Výsledky vyhledávání pro dotaz zástupce

Výsledky vyhledávání v sekci: Smart business

Zákaz konkurence po skončení výkonu funkce

ABSTRAKTV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Navíc vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. V souvislosti se statutární orgány není zákonem konkurenční doložka upravena, nicméně judikatura zde nakonec uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, co vše zvážit a zohlednit, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ÚVODV obchodním světě lze na konkurenci pohlédnou dvěma způsoby. Podnikateli může být motorem, který ho nutí se zlepšovat a vyvíjet. Na druhou stranu boj s ní bývá velmi těžký a pokud je podnikatel neúspěšný, bude trhem odsouzen k nezdarům. V případě, že hrozí konkurence od osoby, která zná společnost ,,zevnitř”, je seznámena blíže s jejím chodem, strategiemi, plány, klientelou, jen těžko na takové najdeme nějaká pozitiva. Je nepochybně třeba  jí zabránit, předcházet jí. V tomto směru i zákonodárce podává podnikateli pomocnou ruku. V zákoníku práce je podnikání zaměstnanců v předmětu zaměstnavatele podmíněno jeho souhlasem, v zákoníku obchodním především u kapitálových společností jsou dnes již kogentně upravena ustanovení zabraňující statutárním orgánům či jeho členům vykonávat činnosti, které by měly nebo mohly mít vůči společnosti soutěžní povahu.Vztah mezi společností a jinou osobou nemusí být trvalý. Člověk je přirozeně tvor zvídavý a učenliví, své poznatky nabývá a poté má tendenci je uplatňovat. Nyní již tak ovšem nebude činit v rámci společnosti, ta z jeho dalšího konání nemusí mít užitek, může nastat pravý opak. Reálně hrozí situace, že teď již bývalý funkcionář bude užívat odnesené zkušenosti v rozporu se zájmem dřívějšího partnera, k němuž většinou již nemá žádné povinnosti a nemusí na něj brát ohledy. Problém konkurenčního jednání po skončení smluvního vztahu není ničím novým, i pro naše území byl řešen již v právních předpisech ze začátku minulého století/1. Změněná společenská, tedy i právní, situace v českých zemích po druhé světové válce zatlačila problém konkurence do pozadí. Nutně musel opětovně vyvstat na povrh po politickém převratu, během ekonomické reformy. Konkurenčním doložkám samotným se však dveře otevíraly velmi pomalu. Po strastiplné cestě se dnes už opět v našem právním řádu výslovně objevují. V souvislosti se statutární orgány ovšem nikoli, nicméně judikatura zde uznala prostor pro autonomii vůle. Jenže vše má své, mnohdy těžko odhadnutelné, meze. Mým cílem je možnosti rozšíření zákazu konkurenčního jednání statutárních orgánů na období po zániku funkce prozkoumat, a navrhnout, jak postupovat při sjednávání, aby mohl být tento smluvní institut využíván k plnění  svého účelu bez větších rizik a nemilých překvapení.ZÁKAZ KONKURENCE V PRÁVU OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍJak bylo nastíněno v úvodu, náš současný obchodní zákoník se zákazem konkurence pro orgány společností výslovně počítá, tedy pokud jde o poměry během trvání jejich vztahu se společností. Tato problematika by si jistě zasloužila samostatnou práci, dovolím si tedy pouze odkázat na výběr z  bohaté odborné literatury/2. Pár poznámek je však vhodné uvést alespoň k pojetí předmětu podnikání, kterého by se měl zákaz konkurence týkat.Předmět a obor podnikáníZásadní význam pro posouzení, zda došlo k nedovolenému konkurenčnímu jednání, má ve většině jeho zákonných zákazů určení rozsahu pojmu předmět, popř. obor podnikání. Odborná literatura je v tomto případě jednotná, a to jak starší tak novější/3. Mezi oborem a předmětem podnikání není spatřován rozdíl. K určení, zda byl zákaz konkurence porušen, se má vždy konkrétně posuzovat, jestli v jednotlivém případě vyvíjel statutární orgán skutečně aktivitu shodnou s podnikatelskou činností společnosti, a to někdy dokonce jen s hlavní činností/4. Pro podporu tohoto stanoviska znějí argumenty, že rejstříkové soudy zapisují předmět podnikání shodný se zněním živnostenského oprávnění a vymezení je příliš široké. Typickým příkladem je označení ,,koupě zboží za účelem prodeje a prodej‘‘. Nicméně nelze se ubránit pochybnostem, zda je tento názor zcela správný. Společnost získává podnikatelské oprávnění, a tím je jí umožněno podnikat ve všech oblastech, na které se ono vztahuje/5. Je možné, že v určitém období se soustředí pouze na jednu oblast, ale pokud se na trhu objeví významná příležitost v jiném úseku, v němž může podnikat, statutární orgán by ji rozhodně neměl využít k  vlastním podnikatelským aktivitám, jeho kroky by měly směřovat k tomu, aby se zde prosadila společnost, jejímž je manažerem. Opačný postup by byl těžko v souladu s péčí řádného hospodáře. Nabízí se však i otázka, jak by byl tento názor obhajitelný v případě, kdy by společnost k využité oné příležitosti neměla momentálně prostředky, ale osoba vykonávající funkci jejího orgánu ano. Jenže tak může zcela znemožnit společnosti, aby v budoucnu vůbec zahájil a rozvinula svou podnikatelskou aktivitu právě v této oblasti, protože v ní bude mít postavení konkurence. Předesílám, že pokud jde o konkurenční doložky, bude úvaha nutně odlišná, viz níže. Toto poněkud přísné pojetí předmětu podnikání je typické spíše pro trestněprávní senáty našeho Nejvyššího soudu/6, hlavně v souvislosti s hospodářskými trestnými činy, např. trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 zákona č. 40/2009 Sb., byť neodkazuje přímo na porušení konkurence dle obchodního zákoníku a stanovuje vlastní znaky. Zato bedlivé zkoumání, zda má jednání skutečně soutěžní povahu, sledujeme v případech posuzování naplňování generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku/7. Avšak tíha autority autorů argumentů pro restriktivní pojetí ,,předmětu podnikání‘‘ tiší tento extenzivní výklad. Lze tedy připustit, že co se zákazu konkurence dle obchodního zákoníku týká, je předmětem či oborem činnosti nutno rozumět takový, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a důsledky spojené s jejím porušením však pochopitelně zůstává neomezena.KONKURENČNÍ DOLOŽKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDUDříve než se pokusíme vymezit možnosti sestavení konkurenční doložky pro členy orgánů obchodních společností, je nutné hledat inspiraci v oblastech, kde je tato problematika již přímo zákonem zachycena.Cesta k (znovu)uznání platnosti konkurenčních doložek v českém právním prostředíV devadesátých letech byl náš právní řád prost ustanovení o konkurenčních doložkách. O jejich přípustnosti, jak ve vztazích pracovněprávních, tak obchodněprávních, se vedly četné diskuze. Z jedné strany se ozývaly nesouhlasné hlasy, opírající se o článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.)/8, druhá strana oponovala občanskoprávní zásadou vyjádřenou Listinou v článku 2 odst. 3 (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)/9. Objevovaly se i názory, které sice odmítaly bez zákonného ustanovení konkurenční doložky ve vztazích pracovněprávních, ale zároveň je schvalovaly ve volněji koncipovanějších vztazích obchodních/10. Problém se nakonec dostal až před Ústavní soud. V  rozhodnutí II. ÚS 192/95 z roku 1995 se zabýval oprávněností nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, který porušil zákaz podnikání ve shodném obchodním odvětví, jenž byl součástí pracovní smlouvy a měl trvat 12 měsíců od skončení pracovního poměru. Bylo třeba rozhodnout, zda je toto ujednání platné. Ústavní soud seznal, že ano. Usoudil, že byla zachována rovnost v právu podnikat na straně zaměstnavatele a na straně zaměstnanců. Dále zobecnil, ,,že bude třeba individuálně přistupovat k hodnocení tzv. “konkurenčních ujednání”…jsou zde důležité takové ukazatele, jako je výše sjednané pokuty, délka doby pracovního poměru, délka doby závazku, povaha provozu atd.