskalí. Kdybych měl dát doporučení, řekl bych, ať jdou do toho. Mohou udělat daleko víc práce, bude tam větší pluralita názorů, budou moci být daleko akčnější i kreativnější. Každý sice bude mít na podnikání trochu jiný pohled, ale dohromady budou tvořit o to všestrannější osobu podnikatele.Spousta firem, které znám, takhle byla založena, mnoho jich stále funguje ve stejném rozložení, a i když se v některých z nich společníci po několika letech rozhodli jít vlastní cestou, většinou to bylo naprosto bez problémů, na základě vzájemné dohody. Jako právní formu bych rozhodně doporučil s.r.o., kde každý společník ručí jen do výše svého splaceného vkladu. Podnikání má totiž svá rizika, tak pokud to lze, je vhodné mít aspoň nějakou ochranu.Jak jsme už hovořili na začátku, podnikání mezi studenty vysokých škol kopíruje velmi nízký průměr celé republiky. Co by se mělo změnit, aby se podnikání mezi studenty více rozvinulo?Nevymýšlel bych žádnou velkou vědu a udělal to samé, co funguje v jiných zemích, kde u podnikatelsky zaměřených škol typu Vysoké školy ekonomické v Praze existují podnikatelské instituce, kde se studenti se zájmem o podnikání mohou dozvědět řadu praktických rad. A pokud si řeknou, že podnikání je to, co chtějí zkusit, mají možnost jít do podnikatelského inkubátoru, odprezentovat tam svůj projekt a získat pro něj podporu. Spousta věcí skončí na tom, že lidé neseženou financování, aby vůbec mohli půlrok či rok fungovat, proto by měl existovat i nějaký fond, z kterého by bylo možné vybrané podnikatelské projekty financovat. Tak by to mělo ostatně fungovat i například v regionech.Neodrazují vás v tomto směru statistiky, které hovoří o tom, že mnoho firem umístěných v inkubátorech svou činnost stejně nakonec ukončí?Pokud se ke mně někdy v budoucnu dostane informace, že třeba 80 procent firem umístěných v českých podnikatelských inkubátorech přestalo po pěti letech podnikat, řeknu výborně. Bude to totiž znamenat, že už jsme se dostali na úroveň, kdy si můžeme dovolit profinancovat 80 procent neúspěšných podnikatelů, abychom vyselektovali těch zbylých dvacet procent podnikatelů, kteří podnikají a budou podnikat dál. A to jsou právě ti, kteří něco přinášejí. Nemusíme jim platit žádnou podporu, nesedí v práci od devíti do pěti, vytvářejí nové pracovní příležitosti, mají nové nápady, můžou to někam pozvednout.Jaké předměty byste doporučil například studentovi VŠE, který má zájem podnikat?Myslím si, že je důležité projít všemi hlavními předměty, které ho v prvních dvou až třech letech vybaví potřebným teoretickým základem, a pak bych mu doporučil přihlásit se k nám do vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí. A to z jednoho prostého důvodu. My ho sice v předmětu typu Podnikání malých a středních firem nenaučíme vůbec nic nového, co se týká teorie, ale co ho naučíme, je aplikace v reálných situacích. Neučí u nás totiž nikdo, kdo nebyl v praxi. Když se u nás například učí o financích, řeší se finance konkrétních firem. Tak jak to vidím, za ty poslední dva roky, tak si myslím, že tahle forma výuky dává studentům o hodně víc.Myslíte si, že může student začít podnikat už od prvních ročníků, nebo je to moc brzy? Nikdy není brzy. Pokud splňuje alespoň základní předpoklady pro podnikání a má zajímavý nápad, tak by si měl svůj život zorganizovat tak, aby mohl pokračovat ve studiu a čerpat z něj potřebné znalosti a při tom současně začít realizovat svůj podnikatelský sen. Kdo je Václav ŘehořOd roku 2006 působí jako finanční ředitel a jednatel ve firmě CCS ze skupiny Fleetcor Technologies, která je globální společností pro podnikové platební karty. Od října 2007 je také výkonným ředitelem. Ve funkci ředitele je odpovědný za všechny řídící funkce a rozhodnutí, jako jsou například formulace strategie, motivace zaměstnanců, vyhledávání a vyjednávání případných akvizic, zavádění nových produktů, jednání se zákazníky (Shell, Benzina atd.) a další manažerské funkce. Jako finanční ředitel odpovídá za všechny aspekty finančního řízení podniku v ČR i na Slovensku, a to včetně ročního rozpočtu, měsíčních prognóz rozvahy, výsledovky a peněžních toků či vztahů s auditory a s bankami. Spravuje peněžní toky v Praze, ve Vídni a spolupracuje s vedením v Londýně a Atlantě na různých rozvojových projektech v Evropě.V letech 2004 až 2006 pracoval jako finanční ředitel ve firmě Škoda Power, kde odpovídal mj. za finanční řízení, corporate governance, řízení rizik, snižování nákladů, řízení ziskovosti projektů či hotovostní operace. Byl členem týmu při prodeji parních turbín elektrárenským společnostem v různých zemích např. Dánska, Mexika, Indie atd. Byl odpovědný za partnerské projekty v Číně a Indii.Předtím pracoval pět let v kanadském Torontu ve vybraných oblastech finančního plánování a reportingu, controllingu u společností De Beers a Campbell Soup Canada (obě společnosti patří k předním ve svém oboru) V 90. letech působil jako konzultant nebo ředitel v různých společnostech např. Michelských pekárnách, Spolchemii a Brown Forman.Vystudoval Českou Zemědělskou Univerzitu v Praze, kde získal doktorát. Kurs MBA má z PIBS (Metropolitní universita v Manchesteru a Vysoká škola ekonomická v Praze). Přednáší na VŠE.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek


