Výsledky vyhledávání pro dotaz zákonem

Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek


Uzavření smlouvy na dálku

Pokud se vám zdá vaše kamenná prodejna těsná nebo vás tíží klesající obrat, asi se rozhodujete pro založení populárního eshopu. Říkáte si určitě, že řídit eshop je jednoduché a pokud se poohlédnete po šikovném programátorovi nebo využijete nabídku automaticky připravených eshopů, zajásáte nad snadností a rychlostí svých začátků. I přes nadšení se vám nevyhnou určitá rizika.Objednání zbožíZákazník už nebude v situaci, kdy si k vám dojde a prohlédne si vaše zboží. Bude si muset vybrat z obrázků, které mu nabídnete a které, upřímně řečeno, bývají nafoceny z nejideálnějších pozic profesionálním fotografem. Popisky zboží také jistě nebudou upozorňovat na některé vady či nedostatky zboží a dobrý copywriter vynese zboží do nebes. Kupující se tedy rozhodne na dálku a na základě vaší informace bez předvedení výrobku ke koupi.Fyzická a právnická osobaVětšinou budete prodávat zboží fyzickým osobám, kteří jsou chráněni Zákonem o spotřebiteli. Pokud prodáváte zboží právnické osobě, je situace zcela jiná a obchodní zákoník firmy nešetří a můžete si s nimi sjednat podmínky jiné. Ovšem u spotřebitele se předpokládá jeho neznalost problematiky, zatímco nákup mezi firmami je něco víc, je to vztah profesionálů. Můžete si o tom myslet svoje, ale zákon je zákon.Nemožnost volbyZákazník tedy nemá možnost volby po předvedení zboží, nemůže se rozhodnout, zda má o výrobek zájem, zda je pravdou tvrzení výrobce o kvalitách, zda mu vyhovují parametry. Výrobek nevidí, nemůže si sáhnout a vyzkouší si jej až teprve při převzetí doma nebo na určené adrese. Proto mu zákon dává možnost si zboží vyzkoušet a v případě nespokojenosti jej vrátit po objednání a převzetí. Řešení to není úplně nejšťastnější, ale odpovídá zvýšené ochraně zákazníků.Podmínky vrácení zbožíPoměrně diskutabilní je doba 14 dní na vyzkoušení. Ta je dost dlouhá a při počítaní lhůt běží následný den od převzetí. A končí poslední den uplynutím lhůty (včetně sobot a nedělí). Jak se tedy obchodník v kamenné prodejně raduje, když zákazník zboží zaplatí a odnáší si, tak může při provozu eshopu poměrně litovat. Zákazníci mu mohou vracet zboží, jak se jim zachce bez jakéhokoliv důvodu a objasnění. A skutečně tak často činí.Při objednání zboží uzavřel zákazník s eshopem takzvanou smlouvu na dálku, která proběhne elektronicky. Eshop musí v obchodních podmínkách uvést, že zákazník smí zboží vrátit bez udání důvodu do 14 dní. Jinak je lhůta na vrácení ještě delší. V kamenném obchodě se zboží vrací nebo opravuje pouze v případě závad. Eshop samozřejmě podle zákona může trvat na vrácení zboží v neporušeném stavu, neopotřebované, s obalem, ale pokud mu takové zboží přijde zpět, je povinen vrátit peníze včetně nákladů na poštovné a balné. Obchodník v eshopu tak musí počítat. Odeslal jsem zboží, za 3 dny dojde a čekat trpělivě 14 dní plus několik dní na doručení zpět. Takže má svých 20 dní nejistoty a vynaložených nákladů na balné a dopravu tam a zpět. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Úřad práce a podnikání