‘‘ Zdá se být velmi překvapivé, že ani tento výrok strážce ústavnosti rozbouřené vody neuklidnil. Někteří autoři se proti němu velmi tvrdě postavili, tvrdě zněla kritika například doktora Zrutského/11. Naopak rozhodnutí uvítala a nesouhlasné názory rázně odsoudila profesorka Pelikánová/12. Argumentovala mimo jiné tím, že konkurenční doložky nejsou na našem území nijak cizím prvkem, když byly upraveny již v prvorepublikových zákonech. K narůstání nejistoty značnou měrou přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1008/98 ze dne 3. března 2000, kde prohlásil za neplatnou konkurenční doložku mezi dovolatelem a jeho bývalým obchodním zástupcem (tedy ze vztahu obchodníh!). Své stanovisko založil nejen na faktu, že ujednání o konkurenční klauzuli bylo příliš neurčité, nýbrž konstatoval ještě, že ,,dohodou stran se nelze platně vzdát práva podnikat, a to ani z části, popř. po omezenou dobu, nestanoví-li např. zákon možnost takové dohody…‘‘ Vycházel při tom opět z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, přičemž poukázal na odstavec 2, který praví, že jen zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Situace byla nakonec vyřešena legislativní cestou. Novelou obchodního zákoníku číslo 370/2000 Sb. byl do dílu upravujícího smlouvu o obchodním zastoupení vložen nový § 672a a novelou 155/2000 Sb. v zákoníku práce doplněn § 29. Obě úpravy stanovily podmínky pro platné sjednání konkurenční doložky.Současná úprava konkurenčních doložek v zákoníku práceNový zákoník práce 262/2006 Sb. stanovuje náležitosti a postup sjednání konkurenčních klauzulí v § 310. Jak prohlásil už Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, je zde výslovně kladen důraz na přiměřenost ujednání a ochranu zájmů zaměstnance. Maximální doba, po kterou může být po zániku pracovněprávního vztahu osoba omezena, činí 1 rok. Zarážející je však povinnost zaměstnavatele platit vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku bývalého zaměstnance. Nejenže původní úprava z roku 1910 neobsahovala žádný příkaz k protiplnění, ani současné evropské úpravy nejsou tolik přísné, většinou se výše pohybuje do 50% průměrného měsíčního výdělku/13. Takto jsou velmi znevýhodněni především malí podnikatelé, kteří si platit vysoké protiplnění nikdy nebudou moci dovolit a jejich postavení na trhu tím může utrpět. Nicméně je nutné připustit i skutečnost, že najít si novou práci často zcela mimo vyučený či vystudovaný obor bude pro zaměstnance nelehké.Zákonná úprava konkurenčních doložek v obchodněprávních vztazíchV obchodním zákoníku nalezneme ustanovení o konkurenční doložce na třech místech. V § 488a, který spadá do dílu o smlouvě o prodeji podniku, v § 488h pro smlouvu o nájmu podniku, a oba tyto odkazují na § 672a, kde je upravena konkurenční klauzule pro obchodního zástupce. K její platnosti je třeba sjednat dobu, která může činit maximálně dva roky, a území nebo okruhu osob na tomto území. Omezení platí v předmětu obchodního zastoupení, nebo v jiné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Pokud to vyžaduje ochrana zástupce, může soud konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou. Podoba smlouvy o obchodním zastoupení má svůj původ ve směrnici Rady 86/653/EHS, nicméně konkurenční doložka u nás byla výslovně zákonem povolena až novelou z roku 2000. Tedy také její přípustnost vyplývala dlouhou dobu pouze z judikatury, a o tu se do těchto dnů opírají soutěžní doložky orgánů obchodních společností.KONKURENČNÍ KLAUZULE PRO ORGÁNY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍMožnost sjednání konkurenčních doložek pro statutární či jiné orgány dodnes v základu vychází se staré soukromoprávní zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Již v 90. letech zněly názory, že právě především ve volněji koncipovaných obchodních závazkových vztazích by mělo být umožněno je využívat. To několikrát potvrdil i Ústavní soud, poprvé v rozhodnutí IV. ÚS 464/98, a přímo i pro člena představenstva na začátku roku 2008 , když ve svém usnesení II. ÚS 30/08 zopakoval, že ,, taková ujednání (roz. konkurenční doložky) je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního‘‘. Avšak přímou zákonnou úpravu postrádáme. Aby byla konkurenční doložka pro orgány společnosti platně sjednána a plnila dobře svůj základní účel, musíme při její konstrukci zohlednit a dobře si rozmyslet několik prvků.Kde sjednat konkurenční doložku?Významné bude již rozhodnutí, kde upravit povinnost orgánu zdržet se i po nějakou dobu od zániku funkce soutěžního jednání vůči společnosti. Nejvyšší soud usnesením 29 Odo 463/2001  připustil časové rozšíření zákazu konkurence pro jednatele ve společenské smlouvě, nabízí se však otázka, zda je v takovém případě potřeba souhlasu člena orgánu. V daném rozhodnutí se s ní dovolací soud vyrovnal takto:   ,,… je-li v okamžiku, kdy jednatel vyslovil souhlas se svým jmenováním do funkce, takový zákaz konkurence upraven ve společenské smlouvě a jednatel byl se společenskou smlouvou předem seznámen, lze mít zpravidla za to, že s omezeními, která pro něj ze společenské smlouvy vyplývají, souhlasí‘‘. Avšak v  rozsudku 29 Cdo 1053/2007 uvádí mimo jiné následující: ,, Ustanovení § 196 obch. zák. se vztahuje jen na ty případy, kdy určuje rozsah zákazu konkurence zákon anebo, na základě zákonného zmocnění, stanovy či valná hromada…. Rozšíření rozsahu zákazu konkurence nad rámec stanovený zákonem ve stanovách či v usnesení valné hromady přitom zákon nepodmiňuje souhlasem osob, které mají být v budoucnu tomuto zákazu podrobeny‘‘. Z dalších vět soudu nelze dovodit, zda se dané závěry vztahují pouze na rozšíření věcné či i časové, poněvadž ona kauza se týkala obou. V uvedeném případě byl zákaz konkurence věcně i časově rozšířen smlouvou. Žalobce, člen představenstva, pak tento způsob ujednání zpochybnil, majíce za to, že tak lze učinit právě pouze stanovami či usnesením valné hromady. S tím Nejvyšší soud zásadně nesouhlasil a dal zelenou čistě smluvnímu sjednání konkurenční doložky mezi členem statutárního orgánu a společností s následující argumentací: ,, Připouští-li zákon, aby k rozšíření zákazu konkurence nad zákonem stanovený rozsah došlo usnesením valné hromady či stanovami, tím spíše je možná (za situace, kdy to obchodní zákoník ani jiný právní předpis nezakazuje) dohoda společnosti a jejího statutárního orgánu o takovém rozšířen´´. Velmi často se setkáváme s uzavřením dohody o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce. Ta musí být dle § 66 odst. 2 schválena valnou hromadou, takže bude zachována kontrola ze strany společníků či akcionářů. Nicméně rozsah omezení a případné protiplnění bude nutno vymezit v závislosti na několika faktorech, které při vzniku funkce často nebudou předvídatelné, stejně jako nemusí být jisté, že omezení určité osoby bude vskutku potřeba. Proto je vhodné v ujednání o časovém rozšíření zákazu konkurence stanovit, že určité body budou upřesněny až na konci vztahu. To připouští i Nejvyšší soud, v rozhodnutí 29 Cdo 1053/2007 nevidí problém v dohodě o uzavření budoucí kompenzační smlouvy, jejíž obsah měl záviset na ,, době působení žalovaného (zde člena představenstva) v úpadkyni a na jeho pracovním zařazení‘‘. V rozsudku 32 Odo 407/2005 se v mandátní smlouvě setkáváme s ujednáním o budoucím doplněním okruhu klientů, jimž jeden rok od ukončení vztahu nesměl mandatář poskytovat poradenské služby. Lze tedy konstatovat, že není příliš vhodné uzavřít  úmluvu v příliš konkrétní podobě, spíše lze doporučit pouze uvést způsob či postup, podle kterého bude v době zániku vztahu dohoda doplněna. Také je vhodné zvážit, zda neujednat možnost společnosti zcela odstoupit od smlouvy v případě, že nebudou dány předpoklady pro dosažení účelu, ke kterému měla směřovat (například pokud statutární orgán plnil svou funkci natolik nedbale, že reálně nehrozí žádné