DLUHY, DLUŽNÍCI A POHLEDÁVKY

  Někdy se zdá, že dělání dluhů je v Čechách národním sportem číslo jedna. Této smutné realitě nahrává legislativní prostředí a nízká výkonnost soudů. Z hlediska obchodně právního to znamená, že se každý dlužník může beztrestně vyhýbat a kličkovat po dobu až několika let do pravomocného rozsudku soudu. Bohužel ani v případě, kdy je dlužník povinen bezodkladně zaplatit, není síly, která by ho k tomu mohla donutit.     A z hlediska trestně právního je neustále zvýhodňován a chráněn dlužník před svým věřitelem.     Na základě několikaletých zkušeností se Vám pokusíme poradit, jak podobným situacím předcházet, nebo jak v nich postupovat.Předejít vzniku pohledávky     Doprošování se o své vlastní peníze, to je zřejmě pro každého z nás jedno z největších ponížení. Člověk na to musí mít žaludek nebo náturu. Nejlepším způsobem, jak se podobným nepříjemnostem vyhnout, je předejít jim. K tomu si nejdříve musíme ujasnit, z čeho všeho pohledávky vznikají (nebudeme se bavit o dluzích na daních a na odvodech). Většina pohledávek vzniká:z obchodního styku - neuhrazené faktury atd.z půjčování penězz pronájmů (vč. leasingů) nemovitostí, aut, strojů, vybavení…z nevyplacených mezdz podílu a vyrovnání (např. po rozvodu, dědickém řízení atd…)     Při zastupování našich klientů se nejčastěji setkáváme s vymáháním neuhrazených faktur, a to doslova za cokoliv. Ale u většiny případů můžeme říci, že se vzniklé situaci dalo zabránit, nebo bylo možné alespoň snížit její dopad. Proforma faktura Vás zbaví problému s odvodem DPH v případě jejího neuhrazení. Dovětek na faktuře: "zboží je až do úplného uhrazení kupní ceny majetkem prodávajícího" Vám dává silný nástroj k postupu proti dlužníkovi, a to včetně trestně-právního. Klaďte důraz na prověření bonity a platební morálky Vašeho obchodního partnera. A pokud možno, nedávejte na fakturu vůbec. Známe hodně prosperujících firem, které díky neplatičům zkrachovaly!     Kolik dlouholetých přátelství skončilo půjčkou… Bez jediného dokladu, smlouvy - na důvěru. Dobře Vám ze svých zkušeností radíme: nepůjčujte bez dostatečných záruk. Přijdete jak o peníze, tak o přátele.     Při pronájmech je podle našich zkušeností nejvýhodnější složení kauce. To znamená, že nájemník složí při podpisu smlouvy nájemné na dobu výpovědi - například na jeden až dva měsíce pro případ, že by přestal platit. Ve chvíli, kdy vidíte, že má nájemník finanční problémy, vypovíte mu nájemní smlouvu s tím, že na dobu výpovědi má ze složené kauce nájemné uhrazeno.     Nevyplacené mzdy jsou obrovským problémem. Náklady firem na platy zaměstnanců jsou včetně odvodů státu obrovské. A proto ve chvíli, kdy se Váš zaměstnavatel dostane do problémů, je každá rada drahá. Příliš jednoduché by bylo nabádání k prověřování zaměstnavatelů… Budiž nám všem útěchou, že jediný věřitel, na kterého zákon pamatuje, je zaměstnanec. Vaším pomocníkem a rádcem je v takovém případě úřad práce. Nesmíte však zároveň vlastnit živnostenský list, v takovém případě na Vás udělají dlouhý nos.     Při jakémkoli dědickém nebo rozvodovém řízení Vám doporučujeme najmutí kvalitního právníka. Ten Vám pomůže hájit Vaše práva před soudem a pomůže Vám rozhodnutí soudu přenést i do reality. A pamatujte: v drtivé většině případů vítězí ten, kdo má lepšího právníka. A ne vžy musí být v právu...Zajištění pohledávky     Vše musí být na papíře. Dohoda, její dodatek, předávací doklady. Bez řádného doložení se už od začátku sami vzdáváte jakýchkoli nároků!     Mnohokrát jsme slyšeli:"No ale on do té doby platil včas…""My už jsme spolu obchodovali celá léta…""On už si předtím půjčil a vrátil mi to. Tak jsem mu půjčil znova…"     Když vymáháte pohledávky prvním rokem, slyšíte spoustu zajímavých příběhů lidí. Věřitelů, kteří si Vás najímají a dlužníků, kteří Vás žádají o čas. Vyprávějí Vám o tom proč, co a jak… Když vymáháte dalších pár let, slyšíte už jen ty samé příběhy, které se různě kombinují, prolínají, ale jsou stále o tom samém.      Pravidelně nejhorší zajištění svých pohledávek v obchodní sféře mají stavební firmy, kde často chybí předávací protokoly, stavební deníky podepisované v souladu se smlouvou atd. V případě půjčování peněz jsou největší spory mezi známými a příbuznými. Nejsou smlouvy, nejsou záruky, není řečeno co bude, když se peníze nevrátí. Kolikrát už za námi někdo přišel a řekl: "Brácha mi pět let dluží a já už ty prachy dneska ani nechci. Chci ať jezdí na vozíku…"     V případě, kdy cítíte, že něco není v pořádku, upomínejte dlužníka, telefonujte mu, pište. Nenechávejte ho v klidu. Jestli má kromě Vás další věřitele, Vy musíte být na prvním místě. Nechovejte se, jako byste své peníze nepotřebovali. Důležité je, abyste se již od začátku připravili na možnost, že svou pohledávku budete předávat vymáhací agentuře, nebo žalovat u soudu. Důležitá pro Vás budou uznání závazku, upomínky k zaplacení atd.Jak se dá postupovat s pohledávkouPrvním a nejdůležitějším pravidlem je: POSTUPOVAT RYCHLE!V případě firem s vysokou frekvencí fakturace doporučujeme využít faktoringu. Na základě dovětku ve smlouvě nebo na faktuře informujete klienta o tom, že Vámi vystavená faktura přechází na jinou společnost, která Vám buď proplácí nebo neproplácí dle dohody fakturovanou částku dopředu. O tomto ujednání klient neví, partnerem po splatnosti je však pro něho někdo jiný než Vy, s kým udělal obchod. Výhody?Správu Vašich pohledávek přebírají profesionálovéKlienta urgují ihned po splatnosti, míru razance postupu můžete řídit VyDěláte obchod, černou práci s inkasem necháváte druhýmPřestože ihned neposíláte na dlužníka vymahače, faktoringová společnost (finanční instituce) hlásící se o své peníze je argumentem pro upřednostnění této platby Vám     Více informaí o faktoringu je ve zvláštním článku, doporučujeme minimálně povědomí o této službě všem podnikatelům!      S časem a s každým neúspěšným pokusem o vymožení se Vaše šance snižují. Nikdy však nic není ztraceno. Řada firem odkupuje bankovní úvěry nebo jiné pohledávky v době, kdy již byly prohlášeny za nevymahatelné. Mají dost času. Oznámí klientovi skutečnost, že chtějí zaplatit a nesmlouvají o slevě. Když dlužník nezaplatí nebo alespoň nezačne splácet, žalují pohledávku u soudu, dávají návrh na exekuci a s exekučním výměrem mají dalších deset let času na čekání, zda se dlužník postaví na nohy a exekutorovi se podaří zajistit nějaký majetek. Výše dluhu s úroky, právním zastoupením a s odměnou exekutora několikrát převýší výši původního závazku. Často jsou úspěšní a dlouhodobě tyto společnosti vykazují zisk. Jejich výhodou je množství a v něm rozložení rizik.Žaloba u soudu - platební rozkaz - exekuce     Podání žaloby k soudu Vám doporučujeme pouze ve dvou případech:Neznáte přesnou výši Vaší pohledávky, nebo jsou Vaše nároky věcně zpochybňovány. V takovéto situaci dokonce nemáte jinou možnost (mimo dohody s dlužníkem). Jakýkoliv nátlak na dlužníka by pro Vás mohl mít nepříjemný trestně-právní dopad. S případy tohoto typu se setkáte ve složitých majetkových sporech, při fakturaci penalizací atd.Vaše pohledávka se blíží k promlčení. Dle zákona sice promlčená pohledávka nezanikne, avšak namítne-li tuto skutečnost dlužník, nedostanete z něj nic. Soudní žalobou se platnost pohledávky prodlužuje o dobu projednání a dále po pravomocném rozsudku. Doba promlčení u směnek je tříletá a u většiny dalších vztahů čtyřletá.     