Jste v evidenci Úřadu práce a chtěli byste začít podnikat? Nebojte se, stát Vám s rozjezdem podnikání pomůže!Osoby evidované Úřadem práce a stát mají stejný cíl – aby bylo co nejméně nezaměstnaných. Osoby bez práce jsou závislé na příspěvku v nezaměstnanosti, který se navíc postupem času snižuje, současně stát musí vyčleňovat nemalé prostředky na podporu těchto osob, je tudíž vzájemně výhodné, stanou-li se z nezaměstnaných osob opět osoby výdělečně činné.Státní politika zaměstnanostiV rámci státní politiky zaměstnanosti, která je soustředěna zejména v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, mohou osoby evidované Úřadem práce dosáhnout na řadu příspěvků, které jim umožní lépe se uplatnit na trhu práce nebo začít podnikat.Příspěvek na rekvalifikaciOsoby v evidenci Úřadu práce mohou využít příspěvku na rekvalifikaci. Rekvalifikace se uskutečňuje na základě dohody mezi krajskou pobočkou Úřadu práce a danou osobou. Na základě této dohody vzniká evidované osobě řada povinností, které se zpravidla pojí k úspěšnému dokončení rekvalifikace, rovněž však nárok na příspěvek na rekvalifikaci.Příspěvek na společensky účelné pracovní místoRekvalifikace může směřovat k přípravě na podnikání. Evidovaná osoba má možnost po dohodě s Úřadem práce vytvořit tzv. společensky účelné pracovní místo za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na takto vytvořené společensky účelné pracovní místo může Úřad práce poskytovat až po dobu 12 měsíců příspěvek. Výše příspěvku závisí na několika faktorech, mimo jiné na míře nezaměstnanosti v daném okrese a míře vynaložených nákladů na dané místo. Překlenovací příspěvekVedle příspěvku na společensky účelné pracovní místo může bývalý uchazeč o zaměstnání dosáhnout na tzv. překlenovací příspěvek, který se poskytuje na úhradu provozních nákladů (při splnění zákonem stanovených podmínek). Překlenovací příspěvek se poskytuje nejdéle na dobu 5 měsíců. Oba tyto příspěvky se poskytují na základě žádosti.Kolik se vlastně přispívá?Podle statistických údajů bylo osobám, které po spolupráci s Úřadem práce začaly podnikat, poskytnuto přibližně 50 000 Kč. Nemůžete-li tedy sehnat zaměstnání, nebojte se, a začněte podnikat! Nevíte-li, jak založit obchodní společnost, obraťte se na naše odborníky na zakládání firem, kteří Vám poradí, co je pro Vás vhodné a mohou Vám i založit společnost na míru.