riziko, že by mohl společnosti úspěšně konkurovat), jinak by se totiž bývalý člen orgánu mohl domáhat doplnění smlouvy soudní cestou. Není ovšem ani vyloučeno, aby byla dohoda o omezení konkurenčního jednání uzavřena až při ukončení vztahu, avšak společnost se tím vystavuje riziku, že k ní odcházející osoba, třeba již s velmi konkrétní vidinou dalšího zaměstnání či funkce, nebude chtít dát souhlas. Velmi obvyklým nástrojem zakomponovaným do konkurenčních doložek je smluvní pokuta. Ta musí být také platně sjednána, proto je třeba dát maximální pozor na její přiměřenost a určitost.Rozsah omezení – požadavek přiměřenostiDalším ze základních faktorů, které je nutno důkladně zvážit, je rozsah omezení, kterým by měl být člen orgánu po zániku funkce postihnut. Přiměřenost je jednou z nutných a všemi soudy mnohokrát skloňovaných podmínek. Doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivá a vzájemně vyvážená pro oba kontrahenty, a nebyl ohrožen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Pokud by byl obsah ujednaní v konkurenční doložce pro bývalého člena orgánu příliš přísný, byla by celá pro rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku absolutně neplatná. Je třeba zmínit, že zde není dána tzv. moderační pravomoc soudu, jakou má díky § 672a odst. 3 v případě konkurenční doložky u obchodního zástupce. Je vhodné důkladně posoudit, jaké reálné riziko by konkurenční jednání bývalého funkcionáře pro konkrétního podnikatele znamenalo.Také lze zvážit, zda v ujednání nestanovit možnost ,,osvobodit se‘‘ ze zákazu tím, že by bývalému členu orgánu k určité jím zamýšlené činnosti dala společnost výslovný předchozí souhlas.Chybí nám zákonné určení náležitostí, které musí být sjednány, aby dohoda platně vznikla. Inspirujeme-li se bohatou judikaturou ohledně uznávání konkurenčních klauzulí u zaměstnanců či obchodních zástupců z období, kdy ještě nebyly legislativně zachyceny (viz výše), můžeme vymezit několik prvků, které byly soudy označeny za nutné, a zohlednit několik ukazatelů, jež jsou považovány za důležité.Věcný rozsah omezeníPodstatné je v dohodě o konkurenční doložce sjednat, co vše má být statutárnímu nebo jinému orgánu či jeho členu zakázáno. V čím více činnostech ho omezíme, tím podstatněji musíme jinde rozsah zúžit či zvýšit kompenzaci.Není neobvyklé, že věcný rozsah zákazu konkurence uvedený v § 136 (§ 196) odst. 1 bývá časově rozšířen i na období po zániku funkce. Zákonné ustanovení je však celkem přísné a široké, proto je nutné uvážit, zda je to u konkrétního funkcionáře skutečně třeba, pokud by nastal spor, podnikatel by si musel takto obsáhlou míru zákazu obhájit, případně se ospravedlnit vysokou kompenzací pro druhou stranu. Nicméně je zřejmé, že právě osoba v pozici statutárního orgánu mohla mít přístup ke všem možným informacím, výrobním postupům, seznámit se s významnými klienty, osvojit si strategické plány atd., tedy může být pro její značné omezení skutečně pádný důvod. Lze dokonce přidat další oblasti, ve kterých je obava, že by pro podnikatele mohla představovat konkurenční hrozbu, např. zapovědět i jen nepodstatnou účast v jiných obchodních společnostech/14.V souvislosti s věcným rozsahem je nutné zdůraznit potřebu příhodného výkladu pojmu ,,předmět podnikání‘‘. Pokud byly u zákonného zákazu konkurence pochybnosti, zda je zde myšlen předmět podnikání ve smyslu formálním (tedy zapsaném v obchodním rejstříku) či materiálním (činnost, kterou podnikatel reálně vykonává), na tomto místě pro ně mnohdy není prostor. Jen velmi těžko by bylo možno obhájit, že má podnikatel zájem na tom, aby její bývalý orgán nepůsobil v oblastech, které pro společnost reálně nejsou vůbec soutěžní, nebo ve kterých za dobu výkonu jeho funkce vůbec nepůsobila, ač by do formálně velmi široce zapsaného předmětu podnikání spadaly. V rozhodnutí 32 Odo 659/2005, které se týkalo platnosti konkurenční klauzule pro obchodního zástupce, kdy její náležitost ještě nebyly v zákoně upraveny, Nejvyšší soud potvrdil, že ,, zákaz výkonu činnosti v oblastech “obdobných“, v níž vyvíjel obchodní zástupce … je široké a neurčité‘‘. V tomto případě tedy aplikoval § 39 občanského zákoníku s tím, že ,, sjednaná konkurenční doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a nesleduje již pouze ochranu žalobkyně, ale bylo jí popřeno právo žalovaného na svobodné podnikání‘‘.V rozsudku 33 Cdo 1008/98 se Nejvyšší soud letmo dotkl problému, jak by se na konkurenční doložku hledělo, pokud by podnikatel již  po ukončení vztahu s osobou, s níž byla ujednána soutěžní doložka, změnil předmět podnikání či rozšířil reálně provozující podnikatelskou činnost. Soud to zhodnotil jako přílišné riziko pro onu osobu, nicméně je těžko představitelné, že by se skutečně takto nezaviněně mohla dostat do rozporu s klauzulí, obsah dohody by nemohl být jednostranně změněn, navíc by jistě nebyla dodržena podmínka rovnosti, spravedlnosti a vyváženosti, ani by nebyl zachován ospravedlnitelný účel konkurenčních doložek.Doba trvání omezeníV žádném případě nelze sjednat konkurenční doložku na období bez časového omezení. Taková by byla absolutně neplatná/15. Nejčastěji se lze setkat s doložkami s trváním jeden či dva roky, ale narazíme i na tříleté, pětileté.  Při stanovení přiměřené délky trvání závazku, je třeba zohlednit několik kritérií. Jedním z nich je povaha podnikatelské oblasti. Pokud jde o dynamicky se vyvíjející obor, nebude nutné osobu zavazovat dlouho, a naopak. Dalším faktorem ovlivňujícím míru přiměřenosti bude také délka období, po které ve funkci působil. Více subjektivně je pak hodnotitelé, k jakému množství informací a poznatků se funkcionář mohl dostat.ÚzemíNa požadavku vymezení určitého území, na kterém se má bývalý funkcionář zdržet soutěžního působení, judikatura netrvá vždy, nicméně pokud není splněn, je opět nutno zvýšit hodnotu protiplnění. Dost možná zlomovým rozhodnutím pro tuto sféru bude čerstvý rozsudek 23 Cdo 4192/2008 z února letošního roku, v němž Nejvyšší soud vztáhl závěry o nutnosti vymezení území pro obchodního zástupce (nyní je tento požadavek uveden přímo v § 672a ObchZ) i na sjednání doložky ve smlouvě mandátní/16. Konstatoval, že ,, nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků‘‘. Proto je vhodné, aby i území bylo v doložce sjednáno. V některých případech totiž může být skutečně nepřiměřené, je-li dán zákaz konkurence bez tohoto ohraničení, protože by podnikateli s opravdu lokální působením například pouze v Praze nemuselo být ospravedlnitelně škodlivé podnikání jeho bývalého člena orgánu v Brně, byť s podobným předmětem činnosti. Naopak v některých případech, hlavně u velkých společností s mezinárodním účinkováním, bude možno zakázat konkurenční jednání i v několika státech, opět s odpovídajícím vyrovnáním.ProtiplněníOtázka kompenzace si zaslouží zvláštní pozornost. Dříve než byla problematika konkurenčních doložek definitivně zachycena v našem právním řádu, dovodil Nejvyšší soud jeden ze znaků povahy těchto dohod. Ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1276/2001 totiž vyřkl, že   ,, je třeba chápat ujednání o tzv. konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Proto je správný závěr odvolacího soudu, který po zjištění, že výraznému omezení žalovaného po dobu dvou let v jeho právu podnikat neodpovídá jakýkoliv závazek žalobce, dovodil neplatnost této dohody‘‘ . Pokud má tedy omezení zavázané osoby větší rozsah, vždy musí být nějakým způsobem za své omisivní  jednání odškodněna. Jak bylo zdůrazňováno, pokud jde o výši, míra přiměřenosti vyrovnání závisí na tom, čeho všeho, po jakou dobu, případně na jak rozsáhlém území se daná osoba musí zdržet. Je rozhodně vhodnější, aby byl v dohodě o konkurenční klauzuli sjednán spíše postup či vzorec, jak výši protiplnění vypočítat v okamžiku zániku funkce, než určit zcela pevnou částku.Forma protiplněníJakým způsobem či v jaké formě bude odškodnění realizováno záleží na dohodě stran. Podmínkou je, aby toto plnění přinášelo omezené osobě hospodářský prospěch přímo v době trvání jejího závazku/17. Inspiraci můžeme hledat v zákoníku práce, kde jsou dřívějšímu zaměstnanci částky vypláceny měsíčně. U obchodního zástupce bývá protiplnění  poskytováno v rámci odškodnění v případě ukončení smlouvy o zastoupení dle § 699 ObchZ. Vyrovnání nemusí být vypláceno v peněžité formě, stejně jako u odměny za výkon funkce připadá v úvahu i plnění naturální.Sjednání protiplnění, dopad rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009Od dubna roku 2010 se výrazně rozšířila míra svobody pro sjednávání protiplnění za dodržování konkurenční doložky. Nevyšší soud totiž v rozsudku 29 Cdo 2049/2009 judikoval, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák./18 na plnění, které je společnost povinna poskytnout bývalému jednateli za dodržení zákazu konkurence po dobu po skončení výkonu funkce, nedopadá‘‘. Tyto závěry jsou pro naši problematiku zcela zásadní. Pokud bychom mohli aplikovat § 66 odst. 3 ObchZ, vzhledem k tomu, že na protiplnění za dodržení rozšířeného zákazu konkurence neplyne nárok z právního předpisu, měli bychom na výběr pouze ze tří možností, jak kompenzaci za omezení sjednat: 1. ve vnitřním předpise (jímž je nepochybně v tomto ustanovení myšlen takový, na kterém se usnese valná hromada*28), 2. v dohodě, se souhlasem valné hromady, 3. ve smlouvě o výkonu funkce. V každém případě by její sjednání bylo kontrolováno ze strany společníků či akcionářů. Vzhledem k výše zmíněnému závěru Nejvyššího soudu se však o toto zákonné ustanovení opřít nemůžeme. Reálně tak hrozí situace, že si takové ujednání budou podepisovat statutární orgány či jejich členové sami mezi sebou dle vlastní vůle.U rozhodnutí 29 Cdo 2049/2009 bude vhodné se chvíli zdržet. Skutkový stav spočíval v tom, že byla sjednána konkurenční doložka pro jednatele společnosti, nutno podotknout s velmi vysokou kompenzaci za rok jejího dodržování – činila dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy, již jednatel ve společnosti pobíral za práci v pozici generálního ředitele. Po několika měsících trvání omezení společnost bývalému jednateli oznámila, že na dodržování konkurenční doložky netrvá. Omezený společnost žaloval. Ta namítala, že od dohody upustila z toho důvodu, že bývalý statutární orgán zavinil její nepříznivý hospodářský výsledek. Soud prvního stupně ještě ustanovení § 66 odst. 3 uvažoval. Druhá instance, a Nejvyšší soud pak její závěry potvrdil, uznala nárok žalobce na kompenzaci za celý rok zákazu konkurence, protože jednostranným sdělením žalované o netrvání na dodržení konkurenční doložky, nemohlo dojít ke změně obsahu smlouvy. K tomu odvolací soud dodal, že ,, ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. na uvedený případ nedopadá – jeho účelem je, aby společnost nemusela poskytovat plnění svému statutárnímu orgánu či jeho členu, jenž svou funkci nevykonával řádně a způsobil tak její nepříznivé hospodářské výsledky. V projednávané věci se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované.‘‘ Nejvyšší soud pak tedy shrnul, že ,, finanční kompenzaci sjednanou za dodržení konkurenční doložky v projednávané věci nelze považovat za plnění poskytované žalobci ve smyslu § 66 odst. 3 obch. zák., neboť účelem jejího sjednání není poskytnutí plnění žalobci v souvislosti s výkonem funkce jednatele…; jde o protiplnění žalobci za dodržení smluvního omezení sjednaného nad rámec zákonného rozsahu zákazu konkurence pro dobu po skončení jeho funkce.‘‘ Takové výroky mají významný dopad nejen na pojetí konkurenčních doložek, ale na celý problém obsahu pojmu ,,výkon funkce‘‘. Kde jsou jeho hranice? Zachová si vůbec vztah mezi společností a členem orgánu po zániku funkce svůj obchodně-závazkový režim? Odpovědi na tuto otázku mohou hrát zásadní roli například při určování povahy případné smluvní pokuty, která by byla za porušení zákazu konkurence sjednána. Poučení můžeme opět hledat v nedávné minulosti. Již bylo poznamenáno, že v 90. byla soudy i odbornou veřejností vášnivě řešena vůbec možnost svobodně sjednat konkurenční doložku v pracovním právu. Nejednotnost spočívala i v názorech, zda by takové ujednání mělo povahu občanskoprávní či pracovněprávní. Zlomový nález Ústavního soudu  II. ÚS 192/95 však tuto otázku nechal nezodpovězenou. Navíc je třeba podotknout, že lze jen těžko srovnávat obchodní zákoník a tehdejší zákoník práce/19, jelikož ten byl založen na ,,všepojímající‘‘ koncepci a nepřipouštěl téměř žádnou svobodu vůle stran. Snad by nám mohlo aspoň prozatímně pomoci zjištění, že vztahy týkající se konkurenčních ujednání byly i před zákonnou úpravou doložek v § 672a ObchZ Nejvyšším soudem nazývány obchodními. Dalším problémem, který plyne z vynětí protiplnění za rozšíření zákazu konkurence z § 66 odst. 3 ObchZ se ve svém článku zevrubně zabývali Prof. Dědič a JUDr. Lasák /20. Upozorňují hlavně na skutečnost, že by nyní mohly být za vyrovnání za časové rozšíření zákazu konkurence maskovány tzv. zlaté padáky/21. Svá tvrzení však až příliš zjednodušeně zakládají na totožnosti povahy plnění za konkurenční doložku a odchodného. Účel konkurenčních klauzulí však nelze ani pracovně opomíjet. Mnohem příhodnější je úvaha, že pokud by byla sjednána nepřiměřeně vysoká kompenzace za zdržení se soutěžních aktivit s tím, aby došlo k vyhnutí se § 66 odst. 3 a ve skutečnosti by bylo zamýšleno poskytnout bývalému členovy orgánu onen zlatý padák, daný úkon by mohl být označen jako simulovaný. V takovém případě by bylo platné právě zastřené jednání, šlo by tedy ve skutečnosti o plnění podléhající režimu § 66 odst. 3 ObchZ, a dokud by nebyly splněny podmínky tam vyžadované, dohoda by byla neúčinná, a plnění z takové je bezdůvodným obohacením. Pokud bychom ale s oním rozhodnutím vůbec nepolemizovali, bylo by třeba nastavit sjednání odškodnění za dodržení doložky tak, aby zůstalo pod kontrolou valné hromady či jiného orgánu/22. Ustanovení § 66 odst. 3 však neobsahuje pouze nutnost souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členovi orgánu. Ve své druhé části dává společnosti možnost plnění neposkytnout, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Zde však lze do značné míry souhlasit s názorem soudu, že v případě konkurenčních klauzulí ,, se však jedná o plnění, které s kvalitou výkonu funkce jednatele nijak nesouvisí – jedná se o kompenzaci žalobce za profesní omezení po skončení jeho působení u žalované‘‘. Obsah ujednání o konkurenčním omezení opravdu na kvalitě výkonu funkce záviset nemusí. I špatný správce může svým soutěžním jednání pro společnost představovat hrozbu. Pokud by společnost měla zájem na tom, aby byla výše odškodnění závislá na jejích hospodářských výsledcích, mohla by takovou podmínku v dohodě o konkurenční doložce sjednat.INSPIRACE V BUDOUCNOSTI NA ZÁVĚR – ÚPRAVA KONKURENČNÍCH DOLOŽEK V NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKUV části čtvrté návrhu občanského zákoníku nazvané relativní majetková práva, v hlavě třetí pojednávající o závazcích z deliktního jednání, v díle druhém o zneužití a omezení soutěže najdeme v obecných ustanoveních prvního oddílu § 2917 pojmenovaném ,,nedovolená konkurenční doložka‘‘. Již dnes bychom zde mohli pro sestavování dohod o konkurenčních doložkách nalézt inspiraci. V daném ustanovení jsou určeny nutné náležitosti, které musí být při omezení soutěžní činnosti sjednány, jinak by se k doložce nepřihlíželo. Jde o území a okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká. Maximální doba takového závazku je 5 let s tím, že bylo-li by sjednáno více či trvání neomezené, platí po dobu pěti let. Dále je zde upravena moderační pravomoc soudu, pokud by měl ujednání za nepřiměřené.