Ve všech ostatních případech tuto cestu nedoporučujeme. Je drahá (právník, poplatky), zdlouhavá a navíc neúčinná. Rozsudek soudu totiž neznamená, že dlužník opravdu musí zaplatit. V tuto chvíli (v horizontu tří až sedmi let) navrhnete soudní exekuci (je-li kde brát) a nebo začnete hledat vymáhací agenturu. Někdo na vše zapomene a někdo si to odepíše z daní...Podat trestní oznámení     Na jednu stranu trestní oznámení neřeší nic. Vymáhání peněz je věc občansko právní a policie Vás odkáže na příslušný soud. Na druhou stranu je každý povinen své závazky hradit v přesně daném pořadí, a to od nejstarších po nejmladší. V případě, že dlužník upřednostní některý ze svých závazků před Vaším, dopouští se tak trestného činu zvýhodňování věřitele. Pro dlužníka potom bývá nepříjemné jít na policii podávat vysvětlení. A přesto, že dosud nebylo na základě tohoto ustanovení trestního zákona mnoho lidí odsouzeno, vzniká tak na dlužníka zajímavý tlak, kterého lze využít. Tím spíš, že si dlužník nemůže být nikdy jist, na co by mohla policie ještě přijít. Druhou možností je podání trestného oznámení pro podvod, a to v tom smyslu, že dlužník už v době, kdy z Vás vylákal finanční obnos nebo odebral zboží, byl v platební neschopnosti a věděl, že nebude schopen dostát svému závazku. Tato skutečnost se však velmi těžko prokazuje.Najmout vymáhací agenturu     Pokud Vám dlužník nehradí své závazky již několik měsíců, znamená to, že na něho nejste schopni vyvinout dostatečný tlak a věřte, že lepší už to nebude. Ve chvíli, kdy si to uvědomíte, přišel čas na změnu strategie. Jednou z možností je najmutí profesionálních vymahačů. Z psychologického hlediska má tento krok tu výhodu, že před dlužníkem najednou stojí někdo, koho nezná a od koho neví co čekat. V tuto chvíli je všechno na začátku a je jenom na vymahačích, zda oni najdou slabé místo dlužníka a dovedou jej využít. Bohužel, někdy se Vám stane, že zvolená agentura neuspěje a Vy budete muset vybrat jinou. Pamatujte však, že s každým vymahačem, který si na Vašem dlužníkovi vyláme zuby stoupá jeho sebevědomí. Proto vybírejte dobře, které agentuře dáte důvěru.Podat návrh na konkurz     Podáním návrhu na konkurz (insolvenční návrh) můžete sledovat dva cíle. V případě, že dlužník má majetek, je oproti žalobě jeho poslání do konkurzu rychlejší a často jistější cestou k získání svých peněz. V případě, kdy se navíc jedná o vyšší částky, je konkurz výhodnější i z hlediska poplatků soudu (poplatky při podání návrhu na konkurz jsou podle rozhodnutí soudu od deseti do padesáti tisíc).     Druhým cílem, který můžete sledovat, je opět tlak na dlužníka. Tímto způsobem jasně říkáte: "máš měsíc, jinak jdeš do konkurzu!"Prodat pohledávku     Prodej pohledávky není jednoduchou věcí a většina věřitelů si tento způsob představuje jako Hurvínek válku. Každý by chtěl nezaručenou směnku proti Pepovi Vomáčkovi prodat za osmdesát nebo devadesát procent s tím, že kdo koupí, vydělá na úrocích. Ne, tak to není. Cena každé pohledávky je velice relativní. Taková nezaručená směnka nemá k prodeji cenu přes deset procent. Máte jedinou možnost. Najděte firmu, která odebrala od pana Vomáčky materiál (zboží, dluží mu peníze), a té směnku nabídněte. Pro tuto firmu má Vaše směnka cenu i přes šedesát procent, protože zápočtem vzájemných pohledávek výrazně ušetří.Vydražit majetek dlužníka     V případě, že jste prvním zástavním věřitelem, je pro Vás dražba nejlepší cestou za penězi. Doporučujeme však postupovat obezřetně a s právníkem!Odečíst pohledávku z daní     Je-li všechno prokazatelně marné, odepište pohledávky z daní. Možností je mnoho a pro dobrého účetního to bude jistě hračka.Tlak na dlužníka     Aneb: "Psychologie nad svaly". Dlužníky si můžeme pracovně  rozdělit na několik skupin:Každému se někdy stane, že nevyjde s penězi. Pokud se člověk, který své závazky hradí dostane do prodlení, můžete si být jisti, že vše v krátké době uhradí. V případě, že od Vás něco potřebuje, tak o to rychleji. V tomto případě nevidíme problém, protože stát se to může opravdu každému.Někteří lidé mají neustále problém vyjít s penězi. Mají vyšší spotřebu peněz než příjem a problémy řeší překlenovacími krátkodobými půjčkami. U takového člověka se musíte neustále připomínat. Ve chvíli, kdy by měl pocit, že závazek vůči Vám nehoří, odstavil by Vás na druhou kolej a své peníze byste dlouho neviděli.Půjčkaři jsou lidé takřka bez příjmu, s velkými plány a schopností přemluvit kohokoliv, aby mu půjčil. Jedni si půjčují stovky, druzí statisíce. Nakupují na dluh a nesplácejí. Do telefonu Vám jsou schopni tvrdit, že už vezou peníze a Vy je další měsíc neuvidíte. Když se jim podaří půjčit, spočítají si, že by z toho stejně nezaplatili všem, a tak nezaplatí nikomu. Půjčkař Vám zaplatí pouze ve chvíli, kdy už nebude mít kam kličkovat a půjčí si pro Vás od někoho jiného.Podvodníci jsou nejhoršími dlužníky. Všechno si dopředu připravili. Aby od Vás dostali na fakturu, dvakrát koupili za hotové. Když s nimi budete mluvit, získáte pocit, že jsou pro Vás nejlepší investicí a ještě je pošlete za svými známými. Dostat své peníze zpět není jednoduché. Nepomůže Vám k tomu žádný soud na světě. Jen promyšlený tlak.     Lidé jsou různí a na každého platí něco jiného. Ale obecně můžeme říci, že každý má své slabé místo, které musíme najít a tlačit na něj. Pro člověka, který své závazky platí a má své postavení, je dostatečným strašákem ostuda, kterou byste mu udělali v práci nebo v místě bydliště. Na půjčkaře nemusí platit ani pohrůžka vězením. Ale každý své slabé místo má a dá se najít.     Na dlužníka z kterékoliv skupiny je potřeba neustále vyvíjet tlak. Vyvarujte se však vyhrožování fyzickým násilím. Tím dáte dlužníkovi výhodu v možné spolupráci s policií. Nevyhrožujte ani v případě právního postupu něčím, co nechcete splnit. Zavoláte-li dlužníkovi každý týden, že má dva dny na zaplacení, jinak na něj podáte návrh na konkurz, neuděláte už s ním vůbec nic. V takové situaci je nejlepší předat celou záležitost někomu jinému.Výběr právníka nebo vymáhací agentury     Jsou dobří, špatní, levní a drazí právníci. Jsou dobré, špatné a podvodné vymáhací agentury.     Při výběru právníka se soustřeďte na dvě věci. Na reference (jeho pověst, zkušenosti známých) a na jeho specializaci. Právník, který má dobrou pověst v trestním právu nemusí být tím nejlepším pro obchodní případ a naopak.      Pokud se rozhodnete předat svou pohledávku k vymáhání právníkovi, zkuste jej finančně zainteresovat. Za procenta z vymožených peněz se bude snažit víc, než za hodinovou sazbu! Také si pamatujte, že právník bez práce "umí a vyhrává všechno" a za hodinovou sazbu Vám slíbí i modré z nebe.     Při výběru vymáhací agentury buďte daleko opatrnější. Pamatujte, že většina kvalitních agentur neinzeruje. Své klienty získávají na doporučení známých, kterým pomohli. A věřte, že práce mají dost. Inzerují většinou takové firmy, které žijí z vybraných záloh nebo nedostávají svým závazkům (samozřejmě není pravidlem). Na co si dát při výběru agentury pozor?Zálohy dopředu - Přestože argumenty mohou znít logicky, nedávejte dopředu ani korunu. Známe hodně lidí, kteří na zálohách rozdali desetitisíce bez jakéhokoliv výsledku. Firma, která svou práci dělá seriózně, zálohu nepotřebuje. Procenta z vymožené částky jí bohatě stačí.Místo působení - Můžete si najmout úspěšnou a seriózní firmu, ale věřte, že z Prahy do Ostravy jen kvůli jednomu dlužníkovi nikdo jezdit nebude. Vybírejte tedy i podle místa působení dané firmy.Postup proti dlužníkovi - některé společnosti pouze rozešlou škaredé dopisy a čekají, kdo zaplatí. Jejich náklady jsou zanedbatelné a  někdy něco opravdu přijde. Tento postup má smysl u velkého množství pohledávek v malých částkách. Říká, že se něco děje a že by už bylo dobré zaplatit. Někdo se občas zalekne výpočtu, o kolik se pohledávka nafoukne se soudním poplatkem, právním zastoupením a s odměnou exekutora. Většinou je však potřeba osobní kontakt dlužníka, minimálně po telefonu.Smlouva - To, jak vypadá smlouva znamená, jestli ještě uvidíte své peníze i v případě, že dlužník zaplatí. Mnohokrát jsme zažili, že někdo naivně vymahačům podepsal, že jim danou pohledávku prodal a kupní cenu dostal při podpisu smlouvy.Znovu doporučení - Zkuste se zamyslet. Svou pohledávku ve výši sto tisíc předáváte agentuře z východu. Dáváte jí plnou moc k inkasu peněz od dlužníka nebo jí pohledávku prodáváte s odloženou splatností kupní ceny. Agentura přijede za dlužníkem a řekne mu, že má zaplatit padesát tisíc a vše bude vyřešeno. Sebere peníze a Vám nedá nic. Co uděláte? Nebylo jednodušší dostat peníze z dlužníka než z takovéhle agentury? Podobný výsledek Vás čeká i u většiny agentur, které nabízejí své služby za podezřele nízká procenta do sedmi procent. Za takovou provizi se vyplatí dělat nejvýš balík pohledávek pro mobilní operátory…

