55ZOBRAZENÍ

Podivnost se základním jměním společností trvá už dlouho a jedná se o dost nepochopitelný administrativní úkon. Akciová společnost má sice předepsané 2 miliony korun a společnost s ručením 200 tisíc korun. Jenomže žádné jmění mít nemusí.

Zajímavá absurdita

V podstatě se dá říct, že základní jmění společnosti je jen cifra na papíru. Neslouží k žádnému ručení a žádný majetek společnost v této minimální výši mít nemusí. Nikdo tomu v podstatě nerozumí a většina laiků se domnívá, že v případě pohledávky alespoň tato částka bude k dispozici. To se ovšem velice mýlí. Společnost může hospodařit daleko pod hranicí svého základního jmění a tento “základ“ je tak jen napsán ve výpisu z Obchodního rejstříku. Jinde se nevyskytuje.

Zakládací byrokracie

Základní jmění tak jen komplikuje založení. Zakladatelé nebo jeden zakladatel musejí složit alespoň 30 % jmění společnosti, ale většinou se skládá celé jmění. Stačí si založit účet v bance, která na takové případy má speciální účty. Zakladatelům vydá potvrzení a to stačí k zápisu společnosti. Základní jmění se ale nemusí složit ani do banky. Kromě notáře jej může mít u sebe takzvaný správce vkladu, který jen podepíše, že u něj společníci jmění složili. Pokud je jmění složeno v penězích, po zápisu v OR se okamžitě uvolní.

Účetní operace

V podstatě je tak složené základní jmění jen takovým účetním záznamem. Samozřejmě, že patří společnosti a nelze s ním libovolně nakládat. Možností, jak jej využít, aniž by bylo ku prospěchu společnosti, je mnoho. Hodně společníků obchodních společností totiž hned vklad vybere. A kdo zakládá společnosti na zakázku, tak samozřejmě žádné základní jmění ve společnosti nenechává. Vybrat se dá základní jmění půjčkou, ale postačuje třeba záloha na služební cestu nebo proplacení jakýchkoliv nákladů společníka.

V USA jinak

Společnosti v jiných zemích nemají tak byrokratický přístup k obchodním společnostem. Například v USA musí základní jmění stále existovat. Není třeba součástí společnosti a nevyskytuje se při podnikání. Když ale jde společnost do likvidace nebo do bankrotu, zakladatel musí základní jmění mít nebo jej zaplatit ze svého. Toto opatření má svůj praktický a logický význam. I předlužená společnost má náklady na průběh bankrotu a likvidaci. Ty se musejí nějak zaplatit. Kromě toho ví každý věřitel, že alespoň nějaké jmění kryje jeho pohledávku.

Změna pojetí

Zakládání společností je v ČR opět pojato jako byrokraticko-administrativní úkon, který nemá praktickou oporu. Proto se také mnozí občané mýlí a myslí si, že základní jmění je nějaká trvalá jistota. V právnickém státu jako je ČR, je ale jedinou jistotou, že není žádná jistota. Vše je ukryto do různých kliček a formulací. Chybí řádný vztah k majetkovým hodnotám a přirozenost práva. Člověk přece právem očekává, že akciová společnost s 2 miliony základního jmění je nějakou jistotou a zárukou solidnosti. Netuší, že jde jen o právní výmysl, který nic neznamená.