Pokračovat na článek


Pracovní smlouva – vznik a průběh práce

Do smluvních vztahů vstupuje každý člověk za svého života mnohokrát.  Jedním z nejznámějších úkonů je podpis pracovní smlouvy. V době vysoké nezaměstnanosti může být tento krok také dost zoufalým počinem pro získání zdroje obživy. Zaměstnavatelé si mohou podmínky diktovat a kdo má nyní peníze, tak sežene kvalitní pracovní sílu za velice slušnou odměnu.Zákoník prácePřestože je zákoník práce docela objemným zákonem, neobsahuje nějaká zvláštní opatření pro uzavírání pracovní smlouvy. Vztah zaměstnanec a zaměstnavatel, který se vyvine později, je chráněn pečlivě. Ale samotný začátek a obsah pracovní smlouvy je zcela závislý na dvou smluvních stranách. Proto není třeba zkoumat speciálně zákon, ale především si dohodnout slušné a zajímavé podmínky. Pokud je to vůbec možné.Povinné náležitostiKromě běžných povinných údajů jako je jméno, adresa a datum, musí pracovní smlouva obsahovat pouze 3 důležité údaje. A nejsou nikterak složité. V pracovní smlouvě musí být přesně popsán druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Z ustanovení zákona také vyplývá určení mzdy a data výplaty. Budoucí zaměstnanec tedy obdrží návrh pracovní smlouvy, který nemusí být obsažný a nepochopitelný. Přesto je často pracovní smlouva poměrně složitá, protože si zaměstnavatel stanovuje další podmínky.Doba uzavření pracovní smlouvyZnačně diskutovanou otázkou je doba trvání pracovního poměru. Pracovní smlouva může být uzavřená na dobu neurčitou nebo určitou. Pokud je uzavřena s datem ukončení, pak tímto dnem pracovní poměr končí. V roce 2012 byli zaměstnavatelé omezeni uzavíráním opakovaných pracovních smluv na dobu určitou. Nyní se projednává změna, která opět tuto možnost připustí. Smlouva na dobu neurčitou má totiž poměrně složitou formu ukončení. Proto zaměstnavatel raději volí opakovanou smlouvu, kterou uzavře znovu nebo nikoliv.Pracovní dobaPodstatnou záležitostí v pracovním vztahu je pracovní doba. Musí být stanovena týdně a nesmí překročit 40 hodin. U osob pod 18 let pak nesmí překročit 30 hodin týdně a 6 hodin denně. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí zaměstnanec pracovat déle než 9 hodin a při nerovnoměrném více než 12 hodin. Zaměstnavatel musí také stanovit dobu začátku a konce pracovní doby. Zaměstnanec je povinen tuto dobu dodržovat, což neznamená, že v moment počátku pracovní doby teprve přichází. Naopak v přesný čas musí být na pracovišti a připravený pracovat a odcházet musí až po skončení práce. Je možné také sjednat pružnou pracovní dobu, která závisí na zaměstnanci. To se většinou používá u tvůrčích profesí.Další práva zaměstnanceNejvíce po 6 hodinách má zaměstnanec právo na 30 minut přestávky na jídlo a odpočinek. Tato doba může být rozdělena na dvě 15-ti minutové přestávky, které nesmějí být na začátku a konci pracovní doby. Těchto 30 minut se nezapočítává do pracovní doby. Existují také bezpečnostní přestávky třeba u rizikových profesí a ty se naopak do pracovní doby počítají. Mezi směnami musí mít zaměstnanec alespoň 12 hodin odpočinku v rámci jednoho dne. Odpočinek může být zkrácen na 8 hodin, pokud následující odpočinek je o zkrácenou dobu prodloužen. A ve dnech pracovního klidu musí mít zaměstnanec volno kromě nepřetržitých provozů nebo zvláštních situací či sezónních prací.Uzavření pracovní smlouvy zavazuje zaměstnavatele k mnoha povinnostem. Na zaměstnanci je pak především dodržování pracovní doby a odvádění kvalitní práce. Zaměstnanec nesmí být diskriminován na základě pohlaví, musí mít stejný plat jako mají zaměstnanci ve stejné profesi a nesmí dojít k udílení pokut nebo šikanování pokud má námitky pro porušování pracovněprávních vztahů. Vzhledem k tomu, že práce je málo, tak dochází k častému porušení podmínek zákona. Zaměstnanec je v podřízeném postavení a není jednoduché se domoci práv. Zaměstnavatel musí sice umožnit práci odborům, ale ty nemají vždy velký a rozhodný vliv. Proto je potřeba si podmínky pracovní smlouvy pečlivě pročíst a plnit pracovní úkoly. A pokud dojde k problémům, je tady například Inspektorát práce. A pozor. Také dohoda o provedení práce nebo pracovní činnosti je pracovním vztahem.