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Franchising

Franchisové systémy v přehledu-Kochlöffel

Také „Master-Franchising“ je jednou z forem franchisingu.Tímto získává tzv. Master-franchisant, jinak také Master, od franchisora licenci pro výstavbu (a následně i provoz) franchisové sítě systému v konkrétní zemi nebo regionu. Franchisoři kteří nabízí Mater-licenci pochází zpravidla ze zahraničí a tímto předávají kompetence k výstavbě systému v zahraničí. Prostřednictvím Master-Franchisingu a nacionálního partnera mohou zahraniční systémy lépe překonat jazykové a právní překážky. Přizpůsobit franchisový systém jiné mentalitě lidí v cílové zemi a vydat se tak na úspěšný start. Poté — ve spolupráci s Masterem — co je franchisový koncept přizpůsoben podmínkám trhu cílové země a je zde důkladně odzkoušen v pilotním projektu, přebírá Master na svém nynějším území úlohu franchisora. Toto platí především při vyhledávání nových portnerů, školení a péči o franchisanty. Smluvně dohodnutá platba franchisových poplatků je mezi Masterem a franchisorem rozdělena tak, aby Master za své vynaložené úsilí získal vetší část poplatků než jakou by měl získat franchisor. Master je vlastně franchisor a franchisant v jedné osobě. Ve vztahu ke svým regionálním franchisantům vystupuje jako jejich franchisor, ve vztahu ke své mateřské společnosti, tj. ke svému franchisorovi vystupuje jako franchisant. Je jedno jestli jde o jednu osobu nebo skupinu investorů — ten, kdo chce získat Master-licenci musí vlastnit dostatečný kapitál, neboť náklady na získání Master-licence se pohybují řádově v šesti až sedmimístných částkách.Master by měl vědět o specifikách daného trhu, měl by mít znalosti z oblasti obchodu a zkušenosti s vedením společnosti. V případě, že se jedná o spolupráci na mezinárodní úrovni je na snadě perfektní znalost jazyka, kterým mluví franchisor.Díky odpovídající podpoře a péči, kterou poskytne franchisor, trvá vybudování sítě stávajícího konceptu kratší dobu, než jakou by trvalo budování zcela nové sítě. Díky tomu lze rychleji rozříšit franchisovou ideu a také rychleji dosáhnou úspěchu a s ním souvisejícíh zisků.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Event management

Vybíráte dodavatele? Čiňte tak s rozvahou

Nejste-li Ferda Mravenec, který vše ve svém oboru podnikání i povinnostech vyplývajících z podnikatelského statutu zvládne sám, budete dříve nebo později potřebovat dodavatele. Typickým příkladem jsou služby účetních, daňových poradců, právníků, ale třeba i marketingu, PR, cateringu či konkrétních produktů. Jak najít takové, na něž bude spoleh, co se termínů i kvality týká?Zkuste se řídit několika základními radami, na nichž se shodují jednotlivci i firmy, kteří se na trhu pohybují už dlouho. Mají totiž zkušenosti s bezvadnými dodavateli i těmi, s nimiž se spolupráce a komunikace blíží pocitu absolutního zmaru.Reference a certifikaceUdělejte si průzkum trhu, vyberte užší okruh dodavatelů, kteří vás zaujali, a ptejte se známých i zkušených podnikatelů na názor na jejich služby. reference si můžete vyžádat i od dodavatelů samých, které oslovíte svou poptávkou, resp. zadáním toho, co požadujete. Stejně tak se vyplatí – podle typu služby, kterou požadujete – zjistit, zda potenciální dodavatel vlastní relevantní certifikace, nebo je třeba členem profesní organizace sdružující odborníky v oboru. Právě certifikace a členství v odborném sdružením vypovídají o tom, že daný podnikatel to se svým oborem myslí vážně.Podnikáte-li třeba v event managementu, znáte do velké míry trh i konkurenci. Zeptejte se přímo jejích zástupců. Určitě se najdou tací, kterých si vážíte a kteří vás nepošlou za těmi nejproradnějšími či nejméně spolehlivými dodavateli dekorací, osvětlovací techniky či cateringu, nebo společností, jejíž hostesky unuděným výrazem jednoznačně odradí všechny hosty vaší kulturní akce od zábavy až do rána.Jméno a působnost na trhuDíky tomu, že svět je globální vesnice, najdete na internetu opravdu všechno – a ověříte tu i názory jiných klientů na toho či onoho dodavatele. Nejčastěji je najdete v diskuzích na oborových webech nebo v online médiích. Pátrání a ověřování vás bude stát sice čas, ale může změnit váš názor na preferovaného dodavatele. Případně můžete nechat ověření kvality dodavatele na firmách, které se touto činností zabývají profesionálně. Dobu působnosti na trhu, předchozí dodávky a úspěchy u jiných klientů (často i s podrobnějším popisem realizace) obvykle najdete přímo na webu firmy – má-li se čím chlubit, určitě tyto informace nebude zamlčovat.StabilitaStabilita a ekonomické zázemí souvisí zejména s potenciálními velkými zakázkami nebo předpokládanou dlouhodobou spoluprací. V takovém případě pátrejte ve výročních zprávách, ptejte se po platebních podmínkách, vyžádat si můžete i prohlášení o bezdlužnosti k finančnímu úřadu a pojišťováním. Tento krok podniknete nejspíš ve chvíli, kdy budete vyhlašovat výběrové řízení (třeba proto, že dodavatele hledáte pro služby financované z prostředků evropských strukturálních fondů), ale je na místě vědět, že i tuto možnost máte k dispozici.Splnitelné sliby a poměr kvalita-cenaNabídky realizace poptávané služby si vyžádejte od více možných dodavatelů. Všechny pak porovnejte co do podrobnosti popisu realizace, příkladů z praxe, odkazů na již proběhlé aktivity a zejména termíny.Vaše volba by se neměla odvíjet od rovnice nejnižší cena – nejlepší volba. Ačkoli se tak rozhoduje řada velkých výběrových řízení, ne vždy je to pro dobro věci a kvalitu realizace. Navíc se v takových případech až příliš často vyskytnou další náklady, které nebyly v návrhu zohledněny a klient nakonec zapláče. Dejte více na znalosti a orientaci v oboru, zvažte relevanci navržených termínů plnění a ptejte se po zárukách. To vše vezměte v potaz, i když vybraná cena nebude nutně nejnižší ze všech navržených.SmlouvaSeriózní dodavatel, který to s vámi myslí vážně, vám bez mrknutí oka dá k dispozici návrh smlouvy a nechá vás ji prodiskutovat s právníkem, připomínkovat a upravovat. Navíc – bude-li připraven spolupracovat dlouhodobě, sám navrhne výhodnější pravidla a podmínky vztahu.Dobrého dodavatele bez vlastní investice času nevyberete. První podmínkou je, že víte, co chcete, umíte svou poptávku jasně popsat a dokážete si (i kdyby jen v nejzazším případě) představit různé varianty řešení. Teprve potom je na řadě krok pátrání po tom správném dodavateli. Nemáte-li jasno v tom, co hledáte, ani ten nejlepší dodavatel vám vstříc nevyjde!Tip závěrem: Nevíte, kde hledat konkrétního dodavatele, nechcete do detailního průzkumu investovat příliš času a energie? Zkuste online nástroje pro zadání poptávky – sledují je dodavatelé s nabídkou produktů a služeb od A do Z. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Smlouva o vedení účetnictví – přesnost se vyplácí