Pokračovat na článek


Stát se číšníkem je těžší než obchodníkem s nemovitostmi

 Obchodovat s nemovitostmi může v podstatě každý. Dokonce může každý na živnostemském úřadu cokoliv zprostředkovávat, třeba prodej aut, nábytku nebo potravin. Ale běda pokud se rozhodne otevřít si svoji hospůdku, kavárnu nebo bar. Číšník je řemeslo a stát zřejmě usoudil, že prodávat chlebíčky a kofolu je náročné a odpovědné natolik, že je potřeba dobře ovládat způsob roznášky a čepování.Hostinská činnost a základní dokladyHostinská činnost je skutečně řemeslnou živností (narozdíl od volných živností) a živnostenský úřad vyžaduje řadu dokladů. Hygienický průkaz a jeho opatření je maličkost. Samozřejmý je i věk 18 let, žádný záznam v trestním rejstříku a svéprávnost – ta se prokazuje pouhým předložením občanského průkazu.BezdlužnostTrochu složitější může být bezdlužnost. Aby se dlužník skutečně nemohl vymotat z dluhů a byl nucen podnikat načerno, musí žadatel o živnostenský list doložit, že státu nic nedluží. A to na zdravotním a sociálním pojištění a také na běžných daních, které eviduje Finanční úřad. Budoucí živnostník musí oběhnout berňák, kde jsou na podobné otravy připraveni a stejně tak Českou správu sociálního zabezpečení. Když získá tyto dokumenty s negativním záznamem, musí ještě získat doklad o bezdlužnosti na zdravotním pojištění. Tady ale žádný oficiální doklad není, takže postačuje čestné prohlášení.Hostinská činnost a odbornostA tady student asi docela pohoří. Pokud před podáním žádosti o toto „specifické“ řemeslo neměl co do činění se vzděláním v oboru kuchař, číšník nebo někde dlouhodobě nepracoval, bude mít zřejmě smůlu. Prokázání odbornosti totiž vyžaduje poměrně přísné podmínky. Snílek s vidinou studentského baru a pěkných děvčat, usazených na vysokých židlích a zírajících na (všeho)schopného bamana s perspektivou diplomu může docela tvrdě narazit na skutečnost.Podmínky odbornostiBýt odborníkem v pohostinství vyžaduje tříleté studium učňovského oboru a tři roky praxe, ale vysokoškolák asi nezačínal jako číšník bez maturity. Existuje možnost uplatnit vlastní studium střední školy s maturitou také v oboru a dva roky praxe (bez maturity opět 3 roky) nebo vysokoškolský diplom a rok praxe. Získat živnostenský list hostinská činnost je tedy obtížné nejen vzděláním, ale také praxí. Kontinuálně studující vysokoškoláci mají prostě smůlu. Protože by ještě postačovalo 6 let práce v oboru, ale to asi patří do kategorie věčných studentů nebo studia ve starobním důchodu.Odpovědná osobaAby se student nemusel se svojí myšlenkou na denní studium a noční pobyt ve vlastním baru úplně rozloučit, musí hledat někoho, kdo podmínky vzdělání a praxe splňuje. Zatím se příliš odborníků bez známosti najít nedá. Inzeráty, které by nabízely odpovědné zástupce mnoho zastoupení v pracovních nabídkách nenajdete, jestli vůbec nějaké jsou. Odpovědnou osobu si bude muset najít student sám.Co je to odpovědná osobaPrvní krok k nalezení takové osoby bude asi poptávka po známých. Odpovědná osoba sice hmotně za nic neručí. V podstatě se jedná opět o jakýsi zákonný paskvil. Společnost s ručení omezeným má základní jmění 200.000 Kč a měla by jím „omezeně“ do této výše ručit. Bláhový, kdo tomu uvěří. Eseróčko se může zadlužit i přes základní jmění a nemusí mít nic, ani těch 200 tisícovek pro věřitele. A stejné je to s odpovědnou osobou. Také za nic neručí, jen jakýmsi záhadným způsobem se objeví na řemeslné živnosti a občas padne do oka nějaké kontrole. Všechny problémy, pokuty, jednání s úřady a další nepříjemnosti se týkají pouze živnostníka.Hledání odpovědné osobyTakže se nemusí nikdo obávat být odpovědnou osobou a upřímně se divím, že si někdo nezaložil živnost na zprostředkováni odpovědných osob. Zákon nic takového nezakazuje a co není zakázáno, je povoleno. Tímto je oblast hledání naštěstí velice rozsáhlá. Pokud se nenajde příbuzný, který by byl ochoten pomoci, najde se cizí člověk. Stačí se zeptat známých, najít číšníka, kuchaře nebo někoho z příbuzného oboru. A živnost je vaše.Podnikání v hostinských službách je státem podivně zkomplikováno, ale šikovný student si může pomoci. Proč se hned vzdávat, když cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a děsně velká bílá oblaka (K.Kryl) a ta oblaka jsou nekonečné studentské sny, do nichž se od země musí každý student odrazit. Překonání překážek a plnění snů je přece pro studenta cílem jeho života. A zde je návod, jak si jeden takový sen s trochou nepohodlí a námahy splnit. Ale možná to bude něco stát…

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Rovné příležitosti

Hledáte obchodní zástupce? Musíte mít co nabídnout

Obchodní zástupci jsou pro mnoho firem životně důležití – jsou to právě tito lidé, kteří aktivně hledají nové zákazníky, udržují kontakty s těmi stávajícími a prodávají produkty nebo služby. Ač je obecně zažité, že práce obchodního zástupce je velmi negativně vnímaná, vždy záleží na produktech, službách a tváři firmy, pro kterou člověk pracuje. Obchodního zástupce hledá snad každýStačí se podívat na nabídku pracovních míst – téměř polovina z inzerátu hledá lidi právě na tyto pozice. To by ještě nebylo nic hrozného, pokud by se u většiny z nich nejednalo o zcela neznámé společnosti, za kterou stojí jeden člověk, který pro větší prestiž používá názvy jako generální ředitel, account manager a další, které jsou známé hlavně z firem, u kterých jsou tyto pozice běžné.… Ale musí mít co nabídnoutTaková neznámá společnost potom nabízí zcela tuctový produkt, za který má daný obchodní zástupce mizivou provizi, nemotivující ho k tomu, aby vůbec danou práci vzal, natož aby se v ní snažil. Jedná se o dokola omílané dogma, kdy dostane člověk nápad na založení společnosti, kde budou pracovat ostatní, a to formou provize z prodeje. A takto to v reálném světě nefunguje – tedy ne pokud se jedná o malé neznámé firmy.Známé firmy nemají problém s hledáním obchodních zástupcůTo, co je pro menší firmy noční můrou, může být pro velké firmy opakem. Ty si totiž jsou vědomy toho, že i obchodní zástupce je zaměstnanec jako takový, a tak si kromě odměny za prodané produkty zaslouží i určitou jistotu v podobě fixního platu. Ne všechny měsíce totiž mohou být stejně kvalitní, co se výše prodejů týče.Velká firma – „země zaslíbená“ obchodním zástupcůmNa druhou stranu nikdy nebudou tak malé, jako u firem neznámých. Určitě udělá na budoucího zákazníka lepší dojem člověk, který řekne, že je obchodní zástupce Seznamu, Googlu, Applu, Coca-Coly nebo jiné velké firmy, kterou každý zná a ví, že z případného nákupu nemusí mít obavu.Naopak, pokud přijde obchodní zástupce z neznámé a malé firmy, která vlastně nepřináší nic ojedinělého, po krátké diskusi opouští dveře s prázdnou. Takto to udělá několikrát a on sám ztratí do jakékoliv práce motivaci.Proč malé firmy obchodním zástupcům nezaplatí?Tím hlavním důvodem, proč mnoho lidí nabízí svých obchodním zástupcům pouze provizi z prodeje, je strach. Strach z toho, že měsíčně prodá tak málo produktů, že nepokryjí ani náklady na jeho mzdu. S tím souvisí i to, že jeho činnost možná nebude tak kvalitní, jak se možná očekávalo. Na druhou stranu stejný strach mají i samotní obchodní zástupci, kteří by měli přijít do firmy pracovat pouze za provizi. Ani oni nemají jistoty, že daný produkt je skutečně tak dobrý, že si díky němu dokážou slušně vydělat.Čísla přesvědčí, ale málokdo je předložíObchodní zástupce však mohou přesvědčit jasná čísla. A to nejenom o obratu firmy, ale i o pozicích jiných zástupců a hlavně o jejich vyplacených odměnách. A to nejenom ústní formou, kdy si každý může nalhat, co chce – a také že nalže, ale předložením proplacených faktur. Pokud budoucí obchodní zástupce uvidí, že si většina týmu vydělá nadprůměrně, pravděpodobně nemá důvod váhat, a na výplatu bez fixního platu přistoupí.Naopak pokud jsou obraty firmy nulové a tým stávajících obchodních zástupců si za poslední měsíc vydělal dohromady pár stovek na pivo, určitě není správná volba se v této společnosti angažovat.Hledám obchodního zástupce – jak na to?Pokud tedy i vy obchodní zástupce hledáte, dejte jim do ruky propracovaný systém odměn a ukažte jim, že vaše firma skutečně „jede“. A pokud tomu tak není, nezbývá vám nic jiného, než se do jeho pozice pasovat sám. Když už nic jiného, tak vám to dá obrovskou zkušenost v tom, jak své budoucí zaměstnance na této pozici řídit. Budete tak přesně vědět, s jakými problémy se mohou potýkat.