Pokračovat na článek


Smlouva o spolupráci

Pokud si potřebujete ujasnit podnikatelské vztahy, často uzavřete vzájemnou smlouvu o spolupráci. Bohužel se tato smlouva stala rudým šátkem pro býka. Její mávání irituje Inspektorát práce a Daňovou správu. Za smlouvou o spolupráci se totiž často skrýval pracovní vztah.Jak ji platně uzavřítPředem je potřeba konstatovat, že smlouva o spolupráci není přesně vymezena žádným zákonem. Většinou upravuje vztahy prodejce a třeba distributora. Nebo se týká provedení nějakých činností, kde je potřeba součinnosti jiného podnikatele. Příkladem může být třeba pouhý opravář praček nebo sporáků. Pokud zjistí, že k opravě nebo k zajištění správného chodu zařízení je potřeba silnější jistič nebo uzemněná zásuvka, neprovede neodborně činnost sám, ale nabídne provedení spolupracovníkem v jiném oboru. Smlouva o spolupráci nemusí být uzavřena písemně. Ale potom může dojít k problémům s dělením práce a příjmů.Jak se vyhnout švarcsystémuStát nerad vidí smlouvy o spolupráci. Ty totiž znamenají, že nenahnal občany do pracovních poměrů a nemůže z nich tahat vysoké daně. Zaměstnanec zaplatí na sociálce sice podobně jako podnikatel, ale daň ze mzdy má na 20 % a podnikatel na 15 %. Zároveň zaměstnavatel ještě mnoho procent doplatí za zaměstnance sám. Proto je potřeba se vyhnout možnosti stanovení, že smlouva o spolupráci je vlastně pracovní smlouvou. Měla by tedy být nárazovou nebo trvat jen po dobu splnění úkolu. Tady by ji možná mohla nahradit smlouva o dílo, která není tak provařená nebo smlouva o provedení práce. Zároveň nesmí vzniknout vztah podřízenosti. Tedy to, že jedna strana v podstatě úkoluje, kontroluje a dbá na pracovní dobu. Pokud smlouva o spolupráci stanoví přesný rozpis hodin, bude na ní něco špatně. A pokuty za švarcsystém jsou skutečně vysoké.Nahrazení smlouvy o spolupráciNěkdy je tedy výhodnější uzavřít smlouvu o dílo. Tím se vykoná konkrétní činnost a nic nebrání tomu, aby byla považována za krátkodobou. Také dohoda o provedení práce není špatná. Má ale nevýhodná omezení částkou 5.000 Kč (jinak je v podstatě zaměstnáním) a dohoda o pracovní činnosti, která zase stanovuje maximální počet hodin ročně na 300. Proto by smlouva o spolupráci měla být uzavírána pouze tam, kde každý podnikatel vykonává svoji činnost a jen spolupracuje na zcela rozdílném úkolu. Jinak hrozí vážný problém s pokutou a sankcemi.

Pokračovat na článek


Proč registrovat ochranné známky?