Daně a účetnictví, Začínáme podnikatNa všechny možné druhy smluv se lze odkázat podle obchodního nebo občanského zákoníku. Smlouva o vedení účetnictví ale specifikována není. Nejblíže k ní má mandátní smlouva. Účetní firma se za úplatu zaváže vést účetnictví podle podmínek objednatele. Za to jí náleží sjednaná odměna. Paradoxem je, že mandátní smlouva nevyžaduje písemnou formu.Předmět smlouvyPři vedení účetnictví si málokdo dovolí neuzavřít smlouvu písemně. Její sjednání je podstatné pro obě strany. Účetní nebo účtující společnost potřebuje přesně znát rozsah práce a odměnu a zadavatel chce mít účetnictví v pořádku a se zachováním mlčenlivosti. Podstatný je tak již předmět smlouvy – tedy rozsah práce. Zpracování prvotních dokladů je samozřejmostí a pravděpodobně nebude nikdo vynechávat třeba pokladní doklady od faktur. Tyto doklady se musejí zaúčtovat a je třeba specifikovat, zda se vede plnohodnotné účetnictví nebo jen účetní evidence. Pokud chcete poradenství, mělo by být také uvedeno. Možná někteří podceňují možnost poradit se, ale třeba způsob naložení s odpisy nebo data vystavovaných faktur a data daňových plnění mohou správným postupem ušetřit dost peněz. Na závěr by měla celá činnost směřovat k vypracování a podání daňového přiznání k daním, pokud je podnikatel potřebuje – přiznání k dani z příjmu, přiznání k dani silniční, přiznání k DPH a daň z nemovitosti. Dalším možným druhem vedení účetnictví je mzdová agenda, ta je totiž specifická a poměrně složitá. Velmi důležitou součástí předmětu smlouvy je zastupování a účast na daňové kontrole. Určitě nikdo nechce sedět řadu dní s kontrolory a vysvětlovat účetnictví, kterému třeba ani nerozumí.Rozsah a odměnaRozsah uvedené práce se stanovuje převážně dvojím způsobem. Účetní dokáže odhadnout počet dokladů a rozsah práce. Potom se stanoví paušální částka, která může být včetně nebo bez vypracování závěrky a daňového přiznání. Druhý způsob záleží na jednotlivých dokladech a vypočítává se podle počtu účtovaných faktur, stvrzenek, odpisů a dalších položek. Propočet odměny se tak stanoví například každým záznamem účetní položky do knihy pohledávek, závazků, knize majetku atd. Obecně platí, že malá společnost, která není plátcem DPH zaplatí od 2.000 Kč měsíčně, podobná firma, ale plátce DPH od 5.000 Kč, od 1.000 do 5.000 účetních položek za rok je to od 10.000 Kč měsíčně a více než 5.000 dokladů přijde na částku od 20.000 Kč měsíčně. Ceny za jednotlivou položku se pohybují od 30 Kč výše.Další podmínkyPodstatnou podmínkou smlouvy by měla být mlčenlivost a odpovědnost. A není to jen povinnost na straně účetní firmy. Objednatel by měl včas předávat podklady a poskytovat vysvětlení nebo spolupracovat při zadávání dokladů. Už jen vyúčtování pracovní cesty, cestovného a stravného může znamenat mnoho otázek od účetní. Kdy cesta začala, jak dlouho trvala, proč byly poskytnuty vyšší diety a jak vše zaúčtovat. Proto by podle výše uvedeného návodu měl být ve smlouvě předmět dobře specifikován, aby se objednatel sám nevystavoval ztrátám a problémům s kontrolou.MlčenlivostOtázka mlčenlivosti sice vychází ze zákona a existuje obchodní tajemství. Přesto by tento bod měl být rozšířen a případně uvedeny sankce. Může se stát, že účetní firma se s objednatelem nedohodne a rozejdou se ve zlém. Potom by se neměla konkurence dozvídat účetní a tím i obchodní podrobnosti. K tomu samozřejmě patří také zodpovědnost za škodu, kterou účetní společnosti nerady přijímají. Je však oboustranná. Objednatel musí dodávat včas a řádně doklady, aby účetní nemusel pracovat v noci před podáním na DPH nebo ČSSZ atd. Zároveň by měla být specifikována odpovědnost za špatné zaúčtování nebo omyly účetní firmy, pokud z nich vznikne škoda a jejich bezplatné odstranění.Odpovědnost ze zákonaPozor na důležitou okolnost! Účetní firma se nemůže zavázat za odpovědnost za vedení účetnictví ve vztahu ke třetím osobám. To znamená, že například kontrola z Daňové správy nemůže uložit pokutu účetní společnosti. To by potom bylo jednoduché a jistě by si řada společností dokázala založit firmy, které by jen vedly účetnictví a v případě chyb by prostě zkrachovaly. Může si tedy jen sjednat, že uplatněné sankce jí účetní forma kompenzuje, pokud se staly její vinou.Vzájemný vztahNení špatné si v rámci vedení účetnictví nechat specializovanou firmou vypracovat účetní směrnice. To jsou podklady, jak se doklady podepisují, kdy a kým, jak putují v rámci podniku nebo kdo a jak je vystavuje a předkládá. Tento pořádek může zabránit mnoha chybám. Také se bude účetní firma bránit vadným příkazům tím, že na ně minimálně upozorní a musí si dohodnout, že odmítne nezákonné příkazy, které by mohly vést k trestní odpovědnosti. Dále by se měly stanovit termíny předávání dokladů  a záznamy o jednáních a pokynech. Ty jsou důležité nejen z hlediska sporů, ale také z hlediska škod.Smlouva o vedení účetnictví není jednoduchá a jedná se o poměrně složitý vztah. Všechno nemůže být jejím obsahem, ale měla by být podrobná. Účetní firma by měla zpracovat podklady řádně, ale objednatel by k tomu měl poskytnout dostatek času a především podkladů. Také nemůže účetní ručit za zpoždění se zaplacením daní, pokud k tomu nebyla zmocněna. Účetní musí dostat jasné a přehledné podklady a k účetním položkám jako jsou faktury i smlouvy a další náležitosti musí mít včasný a řádný přístup. Smlouvu je proto dobré uzavřít co nejpodrobněji a také stanovit možnosti jejího vypovězení  a ukončení.