Pokračovat na článek


Obchodní zastoupení – práva a povinnosti

Uzavření obchodního zastoupení se podobá zprostředkování obchodu, ale má dlouhodobou platnost. Výhodou pro zastoupeného a zástupce je řada ustanovení Obchodního zákoníku, které chrání obě smluvní strany. Ale chrání je dostatečně?Konkurenční doložkaObchodní zastoupení a svobodné podnikání jsou dva různé pojmy, z nichž svoboda podnikání má přednost. Například společnost, která se nechá zastupovat, sděluje zástupci řadu údajů, které považuje za důležité a tajné. Týkají se cen, marketingu, nových výrobků a vztahů s klienty. Proto většina zastoupených firem požaduje podepsání konkurenční doložky, protože se obává v případě ukončení spolupráce přechodu obchodního zástupce ke konkurenci. Musí ale vymezit zákaz dostatečně konkrétně. Nestačí například označit zboží jako podobné nebo území, na kterém nesmí po skončení zastoupení podnikat, jako veškeré. Prodává-li tedy obchodní zástupce boty, mělo by být označeno zboží jako boty a příslušenství a území třeba Česká republika nebo kraj. A také nesmí omezit obchodního zástupce na dobu delší než 2 roky. Pokud dojde k porušení podmínek podle zákona, může být konkurenční doložka zcela neplatná.Zákonná ochrana zastoupenéhoPodle zákona platí, že nejen obdobná činnost, ale především informace jsou důležité. A proto nesmí obchodní zástupce bez souhlasu zastoupeného sdělit údaje získané od zastoupeného jiným osobám nebo je využít pro sebe nebo pro jiné osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení.Ručení zástupce – pouze smluvněZástupce ručí za závazky třetích osob, s nimž navrhl zastoupenému sjednání nějakého smluvního vztahu, pouze pokud se k tomu zavázal. A zákon navíc chrání zástupce povinností zaplacení odměny. Pokud by tedy ručil zastoupený za závazky třetích osob, ale nedostal provizi, v takovém případě by neručil.Výhradní zastoupeníPokud někdo na určité zboží nebo území sjedná výhradní zastoupení, jsou práva zástupce ještě více chráněna. Především nárok na odměnu plyne nejen ze sjednaných obchodů nebo s osobami, které doporučil k obchodu, ale platí také pro všechny obchody na konkrétním území nebo na konkrétní osoby. Jedině, že by zástupce zastoupil také třetí osobu na tomto území nebo byla v okruhu osob výhradního zastoupení, potom na provizi nárok nemá.Ochrana zástupceObchodní zastoupení je poměrně složitý závazek a každý by si měl uvědomit, že zákon chrání obě strany přiměřeně. Zastoupený nemůže připravovat zástupce o odměnu, která mu vznikla z jeho činnosti a to ani po skončení zastupování. Zástupce má právo na odměnu také z obchodů, které dojednal a které se uskutečnily po ukončení zastoupení. Stejně tak právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Jestliže však má třetí osoba splnit svůj závazek až po uplynutí více než šesti měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci nárok na provizi po uzavření obchodu. Provize je splatná nejpozději v poslední den měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Přitom se nesmí tato lhůta ani smluvně prodloužit.Výpověď obchodního zastoupeníZákon také přesně stanovuje lhůty pro výpovědi stran. Jednak pro zastoupeného a zástupce určuje, že výpověď musí být stejně dlouhá pro obě strany. Nelze si tedy sjednat lhůty různé. A dokonce stanovuje i minimální lhůtu pro výpověď, jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany si nesmějí dohodnout kratší výpovědní lhůtu.Uzavírat obchodní zastoupení musejí obě strany s uvážením toho, že vznikne dlouhodobý vztah, který je sice založen na důvěře, ale má svoje přesná zákonná pravidla. Těch pravidel je hodně. I smlouva na dobu určitou nekončí uplynutím lhůty, jako u jiných smluv, ale pokud strany nadále jednají, jako by obchodní zastoupení trvalo, mění se na dobu neurčitou. Jakmile někdo vstoupí na půdu obchodního zastoupení, je jasné, že se zavázal dlouhodobě a měl by si především uvědomit, že spolupráce znamená nejen odměnu, ale také dlouhý a obtížný závazek. Jinak je lepší uzavřít smlouvu o zprostředkování.

Pokračovat na článek


P.R. článek: jak ho napsat, aby zaujal?

Víte to?!Pojem PR článek si lze vyložit mnoha způsoby. Někteří lidé „z oboru“ tvrdí, že nic takového jako PR článek neexistuje, jiní pro něj mají svůj vlastní výklad a celá řada osob se přiklání k názoru, že PR článek je jen neplacená reklama.Dobré PR je hlavně a především materiál, který nás dokáže oslovit, a uvěříme mu. Stejně tak jako je klíčové u komunikace, aby probíhala oběma směry, u PR článku je důležité, aby vyvolal zamýšlenou reakci. A to je možné pouze v případě, že mu čtenář uvěří.Jak docílit důvěryhodnosti článku?Ideálním způsobem, jak docílit důvěryhodnosti článku, je přesvědčit o zajímavosti a významu komunikované informace v prvé řadě redaktora. Není větší výhra než získat článek z pera zástupce médií, který sám věří, že informaci, kterou mu podáváte, stojí za to komunikovat. Tento úkol je vlastně podstatou práce v public relations a jeho výsledkem je materiál, o kterém čtenář nezapochybuje, že vznikl ze zájmu redaktora, a ne „na objednávku“. Takový materiál nemá podobu článku hýřícího superlativy, ale poskytuje informace způsobem, že si sám čtenář uvědomí benefity a význam propagovaného zboží či služby. To by mělo platit i v případě, že článek píšete sami.Pojměte téma obecně a produkt či službu, kterou chcete propagovat, zmiňte jako referenci, ale hlavně objektivně. Pokud budete chtít například propagovat určitou značku kávy, napište článek o přípravě kávy a v průběhu článku zmiňte, že odborníci na kávu od značky Nescafé doporučují ten či onen obecný postup při přípravě kávy.Budete-li chtít propagovat konkrétní značku vozu, napište obecný článek o tom, co například nabízí dnešní generace rodinných vozů, a pak doplňte jako referenci třeba „výborný poměr ceny a kvality nabízí například nový rodinný vůz Kia Cee‘d SW“. Máte-li téma, které potřebujete komunikovat, je důležité vybrat si jeho klíčové sdělení, které může média a jejich čtenáře zaujmout. V některých případech, pokud není nosné téma dostatečně silné, se nabízí i další možnost. Informaci může podat zajímavá osoba, tzv. třetí nezávislá osoba, která má k tématu co říci. Může to být někdo z vedení společnosti nebo například odborník, se kterým firma spolupracuje.Médiím pak nenabízíte přímo informaci na zpracování, ale rozhovor se zajímavým člověkem, kterého „prodáte“ jako úspěšného manažera, odborníka v oboru či podobně. Ten pak vaši informaci „do médií dostane“. Důležité je, aby osoba byla obecně vnímána jako nezávislý expert. Tipy na netradiční P.R.Jak již bylo řečeno, ideální forma PR je taková, kdy přesvědčíte redaktora, aby o nabízené informaci sám napsal z vlastního zájmu či udělal rozhovor se zajímavou osobou, která má co sdělit. V takovém případě získáváte tu nejdůvěryhodnější formu informace, navíc se pod článek podepisuje přímo redaktor či uvádí jako podpis redakci. Tuto formu PR můžeme nazvat redakční materiál. Účinnou formou PR může být také fotografie s popiskem či článek na obecné téma, který doplňuje fotografie s „naším produktem“, ve vnímání čtenářů tak dochází k automatickému spojení tématu s naším zbožím.Existují však další podoby PR, například testimonialy zákazníků spokojených s výrobkem či službou, kterou nabízíme, studie, výsledky výzkumů a podobně. Takovýto materiál už však bývá médiem označen, neboť do něj již redaktor nezasahuje a nechává ho v původní podobě, do jaké ho autor zpracoval. Tento typ materiálu je většinou také placený a mezi „PíáRisty“ většinou není považovaný za PR, ale spíše za reklamu.Označit, nebo neoznačit?V případě, že dostanete od médií prostor na PR například v rámci bonusu za objem inzerce, setkáte se s tím, že tento prostor bude chtít vydavatel většinou označit jako „komerční prezentace“. V některých případech se však lze s vydavatelem dohodnout na tom, že prostor označen nebude, pokud bude moci redakce do daného materiálu zasahovat nebo bude článek připraven v takové formě, aby mohl být považován za redakční.7 zásad P.R. článku  PR článek musí být napsán věcně, obsahovat potřebné informace, ale i skýtat novinářům prostor pro tvůrčí zpracování.Podstatou PR článku je, aby se tvářil jako redakční materiál. Vyvarujte se chválení nabízeného produktu či služby, informujte objektivně a takovým způsobem, aby čtenář sám přišel na benefit vámi propagovaného zboží či služby.Používejte nezávislé experty a odborníky v oboru, kteří mají co k problematice říci a ideálně váš produkt či službu doporučí. Někdy stačí zmínit produkt či službu, kterou chceme propagovat, jen tak „mezi řádky“ v rámci obecného materiálu nebo použít jako referenci ilustrační foto s krátkou popiskou. Méně někdy bývá více.Vyvarujte se příliš odborných výrazů a jazyka. Nebojte se speciální termíny vysvětlit či poskytnout na konci článku např. legendu výrazů.Buďte věcní. PR článek není výroční zprávou, nezahlťte ho podružnými informacemi, které se sice týkají subjektu, který článek „vydává“, ale nemají až tak úzký vztah k tématu sdělovanému v PR článku.Vždy, pokud je to možné, trvejte na tom, aby váš článek nebyl nijak označen, rozhodně ne jako „komerční prezentace“ či podobně. Takové označení si můžete dovolit v případě placeného materiálu, ale i přesto je lepší mít jej bez označení.Existuje pojem PR článek?!Dle názoru některých odborníků a zakladatelů Asociace PR agentur (APRA), například Pavla Kučery z BMI ČR, PR články jako takové neexistují. „Rozlišuji mezi reklamou, maximálně advertorialem a poté pro mě existuje jen redakční materiál, který prochází editoriálním filtrem (buď z pera novináře, nebo předpřipravený PRistou). Nicméně, nějak je třeba mezi klientem a agenturou označit neformálně tento jev, kdy redakce poskytuje prostor pro komerční sdělení buď jako bonus, či na základě zajímavosti samotné informace anebo díky negociačnímu umu zástupce agentury či klienta. Ve většině případů budeme marně hledat takový prostor v cenících vydavatelství. A je v našem zájmu, aby redaktoři vtiskli článku styl daného periodika – ostatně sami znají své čtenáře a jejich informační potřeby nejlépe.“ 

Pokračovat na článek


Proč registrovat ochranné známky?