Správně navržená, zapsaná a dlouhodobě užívaná značka lépe prodává vaše výrobky.V roce 2007 bylo k Úřadu průmyslového vlastnictví podáno kolem deseti tisíc přihlášek ochranných známek. Asi dva tisíce bylo z nějakého důvodu nerealizováno, řada dalších nebyla v rámci jednoho roku ani dořešena. Proč je úspěšnost přihlašovatelů nízká? S jakými problémy se nejčastěji potýkají, jak jim lze předcházet a jak je úspěšně řešit?Co je ochranná známka a k čemu je dobrá?Ochranná známka je spolehlivý, mezinárodně uznávaný a státem garantovaný způsob ochrany značení výrobků a služeb. Dnešní trh je otevřen zahraničním firmám a v tomto konkurenčním prostředí je obtížné obstát, pokud firma nedokáže sebe a své výrobky jasně identifikovat. Ochranná známka (značka) představuje velmi účinnou ochranu jak obchodní firmy (obchodního jména) nebo loga, tak označení výrobků nebo poskytovaných služeb a v neposlední řadě velkou propagační sílu. Značka pomáhá spotřebiteli ve výběru zboží, od kterého očekává určité kvalitativní vlastnosti. Když je ochranná známka neboli trademark správně navržená, zapsaná a dlouhodobě užívaná, zvyšuje se její hodnota na trhu, a lépe prodává dané produkty. Je-li označení trvale spojené s kvalitou, a vlivem investic do reklamy se stalo označení mezi spotřebiteli známé, bývá často kopírováno nebo alespoň napodobováno. Ochranná známka je významnou zbraní v boji s plagiátory. Vlastník ochranné známky má ze zákona možnost zabránit třetí osobě jakkoli komerčně využívat registrovanou ochrannou známku, má právo v případě porušení práv z ochranné známky požadovat přiměřené zadostiučinění, a to i finanční. Vlastník ochranné známky také může požádat o zadržení zboží, které je neoprávněně označené jeho ochrannou známkou.  Jak se tvoří značka, kterou stojí za to registrovat?  Vyplatí se počkat si na to, až grafik ztvární všechny vaše požadavky, emotivní stránku produktu v konkurenceschopné logo. Může vám rukama projít i deset návrhů, avšak požadavek na ochrannou známku by se měl vznášet tehdy, jste-li si absolutně jisti tím, že „je to ono“. O konečné podobě značky rozhoduje celý management firmy. O potřebě ochranných známek by však měl rozhodovat produktový manažer, který má dobrou představu, k čemu bude známka využívána za rok, anebo třeba i za deset let, což je základní doba platnosti zápisu. Značku je vhodné využít raději až po registraci, protože neprojde-li přihláška z nějakého důvodu řízením, ohrozí to vaši pozici na trhu.5 tipů pro vznikající značku1.       spojit ve značce celý kontext podnikání2.       vytvořit maximálně čitelnou, lehce zapamatovatelnou značku3.       kreativně se odlišit od jiných značek4.       obsahová spojitost se subjektem, který značku využívá5.       všestranná použitelnostCo je spojeno s registrací značky?Přihlašované označení musí být utvořeno ze slov, písmen nebo číslic, nebo může být kresbou nebo tvarem obalu výrobku, případně kombinací těchto prvků. Ze zápisu do rejstříku ochranných známek jsou pak vyloučena ta označení, která nemají rozlišovací způsobilost, sestávají ze značek a údajů o druhu, původu, jakosti a kvalitě zboží, např. označení „nejlepší“ nebo „extra speciál“, odporují dobrým mravům a podobně. Zákonem jsou vyjmenované případy, tzv. absolutní výluky, kdy je dané označení nemožné zapsat jako ochrannou známku. Jedná se zejména o označení, která nemohou tvořit ochrannou známku, resp. není možné je graficky ztvárnit, dále označení, jež nejsou schopná odlišit výrobky nebo služby jednoho producenta od jiného, označení, která by mohla klamat o původu zboží nebo služby, označení vysoké symbolické hodnoty, vlajky a znaky státu nebo organizací atp. Ovšem zákonem uvedená omezení platí ve vzájemných souvislostech s výrobky a službami, pro které se daná známka přihlašuje. Co je popisné pro jeden druh zboží nebo služby, může být pro jiný druh zcela fantazijní. Např. označení APPLE není možné přihlásit pro jablka, ale pro počítače se jedná o označení, které je možné bez problémů přihlásit. Mnohá omezení je možné při vhodně zvolené taktice překonat.FORMY ochranných známek1.       slovní (je tvořena jedním nebo více slovy)2.       obrazová (tvoří ji realistické nebo abstraktní zobrazení lidí, ptáků, zvířat, věcí, různých symbolů nebo jiných obrazových motivů)3.       prostorová (jedná se o trojrozměrné (plastické) vyobrazení)4.       