Pokračovat na článek


Pracovní smlouva – vznik a průběh práce

Do smluvních vztahů vstupuje každý člověk za svého života mnohokrát.  Jedním z nejznámějších úkonů je podpis pracovní smlouvy. V době vysoké nezaměstnanosti může být tento krok také dost zoufalým počinem pro získání zdroje obživy. Zaměstnavatelé si mohou podmínky diktovat a kdo má nyní peníze, tak sežene kvalitní pracovní sílu za velice slušnou odměnu.Zákoník prácePřestože je zákoník práce docela objemným zákonem, neobsahuje nějaká zvláštní opatření pro uzavírání pracovní smlouvy. Vztah zaměstnanec a zaměstnavatel, který se vyvine později, je chráněn pečlivě. Ale samotný začátek a obsah pracovní smlouvy je zcela závislý na dvou smluvních stranách. Proto není třeba zkoumat speciálně zákon, ale především si dohodnout slušné a zajímavé podmínky. Pokud je to vůbec možné.Povinné náležitostiKromě běžných povinných údajů jako je jméno, adresa a datum, musí pracovní smlouva obsahovat pouze 3 důležité údaje. A nejsou nikterak složité. V pracovní smlouvě musí být přesně popsán druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Z ustanovení zákona také vyplývá určení mzdy a data výplaty. Budoucí zaměstnanec tedy obdrží návrh pracovní smlouvy, který nemusí být obsažný a nepochopitelný. Přesto je často pracovní smlouva poměrně složitá, protože si zaměstnavatel stanovuje další podmínky.Doba uzavření pracovní smlouvyZnačně diskutovanou otázkou je doba trvání pracovního poměru. Pracovní smlouva může být uzavřená na dobu neurčitou nebo určitou. Pokud je uzavřena s datem ukončení, pak tímto dnem pracovní poměr končí. V roce 2012 byli zaměstnavatelé omezeni uzavíráním opakovaných pracovních smluv na dobu určitou. Nyní se projednává změna, která opět tuto možnost připustí. Smlouva na dobu neurčitou má totiž poměrně složitou formu ukončení. Proto zaměstnavatel raději volí opakovanou smlouvu, kterou uzavře znovu nebo nikoliv.Pracovní dobaPodstatnou záležitostí v pracovním vztahu je pracovní doba. Musí být stanovena týdně a nesmí překročit 40 hodin. U osob pod 18 let pak nesmí překročit 30 hodin týdně a 6 hodin denně. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí zaměstnanec pracovat déle než 9 hodin a při nerovnoměrném více než 12 hodin. Zaměstnavatel musí také stanovit dobu začátku a konce pracovní doby. Zaměstnanec je povinen tuto dobu dodržovat, což neznamená, že v moment počátku pracovní doby teprve přichází. Naopak v přesný čas musí být na pracovišti a připravený pracovat a odcházet musí až po skončení práce. Je možné také sjednat pružnou pracovní dobu, která závisí na zaměstnanci. To se většinou používá u tvůrčích profesí.Další práva zaměstnanceNejvíce po 6 hodinách má zaměstnanec právo na 30 minut přestávky na jídlo a odpočinek. Tato doba může být rozdělena na dvě 15-ti minutové přestávky, které nesmějí být na začátku a konci pracovní doby. Těchto 30 minut se nezapočítává do pracovní doby. Existují také bezpečnostní přestávky třeba u rizikových profesí a ty se naopak do pracovní doby počítají. Mezi směnami musí mít zaměstnanec alespoň 12 hodin odpočinku v rámci jednoho dne. Odpočinek může být zkrácen na 8 hodin, pokud následující odpočinek je o zkrácenou dobu prodloužen. A ve dnech pracovního klidu musí mít zaměstnanec volno kromě nepřetržitých provozů nebo zvláštních situací či sezónních prací.Uzavření pracovní smlouvy zavazuje zaměstnavatele k mnoha povinnostem. Na zaměstnanci je pak především dodržování pracovní doby a odvádění kvalitní práce. Zaměstnanec nesmí být diskriminován na základě pohlaví, musí mít stejný plat jako mají zaměstnanci ve stejné profesi a nesmí dojít k udílení pokut nebo šikanování pokud má námitky pro porušování pracovněprávních vztahů. Vzhledem k tomu, že práce je málo, tak dochází k častému porušení podmínek zákona. Zaměstnanec je v podřízeném postavení a není jednoduché se domoci práv. Zaměstnavatel musí sice umožnit práci odborům, ale ty nemají vždy velký a rozhodný vliv. Proto je potřeba si podmínky pracovní smlouvy pečlivě pročíst a plnit pracovní úkoly. A pokud dojde k problémům, je tady například Inspektorát práce. A pozor. Také dohoda o provedení práce nebo pracovní činnosti je pracovním vztahem.

Pokračovat na článek


Obchodní zastoupení – práva a povinnosti

Uzavření obchodního zastoupení se podobá zprostředkování obchodu, ale má dlouhodobou platnost. Výhodou pro zastoupeného a zástupce je řada ustanovení Obchodního zákoníku, které chrání obě smluvní strany. Ale chrání je dostatečně?Konkurenční doložkaObchodní zastoupení a svobodné podnikání jsou dva různé pojmy, z nichž svoboda podnikání má přednost. Například společnost, která se nechá zastupovat, sděluje zástupci řadu údajů, které považuje za důležité a tajné. Týkají se cen, marketingu, nových výrobků a vztahů s klienty. Proto většina zastoupených firem požaduje podepsání konkurenční doložky, protože se obává v případě ukončení spolupráce přechodu obchodního zástupce ke konkurenci. Musí ale vymezit zákaz dostatečně konkrétně. Nestačí například označit zboží jako podobné nebo území, na kterém nesmí po skončení zastoupení podnikat, jako veškeré. Prodává-li tedy obchodní zástupce boty, mělo by být označeno zboží jako boty a příslušenství a území třeba Česká republika nebo kraj. A také nesmí omezit obchodního zástupce na dobu delší než 2 roky. Pokud dojde k porušení podmínek podle zákona, může být konkurenční doložka zcela neplatná.Zákonná ochrana zastoupenéhoPodle zákona platí, že nejen obdobná činnost, ale především informace jsou důležité. A proto nesmí obchodní zástupce bez souhlasu zastoupeného sdělit údaje získané od zastoupeného jiným osobám nebo je využít pro sebe nebo pro jiné osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení.Ručení zástupce – pouze smluvněZástupce ručí za závazky třetích osob, s nimž navrhl zastoupenému sjednání nějakého smluvního vztahu, pouze pokud se k tomu zavázal. A zákon navíc chrání zástupce povinností zaplacení odměny. Pokud by tedy ručil zastoupený za závazky třetích osob, ale nedostal provizi, v takovém případě by neručil.Výhradní zastoupeníPokud někdo na určité zboží nebo území sjedná výhradní zastoupení, jsou práva zástupce ještě více chráněna. Především nárok na odměnu plyne nejen ze sjednaných obchodů nebo s osobami, které doporučil k obchodu, ale platí také pro všechny obchody na konkrétním území nebo na konkrétní osoby. Jedině, že by zástupce zastoupil také třetí osobu na tomto území nebo byla v okruhu osob výhradního zastoupení, potom na provizi nárok nemá.Ochrana zástupceObchodní zastoupení je poměrně složitý závazek a každý by si měl uvědomit, že zákon chrání obě strany přiměřeně. Zastoupený nemůže připravovat zástupce o odměnu, která mu vznikla z jeho činnosti a to ani po skončení zastupování. Zástupce má právo na odměnu také z obchodů, které dojednal a které se uskutečnily po ukončení zastoupení. Stejně tak právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Jestliže však má třetí osoba splnit svůj závazek až po uplynutí více než šesti měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci nárok na provizi po uzavření obchodu. Provize je splatná nejpozději v poslední den měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Přitom se nesmí tato lhůta ani smluvně prodloužit.Výpověď obchodního zastoupeníZákon také přesně stanovuje lhůty pro výpovědi stran. Jednak pro zastoupeného a zástupce určuje, že výpověď musí být stejně dlouhá pro obě strany. Nelze si tedy sjednat lhůty různé. A dokonce stanovuje i minimální lhůtu pro výpověď, jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany si nesmějí dohodnout kratší výpovědní lhůtu.Uzavírat obchodní zastoupení musejí obě strany s uvážením toho, že vznikne dlouhodobý vztah, který je sice založen na důvěře, ale má svoje přesná zákonná pravidla. Těch pravidel je hodně. I smlouva na dobu určitou nekončí uplynutím lhůty, jako u jiných smluv, ale pokud strany nadále jednají, jako by obchodní zastoupení trvalo, mění se na dobu neurčitou. Jakmile někdo vstoupí na půdu obchodního zastoupení, je jasné, že se zavázal dlouhodobě a měl by si především uvědomit, že spolupráce znamená nejen odměnu, ale také dlouhý a obtížný závazek. Jinak je lepší uzavřít smlouvu o zprostředkování.