Správně navržená, zapsaná a dlouhodobě užívaná značka lépe prodává vaše výrobky.V roce 2007 bylo k Úřadu průmyslového vlastnictví podáno kolem deseti tisíc přihlášek ochranných známek. Asi dva tisíce bylo z nějakého důvodu nerealizováno, řada dalších nebyla v rámci jednoho roku ani dořešena. Proč je úspěšnost přihlašovatelů nízká? S jakými problémy se nejčastěji potýkají, jak jim lze předcházet a jak je úspěšně řešit?Co je ochranná známka a k čemu je dobrá?Ochranná známka je spolehlivý, mezinárodně uznávaný a státem garantovaný způsob ochrany značení výrobků a služeb. Dnešní trh je otevřen zahraničním firmám a v tomto konkurenčním prostředí je obtížné obstát, pokud firma nedokáže sebe a své výrobky jasně identifikovat. Ochranná známka (značka) představuje velmi účinnou ochranu jak obchodní firmy (obchodního jména) nebo loga, tak označení výrobků nebo poskytovaných služeb a v neposlední řadě velkou propagační sílu. Značka pomáhá spotřebiteli ve výběru zboží, od kterého očekává určité kvalitativní vlastnosti. Když je ochranná známka neboli trademark správně navržená, zapsaná a dlouhodobě užívaná, zvyšuje se její hodnota na trhu, a lépe prodává dané produkty. Je-li označení trvale spojené s kvalitou, a vlivem investic do reklamy se stalo označení mezi spotřebiteli známé, bývá často kopírováno nebo alespoň napodobováno. Ochranná známka je významnou zbraní v boji s plagiátory. Vlastník ochranné známky má ze zákona možnost zabránit třetí osobě jakkoli komerčně využívat registrovanou ochrannou známku, má právo v případě porušení práv z ochranné známky požadovat přiměřené zadostiučinění, a to i finanční. Vlastník ochranné známky také může požádat o zadržení zboží, které je neoprávněně označené jeho ochrannou známkou.  Jak se tvoří značka, kterou stojí za to registrovat?  Vyplatí se počkat si na to, až grafik ztvární všechny vaše požadavky, emotivní stránku produktu v konkurenceschopné logo. Může vám rukama projít i deset návrhů, avšak požadavek na ochrannou známku by se měl vznášet tehdy, jste-li si absolutně jisti tím, že „je to ono“. O konečné podobě značky rozhoduje celý management firmy. O potřebě ochranných známek by však měl rozhodovat produktový manažer, který má dobrou představu, k čemu bude známka využívána za rok, anebo třeba i za deset let, což je základní doba platnosti zápisu. Značku je vhodné využít raději až po registraci, protože neprojde-li přihláška z nějakého důvodu řízením, ohrozí to vaši pozici na trhu.5 tipů pro vznikající značku1.       spojit ve značce celý kontext podnikání2.       vytvořit maximálně čitelnou, lehce zapamatovatelnou značku3.       kreativně se odlišit od jiných značek4.       obsahová spojitost se subjektem, který značku využívá5.       všestranná použitelnostCo je spojeno s registrací značky?Přihlašované označení musí být utvořeno ze slov, písmen nebo číslic, nebo může být kresbou nebo tvarem obalu výrobku, případně kombinací těchto prvků. Ze zápisu do rejstříku ochranných známek jsou pak vyloučena ta označení, která nemají rozlišovací způsobilost, sestávají ze značek a údajů o druhu, původu, jakosti a kvalitě zboží, např. označení „nejlepší“ nebo „extra speciál“, odporují dobrým mravům a podobně. Zákonem jsou vyjmenované případy, tzv. absolutní výluky, kdy je dané označení nemožné zapsat jako ochrannou známku. Jedná se zejména o označení, která nemohou tvořit ochrannou známku, resp. není možné je graficky ztvárnit, dále označení, jež nejsou schopná odlišit výrobky nebo služby jednoho producenta od jiného, označení, která by mohla klamat o původu zboží nebo služby, označení vysoké symbolické hodnoty, vlajky a znaky státu nebo organizací atp. Ovšem zákonem uvedená omezení platí ve vzájemných souvislostech s výrobky a službami, pro které se daná známka přihlašuje. Co je popisné pro jeden druh zboží nebo služby, může být pro jiný druh zcela fantazijní. Např. označení APPLE není možné přihlásit pro jablka, ale pro počítače se jedná o označení, které je možné bez problémů přihlásit. Mnohá omezení je možné při vhodně zvolené taktice překonat.FORMY ochranných známek1.       slovní (je tvořena jedním nebo více slovy)2.       obrazová (tvoří ji realistické nebo abstraktní zobrazení lidí, ptáků, zvířat, věcí, různých symbolů nebo jiných obrazových motivů)3.       prostorová (jedná se o trojrozměrné (plastické) vyobrazení)4.       kombinovaná (spojuje slovní prvek s obrazovým, případně prostorovým, v jeden celek)Jak ověřit jedinečnost naší značky?Určitě lze doporučit si nový obchodní název/logotyp předem ověřit z hlediska podoby, respektive zaměnitelnosti s jinými firmami. Přičemž nepátrejte pouze ve svém oboru.Mezi informační zdroje patří rejstříky a věstníky patentových a známkových úřadů, zveřejněné popisy přihlášek a patentovaných vynálezů, popisy zapsaných užitných vzorů a topografií. Nejlepší je databáze Úřadu průmyslového vlastnictví na www.upv.cz, která je denně aktualizovaná. Ovšem provedení kvalitní rešerše vyžaduje zkušenosti a znalosti v oblasti ochranných známek. Je mylné se domnívat, že postačí pouhé zadání slova do formuláře, a pokud je výsledek nulový, pak je možné označení bez obav přihlásit. Je třeba prověřit i označení zaměnitelně podobná, a pro takovou rešerši je třeba znát zákonitosti tvorby rešeršních dotazů a vztahy jednotlivých polí rešeršního programu. Na písemnou žádost provedou rešerši za úhradu také pracovníci ÚPV.Na internetu je k dispozici několik neoficiálních databází ochranných známek, avšak nejsou zcela spolehlivé.Získání přihlášky1.       osobně na Úřadě průmyslového vlastnictví (Antonína Čermáka 2a, Praha 6)2.       na www.upc.cz (tip: zde najdete detailní instrukce, co musí přihláška obsahovat a jak ji vyplnit)Na co si dát při registraci ochranné známky pozor?Registrace není obvykle náročná, nicméně pokud je váš případ čímkoli atypický, podejte přihlášku raději prostřednictvím odborného patentového zástupce. Dejte si pozor na seznam výrobků či služeb, které uvedete k registraci. Zkrácením seznamu lze ušetřit, avšak dlouhodobě se to nevyplatí.  Neúplným seznamem se totiž zbytečně snižuje rozsah poskytované ochrany. Pozor na tzv. právo přednosti, tj. právo před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo podobné ochranné známky pro shodné nebo podobné výrobky či služby. Toto právo musí být uplatněno již v přihlášce. Do 1 – 3 týdnů přijde poštou zpět potvrzení o podání přihlášky ochranné známky, doplněné o důležité evidenční číslo podané přihlášky. Toto číslo se používá jako základ variabilního symbolu při následující úhradě správního poplatku.Jak je registrace finančně náročná?Podání přihlášky podléhá správnímu poplatku. Správní poplatek za podání přihlášky je splatný ve lhůtě 1 měsíce ode dne podání přihlášky. Není-li správní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, považuje se přihláška za nepodanou. Je na místě zmínit, že úřad výzvu k úhradě nezasílá.Poplatek za registraci je přímo úměrný počtu vybraných tříd bez ohledu na to, kolik položek je v dané třídě označeno. Náklady jsou tvořeny jednak základním správním poplatkem, který nyní činí pět tisíc korun, a honorářem daného zástupce. Užívání značky, její platnost a obnovaOchranná známka po zápisu platí deset let ode dne podání přihlášky. Před uplynutím této doby je třeba podat žádost o prodloužení platnosti – obnovu. Často se stává, že přihlašovatel zapomene na termín obnovy a zbytečně tak ztratí svoji ochrannou známku. Pomoci může patentový zástupce, který vás třeba zastupuje již při registraci a lze s ním tuto službu dojednat. Pak byste měli být včas upozorněni na nutnost obnovy zápisu. Náklady jsou tvořeny jednak správním poplatkem (nyní 2500 Kč), popřípadě honorářem patentového zástupce. Pokud již vypršel řádný termín obnovy platnosti ochranné známky, je možné požádat o obnovu ještě ve lhůtě dalších šesti měsíců, poplatek je však dvojnásobný. Uplyne-li marně i tato lhůta, pak známka zanikne. Vždy ovšem lze podat novou přihlášku ochranné známky a absolvovat nové přihlašovací řízení.TIP: Pozor na povinnosti majitele ochranné známky, mezi něž patří především povinnost ochrannou známku užívat. Neužívá-li majitel ochrannou známku bez řádného zdůvodnění, nebo není-li schopen toto užívání prokázat po dobu pěti let, může Úřad tuto známku vymazat z rejstříku. Co je to námitkové řízení? Jedná se o způsob, jak mohou ti, kteří se cítí přihláškou ochranné známky poškozeni na svých právech, bránit zápisu tohoto označení. Je-li řízení o přihlášce před Úřadem kladně ukončeno, dojde k tzv. zveřejnění přihlášky. Toto zveřejnění trvá tři měsíce. V této lhůtě mohou třetí osoby uvedené v zákoně o ochranných známkách podat námitky proti zápisu daného označení. Námitky podpoří příslušnými důkazy. Úřad pošle námitky k vyjádření přihlašovateli. V námitkovém řízení pak Úřad zvažuje argumenty obou stran a na jejich základě vydá rozhodnutí. Toto řízení trvá asi jeden rok. 