kombinovaná (spojuje slovní prvek s obrazovým, případně prostorovým, v jeden celek)Jak ověřit jedinečnost naší značky?Určitě lze doporučit si nový obchodní název/logotyp předem ověřit z hlediska podoby, respektive zaměnitelnosti s jinými firmami. Přičemž nepátrejte pouze ve svém oboru.Mezi informační zdroje patří rejstříky a věstníky patentových a známkových úřadů, zveřejněné popisy přihlášek a patentovaných vynálezů, popisy zapsaných užitných vzorů a topografií. Nejlepší je databáze Úřadu průmyslového vlastnictví na www.upv.cz, která je denně aktualizovaná. Ovšem provedení kvalitní rešerše vyžaduje zkušenosti a znalosti v oblasti ochranných známek. Je mylné se domnívat, že postačí pouhé zadání slova do formuláře, a pokud je výsledek nulový, pak je možné označení bez obav přihlásit. Je třeba prověřit i označení zaměnitelně podobná, a pro takovou rešerši je třeba znát zákonitosti tvorby rešeršních dotazů a vztahy jednotlivých polí rešeršního programu. Na písemnou žádost provedou rešerši za úhradu také pracovníci ÚPV.Na internetu je k dispozici několik neoficiálních databází ochranných známek, avšak nejsou zcela spolehlivé.Získání přihlášky1.       osobně na Úřadě průmyslového vlastnictví (Antonína Čermáka 2a, Praha 6)2.       na www.upc.cz (tip: zde najdete detailní instrukce, co musí přihláška obsahovat a jak ji vyplnit)Na co si dát při registraci ochranné známky pozor?Registrace není obvykle náročná, nicméně pokud je váš případ čímkoli atypický, podejte přihlášku raději prostřednictvím odborného patentového zástupce. Dejte si pozor na seznam výrobků či služeb, které uvedete k registraci. Zkrácením seznamu lze ušetřit, avšak dlouhodobě se to nevyplatí.  Neúplným seznamem se totiž zbytečně snižuje rozsah poskytované ochrany. Pozor na tzv. právo přednosti, tj. právo před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo podobné ochranné známky pro shodné nebo podobné výrobky či služby. Toto právo musí být uplatněno již v přihlášce. Do 1 – 3 týdnů přijde poštou zpět potvrzení o podání přihlášky ochranné známky, doplněné o důležité evidenční číslo podané přihlášky. Toto číslo se používá jako základ variabilního symbolu při následující úhradě správního poplatku.Jak je registrace finančně náročná?Podání přihlášky podléhá správnímu poplatku. Správní poplatek za podání přihlášky je splatný ve lhůtě 1 měsíce ode dne podání přihlášky. Není-li správní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, považuje se přihláška za nepodanou. Je na místě zmínit, že úřad výzvu k úhradě nezasílá.Poplatek za registraci je přímo úměrný počtu vybraných tříd bez ohledu na to, kolik položek je v dané třídě označeno. Náklady jsou tvořeny jednak základním správním poplatkem, který nyní činí pět tisíc korun, a honorářem daného zástupce. Užívání značky, její platnost a obnovaOchranná známka po zápisu platí deset let ode dne podání přihlášky. Před uplynutím této doby je třeba podat žádost o prodloužení platnosti – obnovu. Často se stává, že přihlašovatel zapomene na termín obnovy a zbytečně tak ztratí svoji ochrannou známku. Pomoci může patentový zástupce, který vás třeba zastupuje již při registraci a lze s ním tuto službu dojednat. Pak byste měli být včas upozorněni na nutnost obnovy zápisu. Náklady jsou tvořeny jednak správním poplatkem (nyní 2500 Kč), popřípadě honorářem patentového zástupce. Pokud již vypršel řádný termín obnovy platnosti ochranné známky, je možné požádat o obnovu ještě ve lhůtě dalších šesti měsíců, poplatek je však dvojnásobný. Uplyne-li marně i tato lhůta, pak známka zanikne. Vždy ovšem lze podat novou přihlášku ochranné známky a absolvovat nové přihlašovací řízení.TIP: Pozor na povinnosti majitele ochranné známky, mezi něž patří především povinnost ochrannou známku užívat. Neužívá-li majitel ochrannou známku bez řádného zdůvodnění, nebo není-li schopen toto užívání prokázat po dobu pěti let, může Úřad tuto známku vymazat z rejstříku. Co je to námitkové řízení? Jedná se o způsob, jak mohou ti, kteří se cítí přihláškou ochranné známky poškozeni na svých právech, bránit zápisu tohoto označení. Je-li řízení o přihlášce před Úřadem kladně ukončeno, dojde k tzv. zveřejnění přihlášky. Toto zveřejnění trvá tři měsíce. V této lhůtě mohou třetí osoby uvedené v zákoně o ochranných známkách podat námitky proti zápisu daného označení. Námitky podpoří příslušnými důkazy. Úřad pošle námitky k vyjádření přihlašovateli. V námitkovém řízení pak Úřad zvažuje argumenty obou stran a na jejich základě vydá rozhodnutí. Toto řízení trvá asi jeden rok. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Co je to korupce