Pokračovat na článek


Zaujměte VIP partnera

K obchodnímu jednání přistupuje jako ke hře: Hrajte a vyhrávejte.V dnešní době je těžké získat VIP zákazníka, ale ještě složitější je si ho udržet. Doba, kdy jste se spoléhali pouze na prezentace na veletrzích, je už dávno pryč. Dnes musíte sami významné klienty vyhledávat, následně o ně pečovat a rozmazlovat je.Obchodní schůzka u významného klientaZárukou úspěchu je, když se naučíte přistupovat k obchodnímu jednání s významným klientem jako ke hře. Hrajte a vyhrávejte. Na každé jednání se pečlivě připravte. Naplánujte si celou návštěvu. Při plánování myslete především na svůj cíl a tomu všechno podřiďte. Předem si stanovte, kam až necháte vašeho obchodního partnera zajít, tak aby to pro vás bylo ještě výhodné. Důležité je, ponechat mu pocit, že zvítězil.  Na schůzku přijďte včas. Ne dřív, ne později. Pečlivě si naplánujte, jak dlouho vám může cesta trvat. Počítejte i s menší časovou rezervou, kterou můžete získat na křižovatkách nebo v dopravní zácpě. Pokud dorazíte o něco dřív, využijte čas ke zrekapitulování myšlenek. Nezapomeňte ani na jeho asistentku. Zapamatujte si její celé jméno a taky ji tak pozdravte. Ale nepřehánějte to. Pozdrav ve stylu „Dobrý den, Jaruško“ nebude tím pravým ořechovým. Ale „Dobrý den, paní Soukupová“ už zní mnohem lépe. Asistentka tak nabude dojmu důležitosti, protože si její jméno pamatujete. Užitečné je také utrousit poznámku o jejím hezkém kostýmku. Pozor na hranici mezi zdvořilostí a flirtováním. I kdyby se vám asistentka skutečně sebevíc líbila, není to v daném případě na místě.Jak získat VIP partnera na svou stranu?Existuje několik základních triků, jak získáte sympatie významného obchodního partnera. Nejdůležitější je kontrolovat své emoce. Nedejte pouze na to, co slyšíte. Využívejte verbální komunikaci, díky které můžete číst v ostatních jako v knize. Nikdy nezapomeňte na úsměv. Nechoďte za ním po probdělé noci. Výraz poraženého také raději zapomeňte doma, buďte neustále pozitivní. Snažte si o něm zapamatovat i maličkosti. Například pokud má děti, zeptejte se občas na ně, pokud hrajte golf, sveďte rozhovor i na toto téma. Pamatujte si informace, které vám řekl v průběhu předchozích jednání. Při novém setkání je decentně připomeňte. Stejně jako jeho asistentka i on rád slyší své jméno. Lidem toto obecně dodává pocit důležitosti. A především – nezapomínejte ho chválit. Ne servilně, ale decentně. TŘI ZARUČENÉ TIPY, JAK HO ZÍSKAT A CO VÍC… JAK SI HO UDRŽET 1. Nakrmte ho2.  Obdarujte ho3.  Rozmazlete hoNakrmte ho!Pracovní oběd je ideální příležitostí, kdy můžete dát svému obchodnímu partnerovi najevo, jak si ho ceníte. Pokud se mu vyhýbáte jen proto, že si nejste jisti, jestli držíte správně příbor, pak je nejvyšší čas to změnit. V průběhu pracovního oběda zjistíte názory a postoje svého partnera, prohloubíte a upevníte vzájemné vztahy, dokážete mu, že si ho skutečně vážíte. Pozor dejte při výběru podniku. V restauraci, kde hraje živá hudba, se možná skvěle pobavíte, ale z obchodu nedojednáte nic. Nenechávejte nic náhodě a rezervujte včas stůl. Na schůzku pak přijďte o něco dřív, zkontrolujte, jestli není stůl nevhodně umístěn u východu, kuchyně nebo podobných průchozích prostor. Na obchodního partnera vyčkejte v hale nebo požádejte číšníka, aby ho uvedl k vašemu stolu. Až se tak stane, vstaňte a podejte mu jako první ruku. Jste v roli hostitele a ten vždy, bez ohledu na pohlaví a postavení, nabízí ruku jako první. Při výběru jídla se spolehněte na znalost etikety obchodního partnera a na jeho ohleduplnost, že si nevybere ty nejdražší speciality. Pokud by to přece jen udělal, nezbude vám než to bez mrknutí oka přejít. Rozhodně se nesnažte obchodního partnera přesvědčit o jídle, které si má zvolit. Slušností je vybrat si takové, které není ani nejdražší ani nejlevnější. Zásadou je, že při pracovních obědech se nenabízí alkohol. Tento fakt vychází z předpokladu, že se po jídle bude pokračovat v práci a že většina přítomných se vrací do kanceláře autem. Pokud je váš obchodní partner ze zahraničí, zjistěte si co nejvíce informací o mentalitě a náboženství v dané zemi. Vyvarujte se také zbytečných trapasů. Jedním z nich je i neustálé vyzvánění telefonu. Je naprosto nepřípustné, abyste během pracovní schůzky řešili další záležitosti. Proto si raději telefon ztlumte nebo ho úplně vypněte. Nejdůležitější pravidlo při stolování je – naučit se používat ubrousek a příbor. Pravděpodobně budete mít k dispozici látkový ubrousek. Ten si před jídlem položte na klín. Po jídle si do něj utřete ústa, přeložte ho čistou stranou a položte nalevo od talíře. V případě, že se nechcete živit jako diplomat, nemusíte nutně znát, jak vypadá vidlička na salát, na maso nebo na dezert. Vystačíte si s jednoduchým trikem. Každý chod začněte jíst příborem, který je nejdále položený od talíře. S obchodním jednáním vyčkejte na dezert a kávu. Platí nepsané pravidlo, že během hlavního jídla se mluví o tématech jako je počasí, prázdniny, dovolená a další. Taková témata na začátek odlehčí atmosféru a s plným břichem bude mít váš obchodní partner i lepší náladu. Domluvte se s personálem, že zaplatíte sám při odchodu. Vaši hosté nemusí znát cenu oběda.Obdarujte ho!Není třeba na každou obchodní schůzku nosit dárky. Občas si ale určitě vzpomeňte. Je velmi těžké vymyslet originální dárek, který nebude příliš drahý, vašeho obchodního partnera zaujme a především se s ním odlišíte od konkurence. To je hlavní! Firma by měla mít pro tuto příležitost vyhrazené speciální místo v rozpočtu.Předpokladem pro dobrý výběr je znalost vašeho partnera. Pokud je zapřísáhlí abstinent, nemá cenu mu kupovat víno, pokud je nekuřák, ani s balením drahých doutníků neuspějete. Naopak ho urazíte, protože mu tím dáte jasně najevo, že o něm nic nevíte. Vybírejte takový dárek, který skutečně využije. Když se nebude jednat o sériovou výrobu, váš obchodní partner to ocení. V takových situací využijte dobrých vztahů s jeho asistentkou. Ta vám jistě vyzradí, jestli její šéf třeba chodí rád do divadla. Vždyť takové roční předplatné je také originálním nápadem. Dárek je zároveň možností, jak zviditelnit firmu. Řada agentur se zabývá prodejem dárkových předmětů, které opatří vašim firemním logem. Dárkový předmět vybírejte podle věku, vkusu a zájmu toho, kterého jim obdarujete. Mezi nejoblíbenější dárky patří značkové pero, diář, pouzdro na vizitky a samozřejmě víno.Rozmazlete ho!Mezi další oblíbené dárky patří nejrůznější akce jako je golfový turnaj, zahradní párty, letecký den a další.  Je pravda, že vínem nebo značkovým perem nikdy neurazíte, ale dát někomu zážitek, to je záruka, že na vás skutečně nezapomene. Pokud nemáte finanční prostředky na pořádání velkolepých akcí, a přesto chcete věnovat obchodnímu partnerovi zážitek, doporučujeme balíčky relaxačních center.