Pokračovat na článek


Teamovou spoluprací proti konkurenci

Všichni zaměstnanci by měli mít přímo povinnost seznamovat se s tím, co se děje ve světě konkurence, tvrdí Jorge Costa de Medici V souvislosti onoho zvláštního vztahu mezi marketingovým průzkumem a konkurencí se stále více firem spoléhá na vlastní lidi, na jejich nápady. Jinak řečeno, samotný průzkum chování konkurenta a znalosti o jeho podnikatelské filozofii, jakož i zprávy o tom, jak se připravuje na příští sezónu“, by měly být trvalou součástí banky informací firmy s tím, že s nimi budou systematicky pracovat nejen ti lidé z firmy, kteří jsou za to odpovědní, ale i ostatní pracovníci, samozřejmě v mezíchsvých možností.Co se děje u konkurence?Například Jorge Costa de Medici, ředitel firmy obchodující s kávou a kakaem v brazilském Sao Paulu, razí zásadu, že zejména u malých obchodních nebo distribučních firem by měli mít všichni zaměstnanci nejen právo, ale přímo povinnost seznamovat se s tím, co se děje ve světě konkurence. Tvrdí, že nestačí číst informační bulletiny, které vydává hospodářská komora státu Sao Paulo nebo její federativní zastřešení v hlavním městě Brasílii, nýbrž i speciální rubriky různých magazínů, kde se hodně píše o této problematice a jejichž výňatky by mělo vedení firem pro svélidi rozmnožovat a zdarma poskytovat.Zdrojem údajů i bulvární plátkyDe Medici dokonce prohlašuje, že ani tak zvané bulvární plátky nejsou na škodu, protože velmi často zveřejňují údaje, které oficiálně nejsou k dispozici, ale díky obratnosti bulvárních reportérů se dostávají do centra pozornosti. Jak de Medici říká: „Ačkoliv lze v těchto článcích někdy pochybovat o správném umístění desetinné čárky nebo o počtu nul, přesto přinášejí zajímavé postřehy a naznačují pohyb věcí v té které společnosti, která se může buď dnes, nebo zítra stát naším vážným soupeřem. A v neposlední řadě někdy přinášejí netradiční celkový pohled na problematiku konkurenční schopnosti naší branže či celé brazilské ekonomiky. Takové poznatky žádnému našemu zaměstnanci na škodu určitě nebudou.“Každý nápad posouditNejlepší způsob, jak si osvojit filozofii konkurenčního prostředí je „ponořit se“ do myšlení zákazníka. Ale právě tento způsob je natolik náročný, že vyžaduje nové nápady. A to takové, které usnadní vlastním lidem, aby se mohli sami stylizovat do role zákazníků, přesněji řečeno do jejich myšlení a rozhodování, když nastane situace, zda koupit nebo koupit „naše zboží“ či si objednat „náš servis“. Na první pohled se zdá, že jde o jednoduché rozhodnutí. Ale již brzy poznáváme, že účinný marketing je proto účinným, že nepropadá sebeuspokojení a samochvále, nýbrž že v první řadě operuje s dokonalou znalostí svých konkurentů, kterým musí věnovat stejně intenzivní pozornost a péči jako svým zákazníkům. A není toho málo, co by měla i malá nebo středně velká firma znát o svých konkurentech. Proto platí heslo: Každý nápad nutno posoudit, každý dobrý nápad využít a všem, kdo s nimi přišli, poděkovat a povzbudit.Prodejci výtečným zdrojemJe ovšem třeba, aby každá firma čerpala nové nápady také přímo z terénu. Vždyť právě její prodejní zástupci a zprostředkovatelé mohou být výtečným zdrojem nápadů na nové produkty. Jsou to přece oni, kdo se bezprostředně setkává se zákaznickými potřebami, náměty i stížnostmi. Také se jim velmi často daří získávat informace o tom, co podniká konkurence, anebo co se chystá ve svém oboru udělat.Na druhé straně si musí firemní management uvědomit, že tyto své prodejní zástupce, distributory a maloprodejce v terénu musí nejen tlačit k novým výkonům, ale také jim umožňovat zvyšování kvalifikace a samozřejmě poskytovat i patřičné odměny za vyhledávání nových nápadů.Hlášení o třech nejlepšíchJsou i takoví šéfové firem, kteří si dávají práci s tím, že vyžadují na svých prodejních zástupcích, aby jim osobně předávali každý měsíc hlášení o třech nejlepších nápadech, se kterými se setkali při svých kontaktech se zákazníky. Zmíněný šéf si tento soubor nápadů vždy pečlivě prostuduje, opatří jej svými poznámkami a vzápětí předá jednotlivým odborníkům ve firmě k dalšímu posouzení, případně k využití v praxi.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Fleet

Národní přihláška ochranné známky – národ sobě

Ochranná známka může být čímkoliv. Tedy grafikou tvořenou slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či obalu se znaky, které rozlišují výrobky nebo služby. Napadlo vás někdy si vytvořit ochrannou známku? V zahraničí je to běžný postup a některé známky mají obrovskou hodnotu. Třeba obyčejné jablko, které vůbec nemusí souviset se zemědělstvím.Chci také jablkoProblém ochranných známek je v jejich časté obecnosti. Určitě existuje mnoho firem a podnikatelů, kteří si plody jabloní dali do svého znaku. Nebudou ovšem podnikat na internetu a s počítačovými technologiemi. Jablka mohou mít různé tvary, barvy a slovní vyjádření. Pokud někdo zatouží po ovoci, musí si udělat rešerši, zda někdo podobné vyobrazení a popsání jablka již nezaregistroval. Kdo první přijde, má prostě nárok. Mimochodem firma Jablko je zaregistrována občanem Ruska v Obchodním rejstříku, a tak již nikdo jablko v názvu mít nemůže. Snad jen jako vyobrazení.RešeršePokud máme výborný nápad, je potřeba se spojit s odborníkem. Registrace ochranné známky není jednoduchá a dá se na ní prodělat. Za podání přihlášky se platí poplatek. A ten je různě vysoký. Kromě toho je třeba zajistit, aby se vyobrazení, slovní vyjádření nebo slovní spojení neopakovalo nebo nenapodobovalo nějakou jinou ochrannou známku. Patentový zástupce tedy začne hledat v podobných ochranných známkách a případně navrhne úpravy. Teprve tehdy můžeme mít pocit, že jsme se svým výrobkem nebo službou jedineční.Platnost ochranné známkyNěkteří borci znalí patentových bojů dokáží zaregistrovat kdejaký patent. Ostatně také společnost Apple je tím proslulá a její spor se Samsungem je známým sporem, který skončil pokutou ve výši miliardy dolarů. To nás zřejmě nepotká, neboť patent je poněkud složitější problém. Ochranná známka má platnost 10 let. Tato lhůta platí dnem právní moci zápisu. Prodloužit platnost ochranné známky je možné za devět let, respektive dříve než jeden rok před koncem ochrany.TříděníSe známkou je to jako s odpadem. Musí se správně utřídit. Úřad průmyslového vlastnictví totiž nezapíše známku, která nemá jasně danou volbu třídy. A za každou třídu se platí poplatek. Ve třídníku je na výběr mnoho různých možností. Je třeba dbát na přesné zařazení. Pro jablko by mohl připadat v úvahu mošt jablečný, tedy cider nebo pommes. Ten má číslo 32047. A  další ochranná známka je na světě. Možná se odehraje boj s gigantem, ale pokud se budete držet svého řemesla a lisovat jablečný mošt a nenapodobíte tvar a barvu známého jablka, mohla by známka projít.Ochranné známky mají svoji historii a svoje tradice. Není špatné si založit rodinnou firmu s nějakým symbolem, který stmeluje kolektiv. Je pravdou, že ochrannou známku má mnoho předmětů a ani si to neuvědomíme. Jen se občas objeví u názvu nehezké TM. Takové označení bychom neměli zneužívat. Žaloba o náhradu škody by totiž mohla hluboce zasáhnout do rozpočtu. Proti tomu odkazy na okopírované články a výtahy z různých zdrojů jsou mnohem levnější a méně nápadné., i když nejvíc rozšířené.

Pokračovat na článek