Hra „já na bráchu“ je sice příjemnou zábavou vlivných osob, ale ne vždy je zákonná. Velice lehce se při této hře může stát, že překročí pravidla vymezená trestním zákonem. I premiér Nečas by se měl krotit ve svých vyjádřeních, protože politická dohoda také může být korupcí. Kdy je ale nabídka lukrativních míst korupcí?Omyl při vládnutíJe potřeba si uvědomit, že zvolený politik nehospodaří se svým majetkem. Nemůže ho tedy nabízet ani rozdávat. Nemůže tvrdit, že státní podnik řídí někdo výměnou za nějaké hlasování, odstoupení nebo jakýkoliv jiný úkon. A jaký je v tom rozdíl? Velice zásadní. Státní majetek totiž žádné straně nepatří. Poslanec je veřejná osoba a nemůže za svoje jednání cokoliv dostávat. Jeho činnost je ohodnocena platem a dalšími zákonnými výhodami. Odměňován může být jen v rámci politické strany nebo státem. Ale nikoliv funkcí ve státním sektoru.Modelový příkladPolitické strany se dopouštějí při vládnutí jednoho tragického omylu. Korumpují spřízněné osoby a myslí si, že jde o politický handl. To je ovšem veliký omyl. Pokud poslanec dostane nějaký post ve svojí straně a je za svoji činnosti politika ještě odměňován v rámci svojí strany, pak je vše v pořádku. Strana může odstoupivšího poslance klidně udělat placeným funkcionářem. Jenomže státní majetek politické straně nepatří a poskytnutí lukrativního místa za hlasování, odstoupení nebo jakoukoliv politickou činnost, je jasným příkladem korupce. Představme si podobný příklad třeba u rejstříku trestů. Za čistý výpis můžete nabídnout peníze nebo také zaměstnání ve svojí firmě. A to je přece jasná korupce protislužbou. Stejně tak je odstoupení poslance a protislužba zvolením do funkce ve státní firmě korupcí.          Politická hraBohužel je těžké vysvětlit politikům, že rozdávání míst ve státní správě není otázka politických zásluh. Typický příklad Tvrdíka ve funkci ředitele ČSA naplňuje ještě jednu podstatu trestného činu. Se svěřeným majetkem je potřeba jednat s péčí dobrého hospodáře. Může však člověk, který nerozumí podnikání v leteckém odvětví vést aerolinie? Nepochybně nemůže. To není politický post, kde záleží na vůli občanů. Strany a občané si mohou do vlády zvolit třeba chovance z ústavu. Ale pokud tento chovanec zařídí teplá místa ve státních podnicích neschopným lidem, opět je to otázkou korupce a především poškozování práv při správě cizího majetku.       ZákonnostPolitik se svěřeným majetkem nemůže zacházet, jak chce. Zákon je neúprosný a přestože se v posledních letech uvolnila morálka a některá jednání politiků se stala běžnou normou, neznamená to, že je vše v pořádku. Trestní zákon byl v minulosti často překračován, ale to není důvodem, aby  tomu tak bylo vždy. Prostě a jednoduše. Nabídnout nebo dokonce zařídit za hlasování poslance nebo jeho odstoupení funkci ve státním podniku je korupcí. Takové postupy ať si provádějí politické strany samy u sebe. Ale státní podniky jim nepatří a posty se musejí obsazovat na základě odbornosti. Vše ostatní je nezákonné. Bože, opatruj zákon – God save the Law.    

Pokračovat na článek