Pokračovat na článek


Teamovou spoluprací proti konkurenci

Všichni zaměstnanci by měli mít přímo povinnost seznamovat se s tím, co se děje ve světě konkurence, tvrdí Jorge Costa de Medici V souvislosti onoho zvláštního vztahu mezi marketingovým průzkumem a konkurencí se stále více firem spoléhá na vlastní lidi, na jejich nápady. Jinak řečeno, samotný průzkum chování konkurenta a znalosti o jeho podnikatelské filozofii, jakož i zprávy o tom, jak se připravuje na příští sezónu“, by měly být trvalou součástí banky informací firmy s tím, že s nimi budou systematicky pracovat nejen ti lidé z firmy, kteří jsou za to odpovědní, ale i ostatní pracovníci, samozřejmě v mezíchsvých možností.Co se děje u konkurence?Například Jorge Costa de Medici, ředitel firmy obchodující s kávou a kakaem v brazilském Sao Paulu, razí zásadu, že zejména u malých obchodních nebo distribučních firem by měli mít všichni zaměstnanci nejen právo, ale přímo povinnost seznamovat se s tím, co se děje ve světě konkurence. Tvrdí, že nestačí číst informační bulletiny, které vydává hospodářská komora státu Sao Paulo nebo její federativní zastřešení v hlavním městě Brasílii, nýbrž i speciální rubriky různých magazínů, kde se hodně píše o této problematice a jejichž výňatky by mělo vedení firem pro svélidi rozmnožovat a zdarma poskytovat.Zdrojem údajů i bulvární plátkyDe Medici dokonce prohlašuje, že ani tak zvané bulvární plátky nejsou na škodu, protože velmi často zveřejňují údaje, které oficiálně nejsou k dispozici, ale díky obratnosti bulvárních reportérů se dostávají do centra pozornosti. Jak de Medici říká: „Ačkoliv lze v těchto článcích někdy pochybovat o správném umístění desetinné čárky nebo o počtu nul, přesto přinášejí zajímavé postřehy a naznačují pohyb věcí v té které společnosti, která se může buď dnes, nebo zítra stát naším vážným soupeřem. A v neposlední řadě někdy přinášejí netradiční celkový pohled na problematiku konkurenční schopnosti naší branže či celé brazilské ekonomiky. Takové poznatky žádnému našemu zaměstnanci na škodu určitě nebudou.“Každý nápad posouditNejlepší způsob, jak si osvojit filozofii konkurenčního prostředí je „ponořit se“ do myšlení zákazníka. Ale právě tento způsob je natolik náročný, že vyžaduje nové nápady. A to takové, které usnadní vlastním lidem, aby se mohli sami stylizovat do role zákazníků, přesněji řečeno do jejich myšlení a rozhodování, když nastane situace, zda koupit nebo koupit „naše zboží“ či si objednat „náš servis“. Na první pohled se zdá, že jde o jednoduché rozhodnutí. Ale již brzy poznáváme, že účinný marketing je proto účinným, že nepropadá sebeuspokojení a samochvále, nýbrž že v první řadě operuje s dokonalou znalostí svých konkurentů, kterým musí věnovat stejně intenzivní pozornost a péči jako svým zákazníkům. A není toho málo, co by měla i malá nebo středně velká firma znát o svých konkurentech. Proto platí heslo: Každý nápad nutno posoudit, každý dobrý nápad využít a všem, kdo s nimi přišli, poděkovat a povzbudit.Prodejci výtečným zdrojemJe ovšem třeba, aby každá firma čerpala nové nápady také přímo z terénu. Vždyť právě její prodejní zástupci a zprostředkovatelé mohou být výtečným zdrojem nápadů na nové produkty. Jsou to přece oni, kdo se bezprostředně setkává se zákaznickými potřebami, náměty i stížnostmi. Také se jim velmi často daří získávat informace o tom, co podniká konkurence, anebo co se chystá ve svém oboru udělat.Na druhé straně si musí firemní management uvědomit, že tyto své prodejní zástupce, distributory a maloprodejce v terénu musí nejen tlačit k novým výkonům, ale také jim umožňovat zvyšování kvalifikace a samozřejmě poskytovat i patřičné odměny za vyhledávání nových nápadů.Hlášení o třech nejlepšíchJsou i takoví šéfové firem, kteří si dávají práci s tím, že vyžadují na svých prodejních zástupcích, aby jim osobně předávali každý měsíc hlášení o třech nejlepších nápadech, se kterými se setkali při svých kontaktech se zákazníky. Zmíněný šéf si tento soubor nápadů vždy pečlivě prostuduje, opatří jej svými poznámkami a vzápětí předá jednotlivým odborníkům ve firmě k dalšímu posouzení, případně k využití v praxi.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Jak předcházet problémům v rodinných podnicích?

Každý jeden podnik se setkává s problémy, avšak ty rodinné je mají opravdu jedinečné. Jejich dlouhodobé neřešení může výrazně ovlivnit úspěch na trhu a budoucí existenci. Podívejte se tipy, jak se vyhýbat rizikům v rodinných podnicích a jak s přehledem zvládat ty současné. Jasně popsat všechny cíle rodinné společnosti a ujistit se, že všichni její členové jsou s nimi srozuměni a respektují jejich.Definovat úlohu a určit odpovědnost každého rodinného zaměstnance v rodinné firměUdržovat otevřenou a upřímnou komunikaci za každých okolností.Všechny problémy řešit rychle a bez jakýchkoliv emocí. Při jejich řešení se oprostit od vztahů v rámci rodiny a svou manželku, sourozence či děti brát jako obchodní partnery, nadřízených, případně podřízených.Vytvořit spravedlivý systém platů a systém možných povýšení, který je založen pouze na individuálních zásluhách a schopnostech, nikoliv na rodinných vztazích.Oddělit emoce rodiny od procesu řízení firmy. Do chodu společnosti zapojovat i jiných zaměstnanců a poskytovat jim příležitost k jejich rozvoj a osobnostní růstu.Vytvořit plán nástupnictví, který zajistí, že vaše podnikání bude nadále fungovat i poté, co zde už nebudete. Potomky již od mala zaučovat a seznamovat je se základním chodem společnosti tak, aby ji v dospělosti mohli probrat a profesionální řídit.

Pokračovat na článek